Rozhovor s Jakubem Dvořákem, zástupcem firmy Bolt, která umístila do Boskovic elektrické koloběžky. S Jakubem jsme si povídali právě o tom, jak celý systém půjčování koloběžek funguje, jaká jsou zde rizika a jaké přínosy.
Jak se zrodil nápad, že by se koloběžky mohly objevit v Boskovicích?
Boskovice budou asi vůbec nejmenší město na světě, kde jakákoliv firma koloběžky provozuje. Ekonomicky to nedává moc žádný smysl. Nápad se mi zrodil v hlavě asi před měsícem. Máme nějaké koloběžky navíc, o kterých víme, že nebudou letos využité. Spíš tak ve vtipu jsem začal v práci říkat: hele, to by bylo super, pojďme je přenést do Boskovic. Pracuju ve firmě už dlouho a říkal jsem, že by bylo skvělé nějaký z našich produktů přinést sem.
To jsou jaké produkty?
Máme přepravu autem, koloběžky nebo kola a potom ještě doručení jídla. A koloběžky jsou jediná služba, u které to teoreticky aspoň trochu může dávat smysl.
A v čem ten smysl spočívá, když ne v ekonomickém přínosu?
Já to vnímám trochu osobně, že můžu městu něco vrátit. Na druhou stranu to ve firmě bereme jako test. Žádná firma to nikdy neudělala a nespustila město menší než 40 nebo 50 tisíc obyvatel. Většinou se to spouští v hlavních nebo krajských městech. Abych dal příklad: tento týden spouštíme Boskovice a příští týden Barcelonu.
A v České republice fungují koloběžky kde?
My je máme v Olomouci. Konkurence to má v Praze a v Brně. V Praze koloběžky nemají moc dobrou pověst, spustil to tam americký Lime, který přišel s vyššími stovkami koloběžek, naházel je do ulic a s městem se moc nebavil. Velký turismus, který v Praze je, přinesl dost velké neduhy – koloběžky se válí tam, kde nemají, jsou špatně zaparkované, lidé s nimi jezdí, jak nemají, a tak dál.
To znamenalo, že koloběžky neměly v Česku moc dobrou pověst. Když jsme pak přišli za Prahou my, že bychom tam koloběžky spustili, říkali: no, to ne. A my sami jsme cítili, že to není to správné město.
Takže v Praze děláte jiné věci?
V Praze máme jen přepravu autem a doručení jídla. Ale řekli jsme si, že ukážeme Praze a Brnu, že se to dá dělat dobře a že to umíme dělat líp než jiní, a vybereme si města, kde je na to dobrá cyklistická infrastruktura – takže jsme oslovili Olomouc, České Budějovice, Hradec Králové, Pardubice. Radnicím jsme nabídli, ať s námi zkusí vymyslet, jak by to mohlo fungovat. A v momentě, kdy větším městům ukážeme, že to fungovat může, budou třeba víc otevřená tomu, aby nás pustili i tam.
A teď budete testovat Boskovice.
Malé desetitisícové město, což je světový unikát. A třeba se ukáže, že to funguje skvěle a přinese to výsledek, že my a klidně i jiné firmy půjdou do těchto měst taky. Nemusí být takhle malé, ale třeba dvacet, třicet tisíc.
Myslím, že smysl to dává. Nemusíš jet přes celé město do obchodu autem, stačí hodit batoh na záda a můžeš jet na koloběžce. Boskovice řeší dopravu úplně stejně jako velká města. Možná ne do takové šíře, ale řeší ji. Parkování je tady taky velké téma. No a koloběžka zabírá o dost míň místa než velké auto. Tak proč to nezkusit.
Kolik koloběžek tady bude?
Třicet.
Boskovice ale infrastrukturu pro cyklisty nemají. Nebude to překážka?
Není tady infrastruktura pro cyklisty, ale když to srovnáš s velkými městy, tak se tady na kole jezdí krásně. Zkus si jezdit na kole v Praze nebo v Brně, je to prakticky nemožné. Peklo. V Boskovicích možná není infrastruktura ideální, ale v porovnání s velkými městy je to v pohodě. Takže si myslím, že tenhle problém tady úplně nevznikne.
