„Hosté se změnili úplně ve všem.“

Rozhovor se Zdeňkem Palátem, který provozuje Turbínu. Hospodu, kde se konají nejen hudební akce a atmosférou se blíží klubovému prostředí. Přispívají k tomu i prostory, ve kterých sídlí – bývalá městská elektrárna postavená podle návrhu Dušana Jurkoviče.

foto: Martina Vašková

Co je vlastně Turbína, spíš hudební klub, nebo hospoda? Jak to vnímáte vy?

Já to ani nijak speciálně neoznačuju. Ale vždy jsem si přál mít něco klubového a za těch devět let, co Turbínu provozuji, jsem se dopracoval k tomu, co to je. Taková hudební hospoda. Pokud se někde nalívá alkohol, je to pro mě prostě hospoda. A to i přesto, že sem lidi můžou dojít na koncerty, večírky nebo třeba na film jako do kina. I když teda pouštíme dost specifické filmy, spíš takové šílenosti.

Jak míváte akce naplánované? Počítáte například s tím, že každý měsíc budete mít jeden koncert?

Nijak konkrétně to neplánuju. Jak to přijde, tak to je. Ale od začátku letošního roku jsme měli hodně různých akcí od varšavského street punku, přes dobročinný Bizárek, promítání filmu Punková Odysea až třeba k večírku v disco stylu. Vloni jsem na pořádání akcí skoro kašlal. Přišlo mi, že všude bylo tolik akcí, že lidi už byli přesycení. A taky jsem zjistil, že na koncertech spíš prodělávám, než naopak. Tak jsem dlouho nic nedělal. A lidi zřejmě vyhladověli, takže zájem teď mají.

A dle jakého klíče volíte interprety?

Podle toho, kdo se mi ozve. Musím se pochlubit, že má Turbína na punkové a rockenrollové scéně dobré jméno. Takže se mi skupiny samy hlásí. Vždycky mi říkají, že se ke mně těší, že je jim tady dobře. Když objíždějí evropské turné, rády se zastaví i zde. Například moji oblíbení Rabies z Bystřice nad Pernštejnem přijeli před týdnem z turné po Japonsku, a to už je z Bystřice do Tokia kus světa.

V Česku se konají dva velké punk rockové festivaly, a to Mighty Sounds v Táboře a Pod Parou ve Vyškově, kde hrají skupiny z celého světa a jezdí tam přes dvacet tisíc lidí. A kapely, které na těchto festivalech vystupují, hrávají i na Turbíně. Anebo ještě mám krásný příklad – v Praze na Strahově je legendární klub 007. Jsou interpreti, kteří odehráli v Česku dva koncerty: v Praze na Strahově a v Boskovicích. To už pak místním musím říct, a co chceš víc? Takže ano, ti odjinud bývají nadšeni.

A když někdo ze známých chce pořádat koncert, řeknu mu, udělej to. Pozveš si své známé a lidí přijde víc, než když to udělám já.

A dělají to?

Jasně. Například koncem roku přišla místní kapela Hovaduo, že chtějí koncertovat. A já na to, jasně, všechno si zařiďte a zahrajte si. Počítali jsme, že přijde tak třicet, čtyřicet lidí a bylo jich tu asi sto čtyřicet. Ale těžko říct proč. Tak jsme byli spokojeni všichni. Ale nebyla to naše zásluha, doba k tomu musí prostě dozrát.

Co lidé podle vás chtějí, co je baví?

Vezměte si například Michaela V. Vrtulníka, který tu loni vystupoval na narozeniny Gianniho Bařinky. Ten uměl lidi rozproudit. A to je úplně stejné, jako to bývalo za nás – diskjockey, dnes už jen DJ, to byl speaker, bavič. Bylo zásadní, co a jak říkal, co pouštěl, co měl na sobě, prostě to byl bavič. Prosím vás, kdo je zvědavý na nějaké poslechovky a experimenty, lidi se chtějí hlavně bavit. Za mě to zvládne například Gianni Bařinka, i když ne třeba tak bavitelsky, ale jeho vědomosti jsou nebetyčné, a pak třeba DJ Romeo Green, který zde pořádá Vinyl Party a provozuje obchod s gramodeskami v Brně.

Která akce u vás byla v poslední době povedená, opravdu „pecka“?

To nevím. Všechny jsou fajn a příjemné. Rád vzpomínám na karaoke párty, která tu byla druhý den po vystoupení Michaela Vrtulníka. To mě mile překvapilo. Já znám karaoke jen jako takovou nevalnou opileckou zábavu. Tehdy tu byli vesměs gympláci, uvědomil jsem si, že většina z nich prošla Notou a zpívat určitě umí. Nakonec to bylo skvělý, všichni se bavili, a zároveň to celé bylo v takovém klidném rytmu afterparty.

