Obec Suchý leží asi 7 kilometrů východně od Boskovic. Na rozdíl od ostatních vsí, jejichž názvy jsme zatím v našem seriálu sledovali, je Suchý relativně mladou obcí, která na stávajícím místě vznikla až v druhé polovině 18. století. Její kořeny jsou však starší a kromě toho je dosud ne zcela vyjasněnou záhadou její lidový název Píčov.
Historické prameny i ústní tradice se poněkud různí ve výkladu, jakým způsobem obec vznikla. Nejčastěji se předpokládá, že obec založili obyvatelé Benýšky, vsi ležící o něco severněji, nedaleko Benešova, která tím zároveň zanikla a na jejím místě byl založen Pavlovský dvůr. Zmiňuje se přitom několik různých důvodů či motivů k odchodu. Podle lidové tradice majitel prohrál obec i s poddanými v kartách. Pravděpodobnější je, že šlo o jakousi dohodnutou výměnu území mezi dvěma panstvími, přičemž nový majitel Benýšky osadil místo svými poddanými (a opatřil místo novým názvem), a původní obyvatelé se tak museli vystěhovat. Ještě jiný výklad počítá s tím, že obyvatelé Benýšky odešli jinam za prací, snad také nuceně. Kromě přímého odchodu z Benýšky jsou však ještě indicie, že nedaleko Pavlova existovala obec s názvem Suchý Kopec. Původní obyvatelé dnešního Suchého by tak spíše pocházeli odtud, ať už byla důvodem k odchodu kterákoli z uvedených možností. V úvahu připadá i možnost, že Benýška a Suchý Kopec byly synonymní názvy pro totéž místo, přičemž první snad mohl být oficiální nebo referovat přímo k obecní zástavbě, zatímco druhý neoficiální nebo referovat spíše k přírodní lokalitě, na níž obec ležela.
Název Suchý Kopec nás každopádně přivádí k dobrému vysvětlení samotného názvu Suchý. „Lidem je z počátku říkáno Suchokopečtí, poté zkráceně Suchovští a od toho vzniká název obce Suchý“, praví se na webu obce. Jazykovědci by totéž popsali tak, že název Suchý vzniká transonymizací, přenesením již existujícího názvu na nový, jinde ležící objekt, a jeho zkrácením. Vysvětluje se tím zároveň motivace pojmenování: na onom původním, severněji ležícím Suchém Kopci bylo asi opravdu sucho. Naproti tomu dnešní obec Suchý leží jak známo na místě spíše vlhkém, dříve vysloveně mokřadním. Rozhodně tedy neplatí v jazykovědné literatuře často uváděný výklad pojmenování Suchého na stavajícím místě s přímou motivací Suchý = „suché místo“.
A teď k Píčovu. Existuje několik výkladů, jak mohlo toto přízvisko vzniknout. Přehledně je shrnul jazykovědec Jaroslav David v článku Suchý nebo Píčov? (k jednomu místnímu jménu z Boskovicka), vydaném ve Sborníku Muzea Blansko z roku 2002. Autor se opíral i o vlastní dotazníkovou anketu provedenou přímo v obci s deseti místními obyvateli.
Ústní tradice, dodnes v obci živá, vykládá název Píčov tak, že lidé, kteří se museli nuceně stěhovat na nové místo, přitom píčeli, to znamená plakali. Zásadní potíž této domněnky však spočívá v tom, že žádné sloveso píčet či píčeti s významem „plakat“ není v češtině od nejstarších dob až po dnešek doloženo, a patrně tedy nikdy neexistovalo.
Jiná verze, také jen málo pravděpodobná, vysvětluje motivaci přízviska tím, že ženy prosily v okolních vesnicích o mléko pro děti, přičemž mluvily německy a začínaly slovy bitte schön s výslovností [pitčén]. Obyvatelům se proto mělo říkat Pičáci a odtud by vznikl i Píčov.