Říkáš, že je důležité, aby provozovatel dobře komunikoval s městem. Jak to proběhlo v Boskovicích?
Mám tu výhodu, že s Lukášem Holíkem se už léta známe a jsme kamarádi. Takže jsem mu zavolal a řekl jsem mu, že mám tenhle nápad a dostal jsem ho posvěcený z naší centrály v Estonsku. A zeptal jsem se, co na to říká. Lukáš se spojil se starostou a řekli: ano, nám se to líbí, pojďme to zkusit.
Takže to bylo skvělé. Dnes jsme se s Lukášem potkali, prošli jsme si mapu, kde bude možné koloběžku zaparkovat, kde ji můžeš půjčit, kde budou zakázané zóny, kde koloběžka zaparkovat nepůjde vůbec. Třeba v části židovského města. Nebo na cyklostezce do Mladkova, protože chce, aby bylo možné jet z Mladkova do Boskovic. To znamená, že v Mladkově si můžeš koloběžku půjčit, ale nemůžeš ji nechat někde po cestě.
Takže na tom jste se dohodli?
Odsouhlasili jsme si to. A taky místa, kde budou koloběžky rozmisťované. Protože když se vybijí, musí je někdo sesbírat a ráno zase na konkrétní místa rozvézt, aby byly k dispozici. Takže jsme si odsouhlasili i tyto hlavní spoty.
Kdo se o koloběžky bude starat?
Další můj kamarád z gymplu Ondra Báča. Ten bude koloběžky dobíjet. Jinak jsou potřeba opravdu jen základní opravy. Tyto koloběžky, které máme v Boskovicích, jsou pro Bolt taková premiéra, je to náš nejnovější model. V Olomouci jsme to spustili ještě se starším typem. Boskovice jsou i v tomto ohledu první, teď bychom s těmito novými modely měli spouštět Pardubice. Máme je vyzkoušené ze zahraničí – ze Švédska, z Norska, ale třeba i v Portugalsku. Fungují opravdu dobře a opravy nejsou téměř nutné.
Kde tedy budou v Boskovicích koloběžky k dispozici?
Půjde s nimi jezdit prakticky kdekoli, ale jde o to, kde s nimi můžeš zaparkovat. I parkování bude, prakticky kdekoli to půjde. Nicméně třeba u okrajových ulic jsme zvolili jen jejich kraje, kde navazují na jiné ulice. Aby koloběžka stála na křižovatce, ne třeba uprostřed Lipové ulice. Tam by byla k dispozici pro pět domů. Takže aby to bylo buď na jedné nebo na druhé straně ulice, vždycky pro lidi z poloviny ulice. V širším centru to půjde prakticky kdekoliv. Vyjmuli jsme z toho židovské město, to je poučení i z toho pražského případu – koloběžka je skvělý dopravní prostředek, ale asi není skvělý nápad, aby stála zaparkovaná u synagogy. Takto jsme se k tomu snažili přistupovat.
A ty hlavní spoty?
My sami budeme koloběžky aktivně rozmisťovat třeba u autobusového nádraží, u nemocnice, na dvou místech na náměstí, před muzeem, dole před Červenkou, na točně, jak je Gagarinova a Ludvíka Vojtěcha. Aby i tam si mohli lidi koloběžku vzít a přesunout se do centra. A pak bude záležet na lidech, jak budou koloběžky využívat a kde je nechají zaparkované. Když si ji půjčí v centru a pojedou s ní na okraj města a bude to v povolené zóně, můžou ji nechat zaparkovanou prakticky kdekoliv. A my v moment, kdy uvidíme, že tam koloběžka stojí dlouho a nikdo ji nevyužívá, tak ji vezmeme a převezeme do centra.
Zaparkovat koloběžku můžu opravdu kdekoliv?
Kdekoliv v té vyznačené zóně. A tu uvidíš v aplikaci, takže tě to ani nenechá zaparkovat, když budeš někde jinde. Upozorní tě to. A ty podle GPS vidíš, kde jseš. Případně ti to naúčtuje pokutu, když koloběžku takhle necháš někde bokem, kam pro ni musí někdo přijet.
