Rozhovor s architektem Zdeňkem Fránkem, který se před několika měsíci ujal funkce městského architekta v Boskovicích. Po besedě, na které představil svou práci a své záměry v Boskovicích, jsme se na tato témata ptali i my.
Pane Fránku, vy říkáte, že Boskovice dobře znáte, narodil jste se tady a vracíte se sem. Kdybyste si ale zkusil představit, že byste sem přijel poprvé a prošel se tady – jaký byste asi měl dojem?
Pro mě důležité, že jsem znal tyto ulice předem, že jsem věděl, jak to tam vypadalo, jaké to mělo kouzlo a že to zmizelo. To samozřejmě u jiných měst nemám. Když chodím po městech, jako je Kolín nebo Třebíč, nevím, co tam stálo místo obludných budov. Určitě to bylo staré město, ale nemám tam k tomu citový vztah a dívám se jen na to, co už je hotové, a podle toho to hodnotím. A jsem rád, když objevím třeba nějaké pěkné zákoutí. Kdežto v Boskovicích jsem ty ulice znal. Třeba jak je dnes ulice 17. listopadu, nebo i domy na náměstí si pamatuji ze 60. let, když ještě všechny stály. Byly sice v hrozném stavu, ale stálo sto procent historických domů. Dnes jich je asi sedmdesát procent nových a mají katastrofální úroveň. Respektive žádnou, tam není architektura. Nebo dům s arkýřem hned naproti synagoze – pamatuju si, když stál, nádherný barokní barák, a dokonce si pamatuju den, kdy ho začali bourat. Stál jsem tam, mám to někde na fotce. A to, co tam postavili… Celé ulice už se samozřejmě znovu postavit nedají, ale některé věci se udělat dají.
Zkusím se vrátit k tomu, jak by se vám Boskovice líbily, kdybyste dal tohle všechno stranou. Jaký dojem byste z města měl?
Líbilo by se mně.
Opravdu?
Jasně. Je tady historická stopa, je tady židovské ghetto, které má stále pěkné části. Ale krom Krumlova a podobných měst, která jsou třeba pod ochrannou UNESCO, vím o daleko poničenějších městech. Takže by se mi tady určitě líbilo. A líbí se to i lidem, kteří touto částí prochází.
Ovšem z pohledu moderní architektury – chybělo by vám tady něco?
No tak soudobá architektura tady není vůbec. To je nula. Jeden pěkný barák, a to je optika na náměstí. Jinak tady není nic.
Dá se obecně formulovat, s čím jste šel do funkce městského architekta?
Mám tady v Boskovicích velkou část rodiny. Jsem takový patriot, mám Kubínovy obrazy a podobně. Musím ale říct, že když mě k tomu vyzvali, tak jsem si to promýšlel, protože jsem docela zavalený povinnostmi. Nicméně já tady stejně kreslím spoustu staveb, něco právě pro příbuzné a pak se studenty, opakujeme zadání každých čtyři pět let. Takže to stejně dělám – zabývám se tím tady, řeším detaily, kreslíme ulice. Z toho důvodu jsem to přijal, už roky jsem si říkal, že to tady znám tak dobře, že bych to třeba mohl uplatnit a dělat zde věci, které dělám pro jiná města.
Můžeme trochu upřesnit, co je hlavním cílem a obsahem té práce?
Uvedu konkrétní příklady. Znamená to třeba ukázat na něco, co je špatné, aby se to víckrát neopakovalo. To je nejhorší příklad, protože lidé se obvykle naštvou. Ale to je život, mohli i v dobré vůli udělat věc, která není správná. Třeba vydláždění Plačkovy ulice. Často až když ty věci člověk uvidí znovu opravené, pochopí ten obrovský vizuální kvalitativní nárůst.
