„Plánů máme hodně, ale vše je odvislé od lidí, kteří se k nám přidají a jaký program budou chtít tvořit.“

Rozhovor s Oldřichem Brzobohatým, jedním ze členů skupiny, která připravuje v panském dvoře start Prostoru – nového kulturního a komunitního centra s kavárnou. Ptali jsme se, co vše zde má vzniknout a jak má centrum fungovat. Je třeba dodat, že Ohlasy se na vzniku Prostoru částečně personálně podílejí a měly by přispívat i do programu.

foto: Tomáš Znamenáček

V Boskovicích na panském dvoře vzniká nové kulturní a komunitní centrum s názvem Prostor. Můžete lidem podstatu Prostoru přiblížit?

Prostor pro nás vystihují tři zásadní slova: kafe, kultura a komunita. Kafe jako kavárna v panském dvoře, kam může přijít kdykoliv kdokoliv. Kultura proto, že se v tomto místě budou dít kulturní a společenské akce ve smyslu setkávání se. Chceme, aby vznikl prostor pro cokoliv, co může člověka jakýmkoliv způsobem kultivovat. Počítáme s tím, že podstatu Prostoru budou tvořit nejen například koncerty a výstavy, ale třeba i setkávání rodičů s dětmi, besedy na nejrůznější témata a mnoho dalších. Naším cílem je, aby Prostor byl žánrově různorodý. Což je dáno jednak lidmi, kteří jej začali vytvářet, a také tím, že jsme v menším městě. Kdybychom se totiž zaměřili jen na jeden žánr a jiný vyřadili, Prostor by nemusel být provozuschopný. Vnímám to tak, že toto místo musí být otevřené a mít širší záběr. A s tím vším souvisí i slovo komunita. Protože naším cílem není otevřít si v několika lidech komunitní centrum, a pak jej vlastními silami plnit obsahem. To opravdu ne.

Co je tedy vaším cílem z hlediska komunity?

Aby nás bylo co nejvíc. Čím víc, tím líp. Prostor rozjíždíme v devíti lidech a doufáme, že se k nám přidá co nejvíc dalších – mladých, starších, místních, přespolních, studentů, umělců… Zkrátka těch, které naše vize osloví a budou chtít sami tvořit svoje akce, nebo nás jen podpořit. Celý Prostor vznikl pod hlavičkou spolku Unijazz Boskovice. Nového spolku, který se letos na jaře zformoval z brněnského Unijazzu a přesunul se do Boskovic. Zde se zvolilo nové vedení a celé to nyní spadá pod nás. Ideově samozřejmě navazujeme na pražský Unijazz, který zde už po sedmadvacet let pořádá festival Boskovice. Členové pražského Unijazzu velmi uvítali, že přímo v místě festivalu vznikla skupina lidí, která může pomáhat s festivalem a bude aktivní i mimo něj. Cílem našeho počínání je dostat do našeho aktuálně malého spolku co nejvíc lidí, kteří jsou aktivní a něco dělají, nebo by chtěli dělat, ale zatím neví jak.

Kolik lidí v současné době sdružení Prostor tvoří a jak myšlenka komunitního centra vlastně vznikla?

Úplně prvotní popud vzešel od Báry Hanzlové, která provozovala Kafe za rohem. A zde celá myšlenka něčeho nového vůbec vznikla. Bára chtěla dělat akce, na které kavárna kapacitně nestačila, anebo pokud se jednalo o venkovní akce, vetšinou rušily sousedy. Začala si tedy pohrávat s myšlenkou, že by chtěla jít jinam a vytvořit něco nového. Ale myslím, že nikdo z nás, ani Bára, vůbec netušil, jaký to vezme rychlý spád. Počáteční plány byly určitě mnohem menší než náš společný výsledek, vize prostě roste i s počtem hlav. O celém tomto nápadu jsme se začali bavit v lednu. No, a v pátek 7. června otvíráme komunitní centrum Prostor. A už v tom jedeme a nejde to zastavit, jen rozvíjet. Prostor je dílem lidí, kteří do něj od začátku vstoupili a podařilo se jim jej posunout do současné podoby. Prostor tvoří a vytváří celkem devět lidí: Igor Láník, Barbora Hanzalová, já, Jenda Nádvorník, Tomáš Trumpeš, Kristýna Znamenáčková, Radek Šamšula, Luboš Valčík a David Paulík. Mimo tento realizační tým nám ale pomáhá hodně dalších lidí i dětí. A teď už jen čekáme na jakékoliv další aktivní lidi.

