„Boskovicím chybí odvaha pro nové věci.“

Rozhovor s Radkem Pernicou, bývalým vedoucím boskovického kina, dnes šéfem univerzitního kina Scala v Brně a nově také předsedou boskovické kulturní komise. Právě jeho obnoveného angažmá v boskovické kultuře se týkalo i naše povídání.

foto: Tomáš Znamenáček

Radku, ty ses teď několik let poté, cos Boskovice pracovně opustil, rozhodl začít se zde znovu angažovat a stal ses členem a posléze i předsedou kulturní komise. Co tě k tomu rozhodnutí vedlo?

Po šesti letech ve Scale je situace stabilizovaná a otevřel se mi prostor přemýšlet nad jinými věcmi. Třeba nad Boskovicemi. Není mi to tady jedno, Boskovice pořád považuju za svoje město.

Bydlíš pořád v Mladkově, vychováváte tady děti.

Přesně tak. A teď se tady vede debata o knihovně, která mě vzrušila a přitáhla mou pozornost. Pak přišla nabídka od místostarosty Lukáše Holíka. Takže se to tak sešlo, nebylo to nějaké pragmatické uvažování, že bych něco sledoval a šel za tím. Sešlo se víc přirozených věcí, takže když mi Lukáš členství v komisi nabídnul, řekl jsem: jo, proč ne.

Máš důvěru v to, že angažmá skrze kulturní komisi by mohlo k něčemu vést?

Spíš bych řekl, že to se musí teprve vytvořit, jestli to má k něčemu vést. Nevím, jak fungovaly jiné komise, ale nemyslím si, že dopad komisí a jejich závěrů do konečné rozhodovací fáze města byl nějak zásadní. Možná se pletu.

Sleduju to léta a ten pocit mám taky. Věříš tomu, že by se to mohlo změnit?

Věřím. A myslím si, že by se to změnit mělo. U problematiky kultury mě k tomu vede konkrétní myšlenka, totiž že se tady odehrává spousta plánů, besed, diskusí, máme místostarostu pro kulturu, máme baráky a máme nějaká přání – například postavit budovu knihovny – ale chybí mi tady hlas člověka, který si je vědom toho, že kultura není něco, o čem se dá rozhodovat povšechně. Nedá se o ní rozhodovat bez dostatečné znalosti a odbornosti, tak jako o dopravě nebo zdravotnictví. Kultura je ve své podstatě řemeslo, jako každá jiná lidská činnost. Člověk se ji musí učit, musí v ní mít praxi a ideální je, když ji i studoval. Zdá se mi, že v Boskovicích chybí hlas, který by byl blíže těmto východiskům, která jsem pojmenoval. To je pro mě důležité.

Čtenáři našich novin i z tvých občasných komentářů vědí, že dokážeš být kritický. Může být kulturní komise platformou pro takovou kritickou a odbornou diskusi?

Doufám, že bude. Doufám, že stanovisko odborné komise bude nezanedbatelným hlasem, se kterým by měla počítat rada města a také zastupitelstvo při svém rozhodování. Ale hlavně by měla existovat jakási dovysvětlovací funkce směrem k širší občanské veřejnosti. To tady z mého pohledu také chybí. Viz debatu o knihovně. Dokážeme se bavit o stavbě, o investicích, o spoustě věcí, ale nezachytil jsem vzkaz od představitelů města o podstatě knihovny. Co to vlastně znamená, když v centru města zrealizujeme tuto stavbu s posláním starat se o knižní fond a o kulturní vzdělanost této obce. Co to vůbec je schopno přinést na křižovatku těch ulic a do těch zdí, které tam teď stojí? Tady vidím absenci a tohle by kulturní komise měla také obsáhnout.

Jedna věc je, jestli bude komise dostatečně odborná, a druhá, jestli bude dost slyšet a bude třeba k vedení města i dostatečně asertivní. Budete mít ambici, aby debata nezůstala za zdmi úřadu?

Určitě.

A jaký dojem máš z prvního zasedání?

Sešli jsme se jednou, byla ta čistě formální schůzka. Práce se teprve začne odvíjet, takže první dojem je jen ze sestavy lidí. Samozřejmě je více či méně znám a myslím si, že mají co říct. Dojem je pozitivní. Spíš nemám dojem z dosavadní práce komisí, jejich hlas za ty roky vlastně neslyším. Kulturní komisi jsem za minulé volební období neslyšel veřejně promluvit.

Ona taky byla a nebyla. Samostatná kulturní komise nefungovala.

