Boskovice patřily od konce 17. století, kdy je získal sňatkem Walter František Xaver, sekundogenituře – tedy vedlejší větvi rodu Dietrichsteinů. V 1. polovině 19. století Boskovické panství náleželo Františku Xaverovi, hraběti z Dietrichsteina, který zde nechal v letech 1819–1826 vybudovat nový zámek, o němž Řehoř Volný nedlouho po dostavbě obdivně napsal: „…čtyřboká budova, obklopená nanejvýš vkusnými zahradami, patří mezi nejkrásnější v zemi. Interiéry jsou vyzdobeny mezi jiným obrazy z tureckých válek z roku 1683 a byly malovány holandskými mistry na pergamen se zlatým podkladem – vzácnost, kterou vlastní v zemi jen tento zámek.“
Moravský historik a topograf, rajhradský benediktin Tomáš Řehoř Volný (1793–1871) zpracoval statistický a historický přehled jednotlivých panství na Moravě. Materiál sbíral od počátku 30. let 19. století, statistická data získával z dotazníků rozesílaných na základě nařízení gubernia krajskými úřady všem vrchnostenským úřadům. Tato metoda byla tehdy na Moravě použita vůbec poprvé. V dotaznících měli popsat tehdejší stav jednotlivých panství, a to k roku 1834. Další údaje získal z katastrů z let 1785 a 1820–1822 a studiem pramenů v archivech, zemských desek, a tak dále. Dílo vydal v letech 1835–1842 vlastním nákladem v sedmi svazcích. Dodnes je tato Volného práce důležitým zdrojem informací pro politické, hospodářské, sociální i kulturní dějiny Moravy 1. poloviny 19. století, a právě pro toto období přináší řadu zajímavých informací i o Boskovickém panství v této době.
Boskovické panství leží na severu Brněnského kraje, hraničí na východě s panstvími Ptení, Malé Hradisko a Plumlov (Olomoucký kraj), na jihu s panstvími Rájec a Černá Hora, na západě s panstvími Lysice, Kunštát a Letovice a na severu s panstvími Šebetov a Konice.
Západní část území tvoří údolí Svitavy, rozevírající se od Letovic, od Boskovic přes Jevíčko až k Trnávce se táhne rovina kvůli své úrodnosti nazývaná „Malá Haná“ (zde je patrně poprvé doloženo toto pojmenování). Na severovýchod se zdvihají pahorky, které jsou nejvyšší u Žďárné a Protivanova a tvoří zde souvislou náhorní plošinu přerušovanou jen malými údolíčky s horskými potoky.
Na území panství jsou stanoveny trigonometrické body: 1. hora Chlum u Obory, 2. hora Habří u Chrudichrom, 3. hora Písečka u Vísek, 4. hora Vratíkov u stejnojmenné vsi.
Územím vede poštovní cesta, nejbližší c. k. pošta je u Zlaté studně. Okresní cesta vede odtud do Prostějova, a je dobře udržovaná jako jiné zemské cesty.
V západní části panství až k Šebetovu se nachází syenit (v dnešní terminologii grandiorit, užívá se zejména jako stavební kámen), u Valchova, Újezda a Vratíkova vápenec, u Boskovic převládá (zejména směrem k Valchovu) velmi mocný pískovec. Z minerálů se nachází u Obory kamenec, ušlechtilý jantar (míněna fosilní pryskyřice valchovit), uhlí a pyrit. Údajně se zde mělo někdy v minulosti těžit dokonce i zlato a stříbro, díky němuž prý zbohatnul a získal šlechtický titul rytíř Hofmann z Kučerova (žijící kolem roku 1600). Ze zbytků kysličníku hlinitého se připravoval umělý vitriol. Roku 1787 odhalil chemik Weisbach u Valchova v malé hloubce 24 láter (látro = asi dva metry) celé ložisko živičného dřeva. Od té doby je zdejší pyrit využíván k výrobě ledku.
Zdejší ledkové hutě jsou stejně staré jako u Černé Hory. Ledek v současnosti vyrábějí 2 továrny, totiž v Oboře a ve Valchově, z nichž první vyrobí v jedné huti s třemi pecemi a mnoha kotli a v počtu 24 dělníků ročně nejméně 961 centnýřů (centnýř = kolem 50 kg), druhá v 1 huti s 3 pecemi a 3 kotli s 51 dělníky 1200 centnýřů ledku.
