„Rádi bychom celkovou proměnu areálu Jelínkovy chaty. Už víme, co by si tam přály děti!“

Rozhovor s Inou Liškovou a Bárou Danielovou z kunštátského spolku Na Slunci. Ten nyní mimo jiné připravuje větší proměnu areálu Jelínkovy chaty v Kunštátě, kde působí také lesní školka Jelínek. Klíčové setkání ke komunitnímu plánování se koná v sobotu 26. června od 15 do 18 hodin přímo v Jelínkově areálu. V rozhovoru jsme se ptali právě na to, co se v areálu chystá.

Ina Lišková a Bára DanielováIna Lišková a Bára Danielová   foto: Lucie Kalová

Lesní školka Jelínek funguje v Jelínkově chatě už nějakou dobu. Vnímali jste to jako provizorium a vždycky plánovali nějaké rozšíření činnosti, nebo to najednou přišlo jako nový nápad?

BÁRA: Lesní mateřská škola Jelínek je v tuto chvíli naší nejstabilnější, nejdéle trvající, avšak ne jedinou aktivitou, kterou provozujeme. Do povědomí veřejnosti se stále nedostalo, že současně se školkou v roce 2014 vznikl i spolek Na Slunci.

INA: Lesní školka byla základní idea. Aby však mohla vzniknout, bylo potřeba založit formálně i spolek jako zřizující organizaci. Už ze začátku jsme ale rozjeli několik dalších aktivit, abychom tak podpořili zájem o lesní školku i u širší veřejnosti, například zvaním mladých cizinců z Evropy na roční dobrovolnické pobyty, tehdy ještě skrze Evropskou dobrovolnou službu. Přála jsem si, aby se děti z venkova dostaly do každodenního kontaktu s cizím jazykem a jinou mentalitou. Také slavnosti spojené s koloběhem roku nebo táboření pro rodiny s dětmi byly aktivitami hned od počátku fungování spolku. Postupně jsme nabídku rozšiřovaly o to, co jsme chtěly pro sebe a své děti – kroužky, tábory, environmentální programy, jiné evropské projekty, pořádání veřejných akcí, Dobrodružinu, což je klub pro starší děti, a lesní klub Koloušek.

To vše v Jelínkově chatě?

BÁRA: Ke své činnosti spolek využívá dva prostory – zrekonstruovanou budovu Jednoty v Rudce a areál Jelínkovy chaty. A právě jeho dalším směřováním se začala zabývat pracovní skupinka, která se zformovala na výroční schůzi spolku v červnu 2019.

Můžeme nejprve říct, co je to vlastně Jelínkova chata a jak je dnes využívaná?

BÁRA: Jelínkova chata je jedním z objektů areálu. Leží v klidné okrajové části Kunštátu na začátku rozsáhlého lesa. Stejně jako ostatní stavby pochází ze 40. let 20. století, kdy areál vlastnila rodina Jelínkova. Ta měla v Praze továrnu na výrobu korkových zátek a v Kunštátě si vybudovala své letní sídlo – tři chaty a kuželnu. Od roku 2014 sídlí v původní Jelínkově chatě právě lesní mateřská škola Jelínek. Dále využíváme její zázemí při organizaci táborů, veřejných akcí a pracovních schůzek.

INA: Jelínkova chata je největší stavbou, za podpory města Kunštátu a několika aktivních rodičů prošla částečnou stavební úpravou, aby byla bezpečná pro děti. Jelínkův areál je výjimečný svým místem ve vztahu k městu i okolním borovým lesům. Má silné genius loci, což potvrdí většina lidí, kteří jej navštíví. Věřím, že takto působí právě svým lesním charakterem a částečně i svou divokostí. Člověk se v něm cítí uvolněně, v horkém létě skýtá blahodárný stín.

Jak vypadá okolní areál?

BÁRA: Celková rozloha areálu, který vlastní město Kunštát, je asi 12 tisíc metrů čtverečních. Kromě zmiňované Jelínkovy chaty se zde nachází ještě takzvaná Horní chata, kuželna, garáž a malá lesní chata, v které sídlí Správa lesů. Většina objektů je ve špatném technickém stavu. Na stav stromů v areálu jsme nechali vypracovat dendrologický posudek.

foto: Josef Bělehrádek

A teď zkusme obecně říct, co je vlastně jádrem vašeho aktuálního záměru.

