Část týmu lesní mateřské školky Jelínek z Kunštátu se díky mezinárodnímu projektu Erasmus+, kterého je LMŠ Jelínek součásti od loňského září, mohla začátkem května vyjet podívat do norského Kristiansandu a navštívit tři tamní mateřské školy. Tak jako naši partneři z Norska a Slovinska, kteří byli na návštěvě v naší školce loni v listopadu, jsme se i my jely podívat k nim. Vyjely jsme autem ve složení pět žen a dvě roční batolata, což samo o sobě skýtalo dosti dobrodružství.
Školky, které nás hostily – Linerla, Karuss a Skårungen barnehage – se nachází v krásném pobřežním městě Kristiansand na jihu Norska. Každá z těchto státních mateřských škol má svou lesní třídu, která tráví minimálně tři dny v týdnu venku za každého počasí. A to jsme si také zkusily :-)
Ostatní třídy využívají především školkové zahrady a na celý den ven chodí přibližně jednou týdně, podle toho, pro jak velké děti třída je. Norské školky berou děti od roku, některé dokonce od osmi měsíců. Hodně zajímavé je, že všechny malé děti do tří let spí během dne po celý rok venku v kočárku. Ve školkách na to mají speciální přístřešky, aby na děti nesněžilo. Školky, ve kterých jsme byly, měly také hodně dětí z různých koutů světa a bylo běžné zde vidět 10–15 národností. Také průvodci, či česky asi paní učitelky a učitelé, byli z různých koutů světa. Ta krásná pestrost lidí pěkně doplňovala barevné a útulné školkové budovy. Ty byly celé ze dřeva se spoustou světla a dětských zákoutíček.
Přímo do Kristiansandu jsme dorazily v pondělí odpoledne trajektem z Dánska. V úterý jsme jako první navštívily Linerla barnehage. Po úvodním projektovém setkání s partnery jsme hned spolu s dětmi z Linerly vyšli na jejich obvyklé zimní místo. Tím jsou přilehlé skály, asi 10 minut chůze od školky. Děti zde mají, krom přirozeného prostředí, nachystané i provazové houpačky, sítě a prolézačky. Po poledni dětem i nám průvodci přichystali chutný sendvič. Po jídle a velice krátkém individuálním odpočinku si děti hrají dál.
Co nás hned všechny nejvíc pozitivně překvapilo byl daleko větší podíl mužů-průvodců ve školkách. Je úžasné pozorovat kopu děti s dvěma až třemi muži, jak vesele skotačí venku. Prostředí téměř divoké přírody by se někomu mohlo zdát až nebezpečné (spousty skal a vodních ploch), ale průvodci, kteří působí a chovají se jako strejdové či dědové, jsou naprosto v klidu. To, že to není jen zdání, nám posléze potvrdili ředitele školek tím, že za 20 let fungování všech třech školek neměli žádný vážný úraz.
Další den jsme vyrazily s dětmi z druhé školky Karuss barnehage do jiné části krásné norské pobřežní krajiny se spoustou jezer a lesů. Cesta do lesa nám trvala zase přibližně 10 minut chůze od školky. Oběd byl opět formou sendviče, a tak to také bylo ve všech školkách každý den. Děti mají teplé jídlo až doma, což je pro Norsko typické. Většina pracujících má s sebou z domu jídelní boxy s chlebem, nebo mají k dispozici malou kuchyňku v práci.
Největším zážitkem byl ale výlet na ostrov Bragdøya, kam děti s třetí školky Skårungen barnehage jezdí loďkou třikrát týdně. Ten den bylo opravdu norské počasí, 10 stupňů s vytrvalým deštěm. Počasí ale nikoho neodradilo, a poté, co jsme dostali záchranné vesty, jsme se nalodili na motorový člun a po 10 minutách přistáli na malém, ale přenádherném ostrově Bragdøya. Děti v gumových overalech a kloboučcích vesele běhaly mokrou trávou, hrály si, že chytají ryby, nebo poslouchaly pohádku v malé dřevěné boudičce, která sloužila jako zázemí. Na oběd se griloval rybí karbanátek v grilu, který se nacházel v boudičce.
Děti chodí do lesních školek od tří let a spánek po obědě se nijak zvlášť nepraktikuje. Je to ale individuální, pokud průvodci vidí, že je dítě hodně unavené, položí ho do spacáku v zázemí.
Do Norska jsme přijely také se záměrem vytvořit lesní labyrint, který Norové viděli u nás v kunštátském lese a ze kterého byli hodně nadšení. Právě tento ostrov jsme na přání Espena zvolily jako nejvhodnější místo pro takovou stavbu. Náš labyrint je land-artová stavba z bílých kamenů, která tím, že ji máme a s dětmi využíváme již čtvrtým rokem, získala svůj profil. Děti cestičky krásně vyšlapaly, labyrint tím žije a současně je v krajině čím dál výraznější.
Norský labyrint vznikl, stejně tak jako náš, úplně na začátku pouze z větví, ale tím, že leží na mýtince u potoka, kousek od zázemí, ho děti ihned objevily a běžely ho vyzkoušet. Tím i norský labyrint ožil a my měly velkou radost z propojení mezi našimi školkami, nejen na formální bázi mezinárodního projektu.
Ve čtvrtek odpoledne jsme měli závěrečnou večeři, kterou připravili naši hostitelé sami, přímo v zázemí Skårungen barnehage. Bylo příjemné a skoro až kouzelné zažít malou oslavu večer ve školce. Naše dvě batolátka byla tamním prostředím úplně nadšená. Poslední den jsme se s našimi partnery rozloučily opět v Linerla barnehage. Děti z lesní třídy nás tentokrát vzaly s sebou na své letní místo, nádherný starý park na pobřeží. Zde jsme měly štěstí a pozorovaly jsme koupajícího se tuleně.
Norský výlet byl pro náš školkový tým velmi obohacující a těšíme se na zprávy o tom, jak labyrint žije a mění se. Současně jsme také zvědavé na květen 2020, kdy se podíváme do školek v slovinské Lublani.
