„Líbí se mi, že ve staré hudbě je velký prostor pro vlastní interpretaci.“

Rozhovor s flétnistkou Michaelou Koudelkovou. Jako dítě začala chodit v Boskovicích do Dřevěné píšťalky, dnes má za sebou první a před sebou druhý absolventský koncert na Akademii Muzycznej v polském Krakově, kde studuje zobcovou flétnu. Kromě toho absolvovala řadu mistrovských kurzů a pravidelně koncertuje u nás i v zahraničí.

Jak proběhl tvůj první absolventský koncert v Krakově a jak jsi s ním byla spokojená?

Byla jsem spokojená se svým výkonem i s celkovou atmosférou koncertu. Moc mě potěšilo, že mě přišlo podpořit hodně lidí. V Krakově probíhají absolventské koncerty jinak než v Brně na konzervatoři nebo na JAMU, kde se to bere jako opravdu výjimečný večer. V Krakově je to spíš bráno jako zkouška, takže jsem ráda, že se mi podařilo z toho udělat opravdový koncert se vším všudy. V Krakově jsem na studiích, nejsem místní člověk, proto bylo těžké přitáhnout dost lidí.

Přijela i početná výprava z Boskovic?

Ano, přijela samozřejmě rodina, přijela i moje první paní učitelka ze ZUŠky, Leontina Koryčánková. Dorazily i dvě studentky z brněnské konzervatoře. Poslechnout si koncert přišli i lidé z filharmonie z Krakova, spousta kamarádů, kolegů a profesorů ze školy. Myslím, že díky početnému a milému publiku, pestrému programu a skvělým kolegům hudebníkům, kteří společně se mnou vystoupili, se absolvák povedl.

Takže jsi tam nehrála sama?

Jen na začátku koncertu. To jsem zahrála moderní skladbu pro sopraninovou flétnu s elektronickou nahrávkou. Pak následovala středověká Istampita za doprovodu bubeníka. To bylo trochu zapeklité, protože bubeník, který mě měl doprovázet, den před absolvákem zavolal, že onemocněl a nebude schopen vystoupit. Ještě večer před koncertem jsem nacvičovala s novým bubeníkem. Ale nakonec to dobře dopadlo. Jako další v pořadí jsem za doprovodu cembala a gamby zahrála Hotteterrovu suitu, Bachovu sonátu s cembalem, zazněla i Telemannova kantáta a na závěr Vivaldiho koncert pro zobcovou flétnu a barokní orchestr.

Repertoár sis mohla určovat sama, nebo ses musela něčemu podřídit?

Jsou určitá pravidla, která jsem musela splnit. Třeba že v programu musí být sonáta nebo suita, moderní skladba nebo koncert. Část repertoáru je specifikovaná. Ale nejsou určeny konkrétní skladby. Ty už jsem si vybírala sama a konzultovala se svým profesorem.

Součástí posledního ročníku je i napsání teoretické práce – jaké téma sis vybrala?

Vybrala jsem si téma Barokní altová zobcová flétna in g.

Takže píšeš o nástroji?

Ano. O ne tolik obvyklém nástroji. Altová zobcová flétna byla v baroku laděna in f, tedy s nejnižším tónem f. Flétna in g byla nástrojem, který se vyskytoval spíš v renesanci a v baroku už moc ne, tam ji právě nahradila flétna laděná in f. V práci mimo jiné doporučuji skladby, které by se měly nebo mohly hrát na tento nástroj.

A sama na něj hraješ?

Je to trochu vtipné, ale já tu flétnu nemám.

Ale chtěla bys?

Určitě bych chtěla. Snad si ji koupím. Měla jsem možnost si tuto flétnu vypůjčit a zahrát si na ni. Ty skladby, které na ni doporučuji hrát, si doma hraju v transpozici na barokní flétnu in f, takže to hraju v jiné tónině.

Jak je pro tebe obecně důležité studovat hudbu i teoreticky? Laicky řečeno nevycházet jen z not, ale taky o tom něco vědět.

Myslím, že je to zásadní. Musíme mít povědomí o tom, co se v té době dělo, proč a jak tu skladbu skladatel napsal, pro koho byla určena, za jakým účelem. To všechno mění náhled na skladbu a způsob interpretace. Já se věnuji poučené historické interpretaci, takže musím kupříkladu vědět, v jakém ladění se kde hrálo, abych hudbu přiblížila v tom duchu, jak to tehdy bylo.

