„Vyprodukujeme zhruba tři miliony vřeten ročně.“

Rozhovor s ředitelem společnosti Novibra Markusem Külzerem. Novibra v Boskovicích funguje už pětadvacet let a patří zde k největším zaměstnavatelům. S ředitelem jsme si povídali o jejich výrobcích, zaměstnancích, ale i o tom, jaké bylo přestěhovat se před více než dvaceti lety z německého velkoměsta sem do Boskovic.

Markus KülzerMarkus Külzer   foto: Martina Vašková

Všichni známe firmu Novibra, ale málokdo ví, co se u vás vyrábí. Můžete vaši společnost a její výrobky představit?

Společnost Novibra existuje už více než devadesát let, byla založena v Německu, odkud se v roce 1992 přesunula sem do Boskovic. Od počátku jsme spojeni s textilním průmyslem. Zabýváme se výrobou vřeten pro dopřádací stroje. Vřetena nejen vyrábíme, ale také vyvíjíme, prodáváme do celého světa a zákazníkům poskytujeme poprodejní servis. Vyprodukujeme zhruba tři miliony vřeten ročně. Naše výrobky vydrží průměrně deset až patnáct let, takže je musíme časem měnit a opravovat, což je velká část naší práce. Od roku 2002 spadáme pod švýcarskou společnost Rieter Group, která je předním světovým výrobcem strojů, součástek a systémových řešení pro textilní průmysl.

Jak se stalo, že se firma, která sídlí v Německu, dostane zrovna do Boskovic?

V devadesátých letech byla výroba vřetene v Německu stále dražší záležitostí, proto se majitel rozhodl hledat nové možnosti. Podnikl cestu do Polska, Maďarska a tehdejšího Československa, a tak se dostal i do Boskovic. Zde se sešel s bývalým ředitelem Minervy Ladislavem Puklem, který mu přislíbil pomoc s rozjezdem firmy. A to byl rozhodující moment, proč jsme se z Německa přesunuli sem. Pan Pukl pro nás nachystal v Minervě malou halu, pomohl nám sehnat nové pracovníky a my zde začínali úplně od začátku. Není to ale tak, že by firma v Německu úplně skončila. Majitel měl i další firmu Spindelfabrik Suessen, kam přešli jeho tehdejší zaměstnanci. Shodou okolností tato společnost spadá také pod koncern Rieter a velmi úzce s nimi spolupracujeme. Nám se práce dařila, v roce 1994 jsme začali stavět novou halu Na Kamenici a o rok později jsme sem stěhovali stroje z Minervy.

Vy jste v Novibře od jejího začátku?

Úplně od počátku ne, ale dostal jsem se sem brzy. Nastoupil jsem v roce 1994 a tehdy jsem měl osobní číslo čtyřicet tři. Takže když jsme v Boskovicích začínali, bylo nás nějakých čtyřicet.

Žil jste tehdy v Německu, proč jste se rozhodl pro Boskovice?

Pocházím z města Koblenz a bývalý majitel německé firmy je strýc mé ženy. Takže Novibra je vlastně tak trochu rodinná záležitost. Tehdy jsem pracoval jinde v cizině a strýc hledal někoho pro Českou republiku. Oslovil nás, zda nemáme zájem zkusit žít a pracovat v Boskovicích. Nemohl totiž nikoho nalákat. My jsme vůbec netušili, do čeho jdeme, nikdy jsme tu nebyli. Ale podepsali jsme smlouvu a jeli jsme.

Jak se vám tu líbilo?

No, když jsme se nastěhovali, neuměl jsem ani slovo česky, to bylo těžké. Nerozuměl jsem nikomu, musel jsem se velice rychle naučit jazyk. Naštěstí jsme měli v práci lidi, kteří mluvili německy, takže jsme se vzájemně snažili najít cestu, jak si porozumět. Vzpomínám, když jsme sem přijížděli – byl listopad, škaredé počasí a všichni topili uhlím – bylo tu tolik smogu, že jsem byl docela v šoku. Nebyli jsme na to zvyklí. Stejně jako na to, že tu nebylo moc obchodů. A pokud ano, sobota ráno byla poslední možnost, kdy jste mohl něco nakoupit, jinak nebylo otevřeno nikde. To jsme opravdu neznali. Ale když jste mladý, zvyknete si na všechno. A my tu nakonec žijeme už přes dvacet let.

