Sebranice leží asi čtyři kilometry na východ od Kunštátu a sedm kilometrů na západ od Boskovic. Nejstarší doklady názvu obce jsou ze 13. století. V té době vznikla listina datovaná k roku 1043, jedná se o falzum. Jméno obce v ní zaznívá ve spojení villam meam Cebranice.
Další doklady názvu jsou pak následující: in Zebranitc (1255), Sebranich (1258), Czebranycz (1348), Sebranicz (1368), Sebranycz (1407), z Cebranic (1407), Czebranicz (1437, 1447), u Čebranic (1482), in Sebranicz, in Czebranicz (1483), z Cebranic (1517), na Sebraniczych (1530), Cžebranicze (1549), Sebranicze (1594), z dědiny Cebranicz (1646), Sebranicz (1655, 1673), Sebrannitz (1674), Sebranitz (1718, 1751, 1846, 1872), Sebránice (1872), Sebranice (1881, 1893, 1924).
Vzhledem k proměnlivosti počáteční hlásky – dochovány jsou podoby s C-, Č- a S- – není přesný způsob vzniku slova úplně jasný, existuje více výkladů. Název mohl vzniknout odvozením pomocí přípony -ice z osobního jména Sebran, a to samo bylo vlastně původně příčestím minulým (sebrán) slovesa sebrat. Jméno obce by tedy původně znamenalo „ves lidí Sebranových“. K odvození osobního jména (a následně místního jména) z příčestí minulého jsou další paralely: hnáti → Hnán → Hnánice, lháti → Lhán → Lhánice, ždáti „čekat, očekávat“ → Ždán → Ždánice. Dochované názvy s počátečním C- by pak bylo třeba považovat za sekundární a vykládat je nejspíše jako výsledek cizojazyčné adaptace: německé C- za české S-, podobně jako je tomu například v českém Suchdol proti německému Zauchtl nebo v českém Sudice proti německému Zauditz a podobně.
Alternativně je však možno vyjít z toho, že původní je v názvu obce hláska Č-. Jméno by tak také vzniklo pomocí přípony -ice, ale odvozeno by bylo od osobního jména Čěbran/Čabran, které na začátku obsahovalo kořen ča- s významem „čekat“. Ten je doložen ve staroslověnském čajati „čekat, očekávat“ a možná i v českém čekat z praslovanského *čekati < *čakati, mezi místními jmény pak v názvu obce Čebín nedaleko Tišnova. Při tomto výkladu by naopak byly sekundární tvary s náslovím S-, které by vznikly přikloněním k slovotvorně průhlednějšímu slovesu sebrat. Tvary s C- by pak vznikly zkřížením podob s Č- a S-.
Existuje ještě třetí, avšak nejméně pravděpodobný výklad. Podle něho by název vůbec nepocházel z osobního jména, ale přímo z příčestí slovesa sebrat. Sebranice by tak původně znamenaly „ves lidí sebraných z celého okolí“. Takto se vykládá název obce Sebranice, která leží mezi Litomyšlí a Poličkou.
Místní částí našich Sebranic je Vaculka. Název je poprvé doložen k roku 1789 v podobě Wazulka. Pochází od osobního jména Vacul či Vacula, z něhož je odvozeno přivlastňovací příponou -ka. Toto osobní jméno bylo zřejmě domáckou podobou některého ze složených osobních jmen s prvním komponentem Váce- či Viece- (z původního *vętje- více) jako například Vácemil/Viecemil, Váceměr/Víceměr či Váceslav (odtud je dnešní Václav).
Tato lokalita se nazývala také Zlatá Studně (1881), což je v pramenech doloženo i německými tvary Goldbrunn (1846, 1885) a Goldenbrunn (1850). Dnes tento název známe z motorestu Zlatá Studna, jehož majitelům se po sametové revoluci podařilo znovu obnovit provoz v této budově a navázat na velmi starou tradici, jež se k ní váže. Jak sami uvádějí na svém webu, podle dostupných pramenů byl celý objekt poprvé otevřen už v roce 1725 jako důležité místo při císařské silnici Vídeň–Brno–Pardubice–Praha. Sloužil totiž nejen jako hostinec, ale také jako poštovní stanice, přepřahací stanice dostavníků, kovárna či stanice pro vybírání mýta.
Ve dvoře objektu stojí původní kamením roubená a šindelovou střechou krytá studna s rumpálem, která dala celému objektu název. Tomu odpovídá i ústní tradice ze Svitávky, zachycená v publikaci Místní jména na Moravě a ve Slezsku od Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka v hesle „Vaculka“: jméno Zlatá Studně mělo být místu dáno proto, že tu formani a poštovní dostavníky na silnici Brno–Svitavy nacházeli vodu výtečné chuti. Autoři zmíněné publikace tento výklad zpochybňují a mají za pravděpodobnější, že jméno vzniklo podle pozlaceného hospodského znaku, tabule a podobně. Vzhledem k stáří a dominantnímu postavení velké studny ve dvoře je však myslím tradiční lidový výklad přesvědčivější. Ještě další vysvětlení přízviska „zlatá“ čteme na webu obce Sebranice: za vyhloubení studny bylo zaplaceno velké množství zlatek.
Zajímavostí je, že jen asi o kilometr a půl dále na sever bývala v provozu „konkurenční“ poštovní stanice Bílá Labuť. Byla součástí samoty Labuť (k roku 1906 je doložen i německý název Schwan), jež dnes patří k Svitávce (oficiálně ulice U Labutě). Původní název poštovní stanice a hostince vznikl v tomto případě podle labutě na domovním štítu. Jedná se o krásnou barokní budovu hned u místa, kde silnici na Svitavy křižuje železniční nadjezd. Dnes je v budově starožitnictví, nazvané jak jinak než U Labutě.