A kdo sem vlastně chodí? Jací jsou vaši nejčastější návštěvníci?

Všichni. Mladí, starší, ale nejvíc je mladých.

Setkáváte se s tím, že lidé váš podnik neznají?

Jasně. Těch, co Turbínu neznají, bude hodně. Někdy slýchám, že je to doupě neřesti. Ale to vesměs říkají ti, kteří zde nikdy nebyli. Vím, že se každému nezalíbím, ale já o to ani nestojím, proč taky. Uznávám, že jsem rázný a pravdomluvný, ale ne tak, aby to bylo urážlivé, a nejsem mstivý. Ale ti, co to vydýchají, už neodejdou, anebo se vracejí. Když byly prezidentské volby, měli jsme akci, kdy lidé dostávali pivo za volební lístky pro Miloše Zemana. A těchto lístků jsem zde měl třeba šedesát. Ve čtvrtek zde bylo prázdno a v pátek hospodu zaplnili ti, kteří zde mají trvalé bydliště a přijeli volit – starší, mladší a hlavně studenti, kteří Boskovice hojně opouštějí. A to jsem si uvědomil, proč se říká, že je malé město malým – no protože odešli všichni velcí. Oni se třeba na stará kolena do Boskovic vrátí, ale produktivní věk už stráví jinde. Ale teď je tu moc fajn parta kolem místních Pirátů. Jsou to chytří lidé, se kterými se dá velmi dobře a mile souznít.

Pamatuji si na tematické večírky, jako byla haloween party, electroswing a další, pořádáte je ještě?

Bývaly zde akce na čarodějnice, MDŽ, na Svatého Patrika nebo třeba na Halloween. To tu byly karnevaly, kdy přišlo sto třicet lidí, z toho polovina v maskách. Ale to už zemřelo na úbytě. Když pořádáte podobnou akci a přijde čtyřicet lidí, šest z toho v masce, a ti se cítí trapně, tak už se vám do ničeho podobného nechce. A electro swing byla nuda bez nějakého vývoje, to se omrzí. Ale možná, že se zase nějaké akce obnoví, těžko říct.

Mají vlastně Boskovice potenciál mít svůj klub? Dlouhou dobu lidé řešili Sklepy, zda se mají obnovit, či nikoliv. Jak to vnímáte vy?

Co se týče Sklepů, říkávám, proč pořád oživujete mrtvolu, vždyť život už je jinde. Ne, že bych záviděl, nebo chtěl pomlouvat, ale všichni by chtěli mít svůj klub. Jenže si zřejmě představují, že by jej nejlépe provozovalo město a lidé si tam pobudou, něco poslechnou, budou tam do rána a nic si nedají. Tak to prostě nefunguje. Každý si musí na sebe vydělat. A je s tím strašně moc práce. Já kdybych byl mladší, taky bych tu nebyl. Znovu bych do toho nešel. Ani rodinu bych z toho pořádně neuživil. Je to práce od rána do večera, kolikrát od rána do rána. Ale mně už nic jiného nezbývá. Jsem rád, že jsem mezi mladýma. Díky nim si pořád udržuju pozitivní myšlení, protože řeším jejich problémy, a ne problémy svých vrstevníků. Nezajímá mě, kolik komu přidají na důchod nebo ve které čekárně u doktora se sedí nejdýl. Nemám na to čas.

Dlouhá léta jste míval otevřeno sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Měla jsem za to, že si na tom zakládáte. Proč se to změnilo?

Dřív tu bylo otevřeno pořád. Ale teď míváme v pondělí a úterý zavřeno a středy bývají skvělé. Celé to dostalo jinou exkluzivitu. Já vždycky něco uvařím, dovezu na ochutnávku piva z malých pivovarů, takže mám pět piv a nějaké jídlo a lidi se těší.

Mají lidé zájem o piva z menších pivovarů?

Je to spíš takový trend a zvědavost. Začal jsem s těmito ochutnávkami asi před měsícem, a to lidi pili nová piva celý večer. Dnes ochutnají dvě novinky a pak už si zase dají Hron. Zase se vrátí k tomu, na co jsou zvyklí. To je, jako když budu chodit do čínské restaurace, ale nakonec se stejně vrátím ke guláši, protože jsem na něm vyrostl. A tak to je, mám to vyzkoušené sám na sobě. Za mlada jsem vařil z čínských, francouzských, italských kuchařek, protože jsem měl hodně známých, a neměl jsem problém sehnat suroviny, ale vepřo knedlo zelo je prostě nepřekonatelné. To ostatní je jen taková chvilková zábava.

Jak dlouho už jste vlastně v Boskovicích? Jak jste se sem dostal, co vás sem zavedlo?

