„Na období na radnici mám jen dobré vzpomínky.“

Dvě volební období seděla na radnici na postu, který patřil od roku 1990 až do loňského podzimu KDU-ČSL. Někdejší lidovecká místostarostka Boskovic Jarmila Stloukalová patří k první generaci porevolučních politiků, kteří stáli v čele města v 90. letech. Redakce Ohlasů s ní teď po mnoha letech hovořila.

foto: Marek Osouch

„Co vy po mně vlastně chcete? Já už si nic z té doby nepamatuji. Nevím, co bych vám řekla,“ oznamuje hned na začátku našeho setkání bývalá boskovická místostarostka Jarmila Stloukalová. Jenže ve skutečnosti má co sdělit, ačkoliv upozorňuje, že o dění v Boskovicích už toho příliš neví, protože kvůli špatnému zdraví tráví čas téměř pořád doma.

Jarmila Stloukalová politickou kariéru nikdy neplánovala, ani v nadšení z revolučního roku 1989 před rovnými třiceti lety, kdy se zhroutil komunistický režim. Sama nikdy nebyla členkou KSČ, přestože řadu let pracovala na vedoucí pozici v potravinách. „Členství jsem odmítla aspoň třikrát. Říkala jsem jim, že nemůžu vstoupit, že chodím do kostela, oni, že tam taky na pohřby chodí, já ale reagovala, že tam jsem skoro každý den. Potom už jim i náš ředitel řekl: ‚Prosím vás, dejte jí už pokoj.‘ Takže tak to bylo,“ pokračuje Jarmila Stoukalová.

V roce 1989 chodila s ostatními na demonstrace, i když to měli v práci zakázané. Díky propustce se tam ale dostala. Na postu vedoucí dopravy vydržela až do počátku 90. let, kdy se podnik začal postupně měnit a vedení ji vyšouplo z jejího místa. „Nabídli mi pozici na kontrolním oddělení, jenže to já nikdy nedělala,“ vysvětluje. Navíc podnik se začal hned na počátku 90. let postupně rozpadat, a tak naznala, že bude lepší odejít jinam.

Místo našla v sídle lidové strany v Boskovicích, platově si pohoršila asi na polovinu, ale měla zaměstnání. Tentokrát se ale už nevyhnula tomu, co odmítala před rokem 1989. Podmínkou pro získání místa bylo, že musí být členkou strany. Tentokrát KDU-ČSL, takže se přidala do jejich řad. „Po roce na mě tady neměli peníze, ale našli mi místo v Brně,“ říká. Tam měla Jarmila Stloukalová na starost nejen současný kraj, ale celou Moravu podle zemského uspořádání.

Jeden den v roce 1994 po návratu z Brna ji pak doma překvapila nečekaná návštěva. Přišli za ní její spolustraníci z Boskovic, zda by nechtěla na kandidátku do komunálních voleb, a to rovnou na první místo. Byla z toho překvapená stejně jako její kolegové z práce z Brna, protože byla čerstvou členkou. „Měla jsem však kredit ze zaměstnání a nejspíš i z kostela,“ míní.

Práce na radnici se bála

Lidovci získali ve volbách tři křesla, nebyli druhou nejsilnější stranou, přesto dokázali uhájit křeslo zástupce starosty, který připadl koalici ODS a někdejší LSNS (Liberální strana národně sociální). Už v předchozím období měli lidovci křeslo místostarostky, které zastávala Milada Pospíšilová a byla tak pravou rukou starosty vzešlého z prvních svobodných voleb Zdeňka Měcháčka, představitele Občanského fóra. Oba tito čelní představitelé Boskovic s koncem volebního období skončili i v politice. Dnes jsou již oba po smrti. Zdeněk Měcháček zemřel v roce 1998, Milada Pospíšilová před třemi lety.

Když se ovšem Jarmila Stloukalová po dohodě politických stran po volbách 1994 dozvěděla, že ona obsadí post místostarostky, velmi se toho zpočátku bála. „Na radnici toho na mě spoustu navalili, na druhou stranu jsem tam ale udělala spoustu práce. Celý život jsem byla úřednice, takže jsem si řadu věcí udělala sama. Brala jsem to jako službu pro město, zasedala jsem asi v osmi nebo devíti komisích,“ popisuje dnes, jak v 52 letech začala pracovat pro město.

Byla tak místostarostkou v období, kdy se státní majetek dostával postupně do vlastnictví města a v privatizaci k soukromníkům, od nichž pak některé strategické prostory muselo město zpětně kupovat, kupříkladu kotelny u tehdy ještě městských bytovek. V restitucích se pak řada historických budov v Boskovicích vracela do rukou rodu Mensdorff-Pouilly.

