Rendez-vous s jazykem: Místní jména na Boskovicku – Sebranice a Vaculka

Sebranice leží asi čtyři kilometry na východ od Kunštátu a sedm kilometrů na západ od Boskovic. Nejstarší doklady názvu obce jsou ze 13. století. V té době vznikla listina datovaná k roku 1043, jedná se o falzum. Jméno obce v ní zaznívá ve spojení villam meam Cebranice.

SebraniceSebranice

Další doklady názvu jsou pak následující: in Zebranitc (1255), Sebranich (1258), Czebranycz (1348), Sebranicz (1368), Sebranycz (1407), z Cebranic (1407), Czebranicz (1437, 1447), u Čebranic (1482), in Sebranicz, in Czebranicz (1483), z Cebranic (1517), na Sebraniczych (1530), Cžebranicze (1549), Sebranicze (1594), z dědiny Cebranicz (1646), Sebranicz (1655, 1673), Sebrannitz (1674), Sebranitz (1718, 1751, 1846, 1872), Sebránice (1872), Sebranice (1881, 1893, 1924).

Vzhledem k proměnlivosti počáteční hlásky – dochovány jsou podoby s C-, Č- a S- – není přesný způsob vzniku slova úplně jasný, existuje více výkladů. Název mohl vzniknout odvozením pomocí přípony -ice z osobního jména Sebran, a to samo bylo vlastně původně příčestím minulým (sebrán) slovesa sebrat. Jméno obce by tedy původně znamenalo „ves lidí Sebranových“. K odvození osobního jména (a následně místního jména) z příčestí minulého jsou další paralely: hnátiHnánHnánice, lhátiLhánLhánice, ždáti „čekat, očekávat“ → ŽdánŽdánice. Dochované názvy s počátečním C- by pak bylo třeba považovat za sekundární a vykládat je nejspíše jako výsledek cizojazyčné adaptace: německé C- za české S-, podobně jako je tomu například v českém Suchdol proti německému Zauchtl nebo v českém Sudice proti německému Zauditz a podobně.

Alternativně je však možno vyjít z toho, že původní je v názvu obce hláska Č-. Jméno by tak také vzniklo pomocí přípony -ice, ale odvozeno by bylo od osobního jména Čěbran/Čabran, které na začátku obsahovalo kořen ča- s významem „čekat“. Ten je doložen ve staroslověnském čajati „čekat, očekávat“ a možná i v českém čekat z praslovanského *čekati < *čakati, mezi místními jmény pak v názvu obce Čebín nedaleko Tišnova. Při tomto výkladu by naopak byly sekundární tvary s náslovím S-, které by vznikly přikloněním k slovotvorně průhlednějšímu slovesu sebrat. Tvary s C- by pak vznikly zkřížením podob s Č- a S-.

Existuje ještě třetí, avšak nejméně pravděpodobný výklad. Podle něho by název vůbec nepocházel z osobního jména, ale přímo z příčestí slovesa sebrat. Sebranice by tak původně znamenaly „ves lidí sebraných z celého okolí“. Takto se vykládá název obce Sebranice, která leží mezi Litomyšlí a Poličkou.

Zlatá StudnaZlatá Studna

Místní částí našich Sebranic je Vaculka. Název je poprvé doložen k roku 1789 v podobě Wazulka. Pochází od osobního jména Vacul či Vacula, z něhož je odvozeno přivlastňovací příponou -ka. Toto osobní jméno bylo zřejmě domáckou podobou některého ze složených osobních jmen s prvním komponentem Váce- či Viece- (z původního *vętje- více) jako například Vácemil/Viecemil, Váceměr/Víceměr či Váceslav (odtud je dnešní Václav).

Tato lokalita se nazývala také Zlatá Studně (1881), což je v pramenech doloženo i německými tvary Goldbrunn (1846, 1885) a Goldenbrunn (1850). Dnes tento název známe z motorestu Zlatá Studna, jehož majitelům se po sametové revoluci podařilo znovu obnovit provoz v této budově a navázat na velmi starou tradici, jež se k ní váže. Jak sami uvádějí na svém webu, podle dostupných pramenů byl celý objekt poprvé otevřen už v roce 1725 jako důležité místo při císařské silnici Vídeň–Brno–Pardubice–Praha. Sloužil totiž nejen jako hostinec, ale také jako poštovní stanice, přepřahací stanice dostavníků, kovárna či stanice pro vybírání mýta.

U LabutěU Labutě

Ve dvoře objektu stojí původní kamením roubená a šindelovou střechou krytá studna s rumpálem, která dala celému objektu název. Tomu odpovídá i ústní tradice ze Svitávky, zachycená v publikaci Místní jména na Moravě a ve Slezsku od Ladislava Hosáka a Rudolfa Šrámka v hesle „Vaculka“: jméno Zlatá Studně mělo být místu dáno proto, že tu formani a poštovní dostavníky na silnici Brno–Svitavy nacházeli vodu výtečné chuti. Autoři zmíněné publikace tento výklad zpochybňují a mají za pravděpodobnější, že jméno vzniklo podle pozlaceného hospodského znaku, tabule a podobně. Vzhledem k stáří a dominantnímu postavení velké studny ve dvoře je však myslím tradiční lidový výklad přesvědčivější. Ještě další vysvětlení přízviska „zlatá“ čteme na webu obce Sebranice: za vyhloubení studny bylo zaplaceno velké množství zlatek.

Zajímavostí je, že jen asi o kilometr a půl dále na sever bývala v provozu „konkurenční“ poštovní stanice Bílá Labuť. Byla součástí samoty Labuť (k roku 1906 je doložen i německý název Schwan), jež dnes patří k Svitávce (oficiálně ulice U Labutě). Původní název poštovní stanice a hostince vznikl v tomto případě podle labutě na domovním štítu. Jedná se o krásnou barokní budovu hned u místa, kde silnici na Svitavy křižuje železniční nadjezd. Dnes je v budově starožitnictví, nazvané jak jinak než U Labutě.

další seriály