Tak. A to je právě to, co je potřeba změnit. První pocit je dobrý, udělalo se zadost formálním záležitostem a teď je čas začít pracovat.

Byls zvolen předsedou, takže jestli hlas komise bude slyšet, bude asi dost záležet na tobě, ne?

Je to tak. Je to závazek a bude to především moje práce.

Mluvili už jste o konkrétních nástrojích? Chcete zveřejňovat zápisy z jednání a usnesení?

Ano. Nebyl na to moc čas, ale zápisy budou vznikat a samozřejmě budou zveřejňovány v prvé řadě na webu města. A potom se uvidí. Další forma komunikace zatím konkretizovaná nebyla, možná se to děje už tím, že se tady o tom teď spolu bavíme.

Jak intenzivně bude komise fungovat?

Padaly návrhy, aby se komise scházela jednou za čtvrt roku, jak bývalo zvykem. To je pro mě úplně mimo, komise se musí scházet minimálně jednou měsíčně, a potom se uvidí, jestli je to dostačující, nebo se musí frekvence ještě zvýšit. Na tom jsme se shodli.

foto: Tomáš Znamenáček

Přehodnocení KZMB

Už jsme narazili na to, že klíčové kulturní téma tohoto volebního období bude asi knihovna. Vnímáš to tak?

Definovali jsme si tři oblasti. První jsou ty naše baráky – v prvé řadě půjde o knihovnu, ale je tady i sokolovna, letní kino, kde je potřeba dokončit rekonstrukci, a potom jsou tady dva domy, které slouží už řadu let – katolický dům a skleník. A tam je taky potřeba otevřít debatu, co s tím dál a jestli už by si třeba sál katolického domu nezasloužil začít obnovovat.

Druhé velké téma je pro mě práce komise, její dopady a potřeba víc komunikovat směrem k městu a k veřejnosti výsledky její práce. A třetí téma je živá kultura. To jsou zatím tři základní okruhy, ještě budeme přemýšlet, jestli by nepotřebovaly rozšířit či doplnit.

První otázka, která v debatě o knihovně vyvstala, zní: potřebuje knihovna sál?

Samozřejmě že potřebuje. Stavět knihovnu bez sálu nedává smysl. Ten sál je potřeba a každý, kdo do knihovny chodí nebo v ní pracuje nebo má obecně blízko k jakémukoli kulturnímu prostoru, to ví. Sál je to srocoviště lidí, kde se potkávají, komunikují spolu, tam probíhá ta zásadní debata o literatuře. Knihovna nesmí plnit pouze funkci skladování a půjčování knih, tato doba je pryč.

Zároveň se tím trochu rozvířila otázka, jestli není v Boskovicích takzvaně přesálováno. Ty máš zkušenost práce v KZMB – jak to vnímáš? Bude mít do budoucna smysl provozovat rekonstruovanou sokolovnu i skleník?

Tady je potřeba se zamyslet, co je pro nás priorita a čím ty prostory chceme naplňovat. Jestliže se budeme bavit o ortodoxním naplnění kulturními akcemi, tak to se nám asi nepodaří. Ale my tuto debatu vedeme ve chvíli, kdy vůbec nevíme, co bude se sokolovnou. Bude tam jeden velký sál, nebo tři malé? To nevím. Nicméně se dá obecně předpokládat, že těžiště toho domu bude, že to bude hlavní kulturní sál ve městě. Potom si myslím, že katolický dům, sokolovna a letní kino jako sezónní amfiteátr budou schopny pokrýt základní rámec toho, co se tady děje.

A skleník?

Skleník je z mnoha důvodů pro celou řadu akcí nevyhovující. Já osobně tam vidím velký komerční potenciál. V té budově a v jejím propojení do okolního areálu.

Tomu by ses nebránil?

Ne, samozřejmě že ne.

Nevnímal bys to tak, že někdo krade skleník kultuře?

Ne, naopak. Ekonomika provozu jednoznačně říká, že v prostorách, které se dají výhodně ekonomicky vytěžit, musí jít manažeři kulturních zařízení touto cestou. Samozřejmě s dodržením nějaké úrovně, nebavíme se o diskotéce, která tam byla v devadesátých letech. Teď je na to ještě brzy, když sokolovna není ve stavu, aby se tam daly některé akce provozovat, ale do budoucna je určitě třeba počítat s komerčním vytěžením těchto prostor.