Takže tím studiem nahrazujete to, že o barokní hudbě nemáme příliš přesnou představu, jak tehdy zněla?

Ano, přesně tak. Třeba francouzská hudba se hodně odlišuje v ornamentaci. Někteří skladatelé napsali svou tabulku značek pro ozdoby. Každá někdy znamená něco jiného, takže je dobré znát traktáty od toho konkrétního skladatele, abychom se drželi návodu, který on zanechal, a moc se od toho neodchylovali.

V Polsku studia pomalu končíš, jak jsi tam byla spokojená?

Musím říct, že vůbec nelituju toho, že jsem šla studovat právě tam. Byla jsem v Krakově moc spokojená, v podstatě stále jsem. Jen se mi trošku zkomplikoval poslední rok, protože můj pan profesor, kvůli kterému jsem vlastně do Krakova odjela studovat, byl bohužel donucen krakovskou akademii opustit. Na současného pana profesora, který zde učí třikrát během semestru, si teprve zvykám a v posledním roce studia to opravdu není jednoduché.

Potřebuje muzikant po ukončení školy dál nějakou supervizi, odbornou zpětnou vazbu, nebo je prostě vržen do provozu? Je možné si nějaký takový kontakt udržet?

Já doufám, že ano. Pořád jsem v kontaktu s původním profesorem, který bydlí v Krakově. Potkáváme se. A stále jezdím na kurzy a semináře, je důležité se vzdělávat a vzdělávat. Ale taky už je člověk sám sobě učitelem, i v tom hraní je to možné.

Jsi na sebe přísná?

To doufám. Vždycky je co zlepšovat. Když sama sebe nahraju, tak je úplně něco jiného, jak to pak vnímám a poslouchám z nahrávky, než když hraju a poslouchám se při hraní. Takže i takto se můžu opravovat.

Dovedu si představit, co dělá po absolutoriu například student techniky. Jak se do „běžného provozu“ zapojuje student hry na flétnu? Jakou máš představu o svém dalším působení?

Ráda bych se víc věnovala koncertování, snad na to budu mít víc času. Ale taky bych se ráda projevila pedagogicky. Uvidíme, co mi kde život přinese. Také přemýšlím o tom, že bych v budoucnu začala další, doktorandské studium. Ale to ještě nemám rozhodnuté.

Kde plánuješ mít základnu? Tady na Moravě, nebo v Polsku?

Vždycky budu jezdit s kufrem. Budu ráda, když budu koncertovat všude možně, jezdit a poznávat jiné kraje a lidi. A co se týče základny, tak to ještě opravdu nevím. Prozatím spíše na Moravě.

Koncertuješ spíše jako sólistka, nebo stabilní členka nějakých souborů?

Snažím se kombinovat všechno – hrát sólové recitály, hrát s orchestrem i v komorních souborech.

Působíš i v nějakém stabilním souboru?

V poslední době nejčastěji hraji s cembalistou Andrzejem Zawiszou. Založila jsem taky dva komorní soubory – Ensemble Musica Armonia a Il Giorno Felice, se kterými příležitostně vystupujeme. Působím v Czech Ensemble Baroque, jako host spolupracuji také s Wroclawskou Orkiestrou Barokowou a dalšími.

Co je důležité u spoluhráčů, abyste si vyhovovali? Jde jen o techniku, nebo si musíte i rozumět?

Určitě si se spoluhráči musím rozumět nejen jako muzikant, ale také jako člověk. A pokud možno mít trochu podobné názory, i když na druhou stranu je dobré vyslechnout i odlišný názor a umět najít společně nejlepší řešení.

Jak probíhá dramaturgie repertoáru? Zvou si tě obvykle už na provedení konkrétních skladeb, nebo si můžeš určovat, co chceš hrát?

Je to různé. Někdy si mě pozvou s konkrétní představou, abych zahrála ten a ten koncert. Tomu se samozřejmě snažím vyhovět. Někdy je to tak, že dostanu téma – třeba Francie 18. století – a já si utvořím repertoár. Snažím se vybírat tak, aby to bylo pestré a zajímavé pro publikum.

Jak moc se snažíš o to, abys hrála nejen starou, ale i novou hudbu?

Stěžejní repertoár pro zobcovou flétnu je stará hudba. Tím jsem trošku ovlivněná a je mi to bližší, víc se o to zajímám. Hlavně o barokní, ale i o starší renesanční hudbu. Ale určitě je zajímavé slyšet, že zobcová flétna dovede i něco jiného, moderní techniky. Ve dvacátém, a i teď ve dvacátém prvním století se o flétnu zajímá hodně skladatelů a píšou přímo pro tento nástroj nebo pro konkrétního interpreta.

