V minulých dnech jsme si připomínali události z konce 2. světové války. Zajímavým zdrojem informací k tomuto období i pro náš region jsou například pamětní knihy železničních stanic, které nově zpřístupnil Národní archiv na svých internetových stránkách. O konci války v regionu svědčí dosud málo známé zápisy v železniční kronice stanice Skalice nad Svitavou. Popisují poslední válečné dny a také následnou zastávku prezidenta Edvarda Beneše. Nádraží ve Skalici nad Svitavou, vyzdobené a zaplněné lidmi očekávajícími příjezd prezidenta Beneše, zachycuje fotografie ze sbírky Muzea regionu Boskovicka.
„Když se v dubnu 1945 přiblížila fronta k Brnu a toto bylo často bombardováno z létadel, přestěhovala se v půli dubna do Skalice nad Svitavou brněnská výtopna. Přijel sem vlak s personálem výtopny, jejich rodinami… Přijel i pomocný vlak pro stroje, nářaďový vlak, přesídlila sem i vlaková správa DRB s personálem drah… Očekávali jsme, že stroje přilákají i nepřátelské letce.
Již 1. dubna 1945 byla stanice napadena … několika stíhačkami. Byl těžce zraněn výpravčí vlaku vrch. adj. Jindřich Prokeš, právě když chtěl vypraviti vlak, průvodčí vlaku Vojtěch Prncek, strojní topič Josef Schiller, Henzl a 2 jiní. V soupravě byl zabit 1 cestující. Schiller brzy zemřel na zranění. V druhé polovici dubna byly svrženy bomby u lampárny a u silničního přechodu… Dne 22. dubna dopoledne byla stanice napadena opět, podle účinků souzeno na ruská letadla… Často jsme museli utéci se schovat do železničního krytu… Nedaleko parkovala vojenská auta a okolo stanice se usadilo několik kulometných hnízd, která střílela po letadlech a tak je jen dráždila a lákala. Na odjíždějící transport směrem k Letovicím byl proveden hloubkový nálet.
Napjatá situace trvala až do prvních dnů v květnu. Fronta se zastavila pro špatné počasí na několik dnů před Blanskem a u Tišnova. Bylo slyšet stále silné hřmění děl a nálety letadel. Čekali jsme napjatě, s které strany se fronta k nám nejdříve přivalí. Většina zaměstnanců se již hlásila nemocnými a Němci museli zařadit do stavědel, k posunu své zaměstnance…
Dne 5. května přišla z České Třebové telefonická depeše, že služební řeč je česká a že má býti vyvěšena státní vlajka a zastaveny vojenské transporty. Npor. Stangelmayer od železniční kompanie 202, který střežil veškeré hovory a nechal si je od rakouských Němců z Vídně překládat, hned prohlásil, že bude-li vlajka vyvěšena, že bude nádraží ostřelovat z tanků „Tigrů“, které zde byly vykládány pro posilu fronty. Bylo mu řečeno, že nařízení vlády z Prahy musíme respektovat. Na to odpověděl, že německá branná moc je ještě dost silná, aby to nedopustila.
…V neděli 6. května jsme doma uzamčeni u radiového přijímače najednou zaslechli volání Prahy o pomoc. Bylo patrno, že situace v Praze se mění. Sledovali jsme zprávy stále, ale naneštěstí byl přerušen potom elektrický proud na několik dnů, takže jsme zůstali řadu dnů od světa úplně jako odříznuti.