Já nejsem žádný odborník na restaurování, ale když vidím práci některých svých kolegů, kteří se restaurování věnují, tak ten rozdíl je nebetyčný – oproti tomu, když se jen opraví a natře fasáda, jak se to tady u některých staveb dělá. Takže já třeba přinesu na radnici kastlové okno, eurookno, které je ještě docela dobře napodobuje, a potom plastové okno, které tam nemá co dělat. Aby ti lidé viděli, že toto udělat mohou, toto třeba v určité oblasti také a to poslední vůbec ne. Takže jít konkrétními příklady. Vzít domy na náměstí a všechny je překreslit, aby ti lidé věděli, jak je mají opravit. Majitelům je to často jedno, zadají to jakémukoli stavaři a pak mu cokoli odsouhlasí. Proto je dobré mít to předchystané. Z mé strany jde vyloženě o tuto metodickou práci.
Když se zastavíme nejprve u městských investic – v Boskovicích máme s přípravou projektů dlouhodobý problém a tím, jak by měly městské stavby vypadat, jsme se v minulosti vlastně nezabývali. Měla se stavět hala za desítky milionů, nikdo nevěděl, jak má vypadat. U přístavby mateřské školy to bylo stejné, už za nového vedení – o stavbě bylo rozhodnuto a my jsme se dožadovali nějaké vizualizace. Jak by to mělo z vašeho pohledu vypadat?
Je zde několik možností. Buď se to zadá dobrému architektovi a je dejme tomu devadesátiprocentní pravděpodobnost, že to udělá dobře. Já jsem pro tuto metodu, ale chápu, že někteří architekti nebo veřejnost se tomu mohou bránit.
Třeba proto, že budou volat pro větší pluralitě.
Ano. Druhá možnost je vyzvat tři čtyři architekty, aby udělali návrhy, a z těch si vybrat. To je taková nejdemokratičtější možnost, ale stojí víc peněz. Každý ten návrh se musí zaplatit. Třetí možnost je udělat veřejnou anonymní soutěž, kterou musí podle zákona pořádat Komora architektů. To se obchází, protože Komora nařídí ceny, určí si porotu a ta vybere lidi, kteří to vyhrají. Tak to je. Komora je firma jako kterákoliv jiná. Takže podle mě je to nejméně vhodná metoda. A nejdražší.
Jste pro tu druhou variantu.
A určitě bych do toho bral i místní architekty. Mladí jsou svěží a můžou se třeba úplně ztrapnit a jejich návrh se nevybere, ale může se ukázat, že jsou kvalitní. S architekty je to tak, že ze sta je jich dobrých pět. To je realita, architekturu studuje kdekdo. Ze sta lidí, kteří k nám přijdou, je velmi kvalitních pět, a na velkých školách je jich ještě méně. Ale my je učíme, aby z nich byli dobří úředníci, třeba hlavní architekti. Mají cvičení, aby dokázali posoudit, co je dobré, a co ne.
Ale nejsou kreativní?
Nejsou, nemají v sobě toho génia, byť třeba skrytého.
Když ještě zůstanu u městských investic, vy jste popsal obecný model, ale nyní jste nastoupil do přípravy investic, které už běží. Na ty bych se rád zeptal a začnu knihovnou, která je vám vlastně nejbližší, městu jste věnoval studii na její řešení. My jako veřejnost ale vlastně pořád nevím, jestli už bylo rozhodnuto, že se na základě této studie bude opravdu knihovna stavět. V jaké je to fázi?
Návrh ještě prošel nějakými úpravami, aby byl rentabilní a úsporný. Na besedě jsem schválně ukázal radnici v Dukovanech, na které dělám, což je úplně stejný skelet a typová budova stejných rozměrů, kterou přestavujeme. Za cenu, do které bychom se měli vejít i tady. Pokud vím, radnice chce vypsat výběrové řízení na projektanta, který zpracuje tento návrh do schvalovacích projektů. To by mělo proběhnout příští rok.
Ale už je jasné, že by knihovna měla vzniknout podle vašeho návrhu?
Já doufám, že ano.
Necítíte nějaký střet zájmů? Totiž že by městský architekt neměl ve městě uplatňovat své návrhy?