To ale nemá nic společného se sálem v knihovně. Sál do knihovny prostě patří, jako patří k velkému fotbalovému hřišti hřiště tréninkové. Tak to prostě je a není na tom co dál vymýšlet. To je vymyšlená věc a tím debata končí. Sál zkrátka do knihovny patří.

V KZMB jsi pracoval dlouho, nechci teď po tobě, abys kritizoval své bývalé kolegy, ale zajímá mě, jak to dnes vidíš, když se s odstupem podíváš na to, jak městská kultura v Boskovicích funguje. Potřebuje nějaké systémové změny?

To je složitá otázka. Nejde reagovat, aniž bychom se dotkli personálního jištění organizace. KZMB slaví 20 let existence, což je poměrně dlouhá doba. Organizace stojí a padá na řediteli a toho ředitele tam těch 20 let dělá Oldřich Kovář. Člověk, se kterým jsem prožil hodně let, udělal s ním spoustu pozitivních věcí a vážím si toho – to je potřeba říct. Vytvořil městský kulturní podnik, udělal to, jak nejlépe to uměl, a dotáhl to do nějakého bodu. Je to jeho práce, celé KZMB vypadá tak, jak si Olda představuje funkční kulturní zařízení. Zároveň si myslím, že dvacet let je dost dlouhá doba na to, aby došlo k nějakému přehodnocení managementu organizace, to by bylo určitě na místě.

Můžeš to konkretizovat?

Úplně si nemyslím, že by bylo nutné vyměnit lidi. Knihovna potřebuje novou budovu, to je jasné. Potom jsou lidé v katolickém domě – především Ivoš Legner a Tomáš Marvan jako vedoucí dvou úseků. Musíme vysoce ocenit, že na obou místech jsou mladí, perspektivní lidé, kteří mají určitý vhled do problematiky. Potom tady máme sokolovnu – její koncepční náplň nevidím.

Taková je struktura podniku. Já teď neumím říct, co systémově změnit, ale myslím, že je potřeba otevřít o tom diskusi. Někdo by si mohl myslet, že to znamená vyměnit ředitele, ale to si nemyslím. Mluvím o diskusi, co s tím podnikem dál, jak se dá reformovat, jak se dá posunout. Ale jasno v tom úplně nemám.

Mně tam bylo dobře. Měl jsem zvláštní pozici, byl jsem po dlouhých letech první mladý člověk, který se do boskovické kultury dostal, a otvíral jsem dveře dalším mladým lidem, co šli za mnou. A pak jsem odešel. Netrpěl jsem tam a neúpěl, neměl jsem vnitřní potřebu vymýšlet a navrhovat reorganizace. Moje pozice byla poměrně samostatná a pracovalo se. Teď bychom se ale měli zamyslet a pojmenovat hlubší reorganizaci, začít musíme u toho, jestli se osvědčilo to spojení, ke kterému před 20 lety došlo. A pak pokračovat dál. Dokážu si představit samostatnou knihovnu ve svém solitérním novém objektu. Ale hotové myšlenky nemám.

foto: Tomáš Znamenáček

Podmínky pro další generaci

Pokud se budeme bavit o nabídce kulturních akcí v Boskovicích – odpovídá podle tebe co do pestrosti a kvality velikosti a významu města?

Když se pohybuji po stejně velkých městech, tak ta nabídka je vlastně totožná. Boskovická nabídka ničím nepřesahuje, není ničím zajímavá. Teda samozřejmě je zajímavé zajít na koncert Monkey Business, ale tuhle zajímavost nemyslím. Myslím to tak, že by objevovala nové věci nebo tvořila nějakou dlouhodobější platformu, kterou by budovala – jako se někde buduje třeba jazzový festival. To se tady neděje. Je tady spousta věcí, které kulturní zařízení dělá ze své podstaty, protože musí. Ty jsou splněny. Ale nevidím další přesahy a budování v tom smyslu, že si vybereme nějaký segment, který je nám blízký nebo na něj máme v organizaci odborníka, a ten začneme budovat – dlouhodobě, třeba v horizontu deseti, patnácti let. A začneme město či městskou kulturu tímto směrem profilovat.

Takže to odpoví tomu, jako když přijedete třeba do Rokycan a uvidíte tam plakát místního kulturního zařízení – a je tam v podstatě to stejné. Ale tímto způsobem kultura neroste, podle mě je to chyba.

Může se to změnit, až zlepšíme to zázemí – postavíme knihovnu, opravíme sokolovnu? Respektivě mělo by se to změnit? Měly by mít Boskovice tuto ambici?

