Legenda zdaleka nejen mezi boskovickými sportovci, olympionička Olga Oldřichová, rozená Šicnerová, zemřela v sobotu 21. srpna ve věku 93 let. Přátelskou vzpomínku na ni napsala pro Ohlasy její kolegyně z kultury, kde se Olga Oldřichová rovněž uplatnila, Helena Janíková.
Potkaly jsme se poprvé v roce 1985, kdy Vy už jste byla zkušenou průvodkyní v Památníku Otakara Kubína a já začínající pracovnicí Městského kulturního střediska Boskovice, která kromě jiného dostala na starost i Památník. Měly jsme k sobě od počátku velmi blízko, a to i doslova, neboť kanceláře MKS a Památník sídlily vedle sebe v areálu panského dvora na adrese Hradní 3.
Vzbudila jste záhy můj obdiv a respekt svými hlubokými znalostmi Kubínova života, zasvěceně a poutavě jste dokázala vyprávět o Kubínově díle, zejména o 33 obrazech, které byly v naší galerii vystaveny, svůj skvělý projev jste bez zaváhání převáděla do bezchybné němčiny. Zvládala jste totéž i v angličtině, ve které jste si tak úplně jistá nebyla a tak jste se neustále v tomto jazyce zdokonalovala.
Teprve po nějakém čase jsem zjistila, jaká fenomenální sportovkyně té nejvyšší možné ligy jste, a s úžasem jsem naslouchala Vašim příběhům. Mou tehdejší neznalost omlouvá jen fakt, že jsem se teprve nedlouho předtím do Boskovic přistěhovala. Chodila jsem i k Vám domů a Vy jste střídavě povídala o Kubínovi a o Vašich sportovních úspěších. Nenechala jste přitom své ruce zahálet a hodně jste pletla. Vzpomínám si, že toho roku byly v módě letní bílé ponožky se složitým krajkovým vzorem a díky Vám, paní Oldřichová, jsem měla hned několik párů této krajkové krásy.
Váš život byl opravdu mimořádný a spojoval se v něm nesmírný talent a spousta dřiny. Běhávala jste navzdory vrozené srdeční vadě bezpochyby už v rodné Břeclavi, systematicky pak jako členka SK Přerov, kde jste studovala Střední školu pro ženská povolání. Jméno Olga Šicnerová se stalo pojmem zejména v běhu na 100 metrů, kde jste dosáhla svého i československého rekordu a byla jste vybrána k účasti na XIV. letních olympijských hrách v Londýně v roce 1948.
S Vámi se her kromě jiných zúčastnila také oštěpařka Dana Ingrová, daleko slavnější pod svým pozdějším jménem Zátopková. Vy jste sice kvůli smolnému pádu v meziběhu už dále nepostoupila, ale stejně jste byla vyhlášena třetí nejrychlejší Evropankou v běhu na 100 metrů. A společně s Emilem Zátopkem jste byla členkou delegace, kterou v Buckinghamském paláci přijala její Výsost Alžběta II., a podala si tak ruku s anglickou královnou. No, není to úžasné? Ještě chvíli jste ve vrcholovém sportu pokračovala, za což jste dostala v roce 1956 titul mistryně sportu, ale to už se Váš život vydal jiným směrem.
V Brně, kde jste závodila za Zbrojovku, jste poznala Stanislava Oldřicha, provdala se za něj a odstěhovala se do Boskovic. Narodily se Vám postupně tři děti a v roce 1960 jste nastoupila do práce jako vychovatelka Domova mládeže při SPgŠ Boskovice. A neustále sportovala. Teď už na regionální úrovni, avšak o nic méně intenzívně. K běhu na 100 metrů jste si přidala překážky, štafetu a skok daleký. A všechno úspěšně. Je mi naprostou záhadou, jak toto mohla zvládat zaměstnaná máma tří dětí!
S grácií a sportovním duchem jste se, paní Oldřichová, přenesla do třetí fáze své sportovní kariéry, kdy už jste se dostala mezi veterány. Zúčastňovala jste se českých i mezinárodních veteraniád a sbírala zde další ceny. O Vašich veteránských aktivitách natočila Československá televize dva pořady: Nejrychlejší babička a Ve znamení mají nekonečno.
A kde je všechno ostatní? Byla jste trenérkou, cvičitelkou, členkou odborných porot, rozhodčí, funkcionářkou atd., atd. A přitom všem ještě noblesní průvodkyní v Kubínce. V roce 1995 byl Památník Otakara Kubína zrušen a naše cesty se rozešly. Ale nebojte se, moc dobře jsem věděla, že jste vstoupila jako první do síně slávy sportovců okresu Blansko v roce 2007, o dva roky později do síně slávy sportovců města Boskovice. A v roce 2018, kdy Vám bylo neuvěřitelných 90 let, Vás hejtman uvedl do síně slávy sportovců Jihomoravského kraje. Téhož roku jste byla uvedena do síně slávy sokolského sportu.
My dvě už se sešly pouze jedenkrát a jak jinak, bylo to opět u Kubína. V roce 2019 – u příležitosti 50 let od úmrtí Otakara Kubína – uspořádalo Muzeum regionu Boskovicka reprezentativní výstavu obrazů tohoto významného boskovického rodáka. A tam došlo k našemu shledání, kdy jsme strávily příjemné chvilky hledáním, který z vystavovaných obrazů byl kdysi v naší Kubínce, a díky Vaší paměti se nám to určování dařilo úspěšně.
Svatosvatě jsem Vám slibovala, že Vás co nevidět opět navštívím u Vás doma, leč nestalo se. A Vy jste mezitím sprintem vyrazila kupředu, abyste tentokrát uběhla nikoliv svých proslavených 100 metrů, ale abyste běžela mnohem dál, tam odkud není návratu.
Odpusťte mi, že jsem ten svůj poslední slib nesplnila. Je mi také líto, že jsem Vám nestihla říct, jak moc jsem Vás vždycky měla ráda, milá paní Oldřichová. Činím tak s úctou a dojetím dnes. Vaše Lenka Janíková.