A v čem tě přitahuje a fascinuje ta stará hudba?

Líbí se mi, že je sice něco zapsané v notách, ale nemusím to úplně dodržovat. Je tam určitý, docela velký prostor pro vlastní interpretaci, vlastní ornamentaci, vlastní náhled. Nemusí to být všechno přesně tak, jak to skladatel zapsal, protože on tam toho zase tolik nezapsal, kromě not a sugescí na nějaké ozdoby.

Vnímají to tak i posluchači? Je tady pořád dost velká skupina lidí, které to zajímá?

Doufám, že ano. A čím dál větší zájem je i mezi interprety, kteří se snaží ctít přání autora, respektovat v jakém prostředí skladbu psal a pro jaké nástroje. Myslím, že tohle je dobrá cesta, jak tyto skladby interpretovat.

Objevují se v archivech „nové“ barokní skladby? Může se třeba stát, že budeš uvádět v podstatě v premiéře pro současné publikum nějakou objevenou věc?

Určitě se to může stát, sice zřídka, ale stává se to. Opravdu se občas něco „nového starého“ objeví. Před několika lety jsem hrála Fashův koncert, který se nedávno našel a ve světové premiéře ho uvedl jeden německý flétnista. Pokud se nemýlím, tak já jsem byla první, kdo tento koncert zahrál u nás.

Na jaké nástroje vlastně hraješ?

Nejvíc na barokní flétny, které jsou v ladění 415 Hz, takže o půl tónu níž, než je naše současné ladění. Potom mám renesanční flétny, které se používaly ve vyšším ladění 466 Hz nebo i 440 Hz. Mám i moderní flétny v současném ladění. Existuje mnoho typů fléten, protože bylo nespočet různých výrobců, jak v renesanci, tak na přelomu renesance a baroka, a v baroku. Vyráběli zcela odlišné typy nástrojů.

Jak těžké je sehnat dnes kvalitní nástroj? Je výrobců také dostatek?

Jsou různé výstavy nástrojů po celé Evropě. Tam se třeba dvakrát do roka sjede deset dvanáct výrobců a můžu si vybrat v podstatě cokoliv. Někteří už mají ale uzavřený objednávkový list, protože mají tolik práce, že další zakázky vůbec nepřijímají. To jsou opravdu top výrobci, u kterých bych musela na flétnu čekat třeba pět až šest let, aby vůbec měli čas mi ji vyrobit.

Do jaké míry je tvoje zaměření u nás ojedinělé? Studuje se zobcová flétna běžně i u nás?

V Česku je to teď trochu kuriózní v tom, že je zde asi pět nebo šest konzervatoří, kde se zobcová flétna už dá studovat, jako každý jiný nástroj. Ale je zde jen jedna vysoká škola, Akademie staré hudby v Brně, kde se může zobcová flétna vystudovat na bakalářském stupni. Dál už to ale nejde. Takže když jsem se chtěla dál vzdělávat, musela jsem do zahraničí.

Myslíš, že se to změní?

To bych byla ráda.

A měla bys zájem zde třeba i učit, pokud by taková možnost byla?

Určitě ano.

Jaké koncerty tě čekají v nejbližší době?

Na začátku dubna to bude koncert s filharmonií v Hradci Králové, potom v Krakově koncert s barokním orchestrem a v květnu mám v Krakově recitál. A v červnu přijde to hlavní, co mám v tuto chvíli před sebou, a to je druhý absolventský koncert.

Jak probíhá tvoje příprava na koncerty? Musíš nějak bojovat s trémou?

Na každý koncert se připravuji poctivě, jak nejlíp umím. Trému už mívám minimální, snažím se ke koncertům přistupovat tak, že je to to, co mě baví, kvůli čemu jsem pracovala a kde to všechno můžu zúročit. Takže se těším. Říkám si vždycky, že na koncert jdu dobrovolně, že jsem nabídku přijala ráda a publikum také nepřišlo jako zajatci z donucení. Takže se snažím, abychom všichni byli na koncertě spokojení a společně si ho užili.

A co prožíváš během koncertu?

Všechno možné. Určitě je dobré, když člověk na koncertě překvapí sám sebe, že to zahraje opravdu dobře. Vždycky je krásný pocit, když se koncert povede a publikum to náležitě ocení, to je pak ta největší odměna.

další rozhovory