Jako novináři si od politického dění držíme určitý odstup a ačkoliv nám to nikdo přímo neukládá, kupříkladu na jednáních zastupitelstva nevstupujeme do diskusí a nesnažíme se jejich průběh nijak ovlivnit. Naším úkolem je referovat, případně projednávanou problematiku rozebrat v dalších textech, třeba i názorového charakteru. Ovšem vždy věcně, nikoliv formou osobního zápolení. Pokusím se o to i v případě, který je poněkud výjimečný, protože terčem takového osobního útoku se na poslední zastupitelstvu staly mimo jiné i naše noviny, a to ze strany nyní již opozičního zastupitele Jiřího Pevného (STAN a Sportovci).
Obvykle ani na osobní invektivy nereagujeme, jsme na ně do značné míry zvyklí a taky by nám to bralo příliš mnoho pracovního času. Tady je ale odpověď nutná nejen proto, že obvinění jsou nesmyslná – vypovídají totiž o hlubším problému, který může městu přinést další komplikace.
Jiří Pevný uvedl v souvislosti s nezdařenými architektonickými soutěžemi, že zpoždění přípravy sportovní haly zapříčinila pirátsko-ohlasovská skupina podporovaná zevnitř komory zastánci byrokratického zpátečnického přístupu. Svědčit o tom prý mají nějaké zápisy, ani na opakované dotazy Pirátů však neuvedl jaké. Brzdou tak podle něj nebyli Sportovci svým neumětelstvím, ale právě my. Později ještě dodal, že jsme měli opět společně s Piráty tlačit vedení města do architektonické soutěže.
Celý jeho výstup byl motivován tím, že Česká komora architektů nyní liberalizovala svá pravidla a už nebude bránit svým členům účastnit se neregulérních soutěží. To podle Jiřího Pevného dokládá, že vedení města, ve kterém měl přípravu sportovní haly na starosti a obě zrušené soutěže připravoval jeho kolega Radek Mazáč, postupovalo správně.
Tvrzení zastupitele za STAN a Sportovce je absurdní v mnoha ohledech. V prvé řadě už v tom, že pravidla samozřejmě neplatí zpětně a vedení města se při přípravě soutěže mělo a muselo řídit tehdy platnými pravidly a z nich odvozovat případná rizika. V politice přece není možné rozhodovat na základě pravidel, která možná budou platit v budoucnu.
Rád bych se ale ohradil i proti samotnému tvrzení, že jsme politiky do soutěží natlačili a že jsme my svým postupem způsobili zpoždění v přípravě stavby sportovní haly. Tímto tvrzením Jiří Pevný mimo jiné dehonestuje sám sebe a své kolegy z tehdejší koalice, protože činit odpovědnými za tehdejší rozhodnutí rady část opozice a novináře, znamená z logiky věci tvrdit, že radní rozhodovali nesvéprávně.
Situace je však mnohem absurdnější, protože my jsme v době, kdy se o vyhlášení veřejné architektonické soutěže rozhodovalo, toto řešení nijak neprosazovali a vlastně ho ani nepředpokládali. Osobně jsem byl tímto postupem vedení města překvapen a – ač to jako novinář nerad přiznávám – dodnes nemám žádné ani zákulisní informace o tom, kdo a z jakého důvodu tento překvapivý postup prosadil.
Ano, jsme dlouhodobě příznivci soutěží obecně a myslíme si, že by bylo dobré, kdyby město k tomuto postupu dozrálo. Nejsme ale žádnými fanatickými příznivci veřejných soutěží přes komoru architektů, i když se nás tak Jiří Pevný snaží vylíčit. Vykreslovat fiktivní nepřátele a pak na tyto slaměné panáky útočit je samozřejmě otřepaný postup. Z minulosti ale uveďme, že jsme akceptovali – byť s vědomím toho, že je to výjimečný počin, nikoliv návod na standardní postup do budoucna – postup u knihovny, kdy architekt Zdeněk Fránek své řešení městu věnoval a takto nestandardně ho prosadil. Podobně jsme se nebouřili proti návrhu Smiljana Radiće na zástavbu U Koupadel. Městskému architektovi Zdeňku Fránkovi jsme poskytli prostor, ve kterém vysvětloval, proč není příznivcem veřejných soutěží a komory.
Situace Boskovic je jistým způsobem specifická, protože ne každé město má mezi architekty tak slavného rodáka jako máme my ve Zdeňku Fránkovi, který je navíc ochotný ve městě při přípravě veřejných staveb působit. To do jisté míry ospravedlňuje i ne zcela univerzální přístup.
