Na to, že nám kvůli mírné zimě předčasně rozkvetou a následně zmrznou meruňky, jsme si už zvykli. Že se nedá spolehnout na bouřkové mraky valící se od Svitav, ze kterých někdy ani nezaprší a jindy způsobí lokální záplavu. Jak se ale vypořádat s měsíci trvajícím suchem a teplotami, které ani v noci neklesnou pod 20 stupňů? Letní vedra tenčí zásoby v nádržích i v půdě, překáží nám při práci a naopak vytváří ideální konstelaci pro škůdce. Dá se v takových podmínkách ještě vůbec pěstovat tradiční ovoce a zelenina, které si s chutí dáváme do buchet a do zavařenin, nebo si budeme ve Valchově pěstovat místo brambor melouny?
Od poloviny června letos zažíváme rekordní vedra a sucho. Na poplach bijí nejen ochránci přírody, reálné a citelné dopady už nyní vidíme v zemědělství, ovocnářství, lesnictví, zkrátka všude tam, kde k produkci potřebujeme vláhu. Zásadní dopad bude mít letošní počasí na úrodu – například podle prvních odhadů sklizně základních obilovin budou výnosy řádově nižší než v loňském roce – o cca 17 procent méně, z hlediska pětiletého průměru je odhad o 13 procent nižší. Ačkoliv Česku nehrozí nedostatek obilovin díky loňské nadprůměrné úrodě, letošní rok je z hlediska sklizně obilovin nejhorší za posledních 14 let, u řepky dokonce za 21 let.
Vedle velkých zemědělských družstev a agropodniků dopadá sucho výrazně také na malé pěstitele ovoce a zeleniny, provozovatele stromových školek nebo pěstitele květin.
Farmářská Zelenina ze statku, kterou provozují David a Zuzana Procházkovi a která je dostupná formou zeleninových tašek v Boskovicích a dalších okolních městech, bojuje letos nejen se suchem, ale i s přemnoženými škůdci. „Hospodaříme na třech tisících metrech čtverečních a pěstujeme intenzivně zeleninu pro zhruba sedmdesát zákazníků a dva farmářské trhy. Nepoužíváme nic, co by nebylo schválené pro biocertifikaci, a vlastně nic, co není nezbytné, například postřiky. Naše hospodářství funguje primárně bezorebně, půdu do hloubky čtyř centimetrů provzdušňujeme pomocí rotačních bran zeshora. Díky vlastním koním nemusíme kupovat tolik hnoje. Co se však týká spotřeby vody na zálivku, tak tam je to letos o zhruba třetinu více než loni. Nemůžeme si dovolit nezalít, to je při te intenzivní produkci zeleniny naprosto nezbytné. Zatím jsme nedošli na limit našeho vrtu, ale to neznamená, že se to nemůže stát,” popisuje David Procházka přístup k pěstování zeleniny na jejich statku. „Rok od roku je sucho citelnější a z obyčejného sedláckého pohledu vidím, že ta voda je nevypočitatelná, nedá se na ni spolehnout. Někdy jí je dost, někdy málo, ale rozhodně je to vždycky špatně,” uzavírá téma zálivky pěstitel.
Kromě problému s vodou vidí velkou proměnu v sezónním pěstování plodin.„Pozorujeme, že zmizely mezisezóny, předjaří nebo tedy pozdní jar – skáčeme z mrazu do léta a je to relativně těžké na pěstování košťálovin, jako jsou květáky, brokolice a podobné plodiny. Ty jsou docela senzitivní na chlad a potřebují kontinuitu počasí, při rychlém nárůstu teplot se ženou do květu nebo jim žloutnou lístky, zkrátka na ty změny nejsou stavěné,” komentuje proměnu jarního pěstování David Procházka.
