„Tance dávných tradic do Boskovic patří,“ říká Daniela Meluzínová

Setkání s Danielou Meluzínovou působí jako balzám na duši. Je to velmi aktivní a vitální dáma, která má energie na rozdávání. Mnoho let cvičí jógu, věnuje se zdravotnímu a aktivačnímu cvičení pro seniory a v poslední době si díky ní boskovičtí zájemci už několikrát vyzkoušeli Tance dávných tradic.

Co si máme představit pod pojmy Tance dávných tradic?

Jsou to kruhové tance s nenáročnými kroky, při nichž se zpívají jednoduché písně za doprovodu kytary a jiných nástrojů. Slova písní jsou inspirována různými kulturami, duchovními tradicemi a náboženstvím. Tance dávných tradic vycházejí z toho, že lidé odjakživa spojovali přírodní jevy a změny ročního období s bohoslužbami, písněmi, tanci a vyprávěním. A to vše sloužilo zejména k uctívání přírody, života a Boha. Smysl tanců se tak dodnes prakticky nezměnil – dnes se tančí po celém světě k posílení vnitřního míru, oslavě života, modlitbě, léčení a k tomu, abychom si uvědomili, že všichni tvoříme jednotu a jsme propojeni.

Odkud se k nám Tance dávných tradic vlastně dostaly?

Jejich zakladatel Samuel L. Lewis (1886–1971) byl znalcem mnoha kultur, náboženství a původních jazyků. Snažil se najít to, co je všechny spojuje. A ačkoliv sám tančit neuměl, ve svých sedmdesáti letech vytvořil Tance univerzálního míru, jak se původně jmenovaly. Začal se sbírkou asi padesáti tanců, dnes v jeho díle pokračují jiní, a tanců je více než pět set. Užívají posvátných slov, symbolů a pohybů z buddhismu, hinduismu, židovství, křesťanství, islámu, ale vycházejí i z tradic původních obyvatel Ameriky, Afriky či Keltů. Tance se postupně rozšiřovaly do mnoha zemí, i do Evropy a České republiky, kde je v devadesátých letech představila psycholožka Ludmila Chrášťanská.

A kde jste se s nimi seznámila vy sama?

O Tancích dávných tradic jsem se před deseti lety dozvěděla spíše náhodou. Léta se zajímám o východní kultury, náboženství a meditaci. Na jednom semináři nám Ludmila Chrášťanská tyto tance předvedla. Líbily se mi moc. Avšak pravý prožitek a ocenění tohoto propojení hudby, vlastního pohybu a zpěvu písní hlubokého duchovního významu jsem prožila až před třemi lety, kdy jsem byla na mezinárodním kempu Tanců univerzálního míru v Nesměni u Českých Budějovic. Zde jsme kromě dalších aktivit celé dny tančili. Tehdy jsem podstatu tanců opravdu pochopila.

Tančit do Nesměni jsem se pak pravidelně vracela. Zde jsem se také setkala s charismatickým lektorem tanců a učitelem hudby Jonášem Kouklem, kterého jsme už čtyřikrát pozvali tančit do Boskovic. Po absolvování kempu v Nesměni jsem totiž byla přesvědčená, že se tance musí dostat k nám. Jsem už zkrátka takový typ, že když mě někdo zaujme, chci ho hned dostat do Boskovic. Takto sem jezdívali například ruští léčitelé Boris Tichanovský a Jelena Tomilina. Nebo sem už přes deset let jezdívá lektor harmonizačního cvičení Petr Kolísko. A protože si myslím, že Tance dávných tradic se tančí ve městech, kde jsou lidé otevření a schopni objevovat něco nového a propojit se, do Boskovic tyto tance zkrátka patří.

Jak vypadá takové setkání s Tanci dávných tradic v praxi? Co všechno by měli tanečníci umět?