Firma vloni slavila pětadvacet let. Jak si vysvětlujete, že vlastně moc lidí v Boskovicích neví, čím se zabýváte?

To je jednoduché. Když vyrábíte pračku nebo auto, tak si každý umí představit, co to je, každý to zná. Ale s naším produktem už vlastně nikdo nepřijde do styku. Každý si koupí tričko, ale netuší, jaká práce za výrobou trička vlastně je. Je to dané i tím, že ač měl textilní průmysl v Česku silnou tradici, je v současné době ve velkém úpadku. Všechny velké textilní podniky v okolí skončily.

Do koncernu Rieter spadá z České republiky ještě závod v Ústí nad Orlicí, spolupracujete s nimi? Je ještě nějaká další textilní firma v České republice, která je pro vás zajímavá?

Společnost Rieter tvoří tři odvětví – stroje a systémy, pak součástky do strojů a poprodejní servis. A Ústí nad Orlicí spadá právě do odvětví strojů, jsou celosvětově známí jako místo, kde se zrodilo rotorové předení. Takže s nimi spolupracujeme, stejně jako s ostatními firmami z koncernu Rieter, kterých je v deseti zemích celkem šestnáct. V České republice už ale dál není s kým spolupracovat, výjimku tvoří Nová Mosilana v Brně, kam dodáváme naše vřetena. Zatímco si Mosilana si může objednat padesát až sto vřeten, podniky v Číně kupují například padesát tisíc vřeten, a to už jsou úplně jiná čísla.

Kam tedy dodáváte nejvíce výrobků?

Největší odběratelé jsou samozřejmě v Číně, tam dodáváme orientačně polovinu našich výrobků. Pak Indie, Pákistán, Bangladéš, Indonésie, zde jsou naši hlavní zákazníci. Teď nově rozjíždíme obchod ve Spojených státech a Jižní Americe.

foto: Novibra

Na svých webových stránkách píšete, že v roce 1988 byla vyvinutá nová revoluční vřetena HPS – používají se ještě dnes, nebo už máte vřetena technicky dokonalejší?

Vřetena z roku 1988 byla v našem oboru skutečně revoluční. Nová konstrukce změnila klasické prstencové předení a přinesla nové možnosti. Nejdůležitější z nich byla vysoká rychlost, z původních šestnácti až sedmnácti tisíc otáček jsme se dostali na pětadvacet tisíc otáček za minutu. V té době jsme měli velkého konkurenta ve firmě SKF a díky našim novým vřetenům jsme získali velké množství zákazníků v různých zemích. Například v Pákistánu, to nám hodně pomohlo.

Vřeteno HPS z roku 1988 se pořád používá po celém světě a vlastně nebylo dosud překonáno. Přesto jsme vyvinuli vřetena nová, upravená, která z toho původního vycházejí. Vyrábíme například vřeteno LENA, které vypadá skoro stejně jako to originální, jen je o trochu menší a ekonomičtější. Což byl hlavní důvod, proč jsme jej vymysleli.

Další z těch inovativních je například korunka CROCOdoff, která zajišťuje lepší uchycení a řezání příze a minimalizuje problémy spojené s automatickým sejmutím plné cívky a začátkem nového dopřádání. Což v praxi znamená, že to šetří zaměstnancům práci. Na vřeteno totiž automat musí nasunout prázdnou plastovou dutinku, na kterou se pak navine příze. Pokud se ovšem příze uvolní ještě před navinutím na dutinku, musí přijít obsluha a ručně to celé spravit. A když si představíte, že máte stroj se dvěma tisíci vřeteny, které byste měli ručně spravovat, to už je hodně práce navíc. Takže jsme vyvinuli systém, který přízi zachytí, pak usekne, ale volný konec pevně podrží a včas pustí, aby byl na cívce vytvořen dostatečný návin a ruční opravy nebyly potřeba.

Vaše firma se neustále rozrůstá, v roce 2015 jste otevřeli novou halu. Plánujete podobně velkou investici v následujících letech?