Boskovická botanička a zahradnice Deana Láníková, která pěstuje drobné květiny k řezu do kytic nabízených místním lidem v kavárně či na objednávku, pociťuje sucho citelně: „Letošní extrémní sucho a vysoké teploty jsou vážně deprimující. Se zálivkou musím velmi šetřit, zalévám opravdu jen to nejnutnější, snažím se hodně okopávat, v půdě se tak déle udrží vlhkost po zálivce, a kde to jde, mám rostliny zamulčované – kůra, štěpka, sláma, seno.“
Proměnlivá je také úroda na běžných domácích zahradách – záleží, jak dostupnou máte vodu na zalévání a zdali vaši zahrádku nenavštívili škůdci. „Na všech stromech na zahradě vyrostla tento rok jen miniaturní jablka, velká část z nich je už teď červivá a seschlá. Děti se těšily na mošt, ale budou si muset počkat asi až do příštího roku,“ říká Jakub, majitel lokální zahrádky. Stejně jako on pocítí následky suchého léta každý, kdo se ve větší míře spoléhal na občasné deště. Podle webu Intersucho čelí česká krajina rekordnímu půdnímu suchu. Ačkoliv je situace nejhorší na jižní Moravě, kritické půdní sucho ukazuje mapa i v okrese Blansko.
Průvodním jevem, který si možná ihned nespojíme s nárůstem průměrných teplot, je rozmach nejrůznějších škůdců. Mírné a teplejší zimní měsíce a prodlužující se tropické teploty v letním období vytváří ideální podmínky pro řadů škůdců, se kterými jsme se ještě donedávna setkávali jen poskrovnu. Pokud jste jako já přišli přes noc o veškerou úrodu lichořeřišnic, zřejmě se vám na zahradě usídlili dřepčíci. Malincí brouci, kteří jsou ale jako kobylky – sežerou rostlinu v rekordně krátkém čase a jejich chroupání můžete i slyšet. Svilušky znají především pěstitelé pokojovek, ale tito mikroskopičtí roztoči napadají i okurky, papriky, rajčata a další skleníkovou zeleninu. Rozmnožování mšic a molic stimuluje suché teplo, ohrožena bývá košťálová i tykvovitá zelenina a mladé letorosty ovocných stromů. „Každý rok je to se škůdci a chorobami trochu jinak, záleží na počasí. Letošní sucho má jednu pozitivní věc – je méně plzáků,“ popisuje výskyt škůdců zahradnice Deana Láníková.
Podobné zkušenosti mají i na statku v Útěchově. „Všichni chápou, že je sucho a musí se zalévat, ale tohle počasí je rájem pro nové typy škůdců. Škůdci můžou tlačit mnohem víc na plodiny, na které jsme tradičně zvyklí. Dřepčíci nám kompletně zničili záhony, třeba tři až čtyři stovky květáků, a to jsou nepřímé škody počasí. Právě košťáloviny, zejména pak květáky, brokolice, různé hlávkový zelí, se bez chemického ošetření pěstují velmi obtížně. Lze použít různé netkané textilie nebo sítě proti hmyzu, ale to zatím nemáme,” představuje David Procházka rozsah škod.
Rostliny vadnou, nemáme čím zalévat
Sucho a rychlejší odpar vody způsobují mnohem rychlejší spotřebování vody z nádrží. Kvůli problémům s vodou není v mnohých vesnicích možné zalévat z obecního vodovodu už od konce jara, kdy plodiny teprve vysazujeme ven. „Z důvodů dlouhodobě nepříznivých klimatických podmínek dochází v některých obcích k poklesu vydatnosti vodních zdrojů, což je komplikováno zvýšeným odběrem vody z veřejných vodovodů na závlahu, plnění bazénů a tak dále,“ uvádí web Vodárenské akciové společnosti, která má vodu v našem regionu na starost.
Například obce Benešov, Újezd u Boskovic nebo Sebranice mají přísná omezení na využívání pitné vody pod pokutou až 50 tisíc korun. Pokud lidé nevlastní studnu nebo ji mají vyschlou, musí velmi dobře hospodařit s dešťovkou. Už i ta se ale stává velmi vzácnou komoditou – kolikrát se za poslední dobu stalo, že se z mraků sneslo sotva pár kapek, které rozhodně nenaplnily vyprázdněné nádrže. Investice do zadržování dešťové vody podporují některá města zřízením dotačních titulů na retenčně-akumulační nádrže, v regionu jsme ale zatím odkázáni na vlastní zodpovědnost.
Dle Vodárenské akciové společnosti, jejíž místní divize Boskovice zajišťuje dodávky pitné vody pro 93 tisíc lidí, nehrozí scénáře podobné tomu, co se nedávno stalo ve svazku obcí Domašov v Brně-venkov. Tam po upozornění na tenčící se zásoby pitné vody a výzvě k šetření došlo naopak k prudkému nárůstu spotřeby a pitná voda došla. Tyto situace nemusí být do budoucna ojedinělé a je namístě přemýšlet nad udržitelným systémem zahradničení a hospodaření s vodou.