Projektoval jsem to rok před tím, než jsem se stal městským architektem. Takže necítím. V Boskovicích jsem vždycky projektoval jen pro příbuzné, teď je to první stavba pro radnici, kterou jsem dělal a netušil jsem, že budu městský architekt. Oni jsou si toho vědomi, takže jsem řekl, že nebudu projektovat další stupeň projektové dokumentace, takže z této zakázky nebudu mít ani korunu. Ale jestli k tomu dojde, budu rád, že budu mít zrealizovanou takovouto stavbu.
Výběr místa vám pro knihovnu přijde dobrý? Je to budova u rušné silnice, ne zrovna klidová místo, kde by si člověk sedl s knížkou na lavičku.
Žádné zadání nevylučuje dobré řešení. Prošel jsem hodně knihoven různě po světě a buď to jsou nádherné prosklené objekty někde v parku, kde se venku válí univerzitní studenti, nebo je to v historické zástavbě, kde jsou knihovny vštěpeny mezi další objekty, takže tam vejdete a najednou jste v nějakém nečekaném velkém prostoru. Dobré řešení není vyloučeno žádnou lokalitou. V Litomyšli taky všichni říkali, že je nesmysl stavět kostel u magistrály, kde projede deset tisíc aut denně, včetně kamionů. A našlo se řešení.
Další téma je v Boskovicích sportovní hala. Rozhoduje se mezi dvěma lokalitami: Červenou zahradou a novým návrhem na stavbu haly u školy na Sušilově, místo stávajících tělocvičen. Co říkáte na tuhle variantu?
Mně se docela líbí. Jsou tam lázně, je tam parkoviště. A bylo by to hned nachystané, kdežto v Červené zahradě se musí nejprve provést dopravní napojení, kruhový objezd. Kdyby to místo bylo lépe rozchystané, je to v pohodě. Ta těsná blízkost mi nevadí, naopak je dobré, že to místo konečně vyřeší – je to blízko školy, blízko pseudogotické jízdárny. Myslím, že je to dobré.
A je to také příležitost oslovit dobrého architekta?
Jistě.
Zatím byla představena jen rámcová studie.
To byla hmotovka, která vyřešila provoz. Tam architekturu nikdo neřešil. Určitě bych vyzval někoho, kdo si s tím poradí, kdo to místo nějak pořádně ozvučí.
Další řešení Červené zahrady byste viděl jak? Nemám to přesně spočítané, ale studií už tam vzniklo dost…
Jenom u mě dvě diplomky a dva projekty na celý areál. Je to zapeklité místo. Obrovská škoda je už jen to, že zanikl rybník u mlýna. Chce to zase dva tři týmy, které udělají finální návrhy. Něco takového už zpracováno je a není to špatné. Jenom to dotáhnout.
Teď jsme mluvili o městských investicích. Vedlo toho stojí soukromí investoři, kteří ve města staví soukromé objekty. Je vůbec možné z vaší pozice něco ovlivnit? Často zaznívá názor, že soukromník si přece může postavit, co chce. Je to jeho a nikdo mu do toho nemá co mluvit.
Není pravda, že mu do toho nemá nikdo co mluvit. Je potřeba mu říct, co může a co nemůže. Musí dostat přesné regule. Když to zkazí, tak se na to musíme dívat.
Specifické je to v památkové zóně.
No to už úplně. V Litomyšli, když o tom mluvíme, zadají jednomu architektovi tělocvičnu, druhému něco jiného. Ale dopředu se ví, jak má urbanismus vypadat. Projektuje ho sama hlavní architektka Vydrová. Od ní vycházely urbanistické koncepce, podle kterých se už celé roky jede.
Takže když chce tady v Boskovicích nějaký soukromník postavit třeba polyfunkční dům na svém pozemku někde v blízkosti centra – jak můžete zabránit tomu, aby přišel s nějakým příšerným návrhem, který ale základní obecné limity dodržuje?
