„Boskovice mají obrovský nevyužitý potenciál propagace a cestovního ruchu.“

Rozhovor s Milanem Vaněrkou, kastelánem boskovického zámku i hradu. Na novou pozici nastoupil v říjnu minulého roku s vizemi změn. Začátek jeho první sezóny zasáhla karanténní opatření, takže jsme si povídali o tom, co plánoval, jaká je situace na zámku a na hradě, co už se změnilo a co dalšího se chystá.

foto: Tomáš Znamenáček

Milane, máte otevřeno pár dní tady na zámku, na hradě pár týdnů. Ale přece jenom se tě zeptám, jaké jsou první signály, jak se chovají lidé po karanténě – vyrazili na památky, nebo jsou opatrní?

Vyrazili. Aktuálně je mnohem větší návštěvnost na hradě, protože je to venkovní prostor, takže návštěvníci toho využívají. Když je pěkné počasí, tak je návštěvnost na hradě v podstatě stejná jako v loňském roce. Za den okolo 200 lidí – to je na květen poměrně dost.

A na zámku?

Za první víkend to bylo necelých 200 lidí. Vyšli jsme návštěvníkům vstříc, prohlídky jdou maximálně po půlhodinách, za špatného počasí jsme chodili po patnácti minutách, aby nemuseli čekat. Je to kvůli nařízením, na prohlídkové trase se musí dodržovat rozestupy, tudíž u nás nemůže jít větší skupina než patnáct lidí.

Normálně je to kolik?

Čtyřicet pět. Minimum bylo právě patnáct, teď chodíme i se dvěma lidmi nebo s jediným člověkem, který přijde, koupí si vstupenku a čeká maximálně půl hodiny. Průvodce se mu věnuje standardně 45 minut. Návštěvníci jsou hrozně milí, vřelí, mají radost, že se něco otevřelo a že můžu někam vyjet. Na hradě obzvlášť, máme kladné ohlasy i na zřízení permanentky, kterou budou využívat povětšinou Boskováci. Tady na zámku se to opravdu zatím rozjíždí, ale také máme kladné ohlasy od návštěvníků. Žádný konflikty ohledně roušek v instalaci, všechno probíhá, jak má, žádné negativní reakce na opatření nejsou.

Takže s jakými pocity vstupujete do sezóny? Někdo říká, že lidé se budou bát kamkoli chodit, někdo zase predikuje, že nebudou moci jezdit do zahraničí a vyrazí na hrady a zámky.

Do zahraničí se bude moci jezdit.

A nebudou se lidé bát?

To je jedna věc, ale já si myslím, že zahraniční destinace sníží ceny, takže boj o turisty bude poměrně velký. Z mého pohledu je to opravdu obrovský otazník. Teď v červnu sice máme otevřeno, ale červnové tržby nám normálně dělaly školní zájezdy, které nejsou. Loni bylo na zámku každý všední den tři sta lidí, teď jsme někdy na deseti, protože nejsou školní zájezdy a nebyly dětské dny.

Problém jsou kulturní akce, protože všichni mají strach a v podstatě všechno je zatím zrušeno na dobu neurčitou. A bude se to řešit v průběhu sezóny. Firemní a komerční akce se začínají pomalu rozjíždět. Ale firmy obrací každou korunu a snaží se ušetřit i tady tímto směrem. Takže uvidíme. My samozřejmě upravujeme nabídku, ceny máme smluvní, tím pádem se dá domluvit vždy na všem. Celkově to nedokážu odhadnout, jestli budeme mít vyšší, nebo nižší návštěvnost oproti loňskému roku. Je to opravdu sázka do loterie.

foto: Tomáš Znamenáček

Živý objekt, ne mrtvá expozice

Jako kastelán v Boskovicích vstupuješ do první plné sezóny v dost specifické situaci. Nakolik to ovlivnilo tvé záměry, se kterými jsi na tento post přicházel?