Tehdejší místostarostka však stála i u několika kontroverzních rozhodnutí, jejichž stopa je v Boskovicích patrná dodnes. V roce 1995 uzavřely Boskovice za podivných okolností smlouvy s firmou Služby K.K.Š., jež nahradila někdejší podnik Technické služby. Soukromá společnost měla na starost totéž co její předchůdce, především úklid ve městě a svoz odpadu. Tyto smlouvy i přes desítky dodatků a možnou neplatnost jsou po letech stále stejné, protože je zdědil nástupce K.K.Š., společnost Suez, dříve Sita.

I proti stanovisku pracovní skupiny, kterou vedla právě místostarostka Stloukalová, přešla ve stejném roce do pronájmu firmě Brumeda Pavla Barota boskovická nemocnice. Výpověď firmě ze strany města, konkurs společnosti a zachraňování nemocnice ze strany města v roce 2006 jsou okamžiky dodnes zapsané v paměti mnoha obyvatel i politiků v Boskovicích. To je také důvodem jejich přesvědčení, proč držet nemocnici pod správou města, mít na ni stoprocentní vliv a nepřenechávat ji například společnosti Agel, která má o provoz zdravotnického zařízení zájem.

V počtu hlasů je dodnes nepřekonaná

V roce 1998 už jako ostřílená místostarostka šla do voleb znovu jako jednička. Proč? Na to má jednoduchou odpověď. „Víte, co máte za čtyři roky rozdělané práce? A pan starosta Smoleja mi říkal, kdyby se nám to paní místostarostko ještě jednou takto povedlo,“ vzpomíná. Ve volbách uspěla tak výrazně, že v absolutním počtu hlasů ji dodnes nikdo nepřekonal. Získala více než 1400 hlasů. Starostkou se ale nestala. „Nechtěla jsem. Věděla jsem, že Smoleja má na tu funkci větší zkušenosti,“ doplňuje s tím, že se jí pracovalo velmi dobře s ním i tajemníkem městského úřadu, kterého si Smoleja přivedl.

Rozhodnutí vstoupit do politiky dodnes nelituje. „Zažila jsem krásné momenty, kdy jsem prostě cítila sounáležitost s městem. Jen to vypětí a stres, to bylo strašně náročné. Zdraví mám dnes pryč,“ líčí osmasedmdesátiletá žena.

Spolupráce se Smolejou jí ale vydržela jen dva roky, v roce 2000 starosta nečekaně rezignoval, zmizel z politiky a odstěhoval se z Boskovic do České Lípy. Podobně na radnici skončil, jak sama vzpomíná, i tajemník. „Byla jsem z toho nešťastná,“ popisuje. Smoleju nahradil na druhou polovinu volebního období jeho spolustraník z ODS a bývalý ředitel boskovického gymnázia Josef Dohnálek, otec současného starosty Jaroslava Dohnálka (ODS), jenž zemřel v roce 2005.

Jarmila Stloukalová je ze svého osmiletého působení na radnici hrdá především na to, že se podařilo zrekonstruovat Masarykovo náměstí, opravit domov důchodců nebo zahájit práce na úpravě hřbitova, kde v té době při jakémkoliv větším dešti stála voda a lidé se bořili v blátu. „Tehdy jsem kvůli tomu dostala strašně sprostý dopis z Vnorov na Slovácku od jedné paní, jak se stydí jako rodačka z Boskovic, jaký máme hřbitov,“ popisuje. Sama téma nadnesla na radě a rozjela projekt, který byl zakončen až po jejím odchodu z radnice stavbou kříže.

Naopak ji mrzí, že v Boskovicích dodnes nemá větší památku nejvýznamnější boskovický rodák kardinál Tomáš Špidlík. Ještě za svého působení usilovala podle svých slov o přejmenování gymnázia, aby neslo jeho jméno. Jenže pak se dozvěděla, že je zvykem, že se budovy či ulice pojmenovávají až po zemřelých. Znovu se tento nápad už bez její iniciativy objevil, když Špidlík v roce 2010 zemřel. Ale i tentokrát byl pokus neúspěšný. Stejně jako myšlenka, že by jeho jméno měla dnešní Lipová ulice. Vysvětlení bylo tehdy prosté: byl by to moc dlouhý název. Kromě pamětní desky na budově gymnázia zatím žádnou jinou památku tento rodák v Boskovicích nemá. Letos, v roce stého výročí od Špidlíkova narození, bude v Boskovicích v Bělské ulici u jeho rodného domu odhalen menší památník.

Josef Dohnálek, kterému bylo v době nástupu na radnici 65 let, s volbami v roce 2002 v politice skončil a s ním i tehdy šedesátiletá Jarmila Stloukalová. Před volbami se jednak nepohodla s boskovickými lidovci, jednak už si sama řekla, že půjde do důchodu. „Na radnici jsem už v tu dobu dva roky přesluhovala,“ doplňuje bývalá místostarostka, která je však dodnes členkou KDU-ČSL. „Když už jsem za ně byla na radnici, tak jsem jim zůstala věrná,“ vysvětluje, přestože několikrát chtěla vystoupit. Nakonec si to ale vždycky rozmyslela a zůstala.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už pátým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další zpravodajství