Popravdě řečeno, působení Chatama Sofera v Boskovicích představuje jen krátkou epizodu v životě tohoto slavného židovského učence, rabína a talmudisty. Nicméně minimálně dva roky v našem městě skutečně strávil, a tak si myslím, že do našeho cyklu Příběhy z ghetta po zásluze patří.
Dovolte mi osobní vzpomínku na velmi zajímavé setkání, které se uskutečnilo asi před dvěma lety. Do Boskovic tehdy zavítal Michael Sofer, profesor z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, který patří k potomkům onoho proslulého Sofera. V Boskovicích pátral po ješivě, vysoké náboženské škole, v níž jeho předek studoval a byl poněkud zklamán, že již neexistuje ani škola, ani budova synagogy minor, ve které byla ješiva umístěna. Ale zato jej potěšilo, že Chatam Sofer není v Boskovicích zapomenut a jeho jméno figuruje i v publikacích Jaroslava Bránského; knihu Židé v Boskovicích si ochotně zakoupil a pasáže o svém předkovi si nechal označit.
Chatam Sofer se narodil jako Moše Schreiber 24. září 1762 ve Frankfurtu nad Mohanem v rodině kantora a písaře, od něhož se mu dostalo již v útlém věku dobrého vzdělání. Ve studiu pak pokračoval v rodném Frankfurtu, později v ješivě v Mohuči, po návratu do Frankfurtu se vzdělával ve studiu talmudu u proslulého rabína Nathana Adlera. Ten však byl pro své neshody s místní židovskou obcí nucen odejít a loajální Chatam odešel s ním. Dostali se na Moravu a v letech 1782–84 se usadili v Boskovicích. Chatam Sofer zde částečně studoval v místní ješivě a částečně pomáhal Adlerovi jako pomocný rabín. Podle tradice se měl vyjádřit, že zcela správně a řádně je na Moravě vedena pouze jediná židovská obec, a to právě ta boskovická. Chatam Sofer proslul svou větou, která v hebrejštině zní: „Chadaš asur min ha Tóra“, v českém překladu pak: „Cokoliv mimo tóru je zákázáno“. Z tohoto výroku je zřejmé, že Chatam byl zastáncem přísného ortodoxního judaismu a proti reformním židům často vystupoval.
Z Boskovic Chatam Sofer odešel do Prostějova, kde se oženil s rabínovou dcerou Sárou, pak působil ve Strážnici a posléze se usadil v rakouském Mattersdorfu, odkud byl roku 1806 povolán do Bratislavy a stal se zde hlavním rabínem, předsedou bejt dinu (náboženského soudu) a vedl místní starobylou ješivu. Jeho význam a proslulost byly tak veliké, že se Bratislava tehdy nazývala Jeruzalémem Uherska. V Bratislavě působil celkem 33 let; po Chatamově smrti ješivu vedli vždy jeho potomci, a to až do roku 1940. Samotná budova byla zbořena v 60. letech. Po vzniku státu Izrael však byla založena v Jeruzalémě takzvaná Pressburger Jeshiva a stále ji vedou Soferovi potomci.
V roce 1812 zemřela Chatamova žena Sára, manželství bylo bezdětné. Chatam se již v dosti vysokém věku oženil podruhé a jeho žena Seril, dcera poznaňského rabína, mu porodila tři syny a devět dcer. Když po dvacetiletém manželství zemřela i ona, oženil se Chatam potřetí s postarší vdovou, která se obětavě starala nejen o jeho nedospělé děti, ale dosloužila Chatamovi až k jeho smrti.
Chatam Sofer po sobě zanechal rozsáhlé dílo v podobě 90 knih a asi tisícovky dalších spisů (responsia, kázání, komentáře, dopisy, básně a podobně). Zemřel 3. října 1839, pochován byl v rakvi zhotovené z desek z pultu, u kterého v bratislavské ješivě přednášel.
Totalitní režim usiloval všemožně o to, aby jméno Chatama Sofera bylo zapomenuto, což se však nikdy úplně nepodařilo. Dnes je hrob Chatama Sofera v Bratislavě poutním místem ortodoxních židů z celého světa, od roku 2002 je součástí nově zbudovaného mauzolea. Ale na Slovensku na slavného učence vzpomínají i jinak, jsou po něm nazvány Soferovy schody či tramvajová zastávka v Bratislavě, byla o něm zpracována rozhlasová hra a natočen televizní film. V roce 1994 byla vydána poštovní známka v hodnotě 5 Sk a v roce 2012 k 250. výročí Soferova narození to byla pamětní stříbrná mince v hodnotě 10 Euro.
V říjnu loňského roku si zejména v židovském ortodoxním světě připomněli 180 let od úmrtí tohoto proslulého učence, především v Bratislavě se na počest Chatama Sofera konala celá řada zajímavých akcí. Připomínám toto výročí sice poněkud se zpožděním, ale s nadějí, že vás, moji milí čtenáři, tato osobnost zaujala, a že si zase znovu uvědomíme, jak významnou roli hrála v minulosti boskovická židovská obec a lidé, kteří s ní byli spojeni.