Poměrně hodně, protože jsem chtěl postavit letošní sezónu na změnách v zámku – prohlídková trasa se změnila po třiceti pěti letech. Kompletně i koncepčně. Na tom jsme chtěli postavit i reklamu, vytvořit nové propagační materiály – aktuálně je máme ve výrobě, protože se nikde nesmí rozdávat, na žádných pokladnách nesmí být nic takového volně k dispozici. Teď se ukáže, jestli to „nakopnutí zámku“ pomocí těchto změn nám sem natáhne i ty návštěvníky, kteří zde už několikrát byli, a i přesto se sem přijedou podívat.

Personálně jsme nemuseli ani hrad ani zámek zeštíhlovat. Ale hodně mě to přibrzdilo v plánech, které jsem měl na letošní rok. Hlavně co se týká financí, nemůžu si teď dovolit velké finanční výdaje, protože nevíme, jaké budeme mít příjmy. To nedokážeme absolutně odhadnout.

Řekl jsi, že tvá hlavní idea tady na zámku byla proměna zámecké instalace. V čem ta změna spočívala a proč bylo dobré ji udělat?

Potřeba změny vyšla od jednatele společnosti MP Holding Dominika Božka – posunout zámek směrem, kterým se posunují ostatní okolní hrady a zámky, které jsou státní. Do loňského roku byla prohlídková trasa v podstatě empírovou expozicí na Moravě. Proto se zámek prezentoval jako empírová perla Moravy, což jsme dodnes a budeme neustále. Hraběcí rodina Mensdorff-Pouilly byla upozaďována, v prohlídkové trase se o ní příliš nemluvilo a nebyly zde návaznosti. Vize pana Dominika byla vrátit zámek zpátky do podoby rodinného domu majitelů. Funguje tak dodnes, majitelé zde bydlí, ale šlo o to, představit tak i prohlídkovou trasu, piano nobile, návštěvníkům. Aby to nebyly ty suché empírové místnosti a opravdu muzejní expozice, ale aby to bylo mnohem bližší a návštěvníky to vtáhlo příběhem rodiny Mensdorff-Pouilly. Celá prohlídková trasa se tak odvíjí – máme pánský apartmán, dámský, apartmá babičky a dědečka pana hraběte Huga. O Mensdorffech se mluví téměř v každé místnosti.

Jak velká byla proměna jednotlivých místností?

Do některých místností se sáhlo víc a změna je tam hodně citelná. V některých už méně. Spíš šlo hodně o princip prezentace průvodcem. Opravdu se odklonit od neustálého omílání empíru, co to je a kdy vznikl, ale spíš představit, jak se na zámku žilo a k čemu dané místnosti byly. Postavení prohlídkové trasy je teď logické a opírá se o historické souvislosti, byť to samozřejmě nejde udělat tak, jak to zde bylo do roku 1952. Ale jde o to, aby si návštěvník dokázal představit, jak se zde na zámku žilo a žije.

Tohle je tedy trend současné památkové péče?

Přesně tak. Trend vracet hrady a zámky do té původní podoby, kdy je v určité době využívali majitelé, je trendem památkového ústavu už více než deset let. Z toho důvodu jsem sem byl přijatý, abych to takto změnil, protože jsem na památkovém ústavu pracoval. Chceme se tím dorovnat a ještě oproti státním objektům přidat hodnotu toho, že zámek je v soukromých rukou a neustále se zde žije, majitelé zde bydlí. Návštěvníci mohou o to víc zavnímat, že objekt je opravdu živý a není to pouze mrtvá expozice. Proto jsou i v prohlídkové trase nové věci, které doplňují stávající majitelé, ať už je to pan Dominik nebo pan Hugo.

foto: Tomáš Znamenáček

Do tří let soběstačný hrad a zámek

Tys pracoval na památkovém ústavu, navíc tady v regionu, takže jsi to tady dobře znal. Vnímals to tak, že hrad a zámek Boskovice mají nevyužitý potenciál? Že lze dosáhnout třeba i výrazného zvýšení zájmu o ně?

