Rozhovor s písničkářkou Alen, vlastním jménem Alenou Pohlovou, která právě vydává album Až se řeky vylijí z břehů. Křest a první z řady koncertů se uskuteční v sobotu 1. srpna v boskovickém Prostoru. Album obsahuje sedm písní.
Co stane v lidském životě, když se řeky vylijí z břehů? Kam nás ta metafora vede?
Primární význam vylitých řek, abych pravdu řekla, neznám. Už ani nevím, jak mě to napadlo. Přišlo to zničehonic. Pracovala jsem tehdá jako provozní v pražském espresso baru a zrovna tam nikdo nebyl, tak jsem se skrčila za bar a nahrála si ten stěžejní motiv do telefonu. Byla jsem z toho docela v rauši a pořád jsem si to musela zpívat. No a sekundární význam je voda = emoce. Znamená to, že pokud se nestaráme o svůj vnitřní svět, o pročišťování vztahů a emocí, tak to čase rupne a řeky se vylijí z břehů, emoce se vyplaví na povrch s destruktivní silou. Nicméně těch významů může být více.
Znamená pro tebe vznik toho alba takové vylití řek z břehů? Nebo tvorba obecně?
Po smyslu předešlé odpovědi ne. Album je pro mě záznamem určitého životního období. A v podstatě jeho završením. Většinou si skrze hudbu nefiltruju své osobní příběhy. Ty používám pouze jako inspiraci. Vlastně ani nevím, kde se to bere. Ten tvůrčí moment je zajímavá magie. To asi znají všichni umělci. Někdy trvá i rok, než píseň vznikne. Někdy se poskládá z několika částí. Někdy je hotová za pár minut.
Pokud zůstaneme u textů a obsahu tvých písní – jaká témata se na albu otevírají a čím jsou pro tebe důležitá? O čem hlavně píšeš?
Zásadní je hlína, země. Cestování vnitřní krajinou. Pocit. Vztah.
Kromě písně Znáš mé lži jsou ale všechny písně na albu původně napsány pro site specific performance, takže to je tematicky trochu určuje. Například Tělo země a Z hlíny jsou z představení o kontrastu přirozeného života a léčbě pomocí přírody versus nemocnice, léky, odevzdání zodpovědnosti za svůj život.
V jakém časovém období písně vznikaly?
Nejstarší je píseň Malá, ta vznikla v roce 2012. Takže 2012–2016.
Kdy jsi začala sólově vystupovat?
Původně jsem neměla v plánu vystupovat sólo a ani jsem si nemyslela, že se ty písně dají hrát sólově. Spolupracovala jsem na hudebně-tanečních projektech, pro ty jsem psala hudbu a to mě bavilo nejvíce. Jednou jsem pár písní hrála na workshopu v Polsku, kde byl i můj kamarád Dalibor Neuwirt, kterému se to líbilo, a tak mě pozval na MiniFest, který v té době organizoval v Brně. Takže jsem první koncert měla v listopadu 2016 a myslela jsem, že bude i poslední, ale po koncertě za mnou přišlo hodně nadšených lidí a chtěli si i koupit CD, tak jsem si řekla, že to zkusím dál. No a od té doby se to děje.
A kdy přišel ten nápad udělat album, případně pocit, že se to završilo a album se může udělat? Vybírala jsi z více skladeb, nebo jak jsi dospěla k výslednému seznamu a pořadí?
Ten nápad přišel právě po zmíněném koncertě, kdy jsem si řekla, že by vlastně bylo hezké ty písně zaznamenat. Album má sedm písní, které jsem v té době hrála nejvíce a vnímám je trochu jako celek. Dnes už mám materiál na další album, ale to už jsou jiné písně, které nejsou spojené s divadlem.
S pořadím na albu mi pomohl můj blízký kamarád Jiří Jirák, který byl po celou dobu jakýmsi supervizorem.
Cítíš se být součástí nějakého hudebního stylu či žánru? Nebo prostě skládáš písně na piano? Jaká je hudba, ke které směřuješ a inklinuješ?
Vlastně se ani neumím k žádnému žánru zařadit, což by mi asi i pomohlo, kdybych věděla, jak to nazvat :) Asi něco jako alternativní folk? Nevím.
Do budoucna bych chtěla spolupracovat s více muzikanty, ale žánrově se necítím nijak svázaná.
A jaké jsou tvé inspirační zdroje? K jaké muzice tíhneš jako posluchačka?
Řekla bych, že mám docela široké pole toho, co se mi líbí. Obecně by se dalo říct, že mě nejvíce baví folk s příměsí. A to s příměsí čehokoliv… jazzu, elektroniky, a tak dál. Kdysi jsem hodně poslouchala třeba The Frames nebo Damiena Rice nebo jsem měla trip hopové Portishead období. Mám dost ráda i českou nezávislou scénu. Dnes poslouchám spíš jednotlivé skladby. Už ne celá alba, což je škoda, ale je to asi obecný trend YouTube, Spotify, a podobně.
