Dan Navrátil je jednatelem boskovické nemocnice od dubna 2013. Nastupoval v době, kdy na tom nebyla nemocnice zrovna nejlépe, hospodaření se propadalo každým měsícem. Od té doby se mnohé změnilo. Nemocnice je v plusu a zaměstnanci mají vyšší mzdy. Změny pocítili i pacienti, v pokojích jsou nová lůžka a v přízemí nové klientské centrum. Stále se však ozývají hlasy zpochybňující dobré fungování nemocnice, proto jsme s Danem Navrátilem mluvili nejen o krizi v předminulém roce, ale i o aktuální situaci a plánech do budoucna.
Do nemocnice jste nastoupil v dubnu 2013, kdy nemocnice nebyla v dobré finanční kondici. Vy jste nastavil krizové řízení. Považujete se i po dvou a půl letech za krizového manažera?
Určitě ne. V roce 2013 byl všeobecně ve zdravotnictví propad, co se týká úhrad. Úhradová vyhláška byla nastavená pro poskytovatele zdravotní péče velmi nepříznivě.
Rok 2013 skončil pro nemocnici se šestnáctimilionovou ztrátou. Za hlavní příčinu tohoto propadu jste označil v minulosti i teď špatně nastavenou úhradovou vyhlášku. V čem byla špatná?
U úhrad totiž nastal přechod na jiný systém financování a ještě vše nebylo vyladěné. Byla to ale jen jedna z příčin. Druhou bylo navýšení sazby DPH, kdy se nám kvůli tomu zdražily nákupy. Samozřejmě další vliv mělo oslabení kurzu koruny, ale to nebylo tak zásadní, žádný velký přístroj jsme totiž nenakupovali. Propad a ztráta se netýkaly jen boskovické nemocnice, ale problém měly nemocnice v celé České republice.
Loni jste díky nové úhradové vyhlášce dostali od pojišťoven dvacet milionů navíc a nemocnice skončila v zisku pěti milionů.
Nemocnice skončila v zisku pěti milionů, ale je potřeba k tomu říct, že jsme hodně investovali do obnovy nemocnice a nového vybavení. A když jsme na konci roku viděli, jaký bude výsledek, rozdali jsme zaměstnancům devět milionů na odměnách. Když si to tedy sečtete, tak by zisk byl určitě až na dvaceti milionech.
Jak to dopadne letos?
Letos čekám, že skončíme s podobným ziskem jako loni. A to jsme prováděli investice ještě v daleko větší míře než v loňském roce. A stejně jako loni počítáme, že budou odměny pro zaměstnance. Podstatné také je, že jsme navýšili mzdy. Nebylo to plošné, ale došlo k vyrovnání určitých platových nespravedlností. Zaměřili jsme se převážně na střední zdravotní personál, což jsou zejména zdravotní sestry. Přidáno tedy dostaly nižší příjmové kategorie, lékaři zatím tolik ne.
V roce 2013 se uvažovalo naopak o snižování mezd, pokud se nepletu.
Je to pravda, o snížení mezd jsme uvažovali, ale jen o několik málo procent. V té době jsme hledali každou korunu. Po snižování mezd sahala řada nemocnic. My jsme to nakonec ustáli i bez toho a jsem za to rád. Není nic příjemného snižovat lidem platy.
Úhradová vyhláška by měla být kontinuální
O novou úhradovou vyhlášku na příští rok se opět vede boj, hlavně ze strany soukromých lékařů. Myslíte, že jim ještě ministr zdravotnictví ustoupí a dá jim více peněz na úkor nemocnic?
Netroufám si to odhadovat. Jednání za nemocnice vedou asociace, my jsme členy Asociace českých a moravských nemocnic. Máme od nich průběžné zprávy. Samozřejmě se snaží bojovat za poskytovatele nemocniční péče a naopak privátní lékaři si lobbují, aby jim byly zvýšeny úhrady.
Myslíte si, že financování zdravotnictví formou každoročně nových úhradových vyhlášek je tedy správné? Vidíte lepší systém?
Úhradová vyhláška je legislativní norma, jak se má postupovat, když se pojišťovna a poskytovatel zdravotní péče nedohodnou jinak. Pokud se dohodnou na nějakém vlastním modelu financování, tak podle toho fungují. V praxi se ale nikdo s nikým nedohodne, takže podle úhradové vyhlášky fungují všichni. Nejspíš je to nutná věc. Problém je ovšem právě v tom, že se každý rok mění. V tom je nekonzistentnost systému, jeden rok si nastavíte fungování nemocnice, ale nevíte, jak to bude příští rok. My dnes stále nevíme, jak bude vypadat úhradová vyhláška na rok 2016, dozvíme se to někdy na konci roku. Kdyby úhradová vyhláška byla kontinuální, tak víme, jak se chovat a jak dopředu odhadovat výnosy. Takhle můžeme až do vydání nové úhradové vyhlášky jen spekulovat.
