Příběhy z ghetta: Po stopách boskovických Löw-Beerů

Spletitá historie známé podnikatelské rodiny Löw-Beerů se v Boskovicích začíná psát někdy v první polovině 18. století, kdy se zde usazuje nám blíže neznámý Salomon Löbl. Při pátrání po nejstarších příslušnících této rodiny získal bližší informace o Salomonově synu Jehudovi Jaroslav Bránský, a to jednak ze zápisů v Knize sedadel v synagoze maior, a jednak ze záznamů sčítání židovského obyvatelstva ze dne 10. března 1795, zachovaných v dokumentu pod názvem „Beschreibung des Jüdischen Populations Standes bei der Boskowitzer Judengemeinde“.

Nadační dům s modlitebnou a učebnou zřízený Nathanem Löw-Beerem roku 1883Nadační dům s modlitebnou a učebnou zřízený Nathanem Löw-Beerem roku 1883

Zde se dozvídáme, že Jehuda Löw-Beer (původně zřejmě Löbl), familiant s číslem 13, byl zapsán jako majitel domu č. 9 (Traplova 12 – zbořeno) a živil se obchodem. V domě spolu s ním bydlel i jeho druhorozený syn Samson, který podnikal ve Křtinách, stal se zde nájemcem palírny a založil křtinskou větev Löw-Beerů.

V této souvislosti stojí za zmínku, že v roce 2011 zemřela v Chomutově ve věku 99 let paní Marta Bašná, rozená Löw-Beerová, patřící právě do křtinské odnože této rodiny. Narodila se sice ve Vídni, část života však strávila v Boskovicích se svým nežidovským manželem. Díky manželství s „árijcem“ unikla deportaci do koncentračního tábora na východě, přesto prožila těžké období 1944/45 v Terezíně, její manžel pak v pracovním táboře v Postoloprtech. Zeť paní Bašné Vlastimil Kulhánek se velmi intenzívně zabývá rodokmenem rodu Löw-Beerů, manželé Kulhánkovi čas od času do Boskovic přijíždějí a ve spolupráci s Jaroslavem Bránským úspěšně mapují právě křtinskou větev rodiny.

Vraťme se však k boskovickým Löw-Beerům a zastavme se u původu tohoto jména. Podle některých badatelů je možné, že původní jméno Löbl získalo chybnými přepisy podobu Löw. Ve tvaru Löw-Beer se vyskytuje od roku 1788, kdy začal platit dvorský dekret nařizující, že každý židovský jedinec musí pro sebe i svou rodinu přijmout osobní jméno i příjmení v německé podobě. Manželka Jehudy se jmenovala Buni Beerová, patrně tedy došlo ke spojení příjmení obou manželů do podoby Löw-Beer (někdy Löwbeer), která se ustálila.

Zborovská 9, čajovna a kafírnaZborovská 9, čajovna a kafírna   foto: Tomáš Znamenáček

Jehudův prvorozený syn Salomon (1746–1832) se živil rovněž obchodem, obchodoval s kůží a juchtou, které prodával na trzích a obuvníkům. Bydlel v domě č. 59 (dnes Plačkova 12 – malebný žlutý domek s apsidou), který posléze prodal a začal se věnovat novému druhu podnikání. Stal se nájemcem panské palírny a současně provozoval obchod s vlnou. Zakoupil dům č. 89 (dnes Zborovská 9 – oblíbená čajovna a kafírna), který vystavěl roku 1709 židovský rychtář a bohatý páleník Jakub Donát, pocházející ze starobylé boskovické rodiny. Stalo se tradicí, že majitel tohoto domu býval vždy zároveň nájemcem palírny. Salomon měl s manželkou Paulline celkem 5 synů: Nathana (1779–1817), Arona (1782–1849), Jakoba (1786–1864), Abrahama (1789–1870) a Mosese (1794–1851).

V domě č. 89 založili bratři Aron a Jakob firmu „Ahron und Jakob Löw Beer, Wollhandel und Wollgespinsterzeugung“ na výrobu a prodej česané vlny a příze. Po Aronově smrti vedla firmu jeho vdova Rebeka a synové Jakob a Nathan a rovněž synové zestárlého Jakoba Izák a Leopold. Jakob a Nathan bydleli tehdy na Plačkově ulici č. 67 a a 67b (dnes 31 a 33). Firma poskytovala práci mnoha lidem z Boskovic i okolí, těšila se velmi dobré pověsti a dobře si vedla i po ekonomické stránce. Roku 1852 dokonce obdržela vdova Rebeka se svými společníky oprávnění k obchodu s vlnou v Brně, a to pod názvem „Aron et Jakob Löw-Beer“, rodina podnikala také v Brněnci.