Zdá se, že oba zmíněné lidové výklady jsou jakýmisi nouzovými řešeními, které v obci kdysi dávno vznikly snad jako svého druhu obranný mechanismus, aby se odvrátila pozornost od vysvětlení Píčova jako hanlivého označení. Každého, kdo uslyší slovo Píčov, totiž přirozeně napadne, že název nějak souvisí s vulgárním slovem píča. Píčov by pak byl přízviskem posměšným, urážlivým nebo prostě provokujícím. Fungovat tak skutečně může (Jaroslav David zaznamenal, že právě s těmito příznaky výraz Píčov užívají obyvatelé okolních obcí), protože asociace se slovem píča je vzhledem k velké formální podobnosti obou výrazů okamžitá. Na našem území je navíc doloženo několik dalších názvů majících hloubkově svůj původ ve zmíněném vulgarismu. Ne však přímo, ale zprostředkovaně přes osobní jméno: místní jména Pičulín (zaniklá ves u Bystřice nad Pernštejnem), Pičín (u Votic), Pičín (u Příbrami), Pěčín (u Žamberka) a Malý a Velký Pěčín (u Dačic) zřejmě pocházejí z osobních jmen Pičule a Pieka, přičemž teprve tato osobní jména byla odvozena od píča. Na odvození zmíněných místních jmen od vlastních jmen osob ukazuje to, že mají příponu -ín. Píčov se od nich, maje koncovku -ov, výrazně odlišuje, což vedlo Jaroslava Davida k tomu, že u něj předpokládal bezprostřední odvození od píča. Blíže však nerozvedl, jaká konkrétní historická okolnost či sociální situace by mohla k takové motivaci pojmenování vést.
Myslím však, že původ přízviska Píčov je možno hledat i jinde. Představíme-li si nucený odchod lidí z domova na nové, neznámé místo, je jasné, že se musel odehrávat v citově rozjitřené atmosféře, v níž převládaly negativní emoce (na tom jsou ostatně založeny i výše uvedené lidové výklady). V lidové tradici zaznamenané na webu obce se předpokládá, že lidé s sebou vezli veškerý svůj majetek na vozech a že „v místech dnešního Sušského rybníka se jim tyto vozy polámaly a odmítají jít dál.“ Důležitý je zde prvek odmítnutí pokračovat v další cestě. Nabízí se pak spojit pojmenování Píčov se slovesem píčiti se s významem „vzpěčovat se, vzpírat se“, které je doloženo v Jungmannově česko-německém slovníku z 30. let 19. století, v němž český obrozenec sdružil soudobou slovní zásobu i tvary zachycené ve starších obdobích. V nářečích jsou ještě z 20. století dosvědčeny tvary zpíčit se, vzpíčit se, spíčit se. Ze staré češtiny jsou doloženy podoby vzpiečiti, zpiečiti „vytknout někomu něco; namítnout; postavit do cesty překážku“, zpiečěti sě „zpěčovat se, stavět se na odpor, vzpírat se“, dále s opakovacím významem formy zpiečovati sě, vzpiečovati sě, z čehož je dnešní spisovné zpěčovat se „vzpírat se, odporovat, bránit se“. Patří sem i staročeské vzpietiti (sě), zpietiti (sě), zpětiti (sě) „odporovat, vzepřít se, postavit se na odpor“. To pak vede ke spojení s příslovci zpět (z praslovanského *vъzpętь), opět (z praslovanského *opętь) a také se slovem pata (z praslovanského *pęta). Dále pak už není zcela jasné, zda výrazy pocházejí z indoevropského kořene *(s)pen- „napínat , táhnout“ (k němu patří například české pnout, napínat nebo anglické span „pnout se, obsáhnout“), anebo z kořene *pent- „jít, chodit, kráčet“ (z něj vychází kupříkladu německé finden a anglické find „najít, nalézt“).
Píčov tedy mohl představovat „místo, kde se lidé vzpěčovali, vzepřeli, postavili na odpor“. Spojení s vulgárním píča by pak bylo až sekundární, vlastně by se jednalo o tzv. lidovou etymologii, tedy přiklonění určitého slova na základě formální podobnosti k jinému slovu, jež je ve skutečnosti odlišného původu. Píča obsahuje stejný základ, jaký je ve slovech pizda, pinda, pindík, dále ve staročeském pičkati, německém pinkeln, anglickém piss, vše „močit“, rovněž ve staročeském pizda „řiť“ nebo anglickém pizzle „zvířecí penis“. Do tohoto okruhu slov mimochodem patří název Pindulka, doložený v nedaleké Žďárné. Na Moravě je několik Pindulek, jedna například u Ostrova u Macochy. Doloženo je i několik Pindulí a také jedna Pinda. Všechny tyto názvy byly původně pojmenováním hospod stojících osaměle nebo na nápadném místě, které neměly dobrou pověst…