Ano. Podle mě je potřeba vytvořit možnosti pro nastupující generace. Neříkám, že to uděláme my teď. Ale my musíme vytvořit podmínky, aby nám tady dorůstala další generace, která to bude dělat. To nevznikne tak, že si teď sedneme v kulturní komisi nebo na poradě s KZMB a řekneme si: tak a teď tady vybudujeme třeba centrum výtvarného umění. To ne, to by byla slepá ulice. Chce to vytvářet podmínky, aby do nich mohla dorůstat další generace, kterou by to mohlo zajímat a aby ta to mohla stavět.

Takhle to zafungovalo, když se spravilo kino. Spravila ho starší generace kinařů – Karel Kovář, paní Winklerová. Na sklonku své kariéry dosáhli toho, že se zmodernizovalo kino. Pak do něj přišla skupina mladších lidí, dokázala zachytit trend, kino se digitalizovalo a dokázali jsme ho přenést do 21. století. A teď je tam zase skupina dalších lidí, která zde třeba postavila teď festival Jeden svět. To jsou důležité věci. A ta indukce byla v tom, že já jsem přišel do spraveného kina a viděl jsem, že tohle je obrovská hodnota, na které se dá stavět. Dostal jsem to od starší generace a mohl jsem své myšlenky realizovat v hotovém prostoru, byť to kino potřebovalo i spoustu technické energie.

A takový úkol máme s knihovnou. Zajistit tu stavbu, zajistit, aby tam stála. Nehledě na to, jak široký dopad to bude mít na celé toto město, že tady vznikne moderní sebevědomá stavba. My tady trpíme – trpíme tím, že tu knihovnu nemáme. Spousta dětí a mladých lidí do té knihovny bude chodit, budou se tam potkávat, budou v kontaktu s knihami – to je primární, ale sekundárně kolem toho vznikne okruh lidí, kteří se napojí na kulturní dění. A ti by mohli to, o čem mluvím, že tady není, začít realizovat. Tohle je kulturní indukce. Vy jste jednou psali o indukci dopravní, ale tohle funguje všude. Když dáme lidem prostředí, tak se to městu bohatě vrátí na stavbě kulturního povědomí. A to teď mluvím o lidech, kterým je dnes třeba sedm let, protože ono může trvat deset let, než se to postaví a začne to fungovat a oni tam v době svých středoškolských studií začnou chodit. Tohle je hrozně důležité.

Takže ta debata pro mě není o tom, že tady není dost koncertů punkové hudby, tak by tady měly být. Vidím to spíš v tom vytvářet prostředí a estetiku pro to, aby kultura mohla růst. A tohle v současné knihovně nevychováš. A nevychováš to, když přijdeš k okýnku, kde ti robot vydá knihu a ty ji pak vrátíš do biblioboxu, kam ji hodíš jako do popelnice. Tím to nezískáme.

Chybí to Boskovicím?

Žalostně. Máme super obchody, máme super fabriky. Shodou okolností jsem včera jel po Průmyslové ulici a říkal jsem si, jestli to náhodou není jedna z nejsvobodnějších ulic v tomto městě. Tam je všechno velkorysé. Upravené továrny, víc zeleně než v lecjaké nové ulici. Tohle všechno máme, ale hrozně absentuje ten kulturní bod v centru města. A tato absence začíná být bohužel na městě v dlouhodobém měřítku vidět. Boskovicím obecně strašně chybí odvaha pro nové věci.

A co ta živá kultura, o které jsi mluvil, že ji v komisi chcete řešit? Potřebuje větší podporu ze strany města?

Pracoval jsem léta v KZMB a myslím, že můžu říct, že kdokoli tam přišel – z mladých či starších, z různých souborů a podobně – nikdy nikdo neodešel s tím, že dostal stopku a kulturní zařízení mu nepomůžou. Forma pomoci byla leckdy různá, málokdy přímo finanční, ale spíš mentální, prostorová a podobně. Dál je tu dotační systém, nějaká základní podpora zajištěná je. Otázka je, co společnost dál očekává, ale tady zásadní bolest nevidím. Tu vidím v tom, co jsem popsal.

V tom, že není zázemí?

Dá se to tak nazvat. Nevím přesně, jak to definovat, ale pro mě je to spíš jako UFO, které přistane v centru města, lidi si toho budou vážit a budou vědět, že my tady máme takovou knihovnu. A budou se třeba zajímat, jakou mají jinde. O tohle jde, aby došlo k takovému rozkvětu. A ne že máme knihovnu v úřadu a sokolovnu nám vrátili, protože ji neutáhli, tak ji teď musíme trochu spravit, a díky tomu tady budeme mít supr kulturu. Tak to není. Spravujeme letňák – paráda, ale to mělo být před dvaceti lety, když už se to rozpadalo, teď už se jen splácí dluh. Tady není proaktivní budování kulturního zázemí.

