Když se zima přehoupne do své druhé poloviny, s radostí objevuji barevné vzkazy života, které nám posílá příroda. Jsou všude kolem, stačí se pozorně dívat. V převažující šedi však vynikne strom, který září téměř vždy a bezpečně ho poznáte i na dálku v hustém porostu. Není tak bělavý jako bříza, ale když slunce zasvítí a my máme štěstí, vypadá jeho kmen jako v plamenech. Pravděpodobně ho potkáte, ať se vydáte kamkoli, v lese, ve městě v zahradách, na skalách i u vody. Borovice. Vždy žasnu nad jejich vytrvalostí. Rostou i na místech, kde to na žití moc nevypadá.
To mají s břízami společné, proto se jim říká pionýrské dřeviny. Na rozdíl od bříz se však dožívají velmi vysokého věku. Jejich krása a vytrvalost z nich udělaly oblíbence tvůrců zahrad, především v Japonsku. Ale ty naše, nazývané sosny, jsou opěvované spíš trempy. V dospělosti připomíná tvar jejich koruny spíš listnáč. Není to upjatý strom jako smrk či jedle, větve se otevírají v patrech slunci a větru, připomínají otevřený deštník. Spolu se smrky, jedlemi a cedry tvoří velkou a neuvěřitelně prastarou rodinu borovicovitých. Borovice totiž rostly na Zemi už před více než deseti tisíci lety. A borovice lesní neboli sosna (Pinus sylvestris) jako jediná evropská borovice přežila dobu ledovou. Roste od nížin až do dvou tisíc metrů nad mořem, od polárního kruhu po rovník. Podle svého výskytu má však různá jména. Švýcaři jí nazývají sosna. Skotové ve své radostné ignoraci dokonce jedle a ve středomořské oblasti jsou všechny druhy borovic pojmenované pinie.
Borovice v Boskovicích
Vzhledem k nenáročnosti na vegetační podmínky se borovice staly častou dřevinou sídlišť. A protože Boskovice leží ve velice členitém terénu, geologicky na chudých písčitých a jílovitých půdách, jsou zde borovice na správném místě, alespoň co se týče naší borovice lesní.
V minulém století se díky exotickému vzhledu stala oblíbená borovice černá (Pinus nigra), která je také v našem městě nejčastější. Původem je z jižní Evropy, kde je to nejvýznamnější hospodářská dřevina. Ti, co navštěvují základní školu na Sušilově ulici, důvěrně znají tyto borovice z nádvoří školy a blízkého okolí. V obnovené zdejší výsadbě u zastávky MHD můžete v budoucích letech pozorovat borovice kleče – kosodřeviny (Pinus mugo), které zde zpevňují svah a jako jedny z mála myslím vydrží nápor dětí, které si zde krátí čas při čekání na autobus. Borovice černé i borovice kleče jsou také časté mezi panelovými domy od ulice Komenské až k nemocnici. Hojně jich roste na ulici Kosmonautů, Hybešově a také na Vyhlídce, kde najdete jednu borovici hedvábnou (vejmutovku). Poznáte ji podle dlouhých zahnutých šišek a jemných dlouhých jehlic po pěti ve svazečku. Roste v části Hradčany v zeleni blízko garáží. Vypadá jako velká a přitom něžná dáma, opravdová návštěvnice ze Severní Ameriky.
Borovice lesní (sosny) jsou typickou dřevinou lesa v Doubravách a kolem westernového městečka, protože se jedná o pískovcový lom a borovice jsou jediné schopné na tak chudé půdě vytvořit hospodářský či rekreační les. Péče o tento les na pozemku města byla v minulosti zanedbaná. Porost byl ponechán hodně hustý, a proto se borovice vytáhly za světlem a nenabraly potřebné síly. Místy je zde téměř monokulturní borovicový porost, který ovšem pod kvalitní výchovou připraví prostředí pro pestřejší les, tak jak je tomu opodál. Třetím rokem spravuje tyto městské lesní pozemky společnost MP Lesy. V roce 2014 zde proběhla větší, spíše výchovná těžba a pro časté návštěvníky to mohl být trochu šok, ale v horizontu několika příštích let bude každému jasné, že to lesu prospělo. Je potřeba si uvědomit, že většina našich lesů nevznikla přirozeně přírodní cestou, ale podle lesních hospodářských plánů. Díky osvícenosti současných hospodářů se můžeme v lesích v okolí Boskovic těšit nejen ze smrků a borovic, ale s celou škálou dalších dřevin včetně navracení jedle, která zde v minulosti panovala spolu s duby.
