Buky dlouho čekají,
trpělivě stráží vědění.
Až koruny mohutné,
plné zářícího listí,
dokonale zastíní oblohu. Kdo je ctí a naslouchá,
moudrostí a silou obrůstá.
Boskovice leží podle lesní typologie v pásmu dubo-bukovém a buko-jedlovém. Kdybychom se mohli podívat na zdejší krajinu hluboko do minulosti, viděli bychom husté bučiny a mnohé mohutné jedle, ve svazích přecházející do doubrav a v údolí potoků do neprostupných lužních křovin s olšemi, vrbami a jasany. Proto jsou tyto stromy pro zdejší kraj typické, patří sem od pradávna.
Nejznámějším a samostatně stojícím bukem v Boskovicích je určitě buk lesní (Fagus sylvatica) na náměstí 9. května (u „Zelené“ ZŠ). Další nádherný a mohutný buk roste v zámecké zahradě pod zámkem, jedná se o červenolistý kultivar (Fagus sylvatica cv. Atropunicea). Bukové stromořadí najdete na ulici Mánesova a krásné červenolisté buky také lemují zahradu MŠ na ulici Lidická.
Buk u Zelené ZŠ
Nádherně souměrně rostoucí solitéra. Nemá v blízkosti konkurenci jiných stromů, a proto je jeho koruna nasazena velice nízko. Větve sahají téměř k zemi, aby v letním parnu listy chránily citlivý stříbřitý kmen před slunečními paprsky. Buky umí nejlépe ze všech listnatých stromů využívat světla. Jeho olistěná koruna tvoří dokonalý stín. Proto, když vstoupíte do bukového lesa, máte dojem, že jste v katedrále. Skrze tento nádherný mohutný slunečník nepronikne paprsek slunce, aby mohl dát sílu trávě nebo květinám. Šanci mají jen ty brzy na jaře kvetoucí, například sasanky, fialky, plicníky nebo jaterníky, ale ty u tohoto stromu nenajdete. Zem je kolem ušlapaná od drobných botiček dětí. Jednou rukou hladí hladkou borku, klopýtají přes kořeny a druhou hledají rovnováhu. Jako začínající artisté se kolébají dokola. Jako objevitelé se šťourají v záhybech kořenů, kde i v hlubokém létě zůstává stát voda. Slyším jejich smích a někdy pláč, to když se setkají s tvrdou zemí a odřou si kolena či dlaně. Tak to v počátcích bývá, ale není třeba se bát. Buky víc dávají, než berou, a ono trochu bolesti je také dobrou školou. Občas vídám zkřivené obličeje rodičů, jak hodnotí zašpiněné oblečení a zablácené ruce svých dítek, a vždy si vzpomenu na moudré dělení dětí na čisté a šťastné. Já mám tedy docela šťastné děti. Často je nechávám hrát si pod tímto nádherným stromem, když odcházíme ze školy a s úsměvem se na ně vydržím dívat, co nám povinnosti dovolí. Mnohokrát jsem se nevydržela jen dívat a přidala jsem se k nim. Jakmile totiž vstoupíte do světa dětí a stromů, čas přestává existovat. Vplujete do tohoto nádherně uklidňujícího kouzla a s úctou mlčíte. Stojím tam pak jak socha s hlavou vyvrácenou do koruny a mám pocit, že jsou větve mé ruce a vlasy se mění v listí. Pevně stojím – čerpám tu tajemnou sílu a zhluboka dýchám. Jako kdyby mi z nohou rostly kořeny, nekompromisně si razí cestu do srdce Země, aby zde z hlubin nabraly vše potřebné.
Všechna roční období přejí kráse tohoto stromu. Z jara svítí svěží zelení v šedi okolních budov a silnic. V létě působí opravdu majestátně a jeho stín láká kolemjdoucí. Na podzim v celé své kráse ve zlatě oblečen jako král v záři zapadajícího slunce hrdě sype zlaťáky na holou zem, aby si vytvořil tu nejdražší a nejkrásnější duchnu. V zimě pak můžeme obdivovat jeho habitus jako paroží bájného jelena. Své děti bukvice rozsévá kolem, přestože nemají šanci vyrůst.
Z bukvic se v minulosti lisoval velice kvalitní olej. Kromě toho, že jsou bukvice oblíbenou potravou lesní zvěře, dají se obaly semen použít k aranžování, zajímavé jsou například věnečky v podzimních motivech.
Buky pro svou mohutnost nejsou příliš vhodné do města, ale jsou oblíbenou solitérou parků, zvláště pak červené kultivary, které se většinou roubují na kmen. V místě štěpování, které je často patrné vyboulením, jsou pak v dospělosti citlivé a při velkých poryvech větru se mohou lámat. Stalo se tak asi před sedmi lety s několika buky na Lidické ulici, které lemují zahradu u Mateřské školy. Dříve je chránilo stromořadí bříz, které byly pro své stáří vykáceny. Myslím, že už se buky se ztrátou svých chův vypořádaly a samy přebraly úlohu ochrany skřítků – malých lidských bytostí, které se stejně jako ony musejí, i když jen na čas, vzdálit z rodičovské náruče. Když děti po obědě spí, určitě jim otevřeným oknem zpívají ukolébavky a provází jejich sny do příjemného probuzení.