Co s sebou členství ve vašem spolku nese za výhody a závazky?

Členové platí příspěvek dvě stě korun za měsíc, z čeho budeme částečně pokrývat provoz centra. Každý z členů pak může přijít a říct, že například dělá akce s dětmi, chce si tedy jednou měsíčně zabrat celý prostor i se zázemím. Náš prostor totiž není jen kavárna v úžasném prostředí panského dvora, ale i plně vybavený sál se zázemím pro přibližně devadesát lidí, což je právě místo, které podle nás Boskovicím chybělo. Sál je vhodný na cokoliv od divadel, workshopů, recitálů, diskuzí až po oslavu křtin, o což nás aktuálně někdo požádal. Anebo může během dne sloužit jako klidnější místo pro práci na počítači nebo spočinutí v centru města.

Takže já budu platit dvě stovky za měsíc a na oplátku můžu kdykoliv váš prostor využít pro například uspořádání besedy nebo pro tanečky s holčičkami?

Ano. Samozřejmě záleží na vzájemné domluvě, ale je to tak.

A nečekáte za poměrně malou měsíční částku přetlak zájemců?

Myslím, že vyšší částkou bychom zájemce třeba z řad studentů mohli odradit. A pak taky úplně nepředpokládáme, že se tady sejde například dvacet velmi aktivních lidí, kteří nám udělají měsíční program a my budeme mít plno. I když to by bylo splnění naší vize a bylo by to skvělé.

Na webových stránkách Prostoru máte napsáno, že vítáte aktivní lidi s chutí a nápadem. Co když ještě nevím, jaký budu mít nápad, a zda jej vůbec budu mít. Ale chci se k vám stejně přidat.

I na tyto lidi jsme mysleli. Pokud budou chtít Prostor jen podpořit, protože jim to celé dává smysl, mohou se stát jen podporovateli a výši příspěvku si sami zvolit. Ale doufám, že když třeba přijde mladý člověk a uvidí, jak to tam funguje, zažije pár akcí, tak to může danou osobu nakopnout a posunout dál, i když ho to dosud ani nenapadlo. My prostě máme místo a zázemí, kde se dá dělat ledasco, ne tedy úplně cokoliv, a dost často se stává, že už jen to místo samé může člověku pomoct rozvíjet nápady.

Říkáte ne úplně cokoliv. Může se stát, že byste nějakou akci nepovolili?

Máme dramaturgickou radu, která může mít právo veta, pokud nebudeme s nějakou akcí souhlasit. Ale nemyslím si, že by k tomu mohlo někdy dojít. Máme to spíš jako takovou záchrannou brzdu, kdyby někdo přišel s něčím pro nás eticky nepřijatelným.

Početná rodina Brzobohatých v sálu ProstoruPočetná rodina Brzobohatých v sálu Prostoru   foto: Tomáš Znamenáček

Když se k vám tedy člověk bude chtít přidat, co má dělat?

Ať přijde k nám do Prostoru na panský dvůr nebo se mrkne na náš web a přihlásí se. Stane se pak regulérním členem zapsaného spolku, odpovíme mu, budeme s ním komunikovat. A minimálně jednou do roka ho uvítáme na setkání všech našich členů. A protože si tito naši členové budou moct zvolit své zástupce, za čas se pak klidně může stát, že si členové odhlasují nové vedení a my to celé předáme někomu mladšímu, než jsme my. Já třeba pořádám v Boskovicích společně s Lubošem Valčikem a Kamilou Hrnčířovou Slam Poetry. Nevidím ovšem důvod, proč bychom ji měli, dejme tomu za tři roky, v Boskovicích pořádat zase my. Doufám, že ji prostě předáme někomu mladšímu.

