Anebo chcete-li, tak raději Emanuel Friedman. Pod tímto jménem se totiž narodil 13. května roku 1845 v Boskovicích do rodiny židovského obchodníka. S touto osobností jsem se nikdy nesetkala, upozornila mne na ni až paní Ludmila Mazánková z Boskovic.
A tak jsem se vydala po stopách Emanuelovy životní dráhy, která zpočátku nebyla nijak excelentní. S nevalným prospěchem navštěvoval brněnskou reálku a poté jeden rok brněnskou techniku. Jelikož se mu na studiích evidentně nedařilo, vrátil se do otcova obchodu v Boskovicích. Roku 1862 však opouští obchod i rodné město a odchází natrvalo k divadlu. Počet jeho štací je neuvěřitelný, od Prahy přes České Budějovice, Linec, Klagenfurt, Oděsu, Bukurešť, Lublaň až po Vídeň, kde na čas zakotvil v Theater an der Wien (Vídeňka) a vystupoval jako milovník v převážně operetním repertoáru. Roku 1877 založil vlastní divadelní společnost, brzy poté však začala jeho ředitelská kariéra v divadlech v Šoproni a Prešpurku, o které se však žádné zprávy nezachovaly. Pronajímal si vždy dvě divadla, jedno celoroční a jedno s letním provozem, jeho aktivity však nebylo možné sledovat v plném rozsahu.
Od roku 1880 se stalo místem jeho podnikání městské divadlo v Karlových Varech, tehdy již používal umělecké jméno Emanuel Raul. Divadlo převzal narychlo poté, kdy v v depresích spáchal sebevraždu dosavadní ředitel E. Bachmann. Raul si navíc pronajal i divadlo v Olomouci (do roku 1883) a v letech 1883 až 1886 řídil také divadlo v Liberci. Roku 1888 se pokusil převzít i divadlo ve Wroclavi, tam však ztroskotal. V tomtéž roce se Emanuel Raul oženil, jeho manželkou se stala německá operetní herečka Johanna Henrietta Katharina, rozená Hamplová, rozvedená Kolbová. Její nemanželskou dceru Jacquelinu, později herečku, Raul zřejmě adoptoval. A pokračoval neúnavně dál ve svém divadelním podnikání. V roce 1891 přenesl své působiště do Prešpurku a pronajal si celkem šestkrát zdejší městské divadlo na zimní sezónu a se svým repertoárem objížděl i další města. Roku 1895 se vrátil do Karlových Varů, obnovil zde smlouvu, kterou postupně prodlužoval až do roku 1905. Tehdy městská rada uvažovala již delší dobu o celoročním provozu divadla, na což si již Emanuel Raul netroufal a výběrového řízení se ani nezúčastnil. V závěru svého života působil v německém divadle v Katovicích, kde také roku 1916 zemřel.
Ve svém hlavním dlouhodobém působišti Karlových Varech dával Raul přednost před náročným repertoárem zábavnému divadlu a uváděl téměř vždy operety. Vycházel tak vstříc požadavkům lázeňského publika a musel obstát v konkurenci dalších zábavných aktivit, jako byly koncerty v plenéru, akrobaté, vojenské hudby, koncerty na kolonádách apod. Několik prvních měsíců roku 1880 Raulovi konkurovalo samostatně pronajímané letní dřevěné divadlo s vlastním orchestrem, od roku 1881 Raul přebírá i tuto scénu. Roku 1884 bylo staré divadlo v Karlových Varech uzavřeno a po nouzové sezóně na letní scéně bylo nahrazeno novou budovou architektů Fellnera a Helmera, jejíž provoz byl zahájen Mozartovou Figarovou svatbou. O pronájem karlovarského divadla se tehdy pokusil ředitel pražského Stavovského divadla A. Neumann. Chtěl využít určitých námitek proti Raulovu repertoáru a nabízel velké opery s pražským souborem a vlastní výpravou. Byl odmítnut, a tak operety i nadále převažovaly. Ve své druhém karlovarském období Raul uváděl i opery. V letech jeho olomouckého „šéfování“ zde jako kapelník působil Gustav Mahler. Za umělecky nejzdařilejší je považováno Raulovo působení v Liberci.
Raul byl jedním z nejdéle působících divadelních ředitelů v Evropě. O jeho mezinárodní proslulosti svědčí italský řád sv. Mauricia a bulharský řád alexandrovský, jimiž byl vyznamenán před rokem 1892. Rozsah a kvalita jeho podnikání závisely na místních podmínkách a požadavcích. Neměl ctižádost uvádět novinkový repertoár, jeho doménou byla opereta a jen výjimečně disponoval souborem schopným realizovat náročnější díla. Jeho předností byla podnikatelská i finanční solidnost, jež městu jako majiteli divadla (až na výjimky) zaručovala klidný průběh pronájmu. Jeho souborem prošel značný počet pozdějších vynikajících umělců.
Když uvážíme, že Emanuel Raul stál na jevištích jako herec zhruba padesát let, z nichž se po čtyřicet let věnoval i činnosti ředitelské, tak si myslím, že do galerie významných židovských osobností Boskovic rozhodně patří.
(Informace byly převzaty z České divadelní encyklopedie.)