Bukové stromořadí na ulici Mánesova
Na žádost místních obyvatel zde proběhla na jaře roku 2014 regenerace. Buky již dosáhly své velikosti a značně zastiňují lidem zahrady, nadzvedávají povrch chodníků a některé zasahovaly svými větvemi do komunikace a elektrického vedení. Příliš jsem nepochopila, proč byly vysazeny po dvou. Je to dost neobvyklé, hlavně u tak velkých stromů. Zřejmě bylo v záměru, aby byla rychle odcloněna komunikace na Blansko a ještě před šedesáti lety nebyl u nás ani v dřevinách velký výběr. Stromy byly zmlazeny a jeden ze dvojice byl pokácen. Nevím, jak by bylo mně, kdyby mi po více jak půl století odřízli souputníka – bratra, jehož větve i kořeny byly od mládí s mými propletené. Možná jsou rádi, že se konečně zbavily konkurenta. Jejich koruny byly upraveny do rovnoměrného tvaru. Tvrdé a těžké bukové dřevo zřejmě zahřívá několik rodin. Díky dobré vůli těch, co pracují v odboru tvorby a ochrany životního prostředí města Boskovice, a těch, co stromy káceli, jsme získali několik zajímavě tvarovaných špalků do ZŠ na Sušilově. Slouží jako krásné posezení v atriu školy.
Buky ve znamení Keltského stromokruhu
Buk je vskutku králem královské rodiny bukovitých. V keltském kalendáři má významné postavení. Patří mu jen jeden den v roce, 22. prosinec, období zimního slunovratu.
Vy, co jste rození v tento den, nejste také králi svého oboru? Jestli jím doposud nejste, jistě se jednou stanete. I buk musí dlouho shrbeně čekat, než mu ostatní stromy udělají místo na slunci. Bukoví lidé také dlouho vytrvale čekají, až přijde jejich čas převzít pochodeň, kterou jejich předchůdce už nemůže unést. Tito lidé jsou velice přísní na své potomstvo, protože až příliš hledí do budoucnosti a přitom často sednou na vějičku minulosti, určitě častěji než ti, kteří žijí plně přítomností. Obzvláště takoví přísní realisté by se častěji měli ptát, jaký je smysl oné věci, například v duchu Goethova okřídleného rčení: „Jsme vylisovaná forma, která se žitím vyvíjí.“
Testem hledání správné míry „bukových lidí“ je rčení: „Co ses v mládí nenaučil, ve stáří se už nenaučíš.“ Je to smysluplné, nebo hloupé pořekadlo?
Zajímavé poznatky o buku
Buk je nejvýkonnější výrobce kyslíku mezi našimi listnatými stromy. Stoletý buk, jehož koruna má objem cca 2700 m³, zpracuje za hodinu 2,2 kg kysličníku uhličitého, který vydechujeme, je také produktem každého spalování. Odevzdá při tom do ovzduší 1,6 kg kyslíku, který potřebujeme k dýchání. Zbytek uhlíku uloží do svého růstu (dřevo, listí a plody). Potřebuje jen sluneční záření, vodu a živiny obsažené v půdě. Fixuje tedy do svého těla oxid uhličitý (dnes stále spojovaný se zesilováním skleníkového efektu) a napomáhá tak zmírnit klimatické změny. Nic od nás nežádá, vyrábí nám kyslík a jeho dřevo je velice ceněno v nábytkářství a má výbornou výhřevnost. Ovšem počítat cenu takového buku na cenu dřeva je víc než hříšné. Jeho přínos pro lidstvo je neocenitelný. Koukneme se na to třeba takto: pokud dnes zasadíte jeden buk, stoupne jeho hodnota pro vašeho vnuka dva tisíce sedm set krát. Když neuděláte nic, bude váš vnuk marně lapat po dechu. Není to ze strany přírody počestná nabídka dnešnímu člověku, který je tolik orientovaný na peníze? Semena buku neboli bukvice obsahují až 40 % tuku. Z 1 kg bukvic se dá vylisovat půl litru dobrého stolního oleje.
Významné buky v okolí Boskovic
Památný buk u Lazinova je starý pravděpodobně 400 let. Z dálky je viditelnou dominantou ve východním svahu od obce. Jde prý o jeden z nejkrásnějších buků v Jihomoravském kraji.
Dvě skupiny staletých buků najdete v Lysické oboře kousek nad zdejší školou. Zde také roste jeden z nejvyšších buků celého kraje, brzy dosáhne třiceti metrů. Jistě si zaslouží status památného stromu. Z dálky nás upoutá neuvěřitelně dlouhými, kolmo ke kmeni vybíhajícími větvemi.
V Letovickém zámeckém parku roste jeden z nejmohutnějších buků Blanenska, má obvod kmene necelých čtyři a půl metru. Ve zdejším parku roste také jeden z červenolistých památných buků, jeho věk je přes 200 let, ale v posledních letech prosychá.
Gigantický a patrně nejmohutnější památný buk Jihomoravského kraje má však něco kolem šesti metrů a najdeme ho na krásném palouku nedaleko hradu Bítova. Jeho stáří je teprve asi dvě stě let, proto se na jeho krásy mohou těšit i naši pra pra vnuci. Fascinující buky najdeme jižně pod areálem zámku ve Velkých Opatovicích v blízkosti proslavené borovice, stromu roku 2014 a kandidáta na evropský strom roku. Zdejší park je plný zajímavých stromů. Naše fantazie nemůže být nikdy dostatečná, zdejší stromy nám ukazují, že každý je vskutku individuální. Zmíněný buk byl pravděpodobně dvoják. Část kmene je již řadu let pryč. Původně musel dosahovat přes šest metrů v obvodu. Staleté buky najdete v lesích Josefovského údolí mezi Adamovem a Býčí skálou. Samozřejmě jsou nepřehlédnutelné mohutné buky v Lednickém parku a ve Slavkově u Brna.
Boskovický buk na náměstí 9. května není tak gigantický ani natolik originální jako některé památné buky naší krásné země, ale podle mě je pro místní obyvatele neodlučitelnou součástí zdejšího života. Do budoucna si jistě status Památného stromu zaslouží, nemyslíte?