Jak ses dostala ke spolupráci s vydavetelstvím Polí5 a čím je pro tebe tento label zajímavý?
Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli to vydám sama, nebo přes vydavatelství. Sympatické mi bylo Polí5 a Indies. Nakonec jsem napsala mail do Polí5, poslala hotový materiál a domluvili jsme se na spolupráci. Zpětně to hodnotím jako velice dobrý krok. Vnímám Polí5 jako otevřené vydavatelství, které se nebojí vydávat i různé experimenty, ale zároveň je zárukou určité kvality.
Na albu se podílel Ondřej Ježek – jak k vaší spolupráci došlo? Jaký byl jeho přínos a jak se vám spolupracovalo? Chtěla jsi od začátku album rozšířit zvukově mimo sólový klavír? Jak probíhalo hledání výsledného zvuku, aranží jednotlivých písní a jak si se zvukem spokojená?
S Ondřejem jsem se seznámila před lety skrz Nylon Jail, to jsem ještě netušila, že budu někdy něco nahrávat. Když pak přišla idea alba, tak mi bylo jasné, že je dobré se na něj obrátit, protože je zkrátka génius. A tomu odpovídá i čekací doba do studia, takže se celá tvorba protáhla téměř na tři roky (do toho jsem byla těhotná, rodila a tak :) Klavír jsem nahrávala s Lukášem Lukášem v mém dětském pokojíčku v Ostravě na klavír, na který jsem se učila jako malá hrát, a v kapli Univerzity Palackého v Olomouci s Petrem Mlynářem. U Ondřeje jsem nahrávala pouze zpěv a aranže. Když hraju živě, tak je energie jiná. Na album to chtělo trochu okořenit. Dlouho jsem si s tím lámala hlavu, jak to udělat, protože jsem byla příliš spjatá s jednoduchou verzí klavír + zpěv. Nakonec stačil jeden den u Ondry ve studiu a bylo to. Dokázal úplně přesně udělat to, co jsem si představovala.
K vydání alba chystáš několik koncertů, ten první v Boskovicích. Jaké bude živé provedení?
Budu hrát jako zatím jako vždy sólo, to znamená klavír + zpěv.
Jako hosty sis pozvala Martina Kyšperského, Aleše Pilgra a Dalibora Neuwirta – proč právě je? Co posluchače čeká?
S Martinem teď spolupracuji na jiném hudebním projektu, a tak jsem se jej zeptala, jestli by mi nechtěl zahrát na křtu, a řekl, že jo :) Spolu s Alešem zahrají písně z desky Svetr a také písně jejich kapely Květy. Na to se moc těším, protože Květy mám fakt ráda. No a Dalibora jsem pozvala, aby desku pokřtil, protože díky němu v podstatě vše vzniklo, protože mě pozval na ten osudný Minifest, kde jsem měla první koncert. Dalibor zahraje taneční didgeridoo beatbox set, takže to bude oslavná párty na závěr.
A co dál? Skládáš nové písně? Kam se vyvíjí písničkářka Alen? Nebo jaké máš tvůrčí období?
Momentálně se mi otevřely dveře i k dalším hudebním projektům. Jedná se o 29. únor s Martinem Kyšperským a také spolupráci na větším projektu, který bude i s filharmonií, ale o tom zatím více neprozradím. Co se týče mé sólové tvorby, tak už mám materiál na novou desku, ale s tím nebudu spěchat. Primární je stále péče o mého ročního syna, takže s tvořením je to trochu komplikovanější a nezbývá mi na hudbu tolik času, kolik bych si ideálně představovala. Nicméně mateřství je obrovským zdrojem sebepoznání a inspirace, takže vše má svůj prostor.
Ty jsi mimochodem před nedávnem přibyla do Boskovic a taky do boskovického Prostoru. Jak se ti život a speciálně kulturní a hudební život tady líbí?
Když jsme se s rodinou stěhovali začátkem roku do Boskovic, tak jsme o Prostoru věděli a moc se nám ten koncept líbil. Doufala jsem, že se nám podaří do místní komunity proniknout a seznámit se tak se zajímavými tvůrčími lidmi. Netušili jsme tedy, že to bude mít tak rychlý spád. Asi za měsíc přišla nabídka, jestli bychom v Prostoru nechtěli převzít provoz kavárny. To nešlo odmítnout! Takže jsme se asimilovali docela rychle :) Jenže záhy přišla koronakrize, takže nemůžu úplně objektivně posoudit, jak by to vypadalo bez ní.
Líbí se mi, že jsou v Boskovicích otevření lidé, kteří se snaží kulturně žít. Také je zde jistá pospolitost, kterou třeba z Prahy moc neznám. Lidé si víc pomáhají. Ale samozřejmě vše vidím svým úzkým hledáčkem komunity okolo Prostoru. Ten zároveň vnímám jako středobod místního kulturního dění.