Všechno je to v lidech. Nemám žádný nástroj, můžu jen napsat, že se mi to nelíbí, nebo investorovi říct, jak to má udělat. Zatím jsem řešil asi šest případů: jeden jsou Milánovy, dva za nemocnicí a další tři lokality bytové zástavby.
Soukromníků?
Ano. Přišli s nějakými návrhy a já jsem se s nimi domluvil, jak to bude vypadat. Zatím to tak je. Chtěli třeba plastová okna, tak jsem jim řekl, ať to nedělají. A pokud mermomocí chtějí, tak ať je dají alespoň stříbrná. Příště přišli a měli stříbrná plastová okna a všechno překreslené, jak jsem jim řekl.
Takže ochota nechat si poradit tady je.
Ano, naprosto. Ve všech případech. Odpor nekladl nikdo, těžko tedy říct, co se s tím stane dál.
Dá se říct, že dobrá architektura nemusí být nutně drahá?
Jasně, samozřejmě.
Nejsou vaše návrhy všechno věci, které stavbu prodraží?
Ne. Cenu architekta Czech Grand Design teď vyhrál Petr Stolín se dvěma dřevěnými boudičkami, co si postavil pro sebe. A to jsou domky za milion korun. Nikdo to nečekal, rozhodovala o tom mezinárodní porota. Právě jeho jsem vyzval, aby udělal ty levné domy u nemocnice. Špičkový architekt udělá levné řadovky pro mladé rodiny. Protože to umí a osvědčil se, že umí myslet levně. Samozřejmě je tam nějaká nadstavba architektury, která to může zdražit, ale nemusí to tak být vždycky. Na druhé straně architekti dokážou dělat surové levné věci, ale to se lidem někdy nelíbí, ta pravá surovost.
Měl by městský architekt zasahovat jen do velkých investic, o kterých jsme mluvili, nebo i do drobnějších věcí, které utvářejí vzhled města? Jako jsou chodníky, lavičky, osvětlení?
Samozřejmě.To je moje práce. Druhá část kromě posudků je vytvoření manuálu do budoucna. Tvořím ho ve své kanceláři a se studenty, po vzoru manuálu, který vydali v Brně. Manuál určuje podobu ulic, třeba řez ulicí, jaká má být vzdálenost stromů a podobně. Boskovice mají tu výhodu, že jsou malé – ulic okolo centra, o které půjde, je dejme tomu třicet. Profily se většinou opakují. Šířka chodníků, typ obrubníků, typ dláždění. A také říct, co třeba není možné, aby to zase nehýřilo všemi barvami. A když se bude dělat nová ulice, měli by ji podle toho udělat po architektonické a urbanistické stránce.
Až po lavičky a odpadkové koše.
A druhy stromů, druhy rostlin.
Další konkrétní věc, na kterou docela často narážíme, je reklama na obchodech. Na tu máme velmi negativní ohlasy i od návštěvníků, kteří do města přijedou. Dá se s tím něco dělat? Diskutuje se o tom léta.
To je hrozně důležité. Slyšel jsem to teď na památkové komisi, kam mě jmenovali. Mluvilo se o tom na velmi dobré úrovni, brněnský památkář, který má na starosti Boskovice, je výborný, osvícený člověk.
Obchodníci většinou nevědí, co chtějí, a zadají to nějakému místnímu studiu. Nejjednoduší způsob je, že město má seznam studií, která to udělají dobře a navrhnou něco třeba i do manuálu – jak se taková reklama může udělat, jak má být veliká, jaké písmo. Ale protože jde pokaždé o něco jiného a je potřeba udělat individuální návrh, tak buď osloví přímo to vybrané studio, nebo osloví nějaké místní, ale musí to projít nějakým sítem odborníků.
Takže to také regulovat?
Ano. A když si někdo přijde se žádostí o reklamu, ukázat mu, že buď udělá takovou a zadá si to u tohoto studia, nebo když nechce, tak musí počítat s tím, že jeho návrh bude schvalovat komise.
Takovou pravomoc město ze zákona má? Alespoň v památkové zóně?