Jaká je zatím vaše zkušenost v České republice?
My máme koloběžky jen v té Olomouci, takže můžu mluvit jen za ni. A v Olomouci je to populární poměrně dost. Hodně se to tam chytlo. Olomouc je v tomto progresivní město – mají náměstka pro smart city, pro cyklistickou infrastrukturu a jsou extrémně vstřícní a otevření bavit se o tom, jak to udělat, aby to splňovalo všechno z pohledu města, ale zároveň chápou, že firma musí z něčeho žít. takže neřeknou, že můžeme parkovat na pěti místech po celém městě, jinak to musíte uživatelům zakázat. To by pro nás nedávalo žádný smysl, protože by to nedávalo smysl ani pro lidi a prostě by na koloběžkách nejezdili. Musíš mít co největší pokrytí toho, kam lidi můžou dojet a kde si můžou koloběžku půjčit – teprve v ten moment to začne fungovat.
V Olomouci máme koloběžek dvě stě, tady jich budeme mít třicet. A když dám extrémní příklad, tak celosvětový primát drží myslím Oslo, kde je koloběžek čtrnáct tisíc. Ode všech poskytovatelů, my jich tam máme třeba dva tisíce. To už zase přináší jiný typ výzev, protože není úplně dobré, když přijdeš na autobusovou zastávku a ta je obsypaná šedesáti koloběžkami. Takže tam už berou parkovací místa, která byla určená pro auta, protože na jednom místě pro auto zaparkuješ třeba patnáct, možná i dvacet koloběžek. A v autě ti přijede obvykle jeden, někdy dva lidi. Takže ta efektivita je fakt jinde.
Vaše zkušenost je teda ale zatím taková, že Češi se koloběžek taky nebojí?
Ne, vůbec. V Olomouci je to doopravdy populární, v Pardubicích o to mají velký zájem. Prakticky kdekoliv, kam přijdeme, se to chytá extrémně rychle.
A dá se říct, kdo hlavně na koloběžkách jezdí?
Úplně to nesledujeme, že bychom měli nějaká přesná data. Ale můžeme vyjít z toho, že aby sis tu koloběžku půjčil, potřebuješ mít chytrý telefon, potřebuješ tam mít vloženou kartu nebo využívat Apple Pay. Takže to musí být člověk, který tenhle přístroj má a je ochoten tam kartu nahrát, což všichni lidi nejsou ochotni udělat. Takže se asi bavíme spíš o mladší generaci, tolik důchodců na tom nejspíš neuvidíme. Ale nějaké třeba ano.
Pro lidi, kteří se s tímto typem dopravy ještě nesetkali, bychom asi měli říct, o jaké koloběžky se vlastně jedná a jak se ovládají. A taky jak jezdí rychle.
Konkrétně tento nový model je sedmnáct kilo těžká koloběžka a jede maximálně dvacet pět kilometrů v hodině, což je celoevropské omezení. Máš dvě páčky: brzda a plyn. Na začátku se stačí jednou odrazit nohou a pak už jen držíš plyn a jedeš jako na nějaké malé motorce. Už se neodrážíš, ale jen stojíš.
Důležité je, že na koloběžce by se mělo jezdit jen na silnici. Ne na chodnících, tam se jen parkuje, aby to nezavazelo autům. Zároveň je potřeba parkovat tak, aby to neomezovalo chodce. Takže když už parkuji na úzkém chodníku, tak vodorovně, aby se okolo dalo dobře projít i s kočárkem a podobně.
Dodržují to lidi a nejezdí po chodnících? Nebo je to podobné jako u cyklistů, kteří chodníky občas využijí, aby se nedostávali do konfliktu s dopravou na silnici?
Kola jsou dobrý příklad. Platí pro ně stejná pravidla a občas na chodníku jedeš. Asi ani tady to lidi nebudou stoprocentně dodržovat a občas si to přes chodník zkrátí. Neměli by, stejně jako by to neměli dělat cyklisté. Na druhou stranu si myslím, že když se to tady stane, nevytváří to tady ten problém jako v těch extrémně velkých turistických městech typu Praha, kde máš malý chodník, na kterém je obrovské množství lidí a mezi nimi jezdí opilí turisté na koloběžkách. Což je bohužel to, co v Praze můžeš často vidět.