Obrovský nevyužitý potenciál. Hradu, zámku, parku, lesoparku, židovského města, centra Boskovic. Absolutně nevyužitý potenciál reklamy a turistického ruchu. Památkový ústav má obrovskou výhodu základny asi 120 hradů a zámků a obrovský rozpočet na reklamu a propagaci. Tady je to podle mého názoru absolutně nevyužito a těží se pouze z toho, že aktuální návštěvníci ví, že Boskovice existují, že sem mohou zajet. Jsou to spíš návštěvníci, kteří objekt znají ze školních zájezdů, tedy generace, která přechází do pozdějšího věku. Potenciál, že zde návštěvníci mohou v rámci turismu strávit aktivně víc než jeden den, je oproti Moravskému krasu absolutně nevyužitý a je potřeba to právě nakopnout a spojit. Nepropaguji pouze hrad a zámek, ale i město Boskovice jako takové. A to je ten nevyužitý potenciál, který je mnohem zajímavější oproti památkovému ústavu.

Jaká je dnes návštěvnost hradu a zámku? A jaké jsou mezi nimi rozdíly?

Hrad má rapidně vyšší návštěvnost. Je to logické, protože hrad má otevřeno delší dobu. A obecně je posledních pět let trend hradů a zřícenin, návštěvnost roste na všech, protože návštěvníci spíš chtějí využít prohlídky sami, venku a posedět si v klidu u občerstvení. Nižší návštěvnost zámku je dána i tím, že doteď jsme měli otevírací dobu kratší než na hradě. Hrad měl denní provoz už v dubnu, protože si to můžou dovolit, zatímco na zámku byly pouze objednané zájezdy.

Úpravou těchto věcí, jako je nový koncept prohlídek, které nebudou chodit v přesně stanovenou dobu, vyslyšíme přání návštěvníků. Nebudou zde čekat hodinu na velkou skupinu, ale půjdou takřka okamžitě do zámku, s průvodcem, který se jim bude individuálně věnovat, i když to bude menší skupina lidí. V tom nám korona v podstatě nahrála. A potom samozřejmě musíme využít potenciál případných komerčních pronájmů a akcí v zámeckém parku, ať už je to zadní park nebo spodní park.

Památky se dneska hodně snaží kromě instalací přilákat lidi na akce. Jaký potenciál má hrad a zámek v tomto?

Hrad ten potenciál poslední dva tři roky využívá hodně. Víkendy od března do června byly naplněné firemními akcemi, svatbami a komerčními pronájmy hradu.

A akce pro veřejnost?

Ty samozřejmě taky. Koncerty a velké akce na hradě se dělají, areál hradu je k tomu ideální. Není tam žádný problém uspořádat v podstatě cokoliv. Teď jde o to, nabídku rozšířit právě i tady na zámku, a to nejenom co se týká svatebních obřadů, ale i pronájmů přímo na celou svatbu – obřad, hostina, oslava po svatebním obřadu. Zámecký park k tomu přímo vybízí. Letos měl být třetí ročník Boskofestu, který se v zámeckém parku poměrně hodně chytil, návštěvnost byla opravdu velká. Aktuálně budeme rozšiřovat možnost využití prostor, které lze komerčně využít, aby zde byla nabídka tak velká jako právě na hradě. Napřed ty prostory musíme uzpůsobit, začíná to rekonstrukcí sociálního zařízení a zázemí. Předpokládám, že v letošní sezóně vzhledem k situaci komerční akce moc nebudou, a na příští sezónu už bychom to rádi měli nachystané.

Ekonomická stránka věci je na soukromém objektu asi dost odlišná od státního, kde přichází peníze na mzdy, existují schválené rozpočty, dotace na investice. Dá se na soukromých objektech vůbec uvažovat, že by si vydělaly na běžný provoz?

Toto je moje vize do tří let, aby hrad a zámek byly v podstatě soběstačné, co se týká výdajů na mzdy. Co se týká energií, je to trošku složitější, jsme obrovský objekt, který se z velké části vytápí. Ale máme zase tu výhodu, že hrad a zámek spadají do holdingu, tím pádem si firmy navzájem pomáhají. Kdyby na sebe měly zámek a hrad vydělat, je to ekonomická sebevražda. Ale moje vize je opravdu, aby do tří let vydělaly na provoz. Ať už to bude samotné provádění a běžný turistický ruch, ale právě i ty komerční akce, svatby a pronájmy.

Jaký je technický stav hradu a zámku? Potřebují nějaké veliké investice?