Borovice s duby a habry také zdolávají příkrý svah k boskovickému hradu a jsou součástí porostů ve všech zalesněných svazích našeho okolí. Nevím, že bych znala jiné město (kromě horských), které by leželo v tak členitém terénu. Je to výhoda i nevýhoda, ale každopádně je na co se dívat a co objevovat. Jen hledání místečka k nové výstavbě je téměř detektivní záležitost a oříšek jak pro architekty, tak pro zahradníky. Každopádně je to vždy výzva jako pro borovice, které jsou schopné využít každé skulinky ve skále pro zakořenění a nový život. Jen se pořádně rozhlížejte, až půjdete městem. Zkuste se dívat jako kreativní architekti. Jako kdybyste byli borovicová semínka nesená větrem.
Mě například fascinuje jedno skryté místo nad městem na skále nad Bělskou ulicí. Na skále je zajímavý dům – sídlo, o kterém se říká, že je jako vlaštovčí hnízdo. Mě však tato stavba z 90. let s krásnou vyhlídkou spíš připomíná lehký rozlet, uvolnění a svobodnou kreativitu, která je pro tato léta typická. Když v zimě není okolo hustá vegetace, září na dálku v zapadajícím slunci ohnivé borovice, které jako jediné mohou kolem na skále růst. Dívám se tam nahoru a pokaždé mě napadne, že je ten dům z jiného světa, a že ti co tam bydlí, musí být osamělí. Každopádně využili toto místo jako borovice.
Ačkoli jsou borovice jedny z nejvýznamnějších hospodářských dřevin a mohli bychom namítat, že patří spíš do lesa než do města, musím na jejich obhajobu podotknout, že mezi jehličnatými stromy jsou ve městě nejpřirozenější a nejvíce odolné vůči městskému klimatu. Na rozdíl od smrků, které také byly do města hojně vysazované v 70. letech, jsou borovice stabilnější a nižší. Je proto velice pravděpodobné, že se budeme v Boskovicích se smrky pomalu loučit. Naopak pokud toužíte po jehličnatém stromu ke svému domu, bude borovice lesní nebo kleč tou nejlepší volbou. Navíc šlechtitelé okrasných dřevin přivádějí na trh stále nové kultivary borovic. Jejich nabídka je skutečně pestrá. Mnohé zajímavé borovice si můžete prohlédnout v Arboretu Šmelcovna.
Borovice v Jihomoravském kraji
Určitě nejznámější borovicí v okolí je borovice černá v parku ve Velkých Opatovicích, která se stala Evropským stromem roku 2016. Její stáří je 257 let a svým vzhledem připomíná sedmihlavou saň, kterou si však můžete klidně osedlat. Podle pověsti se jedná o zakletého draka, se kterým bojoval svatý Jiří, jemuž je zasvěcený místní kostel. Borovici se říkalo Julinka, protože pod ní na bílé lavičce sedávala hraběnka Julie Herbersteinová, poslední majitelka Opatovického panství.
Jedna z nejmohutnějších borovic celého kraje, opět černá, roste také nedaleko Boskovic, a to v zámeckém parku v Letovicích. Obvod jejího kmene dosahuje téměř čtyř metrů.
Tradování a léčení
Před více než deseti tisíci lety pokrýval téměř celou Evropu obrovský borovicový a březový prales. A když se země zbavila ledu, byly to právě borovice a břízy, které přežily, a které pak připravily půdu pro ostatní listnaté stromy. Pokud připustíme, že v přírodě na Zemi funguje kontinuální propojení, že mají buňky pamět a předávají si jistou informaci od prvopočátku (řekněme energii života – světlo), pak to budou nejspíš borovice, které předaly svou touhu žít a tvořit. Borovice mají velice bohatou symbiózu s houbami a je na ně navázáno mnoho druhů ptáků a dalších živočichů. Nikdy si neusurpují prostor jen pro sebe.
Opěvovány jsou hlavně dva aspekty tohoto stromu. Na jihu a v mírném klimatu je borovice ztělesněním pána vegetace, symbolizuje věčnou zeleň a sílu života. Proto se také stala typickým vánočním stromem. Naopak v drsném severském klimatu se ukazuje její druhá strana – zde se stává válečníkem, který vítězí svou vůlí přežít. Borovice byla hojně vysazovaná na bojištích a na pohřebištích. Je to také nejčastěji volený strom ve znaku skotských klanů. Ve finské pověsti se o borovici píše, že je z krve Vykupitele a poukazuje se tak na její velice starou tradici vysokého respektu. V řeckých a římských mýtech se o borovicích píše velice často. Byla zasvěcena samotnému Diovi, Jupiterovi, který je jmenován jako Pán, hlavní duch vegetace.