Dne 9. května někteří Němci ze stanice odjeli vlakem 96832 ve 2 hod. 27 min. na Českou Třebovou. Odešli v klidu. Ráno byla stanice najednou tichá. Zůstalo zde 9 studených strojů, něco vagonů s méněcenným zbožím, ostatní vzali s sebou. Jeden vlak byl vysunut k Rájci-Jestřebí v trati. Zatopili jsme hned jeden stroj a vlak přivezli do stanice. Po silnici proudily na západ nepřetržité kolony ustupujícího německého vojska. Odpoledne v 16 hodin přijelo po silnici od Lhoty Rapotiny několik aut, motorizované dělo a první čety rumunské armády vedené ruskými důstojníky. Přetrhli proud ustupujícího vojska u mlýna Fr. Mikeše, postavili rychlopalné dělo na přejezdu u stavědla II a zahájili rychlou sériovou palbu asi 68 ran za sebou ve směru na pahorky k Sebranicím, kde bylo vidět v poli ustupující německou armádu. Jiní běželi po silnici do Skalice a za chvíli vedli již zpět stovky německých zajatců. Dva esesmani, kteří chtěli na motorce ještě projet na západ a vzpírali se, byli na místě zastřeleni. Všichni muži z vesnice se rychle vyzbrojili Němcům odňatými puškami a dědina držela celou noc zvýšenou pohotovost, poněvadž od Boskovic byli hlášeni další ustupující esesmani. Německé tanky dojely až do Lhoty Rapotiny, ale když se zde dozvěděly, že u stanice jsou již Rusové, kvapně se vrátili zpět k Boskovicím. Esesmanů jsme se do rána nedočkali. Ustoupili prý zpět do lesů. Celou noc však bylo slyšet střelbu v lese. Jedno německé dělo chtělo projet z Boskovic přes Mladkov ke Skalici. Když se však obsluha dozvěděla, že Skalice je již obsazena ruskou armádou, zastavilo se na návsi v Mladkově a počalo ostřelovat Skalici. Několik dělových střel přeletělo vesnici, jedna urazila komín na obytné budově Frant. Mikeše u Úmoří. Obsluhu zlikvidoval jeden odvážný ruský důstojník, který dojel blízko k ní na kole od Boskovic, oblečen v německý vojenský plášť. U děla se vrhl na zem a umlčel je ručními granáty.“
Po osvobození
Ihned po osvobození zahájili železničáři práce na zprovoznění tratí a obnovení pravidelné dopravy:
„Druhý den 10. května ráno jsme avisovali všechny zaměstnance, aby přišli opět do služby. Přišli téměř všichni, veselí a rozjaření vrhli se hned do práce. Vytopili jsme čtyři stroje a rozdělili jízdní personál na 3 směny. V 10 hodin jsme jeli s prvním, květinami a praporky ozdobeným výzvědným vlakem až do Blanska, v poledne do Chornic, odpoledne do Svitav, abychom zjistili, kam až je sjízdná trať a co je třeba vykonat. Mezi Blanskem a Adamovem byla trať zastavena odstavenou zátěží. V Chornici byla stanice přeplněna rozpuštěnými vlaky a spálenými vagony. Mezi Březovou a Svitavami stál na jedné koleji v trati vlak… Uvolnili jsme cestu pro stroje z Prostějova přes Chornici, Skalici, Českou Třebovou do Olomouce, poněvadž ostatní tratě byly přerušeny…“
Skalicí nad Svitavou projížděl vlak s prezidentem Edvardem Benešem, který se vracel z londýnského exilu do osvobozené vlasti přes Moskvu a Košice, kde byla 5. dubna ustavena nová československá vláda Národní fronty Čechů a Slováků. Z Košic prezident odcestoval 8. května. Z Brna do Blanska pokračoval 16. května osobním automobilem, protože trať zde nebyla dosud zprovozněna, z Blanska dále do Prahy jel vlakem. Kronika stanice ve Skalici o jeho cestě a zastávce ve Skalici podává tuto zprávu:
„Brzo jsme měli příležitost uvítat opět Presidenta republiky Dr. Beneše, když jel ze Slovenska přes Brno do Prahy. Den předtím jel večer za tmy obrněný vlak z Prahy do Blanska. Přinesl zprávu, že p. president příští den pojede z Brna do Blanska a z Blanska vlakem do Prahy a že jízda není již tajná. S radostí jsme ještě večer avisovali národní výbor ve Skalici, Jabloňanech, Krhově, Svitávce a v Boskovicích, aby se pokud možno dostavili.
Obyvatelstvo přišlo v hojném počtu ze všech okolních vesnic, školní mládež, hasičské sbory. Stanice byla brzo ráno vyzdobena zelenými břízkami, praporky, stuhami a vlajkami; rovněž přechodní lávka. Vlak zastavil v Rájci-Jestřebí i ve Skalici. Pana presidenta uvítal předseda místního revolučního národního výboru rolník Hrubý, ohlásil se zástupce přednosty stanice a velitel četnické stanice. Děvčata v národních krojích podala do vlaku kytice. President byl veselý, srdečně se usmíval a kynul rukou na davy obyvatelstva ve stanici. Po krátkém zdržení vlak pokračoval v jízdě…“