Vrchnost drží, vedle výše zmíněných ledkových a vitriolové huti, dvě továrny na uměleckou sádru založené v letech 1829 a 1830, které ročně vyrobí více než 1000 centnýřů velmi dobré umělecké sádry, která tak může z velké části nahradit dovoz z ciziny. Dále drží skelnou huť u Protivanova, která v jedné peci a třech kotlech s 18 pracovníky vyrobí ročně 4100 kusů různých sklenic a skleněných tabulí a také chce vybudovat továrnu na zrcadla; dále dvě potašové hutě, v Boskovicích a v Oboře, které v osmi pracovnících ze čtyř pecí a čtyř kotlů ročně vyrobí okolo 300 centnýřů potaše; a tři pily ve vlastní režii. Ve Lhotě Rapotině je papírenský mlýn, který v osmi pracovnících ročně vyrobí kolem 200 balíků různých papírů.
Ledek, vitriol, sádra a skleněné zboží nacházejí svůj odbyt ve všech částech monarchie; dřevo na Hané, v Prostějově a zejména v Brně, rovněž tak štětka soukenická; obilí a len pak na trzích v Boskovicích, Prostějově, Březové a Litomyšli.
Obyvatelstvo sestává z 10 389 duší, z toho 5027 mužů a 5362 žen; v tom 473 nekatolíků helvétského vyznání – v Sudicích, Drválovicích, Paměticích, Vískách, Bačově, Chrudichromech a Mladkově, a 1940 židů – 997 mužů, 952 žen (sic!). Ostatní jsou katolíci a mluví, s výjimkou několika Němců v Boskovicích, vesměs moravsky.
Pro výchovu mládeže je na panství 10 katolických škol – v Bukové, Lhotě Rapotině, Protivanově, Sudicích, Velenově, Vískách, Vratíkově, Žďárné, Mladkově a Valchově, tato se dvěma smíšenými třídami, a jedna židovská v Boskovicích. Zdravotní personál sestává z jednoho lékárníka, jednoho doktora chirurgie, dvou ranhojičů (všichni jsou v Boskovicích) a devíti zkoušených porodních báb v jednotlivých místech. V Boskovicích je také jedna lékárna.
Zdrojem výdělku jsou zemědělství a ovocnářství, chov dobytka a řemesla; včelařství je zde nevýznamné.
Vrchnost obhospodařuje přes 1800 jiter polí, 900 jiter luk a pastvin a 9000 jiter lesů; poddaní přes 7000 jiter polí, 2000 jiter luk a pastvin a 800 jiter lesů (jitro odpovídá 0,315 ha). Půda je v údolích, zejména od Skalice přes Boskovice k Jevíčku, bohatá na humus, černozem, dosahující místy až dva střevíce (tedy asi 60 cm) do hloubky, ležící na slínovci je velmi vhodná pro pěstování pšenice, ječmene, konopí, máku, prosa a štětky soukenické (druh bodláku užívaný k česání sukna).
Vrchnostenské lesy jsou rozděleny do osmi revírů, v nichž převládají jedle a buky, výrazněji se vyskytují jasany, břízy, duby a javory; borovice jsou na písčitých půdách a smrky se používají k umělému zalesňování. K lovu se nabízí stálá zvěř: daňci, kteří jsou chováni v jediné oboře u Boskovic, srny, zajíci, bažanti, koroptve a jeřábci; vzácně přichází také jelen. Ovocnářství je hlavně zaměřené na modré ovoce, v oplocených zahradách v místech ležících v údolí, nejpilněji je pěstováno v obci Vísky, kde se také rodí dobrá jablka; vrchnost naproti tomu pěstuje šlechtěné ovocné stromy ve velkém množství jak v zahradách, tak i na volných pláních.
Vrchnost má vysoce ušlechtilé stavy dobytka, a sice 74 koní, 533 hovězího dobytka a 3680 ovcí, poddaní 539 koní, 1938 hovězího a 600 ovcí. Kromě toho vrchnost drží významné množství černého dobytka a venkované také chovají kozy, hlavně kvůli kůži. Vrchnost obhospodařuje svoje pozemky prostřednictvím jedenácti dvorů, z toho tří na rovině a na dobré pšeničné půdě: Boskovický, Pastvisko a Skalice, jeden v údolí Bělé, dva na návrší: Vísky a Dva dvory, a ostatních pět leží na náhorní plošině: Nový dvůr, Obora, Protivanov, Buková a Lipová.
V řemeslech pracuje 120 mistrů, v tom kupříkladu dvanáct mlynářů, dva vápeníci a cihláři, tři koňští handlíři, dva zlatníci a stříbrníci, tři hrnčíři, sedm tkalců etc. K obchodníkům náleží 25 prodávajících běžné a střižné zboží, jeden pláteník, šest zboží kořenné a smíšené, pět papír, třináct surové výrobky, jeden galanterní zboží, jeden železářství, čtyři obchodníci s vínem, čtrnáct skladišť koženého zboží a 32 hauzírníků a trhovců (veskrze hlavně Židů z Boskovic).