BÁRA: Rádi bychom iniciovali a realizovali celkovou proměnu areálu, která bude prospěšná nejen spolku, ale i městu a jeho občanům. V duchu našeho poslání bychom zde chtěli začlenit aktivity, které budou podporovat zdravý tělesný i duševní rozvoj dětí, mládeže i dospělých, utužovat jejich vztah k přírodě, napomáhat vytvářet harmonii v mezilidských vztazích a podporovat přátelství a pocit sounáležitosti napříč generacemi.

Ve zkratce – rádi bychom vytvořili multifunkční prostor, který bude využíván napříč generacemi z Kunštátu i širokého okolí. Zároveň je pro nás důležité, aby byl zachován přírodní charakter areálu.

Tohle se vejde do vašeho aktuálního projektu, nebo je to plán na dlouhá léta dopředu?

BÁRA: B je správně. Je to plán na dlouhá léta dopředu. Od počátku bylo naším záměrem areál uchopit komplexně jako jeden organický celek. Nejprve jsme v týmu třinácti členů našeho spolku vytvořili koncepci areálu, kterou jsme předložili radě města Kunštát na podzim roku 2019. O čtvrt roku později jsme se pak už přihlásili do programu Místo, kde žijeme vyhlášeného Nadací Via. V žádosti jsme uspěli a účast v tomto programu, který má mimo jiné za cíl propojit místní lidi, samosprávu, neziskovky, firmy a instituce, je náš první krok na naší cestě.

V rámci programu Místo, kde žijeme bude vytvořena architektonická studie a zrealizuje se jeden dílčí stavební nebo krajinářský projekt. Na základě této studie budeme dále hledat finanční zdroje a spolu s místní komunitou postupně proměňovat celý areál.

Jak náročné bylo projít celým procesem přípravy žádosti a vyhodnocování?

BÁRA: Žádost do programu jsme začali připravovat na podzim roku 2019. Vzhledem k tomu, že je areál ve vlastnictví města, jsme náš záměr museli správně komunikovat i s jeho zastupitelstvem. Nakonec jsme získali důvěru a v den deadlinu na začátku ledna 2020 jsme přihlášku odeslali.

Do 12. ročníku programu se přihlásilo 25 projektů z celé České republiky. A nám pak brzy z Nadace Via přišla zpráva, že jsme s projektem Zelená proměně lesního areálu Jelínkovy chaty, Kunštát postoupili do 2. kola výběru společně s dalšími 8 projekty. Poté nás ještě přímo v Jelínkově areálu navštívila komise z Nadace Via. Společně jsme si například povídali o našich záměrech a komunitním a spolkovém životě v Kunštátě. No a nakonec jsme se dostali mezi čtyři podpořené projekty. Ten náš získal podporu 450 tisíc korun.

Máte kromě grantu Nadace Via pro projekt nějakou další finanční podporu? Přispívá vám i město?

BÁRA: Rozpočet aktuálního projektu tvoří z velké části grant Nadace Via. Je to nezávislá česká nadace, která za 23 let podpořila přes pět tisíc projektů, v nichž aktivní lidé zlepšují místa, kde žijí. Město Kunštát se v projektu Místo, kde žijeme podílí spolufinancováním 100 tisíc korun.

INA: Kromě toho nám ale město dává svou podporu na mnoha dalších úrovních. Mohla bych zmínit pronájem areálu za symbolickou cenu, dotace na spolkovou činnost, opravy rozpadající se Jelínkovy chaty, energie… A za to děkujeme.

BÁRA: Ještě bych ráda zmínila Pepu Bělehrádka, který nás podporuje dobrovolnicky jako fotograf a zároveň jako lokální kunštátský podnikatel svými službami v letovické Tiskárně Bělehrádek. Kromě něj nás také v projektu podpořily místní firmy Ronytrans a Špajz plný dobrot. Na financování projektu se podílí malou měrou i spolek. Především však u nás vidím hlavní hodnotu v dobrovolnickém zapojení našich členů, kteří projektu věnovali již stovky hodin.

Když to vezmeme postupně. Co projekt změní pro děti, které chodí do vaší lesní školky? Promění nebo rozšíří se nějak její provoz?

INA: Zatím vlastně nevíme, jaké další aktivity lidé v areálu navrhnou. Naším zájmem samozřejmě je, aby lesní školka v areálu zůstala. Její další fungování však nemusí být spojeno přímo s Jelínkovou chatou. Školka se může přesunout v rámci areálu na zcela jiné místo, kde bude mít svůj pokojíček. Také potřebujeme zkvalitnit zázemí pro náš lesní klub Koloušek.

V areálu plánujete velké změny – co přesně zde chcete vybudovat?