Nejprve jsme rozšířili výrobu, potom přistavěli kanceláře pro obchodní oddělení a budovu pro výzkum a vývoj, které byly ještě v Německu a my chtěli mít vše pod jednou střechou. Tehdy jsme naši firmu rozšiřovali o tisíc metrů čtverečních. Velmi brzy jsme nová místa zaplnili a museli jsme stavět zase dál. Při poslední stavbě v roce 2015 jsme firmu rozšířili o pět tisíc metrů čtverečních, postavili jsme novou halu, sociální zařízení a kantýnu a musím říct, že všude máme zase plno. Nicméně letos určitě nic rozšiřovat nebudeme, nemáme žádný velký plán. Prostě budeme pokračovat v naší práci a ve výrobě. A do budoucna zatím úplně konkrétně nevím, ale areál a místo pořád máme. Co bude dál, záleží na trhu práce, ale také na tom, jaké plány bude mít společnost Rieter. Co nás však dosud omezovalo nejvíc, byl nedostatek zaměstnanců.

Kolik vám jich aktuálně chybí?

My vlastně po celou dobu existence firmy sháněli nové zaměstnance, hlavně pro dělnické profese, ale aktuálně jsme příjem nových lidí zastavili. Máme dodací termíny tři až čtyři měsíce, a pokud se stane, že máme během dvou měsíců méně zakázek, tak to ihned pocítíme. Situaci na textilním trhu ovlivňuje mnoho faktorů, včetně například ceny bavlny, a s nárůsty a propady objednávek prostě musíme počítat.

Kolik u vás vlastně pracuje lidí? Jsou to zaměstnanci převážně z našeho regionu?

V Novibře pracuje několik stovek lidí, patříme k největším zaměstnavatelům v Boskovicích. Většina našich zaměstnanců je z Boskovicka nebo Prostějovska, z větších vzdáleností to jsou už spíše výjimky.

Když jste měli nedostatek lidí, nabírali jste agenturní zaměstnance, nebo jak jste tuto situaci řešili?

Za poslední dva roky jsme velmi výrazně navyšovali mzdu, ale volných míst bylo všude tolik, že jsme volné pozice nezaplnili. Zaměstnali jsme osmnáct pracovníků z Bulharska, teď u nás nově začali pracovat lidi z Ukrajiny. Ale vlastně nikdy nevíte, zda neseženou práci jinde, zda nebudete muset hledat a zaučovat někoho jiného. A sehnat pracovníky například z Ukrajiny byl zdlouhavý proces, trvalo tři čtvrtě roku, než se sem dostali. Ale jsou vyučení, sám jsem zvědavý, jak se jim povede.

Co jako firma děláte pro spokojenost svých zaměstnanců?

Poskytujeme jim nejrůznější příspěvky na sport, autobusovou dopravu a volnočasové aktivity. Administrativní pracovníci mají pružnou pracovní dobu a banku hodin, ze které mohou čerpat. Zaměstnanci se mohou dále vzdělávat nebo získávat v průběhu roku nejrůznější finanční či nefinanční odměny. Úspěch mělo i pořízení několika odpočinkových zón v areálu firmy.

Jak se vám v Boskovicích podniká, potřebujete vlastně ke své práci město?

Samozřejmě, vždy potřebujete podporu radnice. A můžu říct, že jsme se s městem vždy na všem domluvili, spolupráce funguje perfektně.

Jaké aktivity ve městě podporujete?

Dlouhodobě podporujeme hokejový klub Boskovice, také stacionář Betany a přispíváme na nejrůznější akce ve městě. Já sám dělám více než deset let v hokeji, jsem předseda klubu, starám se o ekonomiku a finance, syn hraje. Takže když už nejsem v práci, najdete mě většinou na zimáku.


Provoz novin vyžaduje hodně práce a peněz. Ohlasy už pátým rokem dotujeme z vlastní kapsy, protože v nich vidíme smysl a možnost zlepšit život v našem regionu. Našli jsme dostatek čtenářů, kteří mají o naše texty zájem, ale zatím jen málo těch, kteří by nám přispěli finančně. Navzdory tomu ale nechceme naše texty uzamykat jen pro platící, záleží nám na tom, aby se dostaly k co největšímu počtu čtenářů. Jestli nás rádi čtete, zvažte prosím pořízení předplatného. Bez dostatečného počtu platících čtenářů zanikneme.

další rozhovory