Boskovice
Poddanské město, 392 domů, 2962 obyvatel, 1375 mužů, 1586 žen, z čehož 34 křesťanských s 403 obyvateli (193 mužů a 210 žen), a ve výše uvedeném počtu nezahrnuté židovské město se 101 domů, 1949 obyvateli, 997 mužů, 952 žen, náleží vrchnosti. Sestává z vlastního, zcela otevřeného města a dvou předměstí (Horní a Dolní předměstí), a leží čtyři míle SSZ od Brna. Poštovní trasa z Brna do Čech je vzdálena jen půl hodiny západně.
K vrchnostenskému dílu města Boskovice patří vedle zámku ještě velká úřední budova, kde jsou též byty úředníků, dále jeden hospodářský dvůr, jeden „panský dům“, v blízkosti města jsou ještě dva hospodářské dvory zvané Pila a Dva dvory, kromě toho továrna na sádru, čtyři mlýny, jeden pivovar, jedna palírna a jedna výrobna potaše. Pod ochranou vrchnosti stojí kromě školy se dvěma třídami a fary také arcikněžství-děkanství a farní kostel sv. Jakuba. Do boskovického děkanátu patří farnosti: Boskovice, Benešov, Cetkovice, Kynice, Protivanov, Horní Štěpánov a Svitávka, a lokálie Vísky a Žďárná. Ke kostelu jsou přifařeny obce Hrádkov, Lhota Rapotina, Mladkov, Vratíkov, dvůr Pastvisko a valchovská ledková huť. Dřívější okolní hřbitov je od roku 1786 přeložen do Horního předměstí, kde už od 1567 je vystavěn soukenickým cechem filiální kostel ke cti Všech svatých se 2 oltáři (filiální kostel Všech svatých je doložen už na začátku 16. století).
Místní Židé podřízení vrchnosti obývají od křesťanů oddělenou část Boskovic, kde mají jednu synagogu a školu, provozují zejména podomní obchod.
Část města, která nepatří vrchnosti, sestává z 358 domů s 2559 obyvateli moravského jazyka, z toho 1183 mužů, 1376 žen, a má svůj vlastní magistrát s jedním purkmistrem a třemi radními, z nichž jeden je zkoušený.
Obyvatelé žijí z řemesel a zemědělství, k jehož činnosti – podle zaměření z roku 1832 – 1599 jiter 265 čtverečních sáhů polí, 61 jiter 26 sáhů luk, 46 jiter 1261 sáhů zahrad, 57 jiter 595 sáhů pastvin a 166 jiter 1380 sáhů lesů, stavu dobytka 41 koní a 260 hovězího. Půda v údolí bohatá na humus je úrodná a mezi jinými je velmi příhodná k pěstování štětky soukenické, jíž jsou převážně poseta celá pole. Sadařství je zde pilně pěstováno, jablka, hrušky a třešně, méně je zde včelařství, nyní čítá sotva 110 úlů. Živnostmi a podnikatelskou činností se zabývá 157 mistrů, v tom jeden lékárník, tři pekaři, jeden kavárník, tři zedníci, jeden kameník, devět stolařů, osm koželuhů, dva barvíři, čtyři soustružníci, čtyři hrnčíři, tři provazníci, pět kožešníků, patnáct soukeníků, sedm tkalců všech druhů etc., a obchodem: dva koloniální, materiální a smíšení zboží, a jedno železářství. Jen vyčiněné kůže se prodávají na severní Moravu a do Slezska, všechny ostatní výrobky jsou prodávány na zdejších týdenních trzích každý čtvrtek a čtyřech výročních trzích – pondělí po Sexagesima, pondělí po sv. Vítu, pondělí před sv. Václavem a pondělí po sv. Kateřině; třikrát ročně se konají ještě velké týdenní trhy – čtvrtek před Velikonocemi, Letnicemi a Vánocemi. Rynkovní měšťané, jichž je 31, provozují pivní, vinný a kořalkový šenk a mají také pivovar. Ještě zmiňme, že na dolním předměstí na potoce Bělá jsou troje lázně, každé s 5–6 koupelnami.
Bačov
19 domů, 109 obyvatel (51 mužů, 58 žen).
Buková
77 domů, 692 obyvatel (333 mužů, 359 žen). Je zde jedna škola, jeden vrchnostenský dvůr a jedna hospoda.
Chrudichromy
39 domů, 252 obyvatel (129 mužů, 123 žen).