Zatím splácíme dluhy?

Splácíme dluhy nebo se staráme o nemovitosti, který postavil katolický spolek nebo Sokol nebo někdo v akci Z. Nemáme svůj vlastní projekt.

Druhý kinosál

Na závěr si nechávám kino, které je ti nejvlastnější. Tam je to jak – už jsme splatili dluhy? Můžeme být spokojeni a přepnout do udržovacího režimu, nebo je zde možnost dalšího rozvoje?

V letním kině je potřeba dokončit rekonstrukci. To bude obrovská raketa. Už jsem říkal vedoucímu kina, ať si dává pozor a velmi bedlivě si už rok předem chrání hrací profil. Protože mezi promotéry bude o areál obrovský zájem. Cédéčka nikdo neukupuje, streamovat jsme se ještě nenaučili, takže nezbývá než jezdit koncerty. V areálu této kapacity se to dá udělat za vcelku přijatelné peníze. Proto je potřeba to hlídat, aby se to neotočilo proti filmové projekci a nebyl tam nakonec jeden koncert za druhým a kino nemělo kromě dubna a října po možnosti vůbec hrát. Strach o areál vůbec nemám, jen je potřeba makat na doplňkových službách.

Co se týká Panoramy – tam je situace složitější. Jako každý průmysl podléhá i kinoprůmysl vývoji. Ten vývoj ukazuje, že je úzká skupina filmů, které můžeme říkat blockbustery, a ty jsou vzhledem ke spádové oblasti schopny bez nějaké ostudy pokrýt třeba pět hracích dnů. Jednou za měsíc nebo za dva se takový film objeví. Je zřejmé, že kino umí generovat peníze, vlastně jako jediná složky KZMB. Tyto filmy se musí hrát, aby tyto peníze mohly plynout do rozpočtu. Situace na mapě je taková, že žádný multiplex se tady neplánuje, takže výhled toho, že by to Panorama měla dělat dál, je stoprocentní.

Teď to navíc dokonale funguje, kino má nejvyšší návštěvnost i tržby.

Ta křivka jde dvacet let nahoru. Podle mě by kino mělo otevřít druhý sál. To je věc, o které jsem stoprocentně přesvědčen. Byl by to plnohodnotný sál pro 25–35 lidí, podle toho, jak by se to vyprojektovalo.

Čili komorní?

Komorní sál. V prostorách katolického domu jsou na to kapacity. Nabízí se propojení s hlavním sálem. Vidím to, je to zcela reálné, tudy by se Panorama měla ubírat a neměla by na nic čekat.

Tam by mohly jet klubovější a artovější projekce?

Ano. A menší filmy, reprízy. A ještě fenomén posledních let v kinech, kterému se říká alternativní obsah. To je vlastně cokoli, co není standardní filmová projekce, ale potřebuje to ke svému životu kvalitní projekci a pohodlný sál, kde je stoprocentní tma. Tímto alternativním obsahem se též dá zaplnit velký prostor. Nehledě na to, že v době digitálu je možné velký film hrát v jeden moment na obou sálech a jenom narůstá kapacita. To už nepotřebuje další filmové kopie a další lidi, všechno to jede přes počítač.

A je také čas přemýšlet nad novými sedačkami, které jsou tam dvacet let a jsou vyjeté. Lidé si to třeba neuvědomují, ale něco je v kině ruší – pak zjistíš, že když se někdo zvedne ze sedačky, opěrka vydá ránu. To je neopravitelná věc a do kina to nepatří, tam má být ticho.

Radíš politikům, tak se tě na závěr zeptám jako politika: Mluvili jsme o hodně věcech, kde bys byl rád, abychom byli v roce 2022, kdy končí toto volební období, a tudíž taky funkční období této kulturní komise? Co bys viděl jako úspěch?

Rozestavěná knihovna podle Fránkova návrhu v ZZN. Tím myslím, že už tam opravdu bude staveniště. Dokončená rekonstrukce letního kina. Plán investic do katolického domu. A obecná shoda na tom, že dokud nepostavíme knihovnu a nenaučíme se na tom spoustu věcí, nepustíme se do rekonstrukce sokolovny, o které tady v současné chvíli nikdo není schopen uvažovat v reálných souvislostech.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už pátým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další rozhovory