Celou svou činnost tedy směřujete spíš na mladší lidi?

Určitě vyloženě ne. V jednorázových akcích počítáme spíš s aktivitou těch mladších, ale uvítáme kohokoliv.

Plánujete zde spíš akce večerní, nebo ty v průběhu dne?

Obojí. Přes den určitě lidé využijí místo pro přednášky nebo jako neformální místo setkávání rodičů s dětmi. Panský dvůr je totiž největší dětský koutek v Boskovicích. Plánů máme hodně, ale vše je odvislé od lidí, kteří se k nám přidají a jaký program budou chtít tvořit.

Pak budete dělat nějaký měsíční program akcí?

To je náš cíl. Ono zní docela jednoduše, říct udělejme si plán na měsíc dopředu. Ale než tohoto stavu dosáhneme, bude to nějakou dobu trvat. Pokud se tak stane na podzim, bude to skvělé. My zatím plánujeme Otevírání Prostoru v pátek 7. června, kdy chceme lidem představit naši vizi, místo a lidi, kteří za tím stojí. K tomu všemu zahraje nejgeniálnější brněnský barber Tom Holič, OldBoy & Nubian, lokální DJs z Haze Movement kolektivu. Výtvarně otevření Prostoru doprovodí akvarelové kresby kunštátského malíře Víta Ondráčka. Den po otvíračce je na programu Slam Poetry, což je živý přednes připravených či improvizovaných autorských textů s prvky divadla, rapu nebo třeba kázání. V červnu chystáme i premiéru divadelního představení Oskar a Růžová paní studentů SPgŠ Boskovice pod vedením Moniky Lepkové. Ale připravujeme třeba i rozloučení se školním rokem s programem pro děti, což nebude nic velkého, ale chceme dát maminkám vědět, že mohou přijít. V červenci bude Prostor součástí Festivalu Boskovice a přes léto chceme mít hlavně otevřenou kavárnu pro místní i turisty, kteří zavítají do panského dvora.

Samotný panský dvůr je úžasné místo, jak se vám jej podařilo pro Prostor získat?

Lepší místo v Boskovicích není. Panský dvůr je v epicentru dění, a zároveň pořád schovaný a hlavně byl volný. A najde jej i ten, kdo je v Boskovicích poprvé v životě. Měli jsme vytipovaná asi tři místa, ale na žádném jiném jsme se už nebyli ani podívat. A majitel byl vstřícný, naše vize se mu líbila.

Boskovice jsou vnímány jako kulturní město s poměrně pestrou nabídkou akcí. Vy chcete tuto nabídku doplňovat, nebo jak se to dá vlastně chápat?

V rámci místní kultury Prostor vnímáme jako alternativu. Určitě to není žádná konkurence k čemukoliv. Nejsme Kulturní zařízení města Boskovice, která se podle mě skvěle starají o kulturu. Nejsme Turbína, která svůj program zaměřuje vesměs na punk a dělá to taky dobře. Můžeme říct, že bychom byli rádi všechno ostatní, čeho se nám tu zdálo pomálu. Jsme prostě takový spodní proud, který si plyne vedle toho hlavního a mělo by to tak být v pořádku. Můžeme fungovat vedle oficiální kultury a nemusíme si konkurovat. Naopak. Ideální by bylo vést spolu dialog a být v kontaktu. Pokud bych to přirovnal třeba k Brnu, to má svoje příspěvkové organizace tvořící kulturu, ale má zároveň i dotační program pro hudební kluby a alternativní místa, kde se lidi potkávají a něco společně tvoří. A je to vnímané jako v pořádku. My rozhodně nehodláme jít proti ničemu, co zde už funguje.

Navazujete nějakým způsobem na občanské sdružení se stejným jménem Prostor, které zde kdysi otvíralo Sklepy?

To nás původně ani nenapadlo. Ale když padlo jméno Prostor, na němž jsme se shodli, Tomáš Trumpeš volal zakládajícímu členovi a jednu dobu i prezidentovi původního Prostoru Petemu Michálkovi, jestli mu to nevadí. Nevadilo, naopak byl rád.