Drválovice
43 domů, 271 obyvatel (120 mužů, 151 žen); hospoda.
Hrádkov
18 domů, 118 obyvatel (61 mužů, 57 žen).
Krhov
19 domů, 142 obyvatel (68 mužů, 74 žen).
Lhota Rapotina
52 domů, 360 obyvatel (173 mužů, 187 žen). Je zde škola, filiální kostel sv. Vavřince s jedním oltářem, který byl postaven roku 1717 na náklady obce s podporou vrchnosti, dále se zde nachází papírenský mlýn, hospoda a moučný mlýn.
Lipová
57 domů, 491 obyvatel (229 mužů, 262 žen). Je zde vrchnostenský dvůr, hospoda a mlýn.
Ludíkov
42 domů, 292 obyvatel (132 mužů, 160 žen).
Mladkov
28 domů, 199 obyvatel (90 mužů, 109 žen). Jeden mlýn, 1569 daroval obci Jaroslav ze Zástřizl les za roční robotní službu.
Obora
40 domů, 258 obyvatel (121 mužů, 137 žen). V blízkosti se nachází kamencové doly a huť.
Pamětice
40 domů, 217 obyvatel (99 mužů, 118 žen).
Protivanov
137 domů, 1136 obyvatel (337 mužů, 599 žen). Zdejší farní kostel Narození Panny Marie se třemi oltáři stojí, stejně jako fara a škola, pod ochranou vrchnosti, a byl nově postaven roku 1772 Leopoldem hr. z Dietrichsteina na místě staršího, už 1547 jako farní. V 16. století řazen mezi sídla nekatolíků, od r. 1622 jako farní, 1675 jako filiální k Boskovicím. Fara vykázána a teprve 3. 5. 1706 s jedním vlastním správcem, 1. 4. 1755 hr. Leopold znovu obnovil faru. K jejímu obvodu náleží Buková, Repechy, Malé Hradisko a Skelná huť.
Dále je tu hospoda, vrchnostenský dvůr a v blízkosti skelná huť a také dvůr a dva mlýny.
Z náhorní plošiny, na níž ves leží, se nabízí úchvatný pohled na celou Hanou, proti severu a severovýchodu až k Ještědu a dále za Olomouc.
Repechy
21 domů, 162 obyvatel (82 mužů, 80 žen).
Seč
33 domů, 316 obyvatel (134 mužů, 182 žen).
Skalice
33 domů, 199 obyvatel (100 mužů, 99 žen). Je zde panský dvůr, hospoda a mlýn. 1569 daroval Jaroslav ze Zástřizl obci les k dřevoseči a svobodnou pastvu na panských loukách proti robotní povinnosti.
Suchý
26 domů, 184 obyvatel (88 mužů, 96 žen); dominikál.
Sudice
68 domů, 419 obyvatel (195 mužů, 224 žen). Je zde škola, hospoda a v blízkosti vrchnostenský dvůr Pastvisko s mlýnem.
Újezd u Boskovic
58 domů, 467 obyvatel (241 mužů, 226 žen).
Valchov
45 domů, 335 obyvatel (154 mužů, 181 žen). Je zde mlýn, v blízkosti je vrchnostenská ledková huť.
Velenov
38 domů, 302 obyvatel (138 mužů, 164 žen); škola.
Vísky
42 domů, 243 obyvatel (110 mužů, 133 žen). Od 6. 10. 1749 je zde vrchností založená a je pod její ochranou lokálie, škola a kostel zasvěcení sv. Michala, v 16. století jako farní, 1640 ale zcela nově postaven a osazen jedním z nejstarších zvonů na Moravě (4½ centnýřů těžký s nečitelným nápisem). K jeho obvodu náleží Drvalovice, Pamětice a Bačov. Dále se zde nachází panský dvůr.
Vratíkov
21 domů, 164 obyvatel (78 mužů, 86 žen); škola.
Žďárná
82 domů, 686 obyvatel (319 mužů, 367 žen). Zdejší lokálie byla založena vrchností 1. 2. 1748 a spolu se školou a kostelem sv. Bartoloměje stojí pod ochranou vrchnosti. Do obvodu náleží Ludíkov, Valchov, Velenov a Suchý, kostel byl 1759 nově postaven hr. Leopoldem z Dietrichsteina, ale již roku 1418 zde byla fara (nejstarší zvon je z r. 1550) a zajímavostí je, že zdejší farář Martin byl nejvyšším zemským písařem olomouckých zemských desk. Mimoto je zde panský zámek, hospoda a mlýn.
Člověk se může cestou do Protivanova kochat velkolepým výhledem přes kopce až k pavlovským vrchům na jihu.