INA: Jedna věc jsou plány a druhá realita. Změna areálu má být postavena na komunitním, tedy společném veřejném plánování. Abychom ctili pravidla programu Nadace Via, nepropagujeme naše konkrétní cíle. V tuto chvíli si za spolek pouze přejeme zachovat v areálu to, co tam již stabilně funguje. Jaké budou další zvolené aktivity a jejich relevantnost v rámci multifunkčnosti areálu se ukáže již tuto sobotu na komunitním plánování s veřejností.

Už teď ale víme, co by si tam přály děti. Tedy část dětí, ke kterým jsme se dostaly. Jak jsme se postupně seznamovali s významem komunitního plánování, tak nám došlo, že je pro nás velmi důležité, co si vlastně myslí děti. Co jim chybí v Kunštátě? Děcka tvoří třetinu populace a přijde mi, že je velmi důležité znát i jejich názor, obzvláště v proměnách veřejných míst, které mají sloužit všem.

Díky skvělé knize od architekta Osamu Okamury Město pro každého a vynikajícímu výtvarnému doprovodu knihy se mi vyjevil nápad udělat akci s dětmi v podobě výtvarně-architektonického workshopu. Zkoušely jsme to s Bárou skrze základní školu, ale nějak se to nepotkalo. Měli jsme naplánovaný denní program pro třídy druhého stupně, ale bohužel vzhledem ke všem opatřením, distanční a následně rotační výuce nebyl ideální čas se k dětem dostat a zapojit je.

Nakonec jsme alespoň pro děti uspořádali v areálu komunitní plánování formou výtvarného architektonického workshopu. Vše šlo díky známým hladce a od nápadu se za měsíc udělal tříhodinový workshop přímo na místě v Jelínku. Přišlo dvacet dětí ve věkovém rozmezí 7–13 let a přišly se samými použitelnými nápady. Bylo to veselé setkání plné dětské radostné živoucí energie. Mělo i praktickou rovinu, ze které máme čtyři návrhy na slepých mapách Jelínkova areálu. Čtyři jejich výherní aktivity máme od nich výtvarně zpracované v 3D verzi. Já se v komunitním plánování vzdávám svých hlasů ve prospěch jejich nápadů :) Jsou prostě skvělé.

BÁRA: I děti z Jelínka měly skvělé nápady! V areálu by si přály skluzavku, bazén nebo jezírko, velké náklaďáky a tanky jako prolízačky, chatu, stromy a borůvčí. To vše namalovaly na banner, který teď na kunštátském náměstí zve kolemjdoucí k účasti na komunitním plánování.

Jak tedy bude probíhat sobotní komunitní plánování a co od něj čekáte?

BÁRA: Program komunitního plánování je naplánován na tři hodiny a bude probíhat následovně: projdeme si areál s komentovanou prohlídkou, společně zhodnotíme zápory a klady místa, sepíšeme na flip nápady, jaké aktivity bychom v areálu rádi navštěvovali, o jednotlivých nápadech budeme hlasovat pomocí hlasovacích lístků; počet hlasů pro každého se bude odvíjet od počtu lidí, kteří se plánování zúčastní, o nejúspěšnějších nápadech se budeme bavit v menších skupinách a zakreslíme je do mapy areálu.

Takže takové pohodové popovídání a setkání s dalšími lidmi v krásném prostředí lesního areálu. Spolek jako dlouhodobý uživatel areálu na sebe v podstatě bere roli prostředníka mezi městem Kunštát jako majitelem pozemku a jeho budoucím využíváním vyplývajícím z potřeb občanů. Účelem je přivést lidi k aktivitě a vzájemnému propojení, místu dát dobrou péči a lákavé využití.

Kdo pro vás výstupy z plánování zpracuje? Spolupracujete s architekty?

BÁRA: S podklady, které během plánování vzniknou, budou pak pracovat architekti, kteří budou setkání také přítomni. Na projektu spolupracujeme se sdružením architektů MOLO ARCHITEKTI a Steiner a Malíková krajinářští architekti. V tuto chvíli od nich zatím žádný vizuální návrh nemáme, vše se bude odvíjet od výstupů komunitního plánování. Architektonická studie, která vznikne, bude veřejnosti k připomínkám představena na podzim.

A daří se vám zatím do přípravy veřejnost zapojovat?

BÁRA: Zatím nás podpořily tři místní firmy. Jinak se odpověď dozvíme teď v sobotu na komunitním plánování. Do této doby jsme o projektu veřejnost průběžně informovali články v Kunštátském zpravodaji, na našich stránkách i blogu, vytvořili skupinu na Facebooku, kde jsme nedávno vytvořili událost k blížící se akci, a roznesli informační dopis sousedům z nejbližších ulic areálu. Uvidíme, zda jsme veřejnost oslovili, či ne.