No, už skoro dvacet let. Pocházím z menšího města Jablůnka na Vsetínsku. Ale do Boskovic jsem přišel z Prahy. Přijel jsem sem za prací do westernového městečka. To mě zaujalo a strávil jsem tam tři roky. Kamarád mě nalákal a já to prostě zkusil. Víte, já si celý život přál jezdit s cirkusem a tady jsem si to splnil. Akorát se necestovalo, ale byli jsme na jednom místě. A pak jsem si otevřel hospodu Za Zrcadlem a o několik let později Turbínu.

Obě hospody, které jste provozoval, jsou architektonicky zajímavá místa. Na bývalou hospodu Za Zrcadlem poukazoval David Vávra ve svých Šumných městech a Turbína vychází z návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Byl to nějaký váš záměr, nebo prostě náhoda?

Úplná náhoda. To se prostě tak naskytlo. Tyto domy si mohl pronajmout kdokoliv. Akorát si jich kromě mě zrovna nikdo nevšiml.

Změnili se hosté za tu dobu, co jste hospodský? Chtějí něco jiného než před lety?

Změnili se úplně ve všem. Hlavně v tom, co chtějí jíst a pít. Zatímco dříve, řekněme před deseti lety, chodívali každý večer a vypili osm, deset piv, teď chodívají dvakrát týdně a dají si čtyři piva. Ale Turbína není úplně klasická hospoda. Já se třeba lidi snažím přesvědčit, že když si dají jednoho lepšího panáka za sedmdesát korun, budou mít lepší náladu, než když si dají tři sprostý rumy. A tak to funguje, z dobré whisky se určitě nikdo s nikým nepopere.

Jak se u vás projevil zákaz kouření?

Z tohoto zákona jsem nadšený, je to výborný. Zákaz kouření jsem přivítal, ač jsem sám kuřák. To víte, začal jsem kouřit v pěti letech a skoro šedesátiletá závislost se odstraňuje dost těžko. Vždycky jsem říkával, že kdybych otvíral nový podnik, byl by nekuřácký. Ale lidi zde byli zvyklí kouřit, takže to zákon vyřešil za mě. A i kdyby se ještě někdy kouřit v hospodách mohlo, tak zde už se nikdy kouřit nebude. A několik silných kuřáků mi to nakonec také potvrdilo.

Práci hospodského děláte dlouho, co vás na ní baví?

Všechno. Vše, co jsem dělal, jsem dělal rád. Nevím, jestli je to ve mně, nebo jsem tak byl vychovaný, ale když něco dělám, dělám to tak, abych když se někdo zeptá, kdo to dělal, mohl říct, že já.

Ještě třeba před dvěma roky jsem si říkal, že si otevřu novou hospodu v Brně a vše si tam odstěhuju. Ale místo, které jsem si tam vybral, mě nakonec úplně neoslovilo. Tak jsem rád, že jsem to vzdal. Mně dnes vyhovuje to, co mám. Nerad někoho řídím a sekýruju, to jsem musel dělat celý život.

Co jste dělal před tím, než jste se dostal do Boskovic?

Bylo toho hodně. Jsem původně vyučený prodavač masa a uzenin. Svého času jsem měl na starosti provoz v největším řeznictví na Vsetínsku. Ale dělal jsem i personalistu v bezpečnostní agentuře v Praze, kde jsem měl pod sebou skoro tři sta lidí. Anebo jsem měl v Rusku na stavbě kantýnu. Ale když jste mladý, tak to moc neřešíte. Jak říkala moje nebožka maminka, tobě se bude dobře umírat, ty si můžeš říct, živote, já jsem si tě dobře užil.

Které akce v Boskovicích si nenecháte ujít?

Teď už je to slabší. S určitým věkem totiž člověk ztrácí potřebu objevování. Já bych i kolikrát šel, ale mně se tak nechce. Dřív bych nad tím vůbec nepřemýšlel, ale postupem času už člověk nemá touhu po nových zážitcích a je ke všemu tak nějak smířlivější.

Co zajímavého v nejbližší době na Turbíně plánujete?

Na pátek pátého dubna plánujeme ohromný koncert. Zahrají zde tři kapely, švédští Capitan Jack’s Army, kteří hrají takový keltský punk, podobný irskému šramlu. Prostě irská dupárna ve švédském stylu. Potom vystoupí pražští Arrogant Twins – kytarista ze Žižkova a anglický bubeník, kteří hrají jen ve dvou a skvěle jim to šlape. A na Turbíně nehrají poprvé. A přidá se k nim místní kapela Kudla v zádech. Švédská a pražská kapela zahrají jeden koncert zde na Turbíně a druhý v Kladně, jinde je slyšet nemůžete. Sami mě oslovili, zda můžou u nás hrát, tak jsem byl poctěn.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už pátým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další rozhovory