Deana Láníková: Co obnáší založení květnaté louky a jak se o ni pečuje?

Dva články věnující se loukám v zastavěných oblastech napsala pro Ohlasy botanička Deana Láníková, členka iniciativy Zelená peřina. První díl pojednal o problematice spíše obecně, nyní se zaměřuje na příklad louky v areálu firmy LANIK v průmyslové zóně na periferii města. Luční porost zde byl založen zhruba před třemi lety v rámci výstavby parkoviště a úpravy okolního prostoru, spolu s vysazením listnatých stromů. Dnes je již louka na většině plochy plně vyvinutá a zapojená.

foto: archiv autorky

Založení louky

Na zmíněné ploše o rozloze zhruba 3600 m2 byla použita travinobylinná směs od české firmy Planta Naturalis, která se od 90. let zabývá pěstováním lučních bylin a trav a sestavováním osevních směsí. Se založením květnaté louky a jejím následujícím zapěstováním souvisí několik pravidel, které je zpočátku potřeba dodržet. Půdu není potřeba nijak upravovat, nepoužívají se hnojiva, herbicidy, ani není potřeba plochu po výsevu zalévat. Prvním rokem je většinou porost nevzhledný a seče se častěji, aby se redukoval především jednoletý plevel vyrůstající ze semenné banky v půdě. Právě tento plevel je ale pro mladé klíční rostlinky lučních bylin důležitý, neboť jim poskytuje vhodné mikroklima k vývoji (zadržení vlhkosti, přistínění). Po asi 2–3 letech je louka většinou již plně vzrostlá.

Dynamika

Tím, že se vše nechá na přírodě a nepoužívá se přihnojování ani zálivka, se v louce přirozeně utvoří společenství rostlin, kterým vyhovují dané lokální abiotické podmínky, například množství srážek v daném roce nebo vlastnosti půdy, na svažitých pozemcích hraje roli také orientace ke světovým stranám. Z prvotního výsevu obstojí během let některé druhy více, jiné méně a některé se vytratí úplně. Jiné druhy se naopak do louky dostanou z okolí.

V závislosti na počasí v dané sezóně a vývojové fázi může louka vždy vypadat trochu jinak. Přechodně může porost působit i nepříliš vzhledně. Louku bychom však měli vnímat jako přírodě blízký prvek a přijmout její přirozenou dynamiku.

foto: archiv autorky

Význam louky

Kvetoucí byliny jsou zdrojem potravy pro různé druhy hmyzu. Vedle včel, čmeláků, pestřenek a dalšího blanokřídlého hmyzu jsou na louce jistě nejnápadnějšími návštěvníky motýli. Už druhým rokem po výsevu bylo možné na louce v průmyslovém areálu pozorovat drobné modrásky, hnědásky, okáče a další. Někteří sem zalétnou za potravou, někteří jsou na konkrétní druhy rostlin vázáni svým vývojovým cyklem.

foto: archiv autorky

Údržba louky, sečení

Louka ve firemním areálu není primárně určená pro sklizeň sena, ale má být především přínosem pro okolní přírodu. Její seč se tedy může ponechat až na pozdější termín. Hmyz toto „přírodní útočiště“ tak využívá co nejdéle. První seč probíhá tradičním způsobem – ručně kosou, což je k přírodě nejšetrnější způsob a také je to milá příležitost strávit některé z brzkých sobotních rán v přátelské atmosféře s kolegy. Doba seče není jasně daná a odvíjí se podle počasí v daném roce a stavu porostu. Obvykle se kosí až v době, kdy většina kvetoucích bylin začíná odkvétat a porost již zároveň není tak pěkný. Letos to bylo v půli července, přičemž se na ploše ostrůvkovitě ponechaly rozsáhlejší trsy hadince obecného, který dokvétal ještě dlouho do podzimu a byl zdrojem potravy především pro čmeláky a včely. Pokud to možnosti dovolí, je při sečení obecně vhodné ponechat alespoň některé části louky neposečené a tyto plochy každý rok obměňovat (tzv. mozaiková seč). Porost se tím neodstraní všechen naráz a hmyz má možnost dál plochu využívat.

foto: archiv autorky

Jaké druhy na louce najdeme?

Travinobylinný porost v areálu firmy LANIK není z hlediska svého druhového složení typicky lučním společenstvem. Jak už bylo zmíněno v popisu dynamiky louky, skladbu porostu ovlivňuje více faktorů, vedle lokálních abiotických podmínek to jsou: druhové složení osevní směsi, původní semenná banka v půdě při zakládání porostu, management kosení během roku, nálety semen z okolí nebo možnost uchycení na ploše (obnažená půda kolem nor hrabošů). Vedle typických lučních bylin (kopretina bílá, řebříček obecný, silenka obecná, svízel bílý, vičenec ligrus a další) a trav (lipnice luční, psárka luční, kostřava červená a jiné) se zde hojně vyskytují i druhy rumištní (ruderální) a druhy mělkých narušovaných půd (heřmánkovec přímořský, locika kompasová, turanka kanadská, pcháč rolní, bodlák obecný, hadinec obecný a další). Některé z těchto konkurenčně silných druhů se musejí občas v louce redukovat, aby nevytlačovaly ostatní luční druhy. Jde často o vysoké a ostnité druhy, například bodláky, pcháče a hadince, které však patří mezi významné medonosné rostliny a jsou velmi hojně navštěvováni hmyzími opylovači. Z tohoto pohledu jsou tedy spíše žádoucí, a nakonec také krásné.

Po asi třech letech vývoje je louka v průmyslovém areálu na většině míst plně zapojená. Pro zajímavost byly na vymezené ploše 4✕4 m zaznamenány všechny druhy bylin a trav, a to s nemalým počtem 40 druhů.

Nic se neobejde bez práce

Oproti pravidelně sečeným trávníkům jsou luční porosty méně náročné na údržbu – běžně se sečou pouze dvakrát ročně. Péče o louku ale obnáší nemalou práci. Po posečení louky (ruční kosení, zahradní technika) se tráva většinou na místě nechá uschnout, dále se ale musí shrabat a odvézt. V případě zájmu některého chovatele se vhodná část louky obrací a suší na seno a prakticky se zužitkuje jako píce. Ostatní usušená tráva se částečně použije jako mulč proti vysychání kolem zasazených stromů v louce a zbylá větší část se zkompostuje.

Závěrem

Hlavním smyslem založení louky v průmyslovém areálu bylo alespoň v určité míře navrátit přírodní prvky do zastavěného prostoru a snaha lokálně zadržet dešťovou vodu a zabránit tak vysychání půdy. Jde o plochu, která může být výhledově použita pro další výstavbu, přesto stojí za to tento prostor smysluplně využít, i když to bude možná jen využití dočasné. Na ploše, kde by bez rozmyslu mohl být pravidelně sečený nevyužívaný trávník, je louka – kousek přírody s mnoha rozmanitými druhy rostlin a živočichů.

další názory a komentáře