Nemusí umět vůbec nic, ani tančit nebo zpívat. Měli by mít otevřenou mysl, odvahu a chuť vyzkoušet si něco nového. Většinou se tančí v kruhu, s různými otočkami s držením za ruce, či volně. Je to jednoduché a lidé se vše brzy naučí. Většina tanců má jen několik veršů v různých jazycích, které lektor nejprve vysvětlí, a pak se opakují mnohokrát, takže učení je snadné. Bývají to texty o vesmíru, zemi, životě, a i když jsou v cizím jazyce, cítíte jejich sílu. Po pár minutách se lidé společně pohybují, zpívají a vše prožívají. Soustřeďují se na posvátný text, staletí nebo tisíciletí stará slova a věty. Čím častěji je opakují, tím hlouběji se mohou dostat k jejich podstatě, která je ve všech náboženstvích podobná.

Vzniklá atmosféra způsobí, že najednou pocítíte společný základ a propojenost všech přítomných. Přestáváte posuzovat a pociťujete naprosté bezpečí, uvolněnost a radost. Přijímáte sebe sama i druhé takové, jací jsou. Cítíte se svobodni.

Co cítíte při takových setkáních vy?

Moje pocity se postupně vyvíjely, počáteční obavy a nejistota se brzy rozplynuly. Pak už jsem vnímala, jak tlak a veškeré bloky, které mám v sobě, mizí a získávám odvahu otevřít se a vše přijímat, jak přichází. Nejčastěji pak vnímám pocit sounáležitosti jednoho s druhým. To, že jsme všichni jednotní a je jedno, jestli je nám pět, nebo sedmdesát let.

V Boskovicích jste setkání s Tanci dávných tradic pod vedením Jonáše Koukla uspořádali už celkem čtyřikrát. Jak setkání probíhala?

Poprvé jsme se sešli v březnu roku 2014 na Zelené škole. Akci jsme pořádali pod záštitou TJ Rytmu a přišlo asi třicet lidí. Sami jsme nevěděli, jak lidé neznámou aktivitu přijmou. Díky úžasnému vedení Jonáše Koukla se mnozí tanci nadchli a jiní zjistili, že to není jejich parketa. V Boskovicích ale vzniká stabilní základna příznivců, kteří už se mnou například navštívili týdenní kemp v Nesměni. Pro další setkání jsme od Jonáše dostali jeho jediný volný termín v České republice – 25. říjen. I přesto, že bylo před svátky, lidí se sešlo o něco více.

Třetí a čtvrté Tance dávných tradic už jste spojili s boskovickým sdružením Intera…

Organizace dalších setkání se ujalo občanské sdružení Intera, což nám moc pomohlo. Takže třetí tance si mohli lidé vyzkoušet na jejich akci, na slavnosti letního slunovratu Příběh IndiJánské noci ve Westernovém městečku, kam dorazilo okolo padesáti rodičů s dětmi. A zatím poslední setkání s tanci se konalo letos v den podzimní rovnodennosti 23. září.

Díky organizátorům a dobrovolníkům se vše odehrálo v zámeckém skleníku, což jsem si moc přála. Sešlo se nás zde asi osmdesát a potěšilo mě, že zde byly zastoupeny všechny generace. Děti mohly s rodiči a prarodiči tančit, nebo si tvořit ve výtvarných dílnách, které pro ně byly k dispozici. A opět se všem podařilo vytvořit nádhernou atmosféru. Byla jsem ráda, že si k nám našli cestu i lidé z jiných koutů republiky, od jižních Čech po severní Moravu. A následující den se Jonáš zaměřil na muzikoterapii s dětmi v ZŠ Slovákova, kde si žáci vyzkoušeli například hru na bubny či různé domorodé nástroje.

Plánujete další setkání s kruhovými tanci a Jonášem Kouklem?

To bychom moc rádi. Bohužel Jonáš je velmi vytížený, svůj pracovní rok dělí mezi rodné Česko, Indii, Nový Zéland, Severní Ameriku a Německo, kde se vzdělává a inspiruje. Boskovice si dle svých slov velmi zamiloval, termín dalšího setkání ale ještě nemáme.

Co jiného teď máte v plánu?

Chci nadále spolupracovat se spolkem Intera, teď například na jejich předvánočních řemeslných dílnách a jarmarku. Jedná se o první ročník akce, kde mohou děti i rodiče tvořit z keramické hlíny a jiných materiálů pod vedením čtyř boskovických výtvarníků. Akce se bude konat v sobotu 21. listopadu v zámeckém skleníku od 10 do 12 hodin a bude otevřená pro všechny příchozí.