Havárie může bohužel přijít kdykoliv a nechci, aby něco takového nastalo. Je nachystaných několik projektů, tady na zámku aktuálně hlavní rekonstrukce kanalizace a s tím spojená právě rekonstrukce sociálního zařízení pro návštěvníky. Na hradě probíhají běžné údržbářské práce. Musím říct, že oba dva objekty jsou v relativně dobrém stavu, když to srovnám s některými státními hrady a zámky. Máme novou fasádu, novou střechu, zámek je staticky v pořádku. Hrad až na pár detailů v podstatě taky, ale je to zřícenina, tam se pořád něco řítí, my se pouze snažíme prodloužit ten poločas rozpadu. Ale mým úkolem je právě i chystat projekty, abychom mohli dosáhnout na státní dotace, které jsou určeny pro kulturní památky.

foto: Tomáš Znamenáček

Podřídit se 21. století

Vrátím se ještě k cestovnímu a turistickému ruchu. Jaká je dnes hlavní cílová skupina památek?

Cílová skupina se mění v průběhu roku. Okrajové měsíce duben, květen, červen jsou to zájezdy, ať už školní nebo důchodcovské. Chci hodně zacílit na skupinu, která už je zvyklá k nám jezdit, ale přece jenom jezdí spíš do židovského města a do jeskyní. Jsou to lidé z Olomouckého, Moravskoslezského a Zlínského kraje, které opravdu směřují spádově k nám. Plus je tu nevyužitý potenciál přitáhnutí brněnských turistů a samotných Brňáků. Jsme kousek. V hlavní sezóně, to znamená v červenci a v srpnu, jsou to hlavně rodiny s dětmi. A programy přímo pro ně. Vycházíme jim vstříc, ať už to jsou hromadné vstupenky nebo zkrácené prohlídky, kdy je brán trošičku ohled na děti, protože je nezajímají přesné letopočty a kdo je na jakém obraze.

Takže cílová skupina se mění v průběhu roku a nejde říct, že by šlo třeba pouze o lidi ve věku okolo 45 let, i když je pravda, že aktuálně jsou spíše vytěžené právě zájezdy. To jede samospádem, učitelky jsou zvyklé, že Boskovice existují. „Letos si šupneme Rájec a Boskovice, příští rok Kunštát a Lysice.“ To běží, ale i tak návštěvnost poslední roky postupně klesala.

Říkáš Rájec, Lysice, Kunštát – to jsou státní zámky v okolí. Spolupracujete třeba na propagaci? Funguje to, přestože jste jiní tím, že jste soukromí?

Jsem odkojený na památkovém ústavu a se všemi třemi kastelány se velmi dobře znám. V letošním roce chceme spolupráci opravdu hodně aktivně podpořit, hlavně na hlavní sezónu. Nevím, jak moc to fungovalo doteď, ale už jsme domluveni na konkrétní spolupráci propagace a posílání si vzájemně turistů. Není to jenom Kunštát, Lysice a Rájec, ale je to i Moravská Třebová a zámek v Blansku, ty jsou také státní, ale nespadají pod Národní památkový ústav. I oni potřebují podporu stejně jako my.

Jak funguje spolupráce s městem? Na posledním jednání zastupitelstva se zrovna řešil destinační management, tys už zmínil rezervy v propagaci města jako celku. Probíhá teď nějaká spolupráce?

Aktuálně určitým způsobem ano, reklama samozřejmě probíhá. Já mám vizi v propagaci trošičku jinou. Nevidím jako smysluplné pokračovat v tisknutí letáků a objíždění veletrhů, ale spíš aktivně protlačovat reklamu a marketing na sociálních sítích a u dopravců. Částečně už to zafungovalo a MAS Boskovicko bude mít reklamní spot, který poběží v Brně v šalinách. Myslím, že je to dost velký krok kupředu. Chtělo by to trošičku se podřídit jedenadvacátému století a trendům, které jsou v reklamě a v marketingu. Začít opouštět tištěné materiály a propagaci mířenou do okolních hotelů. My musíme s propagací vyjet ven a ne se propagovat tady na Boskovicku. Jednání a spolupráce s městem a muzeem se teď v půlce března zastavily kvůli karanténě.

další rozhovory