Když se vrátím k momentu vyhlášení soutěže na sportovní halu, tak i proto jsem tehdy mylně předpokládal, že městský architekt prosadí postup, který nám popsal jako svůj preferovaný: tedy vyzvanou soutěž, ve které město osloví několik ateliérů vybraných právě renomovaným městským architektem. Myslím, že by to byl dobrý postup a mohl vést k zajímavým výsledkům. A opakuji: kdo prosadil veřejnou soutěž, nevím, ale pirátsko-ohlasovská skupina podporovaná zevnitř komory zastánci byrokratického zpátečnického přístupu to opravdu nebyla.
Další věc je samotná příprava soutěže, na jejíž podobu jsme samozřejmě neměli už vůbec žádný vliv. Tehdejší místostarosta Radek Mazáč měl pravdu, když tvrdil, že probíhá mnoho soutěží bez přímé účasti komory. Pointa je ovšem v tom, že jen minimum z těchto mnoha soutěží je připraveno tak špatně, že je komora označí za neregulérní. A právě to se v Boskovicích povedlo jemu.
Pokud se tedy ozvaly hlasy, že soutěž by měla být organizovaná přes komoru, bylo to právě proto, že se při přípravě první soutěže rychle ukázalo, že město není schopno ji pod vedením Radka Mazáče zdárně provést. Motivem k výzvám ke spolupráci s komorou a ke kritice postupu vedení města tak nebyla snaha věci brzdit, ale naopak upozornit na rizika, do kterých se město řítilo a která nevyhnutelně vedla ke ztroskotání a tudíž zdržení celého projektu. Odpovědnost za to samozřejmě nesou ti, kdo přípravu řídili.
Svým výstupem to nechtě doložil na zastupitelstvu i Jiří Pevný, když jako důkaz údajného tlaku uvedl, že pana místostarostu tehdy jako zástupce komory navštívil pan Lev, který si osobil to právo jako dozorčí rada v komoře informovat, jak soutěž bude neregulérní. Ano, Mirko Lev tedy navštívil město až po vyhlášení soutěže a upozornil na to, že je vyhlášená špatně – což tudíž od komory nebyl nátlak na vyhlášení soutěže, která už byla vyhlášená, ale naopak férový postup, jak včas minimalizovat rizika způsobená tím, že byla vyhlášena chybně. Problém nastal v tom, že místostarosta varování ignoroval a dál neochvějně řídil plavbu směrem k útesu.
Působení Jiřího Pevného v boskovické politice je mnohdy velmi inspirativní, patří k nejpracovitějším zastupitelům a jeho podněty často trefí pomyslný hřebíček na hlavičku. Je škoda, že se pod tlakem pochybení svého kolegy a neschopnosti je přiznat uchyluje k osočování novinářů a jiných politiků. V tomto případě se totiž věcně zcela mýlí. Zpackané architektonické soutěže ani zdržení přípravy haly nejsou naše chyba.
Ohrožující je právě neschopnost chyby přiznat a poučit se z nich. Podobné to bylo i v případě střetu zájmů Radka Mazáče. Starosta města vyjádřil před nějakou dobou nelibost nad tím, že jsem jako novinář vůbec napsal svůj názor na tuto situaci, možná ale přehlédl, že jsem střet zájmů pouze pojmenoval, nijak jsem ale městu nevnucoval nějaké své řešení. Popravdě řečeno si myslím, že kdyby místostarosta Radek Mazáč tehdy v první fázi problému uznal pochybení, vzdal se přímého dohledu nad stavbou, na níž působila jeho firma, a ve vedení města došlo k výměně resortů, stačilo to. Smířila by se s tím veřejnost, novináři a nejspíš i koaliční partneři, kteří situaci nakonec vyhrotili až k pádu koalice. Zvolený postup chybu v žádném případě nepřiznat a neustoupit ani o píď nakonec naopak vedl k úplné politické sebedestrukci. Vystoupení Jiřího Pevného na posledním zastupitelstvu dokládá jediné: k sebereflexi u Sportovců nedošlo dodnes. Je to škoda a je to o to smutnější, že v případě sportovní haly tím trpí celé město.
Opravdu děsivé pak je, že se nyní možná ocitáme v podobném momentu s novým návrhem na stavbu haly, který se jeví jako problematický. Pokud město nebude otevřeno kritice a nebude ochotno včas minimalizovat rizika, na která odborníci upozorňují, dost možná zamíříme k dalšímu útesu.
Ale to už je jiný příběh a my v Ohlasech ho budeme sledovat a kriticky reflektovat. Na rozdíl od pana Pevného si totiž myslíme, že otevřená a kritická demokratická diskuse neškodí, ale pomáhá. Jen by to chtělo ještě víc otevřených a kritické reflexe schopných demokratů v politice.