Plačkova 12Plačkova 12   foto: Tomáš Znamenáček

Na Aronovu památku vznikla 24. 10. 1849 nadace „Aron Löw-Beer Stiftung“, jež byla dotována 400 zlatými, zapsanými na dům číslo 8 (Traplova ulice). Sousední dům číslo 9 zakoupil 12. 3. 1877 Aronův syn Nathan, oba domy propojil a v roce 1883 zde zřídil nadační dům s modlitebnou a učebnou. Byl zde umístěn rovněž chudobinec a sirotčinec, svůj azyl zde nalézali vždy tři starci a tři hoši mladší 14 let. S neradostným prostředím onoho obydlí se můžeme blíže seznámit v románu Muž a služka, jehož autorem je boskovický rodák, židovský spisovatel Hermann Ungar.

Nathan Löw-Beer se zasloužil rovněž o vznik spolku „Spar- und Vorschussverein“ (Spořící a záložní spolek), který svou činnost vykazoval až do roku 1939, kdy byl nacisty zakázán. Oba domy na Traplově ulici byly zbořeny v období po druhé světové válce.

Záslužnými aktivitami se zabývaly i některé ženské příslušnice rodiny Löw-Beerů. Některé z nich působily například jako učitelky ručních prací v industriální škole, která byla založena ve školním roce 1855/56 původně pro dívky ze sociálně slabých rodin – nakonec ji navštěvovaly všechny žákyně židovské dívčí školy, celkem 128 děvčat. Mezi učitelkami se vyskytují jména Hani, Pepi a Antonie Löw-Beerovy, posledně jmenovaná podporovala školu i finančními dary.

Když už se zmiňuji o ženách rodiny Löw-Beerů, nemohu opomenout Josefínu Löw-Beerovou, která se v uváděném domě č. 89 narodila roku 1850 a psalo se o ní ponejvíce v roce 2004. Tehdy totiž Jaroslav Bránský odhalil, že se jedná o prababičku významného amerického politika Johna Kerryho, který právě v roce 2004 usiloval o post prezidenta USA. Ten sice nezískal, ale v posledním období se na světové politické scéně pohyboval jako americký ministr zahraničí. Inu, dějiny už se zase posunuly kousek dále, tak je možné, že Kerry už svou politickou roli dohrál. Pro úplnost doplňme, že naše boskovická Josefína měla dceru Idu, která se provdala za hornobenešovského Žida Fritze Kohna. Ten konvertoval ke křesťanství, přijal jméno Kerry a v roce 1905 odplul za štěstím do Ameriky…

Z pěti Salomonových synů v podnikatelských aktivitách snad nejvíce uspěl nejmladší Moses. Od roku 1824 je uváděn jako nájemce panské palírny, vedle toho provozoval obchod s hadry. Jeho pravnuk Paul Löw-Beer ve svých vzpomínkách uvádí, že Moses v první polovině 19. století procestoval Evropu a skupoval staré uniformy napoleonských a jiných armád, které pak zpracovával ve svém podniku. Patrně zbohatl a hledal nové možnosti, jak získané prostředky investovat. Boskovice však nenabízely vhodné podmínky, a tak se rozhodl podnikat v nedaleké Svitávce, která se nacházela na výhodné dopravní trase s možností využití vodního toku řeky Svitavy. Moses zde zakoupil budovu bývalé papírny (pak to byla valcha v majetku boskovického soukenického cechu), kterou přebudoval na přádelnu ovčí vlny.

Přes nejrůznější překážky a problémy se Mosesovo podnikání ukázalo být prosperujícím a prospěšným pro Svitávku a posléze i další lokace, kam Moses směřoval své aktivity. Ale to už je jiná kapitola. Podrobněji se o osudech Mosese a členů jeho rodiny můžete dočíst v publikaci Löw-Beerovy vily a historie jedné podnikatelské rodiny, kterou vydaly MAS Boskovicko Plus a MAS Svitava v roce 2014, a ze které jsem i já čerpala některé informace pro naše dnešní povídání.


🎄 Stejně jako se město neobejde bez novin, neobejdou se ani noviny bez čtenářů – pokud naše texty rádi čtete, přispějte nám prosím na provoz. Jednorázově, nebo nejlépe pravidelně, stačí pár desetikorun měsíčně. Děláte to pro sebe!

další seriály