Místní jména na Boskovicku: Valchov

Většina místních jmen zakončených na -ov je od původu přivlastňovacích, to znamená, že -ov je v nich příponou přidávanou k osobnímu jménu, které patřilo majiteli nebo zakladateli dané vesnice (je to pozůstatek staročeské přípony -óv, která se jinak vyvinula do novočeské podoby -ův). Například název Mladkov je odvozen od osobního jména Mladek, a znamená tedy „ves patřící Mladkovi“ nebo „ves, kterou založil Mladek“. Podobně je název Vratíkov odvozen od osobního jména Vratík, zřejmě domácké podoby jména Vratislav, a znamená „ves patřící Vratíkovi“ nebo „ves, kterou založil Vratík“. Jedním z názvů, které se však na Boskovicku tomuto pravidlu vymykají, je jméno obce Valchov.

Název Valchov je poprvé doložen k roku 1505 a v průběhu dalších století se nijak neměnil. Zmínit lze pouze nářeční variantu v podobě Valchuv, která odpovídá běžné, široce rozšířené hanácké změně o → u. Pokud jde o původ slova, předpokládá se jednoduše, že se jedná o jmenný tvar přídavného jména valchový (jako je jmenným tvarem od zdravý podoba zdráv a podobně, srov. případ Nýrova). O obci je známo, že vznikla kolem mlýna, ve kterém se používala i valcha, starobylé zařízení na zpracování sukna. Existovala zde tedy tradice valchářství, starého řemesla, jež má svůj původ ve středověku a patří do širokého okruhu řemesel, která se nějak týkají výroby, zpracování a další úpravy textilií. Takových řemesel bylo kdysi opravdu hodně. Jejich vztahy, následnost jednotlivých prací i místo valchářství v celém systému ukazuje následující schéma.

Vidíme, že valcháři měli v popisu práce dvě činnosti. Tou hlavní bylo vlastní valchování. Cílem procesu bylo odmastit a zahustit tkaninu, a tak zvýšit její kvalitu. V nejstarších fázích vývoje tohoto řemesla se jednalo o činnost zajišťovanou pouze lidskou silou. Konkrétně se postupovalo tak, že tkanina se naložila do velké dřevěné nádoby, valchy, a do ní se ještě nalila směs vody a nějaké odmašťovací chemikálie. Typicky se přidávalo mýdlo nebo moč (tu bylo předtím třeba od obyvatel nasbírat). Valchář pak ve valše tkaninu několik hodin prošlapával, valchoval. Tlakem a teplem došlo k zahuštění a tedy i zkrácení tkaniny, a to až o jednu třetinu. Druhou činností valchářů proto bylo následné napínání sukna na rámy, na kterých se znovu vypnulo a uschlo.

Již od 13. století se namísto šlapání začaly používat valchy poháněné vodním kolem a valchářské řemeslo se tím hodně navázalo na existenci a činnost vodních mlýnů. Mlýny byly v následujících stoletích velmi důležitými zařízeními a označení mlýn mělo mnohem širší význam než dnes. Byl to jakýkoli stroj, který něco mlel, drtil, hladil, roztloukal, spřádal či pletl, takže i valcha mohla být vlastně druhem mlýna. K základnímu názvu mlýn se prostě přidávaly přívlastky ukazující, k čemu konkrétně daný druh slouží. Souvislost valchářství s mlýnem je tak dobře vidět i na užívaných označeních valchy v jiných jazycích: v němčině se nazývá Walkmühle, doslova „valchovací mlýn“, v latině mola/molendinum fullonium „mlýn valchářů“.

Po místech, v nichž se valchářství provozovalo, jsou vedle obce Valchov pojmenovány i ulice některých měst a existují také četná pomístní jména v podobě Valcha, K Valše, Na Valše, U Valchy a podobně. Ulici jménem Valchařská najdeme v Brně a Ostravě. Pomístního jména Valcha je u nás několik desítek dokladů. Většinou se jedná o označení části obce, vždy v blízkosti vodního toku a tedy s jasnou návazností na existenci mlýna v dané lokalitě, nebo jde přímo o název vodní plochy, nejčastěji rybníka. Nejblíže k Boskovicku lze uvést Valchu z katastru obce Prosetín u západní hranice okresu Blansko. I zde se jedná o bývalý mlýn.

Chceme-li jít v etymologii našeho slova ještě dále do hloubky, pak je možno uvést, že nejstarší doklad slova valcha v češtině pochází z roku 1406 a celkem se ve staročeských textech (14.–15. století) toto slovo vyskytuje patnáctkrát. Označení středověkého řemeslníka valchář je dokonce doloženo už ze 14. století a celkem se ve staré češtině objevuje v 35 dokladech. České slovo valcha není domácího původu, ale bylo přejato z němčiny. Ve spisovné němčině mají stejné významy „valcha, valchovací stroj“ výrazy Walkmühle a Walke. Vzhledem k hlásce [ch] v českém slově je však pravděpodobné, že jeho přímým zdrojem byl německý výraz nářeční, konkrétně bavorský, doložený v podobách walx, walxe. Valchářství se k nám tedy zřejmě rozšířilo z Bavorska, respektive působením bavorských obyvatel v českých zemích. Ve střední horní němčině, vývojovém předchůdci moderní němčiny z 11.–14. století, tedy z doby, kdy zřejmě došlo k přejetí slova do češtiny, jsou jinak doloženy pouze podoby walke, walc s hláskou [k]. Jsou to odvozeniny od slovesa walken „bít, hníst“, jehož ještě starší, starohornoněmecká podoba walkan měla významy „pohybovat sem a tam, stlačovat, hníst“. Dalším příbuzným slovem z germánských jazyků je například anglické walk „procházet se“. Vše se pak odvozuje od indoevropského kořene *uelg-, což je rozšířená podoba od základního *uel- „kroutit, vinout, válet“, a ten je v češtině doložen například ve slovech valit, vlát, vlna ve významu „vzedmutí vodní hladiny“ nebo sval.

další seriály