Rada města jakožto valná hromada nemocnice, po vás ale chtěla strategické cíle nemocnice. Co jste tedy předložili, když se ve zdravotnictví mění situace s každou novou úhradovou vyhláškou?
Předkládali jsme celkovou strategii nemocnice včetně cílů s výhledem zhruba deseti let. Nemůže to ovšem zohledňovat mechanismy, jak k nám budou přitékat peníze. Nějaké cíle jsme si stanovili a tomu se musíme přizpůsobovat. Hodně těch cílů není o tom, že pořídíme tento přístroj nebo onen. Spíš je to o měkkých cílech, jako je projekt přátelské nemocnice. Strategie není postavená na tvrdých datech rozpočtu, ale spíš taková cesta, kterou se vydáváme a kam se chceme dostat.
Takže to není výčet mezníků, co chcete každý rok udělat?
Ne, to opravdu nejde.
Rada jde do větších detailů, než jí sluší
Je to zhruba rok, co se změnila městská rada, a tedy valná hromada nemocnice. Od začátku vás zásobují poměrně velkým množstvím úkolů. Například úkol z dubna tohoto roku: „Provést kontrolu uzavřených smluv, jejichž předmětem je přijímání a poskytování úvěrů, leasingových smluv a nákupů na splátky obchodní společnosti za poslední 2 roky, a podat písemnou informaci.“ Nezavalilo vás nové vedení tím vším?
Domnívám se, že rada města opravdu zachází do větších detailů, než majiteli sluší. Existuje totiž spousta provozních věcí, které se řeší na profesní úrovni a, ve vší úctě, rada města není profesní orgán, vykonává majitelská práva. Občas to tedy jde na můj vkus do větších detailů, než je z pohledu majitele nutné, nicméně to akceptujeme a úkoly plníme.
Velká diskuze se také vede kolem lůžek. Městská rada odhlasovala zachovat trvale 241 akutních lůžek. Je tento počet lůžek akceptován i ze strany pojišťoven, nebo platí za menší množství?
Rada s tím přišla ve chvíli, kdy my už jsme ta lůžka neměli, protože jsme od prvního ledna rozběhli následnou péči, což se týkalo 12 lůžek z těch 241. Přišli tedy s nesplnitelným úkolem. Počty lůžek v systému úhrad dneska v akutní péči nehrají žádnou roli. Platí se za pacienta a jeho průchod nemocnicí. Nejde ani mezi odděleními stanovit, kdo na něm co vydělal. Počty lůžek nemají vliv na úhradu, protože když vy léčíte efektivně na menším počtu lůžek, tak se vám na nich vystřídá více pacientů a ta úhrada může být vyšší, než kdybyste měl lůžek víc. Je to o efektivitě léčby.
Potřebuje tedy nemocnice 241 akutních lůžek?
My v současné době máme 241 lůžek, ale z toho máme 12 lůžek následné péče, což znamená, že jsou jinak financovaná. Jsou to však stále lůžka, která slouží pacientům. Pacienti, kteří dnes leží na lůžkách následné péče, zde byli i dřív, ale leželi na akutních lůžkách a byli pro nás neefektivní. Na následné péči mají navíc možnost rehabilitace. Změnil se tedy způsob úhrady, který nám teď přináší více peněz.
Městská rada se ale 10. února ptala, jak budou kompenzovány výnosy z dvanácti zrušených interních lůžek. Vypadá to tedy, jako byste tedy na tom měli tratit.
Nepřicházíme o nic. Dosáhneme na stejné úhrady, možná na vyšší.
Změna dvanácti akutních lůžek na lůžka následné péče byl tedy správný krok?
Určitě je to efektivní.
Dáváme peníze do komfortu
V zimě jste také pro vedení města musel připravit prezentaci a podat komplexní informace o průběhu konsolidace nemocnice od nástupu nového managementu. Co se tedy od vašeho nástupu v roce 2013 v nemocnici stalo?
Když jsem v dubnu 2013 nastoupil, tak se nemocnice propadala zhruba o 1,6 milionu každý měsíc. Nastavil jsem tedy krizové řízení, aby nemocnice nespadla úplně na dno. Nastaly úspory v nákupech, ve spotřebách. Začali jsme se velmi krotit. Na druhé straně bylo posíleno vykazování, tedy příjmová stránka. Došlo k restrukturalizaci oddělení pro styk se zdravotními pojišťovnami. S těmito opatřeními se nám podařilo už v září 2013 dostat se do plusu a od té doby jsme se v žádné měsíci až do současnosti nedostali do minusu. Pouze s výjimkou jednoho měsíce, kdy jsme vypláceli vysoké odměny zaměstnancům.