Jehličí z borovice se používalo k vykuřování a léčení. Již Hippokrates používal borová vykuřovadla k čištění. Léčivé účinky borové pryskyřice, výhonků a jehličí jsou známé a ceněné už mnoho let. Pomáhají rozpouštět hlen, zmírňují kašel, působí proti astmatu a zápalu plic. Koupel a inhalace uvolňují a posilují. Velice doporučuji nasbírat si několik čerstvých výhonků a vložit si je do teplé lázně, postačí vaše vana. Borovice je také součástí esencí takzvaných Bachových květů. Přírodovědecké a zcela uspokojující vysvětlení toho, jak Bachovy květy působí, do nynějška neexistuje. Bach však v roce 1934 napsal o účinku květových esencí: „Určité divoce rostoucí květiny, keře a stromy vyššího řádu mají sílu zvýšit svým vyšším chvěním lidské chvění a otevřít naše kanály pro poselství spirituálního Já. Mohou zaplavit osobnost všemi ctnostmi a vyplavit tím charakterové nedostatky, které jsou příčinou naší bolesti. Jako krásná hudba nebo jako cokoliv jiného velkorysého a inspirujícího, jsou i tyto rostliny schopné povznést celou osobnost a zavést nás blíž k duši.“ Borovice sosna nám podle této terapie může pomoci s projevením pravé lítosti, odpuštěním si a nalezením lásky k sobě. Dává nám velkou trpělivost, pokoru a vnitřní skromnost.
Z praktického pohledu mají borovice spolu s jedlemi a smrky velice dlouhou historii zásobování lidstva smůlou, térem, pryskyřicí a terpentýnem. Z borovicového dřeva a pryskyřice se po dlouhou dobu vyráběla alternativa ke svíčce – louč. Je proto přirozené spojovat borovici s ohněm a světlem. Keltové nazývali borovici ohnivý strom. Protože loučemi ze sosny osvětlovali své příbytky, z její smůly vyráběli pochodně. To dokazuje i německý název pro sosnu: Kienföhre – loučová sosna.
Borovice v keltském znamení stromů
Keltové si asi nejvíce na borovici vážili její skromnosti. Přiřadili jí období koncem srpna (24. 8. až 2. 9.), kdy je všude plno hojnosti, a období v únoru (19. až 28.), kdy sklízíme plody své práce. Podle hesla: Šetřete včas a budete mít v nouzi. Šetřit v čase hojnosti je obtížné. Nikoli však pro ty, kteří se narodili ve dnech borovice. Ti vědí, že hojnost v období úrody by měla vyrovnat nedostatek v předjaří. Jsou to opatrní, předvídaví, pečliví a pilní lidé. Kdo chce být připraven, musí udělat vždy více, než se v dané chvíli zdá být třeba. Moudře rozhodují na základě prastarých zkušeností a chytře myslí dopředu. Tak jako jejich strom ukazují „borovicoví“ lidé stejné množství zájmu o sebe sama, jako o společenství, ve kterém žijí. Výhoda toho, kdo se narodil ve dnech borovice, přináší výhodu i pro jejich partnera. Nejsou to totiž jen teoretikové, ale především praktikové života. Přinejmenším se snaží využít a důkladně vyzkoušet své teorie v praxi. Čas, který je k tomu potřeba, si nenechají nikým vzít. Mnoho jich hledá oblasti, které jim dovolují ve stejnou dobu prožívat pořádek a náladu, sebekontrolu a sebeopojení. Jak velké nebo malé je určité kolo ve vodě života, nehraje žádnou roli. Hlavně že na svět přinese něco, co je zdrojem radosti. Dokud je to malé a slabé, potřebuje to jistotu a pravidelnost. Vzpomeňme na novorozence a batolata, pro které je toto životně důležité. Proto je opatrnost matkou moudrosti. Vezměme si borovici za vzor, a do našeho života se vrátí míra.
Rada na závěr
V blízkosti borovice můžete nacházet uvolnění, odvahu a osvěžení. Najděte si svou oblíbenou borovici a dlouze a hluboce v její blízkosti dýchejte. Pokud se plíce nechtějí rozběhnout, cvičte, běhejte kolem ní a třeba si zakřičte. Vždyť i touha po dokonalosti je nemoc, kterou lze léčit smířlivostí.
Tvrdá a krásná jako hvězda,
jako z ohně zrozená,
na skále i na bažině,
pod deštníkem vzpřímená.
Neboj se, ukáže ti cestu.
Půjde tam, kam jí Země zavolá.