Upřímně, přes všechnu tu snahu ve mně trochu hlodají obavy, jestli nás přijde podpořit dostatek lidí. Osobně bych si přála, aby se sešlo široké a různorodé spektrum lidí. Jen co vím já, tak hodně lidí odjíždí v tento termín pryč nebo mají rodinné akce, někteří mají pocit, že se jich to z různých důvodů netýká, například že nemají děti ve školce – i když to celé není o školce – nebo že nejsou přímo z Kunštátu nebo že bydlí až na druhé straně města. Někteří mají ostych přijít, protože v areálu ještě nikdy nebyli, někteří mají pocit, že nemají nápad, nebo se jim nechce mluvit na veřejnosti… no a nebo se jim prostě nechce, protože je sobota a tři hodiny mohou věnovat něčemu jinému třeba na zahradě, nebo nemají hlídání, nebo mají pocit, že to svým hlasem stejně neovlivní, nebo…

A potřebuje Kunštát něco takového? Je dost velký, aby zde byla poptávka po takovém centru? V čem vidíte hlavní smysl celého záměru?

INA: Myslím si, že Kunštát, který je pro lidi všech generací atraktivní k životu, by měl mít místo, které bude zázemím pro různé možnosti a činnosti.

BÁRA: Budu se opakovat v tom, že výhodou areálu je jeho přírodní charakter. V dnešní době je velký trend přesouvat aktivity ven, do přírody. Z tohoto důvodu stále vidím v areálu velký potenciál.

INA: Hlavní smysl již nyní vidím v tom, že se k proměně majetku města může vyjádřit široká kunštátská veřejnost, že každý má možnost říct, co by se mu v areálu Jelínka líbilo, využíval by to a podporoval svou přítomností. Jestli to bude velké, se ukáže. Třeba vůbec ne, to je stále překvapení.

Jaký je harmonogram? Co by mělo vzniknout v Jelínkově chatě v dohledné době a co je plán na další časy? Jaké jsou nejbližší kroky, které vás teď čekají?

INA: Nejbližším krokem je již několikrát zmiňované komunitní plánování, které se uskuteční teď v sobotu 26. června od 15 do 18 hodin přímo v Jelínkově areálu. Do roku 2022 vznikne architektonická studie celého areálu a stavba jednoho nového prvku, který si vybere veřejnost.

BÁRA: S tím souvisí i náš další krok – a to sestavit tým pro fundraising. Čeká na nás úkol vytvořit kampaň na platformě Darujme.cz, což je aktuálně největší platforma pro online dárcovství v České republice. Stojí za ní právě Nadace Via, která nám nad rámec grantu v rámci účasti v programu Místo, kde žijeme přislíbila zdvojnásobit vybranou částku do výše 50 tisíc korun. Získané peníze přidáme v rozpočtu na realizaci toho vybraného prvku.

foto: Josef Bělehrádek

Jedna věc je takto velkou věc vybudovat a druhá ji pak udržovat při životě. Budete mít dost financí na provoz? Jak to má celé fungovat?

INA: U projektu Proměny vidím jako velké plus, že jsme získali finance na koncepční uchopení celého areálu, a to se zapojením veřejnosti. Jaký bude výstup z komunitního plánování, ještě nevíme. Nevíme tedy, kdo bude případným garantem zvolených priorit, zda-li my jako spolek, nebo město jako majitel, nebo nějaká další strana.

V něčem je to pro aktivity spolku ohrožující, ale stav areálu si žádá svou pozornost. Vytvoření kvalitní studie na základě potřeb veřejnosti mi přijde jako dobrá cesta. Zásadní tu bude schopnost další spolupráce a komunikace. To je vždy nejtěžší. Naše představa byla ukrajovat z toho velkého koláče postupně. Zaměřovat se na grantové výzvy, které by odpovídaly charakteru zvolených aktivit. Vždy to bude ve spolupráci s městem jako majitelem.

Jak velký je váš spolek? Kolik vás je a kolik máte dnes placených úvazků?

INA: Spolek má 43 členů. Většinou jde o členské rodiny, ale máme také pár jednotlivců. Spolek nyní zaměstnává pět lidí na smlouvu a standardně dalších pět lidí na dohody, v létě jsou to další dohody na tábory. Další zaměstnance má školka, kde je to pět úvazků a několik dohod.

Jak se to vlastně stalo, že v Kunštátě vyrostla takhle silná neziskovka, zaměřená tímto směrem?