Určitě ano, samozřejmě.
Zní to trochu problematicky z hlediska volné soutěže. Když se takto, byť z dobrých důvodů, protežují určitá studia, nemohou pak ostatní křičet, že je to faul?
Podívejte, to tak prostě je. Ty věci jsou na hraně zákona. Nemůže rozhodovat jen nejlevnější cena. Buď to zadáte kvalitnímu člověku a vypadá to dobře, nebo to zadáte nekvalitnímu a vypadá to blbě. Máte na výběr. Já neříkám: zadávejte to za každou cenu tomu, koho máte v seznamu, říkám: zadejte to klidně místnímu, ale musí to projít komisí, která to posoudí. Reklama je součástí stavby, to by mělo být ve stavebním povolení. Když se dům opravuje, měl by být mechanismus, aby reklama byla předmětem schválení. To musí být. A tak to bylo řečeno i v komisi, že to tak je.
Je tady regulační plán, ale když se člověk podívá na náměstí okolo sebe, tak má pocit, že moc nefunguje.
Potom je potřeba to zakázat. V komisi se spíš bavili o tom, jestli se bude řešit jen mobilní reklama, nebo i polep. Říkali, že polep si může dát každý jaký chce a vypadá to úplně nejhůř. Ale polepy mohou naopak vypadat úplně nejlíp, když se to vezme za správný konec.
Máte nějaké zadání i ve vztahu k budoucímu rozvoji Boskovic? Mají Boskovice nějaký plán na své rozrůstání? Konzultuje s vámi vedení města i toto?
Zatím ne. Ale třeba v zakázce, která teď přišla, je nová ulice. Nevidím v tom problém, bude tam řada rodinných domků, musí být kvalitní návrh. Jsem tady tři měsíce a spíš jsem se zabýval středem města. Okrajové čtvrti mě ale štvou, když jedu na hřbitov, každý barák je tam jiný. Je to strašné. Je to dané tím, že lidé nechtějí investovat do projektu, takže si vyberou typový projekt a stejný dům je pak v Aši, v Bratislavě, tam a onde. Pak je v ulicí každý barák úplně jiný, jiný krytina, všechno. Jeden dům je ze dřeva. Vypadá to jako vesnička vzorových domků. To by nemuselo být, kdyby se tam zopakovaly nějaké formy domů.
Tohle by už mělo nastat za nemocnicí?
Určitě. Ono se tady hodně zadávalo jednomu architektonickému týmu, který je dobrý. Jsou to mí kamarádi, tak jsem za nimi šel a pokusil se s nimi domluvit, že by s někým dalším spolupracovali. Jim by zůstala jedna stavba a pak by do toho vstoupili další architekti, takže by vzniklo několik zajímavých věcí, které bychom regulovali. Zrovna za tím špitálem je naděje, že to dopadne velmi dobře.
Máte už nějaký konkrétní plán?
Vyzval jsem několik týmů, právě Petra Stolína, aby se ujal jedné řady domů, druhou by dělali architekti Eichlerovi, kteří jsou šikovní, dělali tu optiku na náměstí. A to je výborný barák, myslím, že dostal i cenu Klubu za starou Prahu. Za nemocnicí jsou tři typy domů, oni by dělali celý urbanismus, ten už je hotový. Je tam výborně řešené parkování, je to hezky udělané. Tyhle dva týmy by mohly lokalitu zpracovat.
Město teď zveřejnilo plány s lokalitou U Koupadel. Jaký je váš pohled na zastavění této proluky?