Já bydlím v centru Prahy a o koloběžky často zakopávám, přesně tyhle opilé turisty často potkávám. Takže i já jsem byl proti koloběžkám. Všichni v Boltu byli nadšení a já jsem říkal, že se mi to moc nezdá. Na našem firemní Slacku jsem si udělal takovou anketu a napsal jsem: co si myslíš o tom, že máš koloběžky ve svém městě, jseš rád, že tam jsou? 95 % lidí odpovědělo, že je to skvělé, a 5 % lidí, že ne. A těch 5 % byli všechno lidi z Prahy.
Takže v Praze se něco nepovedlo.
Na základě toho jsem si řekl, že na tom ale asi něco bude, a začal se lidí vyptávat, co na tom vidí. Na prvním místě byla ekologičnost přepravy, ta se hodně řeší hlavně v severských státech. Svézt se s našimi koloběžkami je samozřejmě mnohem ekologičtější než se svézt autem. Zvlášť s našimi novými koloběžkami, které jsou z 95 % recyklovatelné. Druhá věc je rychlost, protože ve velkých městech se na koloběžce dostaneš na místo v mnoha případech rychleji než autem. Důležitá je dostupnost, když máš koloběžku opravdu na každém rohu a nemusíš pro ni chodit nikam daleko. Nemusíš čekat na taxík, nebo jseš někde, kde ti jede blbě MHD. Spousta lidí taky říká, že je to zábava. Mnohem větší než jet autobusem.
Kolik to stojí a jak funguje ten systém placení?
Funguje to podobně, jako když máš v telefonu aplikaci, přes kterou i kupuješ třeba oblečení. Nebo to můžeme přirovnat k nějakému obyčejnému e-shopu. Nakoupíš věci, zadáš číslo karty, peníze se ti strhnou a věci přijedou. Tady je princip podobný: stáhneš si naši aplikaci, zaregistruješ se, to vše je zadarmo, vložíš svoje údaje o platební kartě. Ta karta tam zůstane uložená a samo se ti z ní nic nestrhává. Teprve až se chceš svézt, přijdeš ke koloběžce, zmáčkneš jedno tlačítko v aplikaci, otevře se ti automaticky foťák a oskenuješ QR kód, který je na koloběžce. Ta se tím zapne, rozsvítí se a udělá takový hezký zvuk. Ty jedeš, kam potřebuješ, pak zaparkuješ, klikneš na ukončit jízdu a ono tě to vyzve, abys vyfotil koloběžku. To aby viděli, že tam opravdu je a že byla správně zaparkovaná. Pak se ti z karty automaticky strhne cena.
Podle toho, kolik jsem toho najel?
Podle toho, kolik minut jsi tu koloběžku využíval. Tarif pro Boskovice je stejný jako v Olomouci – čtyři koruny za minutu po dobu prvních pěti minut, šestá a další minuta bude za tři koruny. Což znamená, že když jedeš desetiminutovou jízdu, bude to za třicet pět korun. S tím, že je tam celodenní omezení na 625 korun, kdyby chtěl někdo jezdit opravdu celý den. Víc se ti nestrhne.
Existuje někde model, že by na provoz přispívalo město?
Existuje. Tady jsme to ani neřešili. Bylo by to samozřejmě dobré, že by to mohlo být ještě levnější. Ale my to tady bereme fakt jako test.
Možná pro obě strany.
Přesně tak. Jsme domluvení, že se to na konci září vyhodnotí, pak to tady bude podle počasí třeba do konce října. Na zimu se to z měst oddělává. Celkově jsme se domlouvali hodně rychle, protože kdybychom to sem přinesli třeba za čtrnáct dní, přišli bychom o čtrnáct dní tohoto hezkého počasí. Když se ukáže, že o to zájem je, budeme řešit, jestli sem třeba od března nedat koloběžek víc. A třeba otevřít téma, jestli by na to město nepřispělo. Zatím jsme tohle vůbec neřešili, jen jsme se bavili o tom, jestli by koloběžky nemohly dobíjet městské Služby.