Jakým způsobem chcete Prostor financovat?

Projíždíme dotační výzvy na komunitní centra. U většiny výzev už lidé musí prokázat nějakou předchozí činnost, ale protože našemu spolku předcházel Unijazz Brno, pokusíme se dotace získat. Počítáme s tím, že první rok bude nejtěžší. Určitě nám pomohou klubové příspěvky, ale ty provoz nezaplatí. Prostor by měl žít primárně přes den z věcí, které budou finančně a produkčně nenáročné, a akce typu koncerty a divadla by měly být jen jednou za čas jako hlavní bod programu. Ale vše se ukáže až časem. A také doufáme, že budeme spolupracovat s městem Boskovice, bez vzájemné spolupráce bychom vlastně ani nefungovat nemohli.

Kde jste se pro myšlenku komunitního centra inspirovali?

Po celé republice úspěšně fungují komunitní centra, která často mívají i specifičtější zaměření dle daného místa. Ale jejich podstata je stejná – místo setkávání a tvoření pro všechny aktivní lidi z daného místa. Boskovický Prostor bude vlastně jediným místem svého druhu na Blanensku. My všichni máme za sebou spoustu nejrůznějších pracovních zkušeností, které do toho vkládáme. Ale komunitní centrum nikdo z nás neotvíral, je to velká škola i pro nás. Učíme se, jak mezi sebou pracovat, jak naplnit, či nenaplnit představy, které každý z nás má. Jak se vlastně na všem domluvit, což někdy bývá hodně těžké. Ale protože to všichni děláme dobrovolně a se společným cílem, zatím jsme se vždy domluvili. Všem nám jde o společnou věc. Vnímám to jako velkou příležitost pro nás, ale hlavně pro Boskovice. Jsem vděčný za to, že se poskládali zrovna tito lidé, se kterými se minimálně jednou týdně vídáme a přemýšlíme a promýšlíme, jak dál. My jsme generace, která už má něco za sebou a jsem přesvědčen, že zvládneme prošlapat cestu těm mladším. Ty by totiž mohlo například odradit vyřizování nejrůznějších povolení od úřadů a podobně. Takto už jen můžou přijít a nemusí řešit nic jiného, než že prostě uspořádají svou akci.

Oldo, říkal jste, že každý z vás do Prostoru vkládá své zkušenosti a vize. Jak pomáháte Prostoru vy a jak jste se k celé této akci vlastně dostal?

V Boskovicích nežiju dlouho, přestěhoval jsem se sem před třemi lety za svou dívkou. A můžu říct, že Boskovice jsou skvělé místo pro život. A po životě ve větších i menších městech už můžu srovnávat. Žijí zde skvělí lidé, kteří se nezajímají jen o sebe, ale hlavně i o okolí, což je kromě krásného prostředí velká devíza Boskovic. Město jako takové samozřejmě znám už dlouho, jezdil jsem sem dlouho pracovně. Před lety jsem zde pořádal festival Hradhouse. Ač jsem vystudoval sociální práci a politiku, celý život jsem pořádal nejrůznější kulturní akce po celé republice. Nejdříve jako brigádník, později jsem se tím začal živit. Pracoval jsem například jako produkční brněnského klubu Fléda. A zde jsem se seznámil s dnes už brněnskou kulturní legendou Lenkou Zogatovou, která například rozjížděla po celé republice Slam Poetry, kterou jsem časem převzal. Na brněnském magistrátě působím v kulturní komisi jak odborný garant pro hudební kluby a v neposlední řadě jsme v Boskovicích založili sdružení o třech DJs Haze Movement. Hrajeme teď už hlavně v Brně a můžu říct, že se z našich party vyklubaly jedny z nejlepších akcí klubové house scény v Brně. Ale já už jsem tam v tuto chvíli takové třetí kolo u vozu, jsem čerstvý otec, což mě neskutečně baví, takže to, co dělám ve svém volnu, už musím pečlivě volit. A jsem tomu rád.

další rozhovory