Já jsem to dělal mockrát se studenty, sám jsem si tam vymýšlel různé věci. Je to naprosto unikátní místo. Ty objekty kolem jsou opravené velmi nešťastně, když nakouknete do nádvoří, hýří to barvami, je tam soukromý bazén, není to dobré. To je dehonestování těch domů. Nicméně si myslím, že tam může vzniknout velký objekt. Myslím, že by bylo dobré udělat tam nárazník mezi čtvrtí a okolním městem. Mohl by mít veliké podzemí pro parkování. A potom celé to plato, ze kterého vyrůstají tři čtyři solitérní domy, třeba nějak popropojované. Myslím, že by tam mohla vzniknout nová městská galerie, protože Kubín má dnes nedůstojné místo. A prostor pro kulturní aktivity a informační centrum, i docela velkých rozměrů, ale šikovně architekturou rozbité na drobné objekty. V horních částech a v podkroví by mohly být drobné byty, třeba pro starší občany. Ti by to zase měli blízko do centra.
A opět je to příležitost pozvat sem dobrého architekta.
Pro toto místo jsme vyzvali chilského architekta Smiljana Radiće. A dvojici Maurizio Pezo a Sofia von Ellrichshausen z chilského Concepciónu. Chile je teď architektonická velmoc a oni staví po světě právě objekty drobných měřítek v takovýchto náročných lokalitách. Takže jsem si říkal, že bych je oslovil, jsou to velmi kvalitní architekti.
Je to možná banální otázka, ale co všechno by to Boskovicím mohlo přinést?
Proslulost. Jednoznačně. Tady můžu říct, že pokud by se toho ti architekti ujali, je to pro architektonickou veřejnost jako rudý hadr na býka. Tato architektura láká lidi z celého světa.
Existuje segment turistů, kteří jezdí za moderní architekturou?
Ano. A chtějí se třeba v takové stavbě ubytovat. Na Airbnb to probíhá neustále, za dobré ceny v architektonicky zajímavých stavbách. To je ve světě velký trend a dostat sem zahraniční turisty by bylo pro Boskovice dobré. Myslím tento typ turistů, ne Číňany a Rusy se selfie tyčemi. Těch je plný třeba Český Krumlov. Ale spíš turisty, kteří jdou za památkami, na cyklistiku, na běžky. A lidi, kteří jdou za kulturou.
Jak důležitá je pro vás komunikace s veřejností? Zrovna s Koupadly jsme teď narazili na to, že spousta lidí byla šokovaná už jen tím, že by se to místo mělo zastavět. Dodnes o tom vůbec nevěděli.
Tak to napište. Že to bylo vždycky to bylo zastavěné, takže by se to mělo zastavět.
Plánujete vy sám nějaké aktivity směrem k veřejnosti?
Pokud se sem podaří dostat ty lidi, o kterých mluvím, samozřejmě bych je představil. Jsou zvyklí si svoje věci fundovaně představit na spoustě modelů a vizualizací, natočit o tom třeba i film. To jsou profíci. Uvidíme, jak na to zareaguje radnice, zatím to vypadá pozitivně. A veřejnost to musí vědět, to je jasné.
Jakou cítíte politickou podporu pro svou funkci, která je v Boskovicích nová? Komunikujete nějak i s opozicí a cítíte shodu? U nás je trochu neblahý trend, že se po volbách škrtne vše, co udělala předchozí garnitura.
K tomu nesmí dojít. To si musíte ohlídat. S lidmi z předchozí garnitury jsem se samozřejmě znal, ale architektura jim byla na obtíž, bylo to to poslední, co je zajímalo. Co nejrychleji zadláždit zámkovkou, udělat sítě a vypadnout. A podporovat sport, kulturu ne. Myslím, že by se mělo mluvit o tom, že tento trend je potřeba udržet, a ne aby jedna garnitura ničila to, co udělala předchozí. V tomto je dobré být nestranný, pozice architekta by měla přecházet přes jednotlivá období.
Vy asi musíte počítat s dlouhodobým horizontem. Kdy se vlastně plody vaší práce jako městského architekta naplno projeví?
Všechno je to samozřejmě běh na dlouhou trať. Mám stavby, které se stavěly dvacet, pětadvacet let. Většinou to jde pomalu. Takže to budu asi dávno mrtvý. Ale manuál by třeba mohl být kompletně hotový třeba za dva roky. To už máme rok po volbách. To je příklad – a už to bude něco hmatatelného. Těším se.