Ale jsou města, která koloběžky platí. A jsou i takové firmy. Třeba banky, které se snaží stavět si image, že jsou cool banky pro mladé. Na Slovensku máme nějaký partnership, že banky platí polovinu jízdného pro prvních několik jízd. Některá města podporují kola, koloběžku v Česku zatím ne – města vidí ten pražský příklad a mají z toho strach. Musíme jim vysvětlovat, že třeba České Budějovice nejsou to samé, co Praha, že je tam jiná infrastruktura, neproudí tam takové davy turistů.
Říkáš, že Boskovice jsou test a vyhodnocovat budete na konci září. Stihnete za takhle krátké období nasbírat reprezentativní data?
Tohle vidíš celkem hned. Není to tak, že by trvalo měsíce, než zjistíš, jestli to tady může fungovat, nebo ne. Je to fakt rychlé, dokonce bych řekl, že je to i ve dnech. Samozřejmě nevím, jak to bude v tak malém městě, proto jsme se domluvili, že to tady necháme do konce září. A můžeme si hrát i s tím, že třeba zjistíme, že jsme zóny nastavili špatně, že by se někde parkovat nemělo a někde naopak mělo. To jsme připraveni měnit. Výhoda je, že otevřeš počítač a je to pár kliknutí a změníš to. Není za tím žádná korporátní struktura, kde napíšeš někam e-mail, kterému se dva týdny nikdo nevěnuje, a pak se nic nestane. Stačí, když nám lidi napíšou mejl nebo přes aplikaci, a řešíme to hned. Jsme v kontaktu i s městem, a pokud na to bude někdo nadávat, tak to podle toho upravíme. Když to naopak bude někdo chtít někde navíc, budeme hledat cesty, jak to tam dát.
Jak je jízda na koloběžce nebezpečná? Máte to vysledované?
Tohle si necháváme zpracovávat nejen my, ale dokonce i Evropská komise. Vychází z toho, že nehodovost je úplně stejná jako u cyklistů. Tohle téma se hodně řeší na celostátní úrovni, stejné otázky padaly, když jsem seděl před dvěma měsíci na sněmovním podvýboru pro dopravu. Dost se tam řešilo, jestli je to bezpečné a případně jak jinak nastavit pravidla. Zatím informace ukazují, že to není ani víc ani míň nebezpečné než kola.
To jsou rizika, ale můžeš ještě jednou shrnout přínosy?
Je to jednoznačně čistší forma přepravy. Nesednu do auta, které vypouští výfukové plyny, a nepojedu přes půlku Boskovic, ale můžu si vzít elektrickou koloběžku, která prostředí neničí, a budu na místě stejně rychle a někdy možná i rychleji. A jak jsem říkal – je to docela sranda. Člověk se u toho pobaví a vyzkouší si něco, co si jinak může vyzkoušet jen ve velkých metropolích. To by tady mohlo lidi zaujmout. Na koloběžce se svezeš ve Stockholmu, v Paříži, v Lisabonu, v Praze a teď už i v Boskovicích. To si myslím, že je skvělé.
Na závěr se ještě zeptám na tebe – ty ses tedy do Boltu dostal ještě předtím, než jste do České republiky pořídili koloběžky?
Ano. Na Bolt je to už docela dlouho, teď to budou čtyři roky. Předtím byl Bolt firma zhruba o padesáti lidech celosvětově, v pražském kanclu jsme byli dva. Já jsem přišel jako druhý.
Hned po škole?
Dokonce ještě při škole. V posledním ročníku, když už jsem neměl žádné předměty, dopisoval jsem diplomku a měl jsem státnice. Za čtyři roky se nám to dost rozrostlo, dnes nemá Bolt padesát lidí, ale asi šestnáct nebo sedmnáct set. A v našem pražském kanclu nejsme dva, ale je nás tam padesát. To je tým, se kterým řešíme Česko a Slovensko – koloběžky, kola, taxíky a doručování jídla.