Stres ze sucha nezažívají jen lidé, ale i stromy
Ačkoliv pěstování lesa se týká spíš méně lidí, narůstající sucho v lesích představuje problém pro nás všechny. Lesní ekosystémy čelí v období vysokých teplot a s minimem srážek velkému stresu, stromy jsou stejně jako jiné rostliny snažším cílem pro škůdce, jelikož mají nižší odolnost a schopnost regenerace. „Stromy se v horkém létě přehřívají, nejsou schopné zadržet vláhu a ve stresu vypouštějí volatilní látky, které přitahnují lýkožrouty. V přehřátém bezvětří lýkožrout snadno obsazuje oslabené stromy, které se nezvládají dobře bránit,“ popsal mechanismus na živé debatě v Boskovicích lesník a ekolog Tomáš Vrška.
Stromy v lesích kolem Boskovic a zejména pak Kunštátu vykazují podle webu Dendronet.cz extrémně vysoký vodní stres stromu, neboli stres suchem. Stromy odpařují z listů a jehličí více vody, než kolik jsou jejich kořeny schopny přijmout. Při dlouhém trvání se zastavuje vývoj stromu a může dojít až k odumření dřeviny. Podle webu Dendronet se aktuálně v Česku zastavila tvorba dřeva. „V současnosti se pod různou mírou vodního stresu nacházejí prakticky všechny lesy v ČR – bez stresu zůstávají pouhá 2 procenta území. Alarmující je především skutečnost, že 92 procent lesních porostů se již nachází v kategorii vysokého až extrémního stresu,“ dodává k tomu Intersucho.
Návrat ke kořenům i změna uvažování
Přizpůsobení klimatickým proměnám v zemědělství neprobíhá tak rychle, jak bychom potřebovali. V přístupu k drobnému farmaření ale vidíme proměnu, stejně jako v uvažování lidí nad funkcí zeleně, návratu starých ovocných odrůd nebo větší poptávku po přírodních zahradách. „Někteří lidé jsou v obraze a vyloženě vyžadují zahradu vhodnou do podmínek měnícího se klimatu, jiní si nechají poradit a ochotně naslouchají, jak na to, aby zahrada dobře fungovala i bez závislosti na časté zálivce,“ popisuje svou konzultační činnost Deana Láníková.
Při plánování zahrad s ohledem na zvyšování průměrných měsíčních teplot a s tím související sucho a mírné zimy považuje Deana Láníková za klíčové zejména chytré plánování a vytváření návazností: „Je to jednak výběr druhů bylin a dřevin, které zvládnou letní přísušky, dále hustý zápoj bylinného patra a zamulčování výsadeb, vylepšení půdy o kompost a biouhel, maximální záchyt dešťové vody, výsadba vyšších dřevin, které rostliny přes den přistíní, trávníky s vyšším podílem bylin a podobně.“
Plány na budoucí úpravy mají i na statku v Útěchově – rozšířit nádrže na zadržování vody, maximalizovat kapkovou závlahu, která je efektivní, hledat nové cesty k pěstování plodin. „Klima se mění, planeta se mění a je potřeba se s tím zase naučit v pěstitelství počítat a fungovat, aby nám to vyrostlo. A třeba přestat používat určité druhy rostlin, naopak zase posilovat ty, kterým to vyhovuje, nám se letos třeba obzvlášť daří rajčatům, paprikám. Zkrátka ten systém práce bude jiný, než na co jsme byli možná desetiletí zvyklí a teď to přestává fungovat,” uzavírá David Procházka.
Klimatická změna přináší řadu výzev nejen pro masovou zemědělskou produkci, ale staví do nové situace nás všechny. Někdy bude potřeba navrátit se ke zvykům našich babiček a dědů, kteří poctivě sbírali dešťovku, využívali hojně kompost a pěstovali původní odrůdy ovocných stromů. Budeme se zároveň muset nově zamýšlet nad tím, jak podpořit zadržování vody, jak podpořit přirozené funkce ekosystémů a místo kvantity v zemědělské produkci jít po kvalitě a udržitelnosti pěstování.