INA: Určitě je to spojením lidí, neúnavným nasazením několika z nich, ochotou a hlavně zájmem tvořit změny. Až na pár výjimek jsme všechno ženy po nebo na mateřských. Tvůrčí energie směřovaná k dětem a potřeba se realizovat je naším motorem.

Spolupracujete s dalšími, podobně zaměřenými organizacemi? Do jaké míry je to, co plánujete v Kunštátě, unikátní? Nebo se to děje i jinde?

BÁRA: Již při psaní přihlášky do programu jsme se spojili s Asociací českých keramických měst, která v rámci komunity místních keramiků již několik let areál také využívá. V budově kuželny mají uskladněné materiály, kruhy a stavebnicovou pec. Také občas využívají prostor před kuželnou ke komunitnímu výpalu. Jakým směrem tuto spolupráci v rámci areálu rozvineme, je stále v jednání.

INA: Určitě se to, co plánujeme, děje na mnoha místech v České republice. Potřeba proměnit a oživit místa, společně se potkávat a tvořit, je všude. Někde se holt najdou tahouni nebo dobré společenství, co si to vezme za své. Boskovický Prostor je přece také dobrým příkladem. A když se podíváte na projekty, které se realizovaly v programech Nadace Via, tak jich je mnoho. Co mě tu těší je, že často vychází z potřeby samotných obcí a jejich činitelů.

Jaký je váš tým? Jak byste váš spolek charakterizovaly nikoliv po organizačně-technické, ale po lidské stránce?

INA: Týmů je několik, každý tým má svou pracovní i, jak to nazvat, vnitřní – duchovní dynamiku – školka, lesní klub, Dobrodružina, projekt Proměny, táborové týmy a podobně. Vše se to někde potkává. Jádro tvoří určitě výbor spolku. Vše a všichni se vyvíjíme, procházíme svými proměnami, někdy to jde hladce a někdy to pěkně skřípe. Snažíme se hledat cesty. Máme i různé podpůrné prostředky – supervize, koučinky a podobně.

Zjevně máme v základech něco velmi podobného, co nás přes všemožná úskalí spojuje.

Jak zvládáte připravit, administrovat a hlavně uskutečňovat takhle rozsáhlý projekt?

BÁRA: Zatím nám v tom pomáhá naše nadšení pro věc. Ale ať jsem konkrétní – koncepci celé proměny vytvořilo třináct lidí, čtyři z nich pak vytvořili přihlášku do projektu Nadace Via. Koordinátorkou projektu Místo, kde žijeme je Dana Voborná. Zajišťuje komunikaci s nadací a administrativu spojenou s projektem, koordinuje jednotlivé navazující aktivity, které jsou v celém programu obsaženy, plus dělá vše možné, co je potřeba, od psaní a korektury textů po vyvěšování plakátů po městě. Já s Inou z pozice výboru řešíme administrativu a komunikaci spojenou s městem Kunštát plus mnoho dalších věcí, na kterých je potřeba se průběžně podílet, ať už je to propagace projektu nebo organizace dílčích aktivit. Tak to mají i všichni jednotliví členové týmu. Každý dělá, co může, co umí a na co má aktuálně čas. Aktuálně kromě nás tří projekt ještě tvoří můj muž Ondra Daniel, dále Zora Javorská, Lucka Kalová, Terezky Chuchmová a Bočková, Katka Kintrová a Honza Hejl. Nebudu zmiňovat, na čem se kdo podílí, myslím, že bych na něco důležitého zapomněla. Většina z nás na projektu pracuje zcela na dobrovolnické bázi. Nějaké finanční ohodnocení je v rozpočtu jen za pozici koordinátora, grafické práce a taky za účetní práce, které nám zajišťuje externí účetní, která spravuje i další aktivity spolku.

Také bychom měli poděkovat našim partnerům, kteří nám pro naši aktivitu dávají prostor.

Na co z vašich záměrů se osobně nejvíc těšíte, až se to podaří dokončit?

BÁRA: Kdybych mohla tvoji otázku změnit na to, co si nejvíc přeji, tak bych odpověděla, aby přišlo na komunitní plánování alespoň 100 lidí! :-) A také bych si přála, aby kunštátští přijali místo za své. Podpořili nás v naší aktivitě a pomohli nám s realizací naší vize vybudovat otevřené místo k setkávání, seberozvoji, zábavě i relaxaci.

Přijďte nás v sobotu v 15 hodin podpořit, je to klíčová část projektu pro další směřování Jelínkova areálu. Budeme se na vás těšit!

další rozhovory