Krizová opatření tedy zafungovala?
Už na konci toho roku 2013 bylo vidět, že to nejhorší jsme zvládli, protože reálná ztráta, která hrozila, byla skoro 30 milionů. Ve chvíli, kdy jsme to stabilizovali a dostali se na minus šestnáct, tak už to bylo hodně dobré. Provozně jsme už byli v zisku. Na podzim 2013 jsme začali nastavovat systémová opatření, aby se nemocnice stabilizovala a jela v nějakém stabilním režimu. Pro jednotlivá oddělení nemocnice jsme nastavili rozpočty, které se týkají nákladové stránky. Musely dodržovat spotřeby materiálů, léků, osobní náklady, cestovné, rozpočty na školení, což funguje dodnes. Dále jim také hlídáme výkonnostní parametry, díky kterým jsme schopni říci, jestli léčí efektivně.
Obnovily se po zažehnání krize investice?
Ano, ale většinou takové, které nejsou hned vidět. Byla to obnova menších věcí, které zde sloužily i třicet let. Do toho jsme začali budovat nové nadstandardní pokoje a dále zkulturňovali prostředí pro pacienty. Je to trend, který pokračuje. Jdeme stále po stejné linii. Dál dáváme peníze do komfortu pro pacienty a zdravotníky. Obnovujeme lůžka, matrace, vybudovali jsme klientské centrum, vymalovali jsme. Všechno to směřuje k tomu, že se snažíme být co nejpřívětivější pro pacienty a razit heslo přátelské nemocnice.
Jak se změnily pracovní vztahy mezi managementem a radou města? Byly totiž odsouhlaseny nové vztahy mezi městskými společnostmi a radou města.
Například je tam velmi přesně popsané podávání čtvrtletních výkazů o hospodaření nemocnice, což si myslím, že je v pořádku. Nepovažuji ovšem úplně za šťastné, že máme stejné zásady jako druhá městská firma Služby Boskovice, protože ty fungují diametrálně jinak než my. Město na to má nicméně plné právo.
Špatná pověst bude částečně vždycky
V srpnu se rozšířily spekulace o špatné kondici v nemocnici nebo vašem brzkém konci. Vy jste reagoval dopisem směřovaným zastupitelům, že vše je v pořádku. Nedávno také opoziční zastupitel Pavel Vlach (TOP 09) prohlásil, že se vedení města nemocnice sype na hlavu. Co se tedy stalo?
Ke mně se dostávají různé zprávy od zaměstnanců, sám v Boskovicích nebydlím, a tudíž ani nechodím na pivo, kde se určitě vše diskutuje. Informace byly v tom duchu, že si nemocnice špatně vede. Občas žasnu nad tím, kde se mohla vzít podstata té fámy. Nemají ani zrnko reálného podkladu. Já musím hájit zájmy nemocnice a různé fámy vyvracet, a protože zastupitelé vysvětlují věci občanům, tak jsem jim napsal, jak nemocnice hospodaří a že není pravda, co se říká.
To trochu souvisí s další otázkou. Máte totiž za úkol propagovat nemocnici v regionu. Chcete budovat, jak jste zmínil, přátelskou nemocnici. Jakými prostředky toho chcete dosáhnout? Potýká se boskovická nemocnice mezi lidmi stále s negativní pověstí?
Asi částečně potýká a asi částečně vždycky bude. Tomu úplně zabránit nejde. Doufám ale, že se pověst v očích veřejnosti do velké míry zlepšila. Snažíme se vzdělávat personál v komunikaci s pacienty a jejich příbuznými. Úroveň péče tady podle mě nebyla špatná, občas ale vázne mezilidská komunikace. Hodně se snažíme vylepšovat prostředí pro pacienty, což jsou třeba nová lůžka. Je to vždy běh na dlouhou trať.
Diskuzi vzbudil mezi politiky i lékaři váš plán na částečné sloučení JIP a oddělení ARO. Sama by ovšem existovala interní JIP. Dozorčí rada to označila za nesystémový krok. S obavou se na to dívají i někteří politici. Jak se tedy tato situace vyvinula?
Já si nemyslím, že by to dozorčí rada někdy označila jako nesystémový krok.
Mám tady vyjádření dozorčí rady, které zní: „Doporučujeme, aby ještě jednou proběhla diskuze, a bylo přijato rozhodnutí buď o sloučení veškeré intenzivní péče do jednoho celku, nebo aby JIP byly pod primariáty a ARO samostatnou jednotkou. Vyčleněním pouze Jedné JIP (interní) pod primariát a druhou mít součástí ARO je z našeho pohledu velmi nesystémové řešení.“
Přesně tak, ale to není něco, co bychom někdy chtěli. My jednoznačně chceme, aby celá JIP byla sloučená s ARO. Sloučená už vlastně částečně je, co se týká zdravotních sester. Zatím tomu tak není u lékařů. V dnešní době jde o to, že se intenzivní péče nerozděluje oborově, ale podle závažnosti stavu pacienta. My teď máme třicetimilionovou dotaci na vybudování nového ARO, které vybudujeme ve čtvrtém patře, tedy patro nad současnou moderní chirurgickou JIP. Sloučením těchto dvou jednotek vznikne MIRP, což je Multioborová intenzivní a resuscitační péče. Tedy jedno velké oddělení intenzivní a resuscitační péče. Je to logické vzhledem k personálu i úhradám. Navíc od prvního ledna spouštíme provoz pěti lůžek dlouhodobé intenzivní ošetřovatelské péče, což je další nižší stupeň intenzivní péče. Taková je naše vize.
Proč tedy dozorčí rada diskutovala o částečném slučování a neslučování?
Vedou se totiž diskuze, jestli JIP mají být sloučené. My ovšem máme vizi celou ji sloučit s nově vybudovaným oddělením ARO.
Jakou formou spolupracujete s nemocnicí v Letovicích a Blansku?
S Blanskem kooperujeme běžným způsobem jako dvě nemocnice ve spádové oblasti. Boskovická nemocnice je komplexnější, v Blansku jsou ovšem některé obory, které my nemáme, například neurologie. Spolupracujeme na nesmluvní bázi, ale myslím si, že dobře. Pacienty si dokážeme vzájemně přeposlat. Podobně to funguje v Letovicích, kde je jen následná péče. Naše vztahy jsou tam báječné. My tam posíláme pacienty, kteří potřebují následnou péči, oni je k nám naopak posílají na vyšetření nebo když potřebují akutní péči.
Sehnat zkušeného lékaře je problém
V roce 2014 opustilo nemocnici dvacet lidí bez udání důvodu, což je docela nárůst. Byl to nejčastější způsob, jakým zaměstnanci ukončili pracovní poměr. Čím si to vysvětlujete?
Když pominu dámy na mateřské dovolené, když pominu dohody, tak v nemocnici pracuje 500 lidí. Jestliže dvacet lidí odejde, tak ono jiných 25 přijde. Ta fluktuace je zde poměrně vysoká. Týká se to hlavně středního zdravotního personálu, kde jsou časté odchody na mateřskou dovolenou nebo návraty z ní. U lékařů je ta fluktuace daleko menší než u sester, odešlo jich pár, naopak jiní přišli. Je to na běžné úrovni. Jestli narážíte na hromadné výpovědi, tak k tomu vůbec nedochází.
Situace v nemocnici je tedy po personální stránce stabilizovaná?
Je stabilizovaná, i když se pořád po dobrém personálu poohlížíme. Pracovní trh je dlouhodobě problematický, jak s lékaři, tak sestrami. Je jich nedostatek. Lékaři dokončí fakultu a často rovnou vyrazí do zahraničí, tamním příjmům nemůžeme konkurovat. Personální nedostatek chodí v takových vlnách. Jednu dobu byl velký nedostatek sestřiček, už se přemýšlelo, jak je sem dovézt z Filipín. Pak se ale situace zlepšila. Teď se naopak zase dostáváme do fáze, že je jich nedostatek. U lékařů se dá říct, že je nedostatek trvalý. Sehnat zejména zkušeného lékaře je velký problém.
Jaké cíle si kladete pro příští rok?
Příští rok bychom měli dokončit největší změny, které už probíhají. Některé změny jsou malé a skryté, ale bylo jich hodně. Dobudujeme nové ARO a sjednotíme intenzivní péči. Dodělají se stavební věci a to nejhorší budeme mít za sebou. Pak už se budeme soustředit na zvyšování kvality. Přiznávám, že to byl i tlak na personál, který se musel mnoha věcem přizpůsobit. Samozřejmě budou pokračovat různé obnovy a opravy, ale ty největší systémové změny bychom měli mít za sebou.
Z toho, co říkáte, vyplývá, že nemocnice je ekonomicky funkční a výdělečná organizace. Od politiků často slýcháme, že nemocnice je pro město velkou zátěží a někteří tvrdí, že by bylo lepší ji převést třeba pod kraj. Jak tomu rozporu rozumět?
Nemocnice Boskovice jako firma je v budovách města, tedy v nájmu, a platí městu ročně nájemné téměř sedm milionů korun. Nevidím tedy, proč by měla být zátěží pro město. Provozně město na nemocnici nedoplácí ani náhodou. Pokud město do nemocnice investuje peníze, jedná se o investice do oprav a obnovy budov.
