Reuse centrum Prostředník v Boskovicích úspěšně ukrajuje z první sezóny provozu. Dveře se netrhnou v otevírací době, nabité jsou ale i jednorázové akce, které například oživily ulici 17. listopadu v rámci Reuse týdne. Nadto se podařilo navázání spolupráce s Charitou nebo propojování lidí k distribuci velkoobjemového odpadu. Co všechno má reuse centrum za sebou a jaké plány má do budoucna?
Hlavním motorem pro založení Reuse centra Prostředník byla potřeba řešit černé skládky, které běžně vznikají na sídlištích – na popud toho vznikly takzvané swap budky, které ale velmi brzo nestíhaly kapacitně. Vladěna Koudelková spolu s dalšími proto založili spolek Prostředník, pod jehož hlavičkou reuse centrum funguje. Genezi nápadu od budek k regulérní provozovně popisuje Vladěna Koudelková takto: „Lidé nechtějí dělat černé skládky, jim je líto vyhodit funkční věc do popelnice, takže to v dobré víře postaví na kontejner, a tak vzniká už odpad. Tak se vlastně vytvořily swap budky. I u nich byla velká skepse, kdo se o ně bude starat a co když tam ty věci budou zůstávat. Udělaly se dvě testovací budky a během dvaceti čtyř hodin lidé okamžitě pochopili, co se tam má odehrávat. Pohybujeme se už ve stovkách lidí a stovkách věcí denně, žádná nezůstane déle než den dva.“
Reuse centra fungují po celé republice. Prostředník se zařadil mezi 42 provozoven sdružených v rámci Reuse federace, celkový počet reuse center a pointů v Česku se pohybuje kolem stovky. Za poslední čtyři roky zachránila česká Reuse federace 2 500 tun materiálu a na 1,2 milionu předmětů, které by jinak skončily na skládkách nebo ve spalovnách. I když je ve velkých městech koncept obvyklejší – například Nadační obchůdek Nadace Veronica nebo Šuplig Ligy lidských práv v Brně – v menších městech jich je stále poskrovnu.
Ačkoliv si občas lidé reuse centra pletou s vetešnictvím nebo bazarem, kde je primárním cílem zisk, přínos pro životní prostředí je podobný – předchází se vzniku odpadu a prodlouží se život funkčním věcem, které by jinak skončily v popelnici. Dlouhodobý dopad redukce odpadu pomáhá také šetřit vodu a zdroje nutné k výrobě nových věcí, předchází se zbytečným emisím z dopravy a výroby.
Nejlepší odpad je ten, který nevznikne
Ačkoliv se Boskovicím úspěšně daří snižovat množství směsného odpadu a naopak zvyšovat poměr vytříděného, ideální je stále prevence: „Jsme jako Česko zaseklí, myslíme si, že správně operujeme s odpadem, když recyklujeme – jenomže jiné země začínají u bodu jedna, a to nevytvořit odpad vůbec,“ komentuje Vladěna Koudelková situaci s odpady. „Na konci října si chceme říct, co jsme tady za ten rok udělali, jaký objem odpadu ušetřili, protože se to nezdá, ale to jsou opravdu tuny měsíčně.“
Funkční nepotřebné věci, od nádobí a drobných potřeb do domácnosti, přes svítidla až po umělecká díla nebo gramofonové desky – to vše jsou typy věcí, které Prostředník přijímá. Na rozdíl od jiných provozoven centrum nepřijímá nábytek nebo oděvy. Provozuje však virtuální nábytkovou banku, díky které mohou lidé nábytek nabízet i získávat skrze obyčejnou nástěnku. „Točí se nám tu řekla bych tuny velkoobjemu měsíčně,“ upřesňuje rozsah služby Vladěna Koudelková. „Zkusili jsme si i textil, ale máme v Boskovicích spoustu sekáčů a u nás jsou malé prostory. Hlavně nabízíme drobné věci do domácnosti. Myslela jsem, že staré příbory a hrnce nikdo chtít nebude, ale kupodivu úplně obyčejné věci do domácnosti jsou největší tahák. Tyčový mixér za padesát korun. Napařovací žehlička za stovku. Lidé potřebují základní výbavu, často třeba na ubytovnu.“
Zboží do Prostředníku putuje i přes Reuse point na sběrném dvoře v Boskovicích, kam lidé funkční věci nosí. Obsluha sběrného dvora upozorní, že funkční věci mohou lidé odložit sem. I sebemenší maličkost musí však projít rukama někoho z provozovny – uvádění věcí zpět do oběhu je nutnou součástí procesu a velkou časovou investicí. Skrze veřejnou sbírku je následně částečně hrazen provoz centra. „Z velké části vše vykonáváme dobrovolnicky, z lásky k přírodě a lidem.“
Přínos nejen pro životní prostředí
Vedle ekologického dopadu má centrum také sociální přesah. První půlrok provozu bylo otevřeno pro lidi v nouzi s možností vyřídit si doklady nebo obstarat hygienu. „Reuse centrum jsem chtěla dělat kvůli lidem, kteří jsou v té sociální propasti čím dál víc. A jsou to bezdomovci, které u sebe za domem vídám od první třídy, ale i další lidi, kterých stále přibývá,“ popisuje Vladěna Koudelková motivaci pro posílení sociálního rozměru reuse centra. „S Charitou se nám podařilo udělat otevřené pondělky – lidé si tu mohli vyřídit třeba občanku, papíry, umýt se, převléct se. Ale dostalo se to do úplně neuvěřitelného měřítka. Po tom tři čtvrtě roce nám tady v pondělí stávaly fronty. A dostali jsme se do takové kolize, že jsme čekali, který ten provoz umře dřív.“
V tento moment se již služba pro lidi bez domova přesunula do nových prostor bývalého Mountfieldu, reuse centrum zprostředkovává už jen hmotnou pomoc institucím a organizacím, jako jsou například dětské domovy: „Instituce nás kontaktují s požadavkem o pomoc, my se snažíme ty věci rezervovat nebo děláme sbírky na konkrétní věci. Některé produkty putují zdarma přímo lidem v nouzi. Udržovat si jen reuse provoz je samozřejmě jednodušší, protože pro nás jsou ty další služby strašná komplikace, ztráta času, energie i financí. Sociální přesah je pro nás ale hrozně důležitý.“
Koupit si hrnek a poklábosit o počasí
Jako důležitý aspekt fungování reuse center vidí Vladěna Koudelková komunikaci a práci veřejností. Přestože jsou Boskovice proslulé svou secondhandovou nabídkou, přesvědčit širokou veřejnost, že nakupování použitých věcí není stigma, dá zabrat. „Máme tady luxusní sekáčovou kulturu a předháníme se, kdo co lepšího ulovil a za kolik. Ale tohle je jiné, možná mají lidé obavu, že je někdo uvidí nakupovat použité věci,“ popisuje svou frustraci Vladěna Koudelková, „Myslím si, že nám nepřibývají Boskováci. Kdo sem chtěl přijít, už sem přišel. Přibývají lidi z jiných měst, někdo si sem zajede z Brna, spojí to s návštěvou kamarádky, jezdí sem paní, která má kavárnu v Blansku, kupuje si tady hrníčky a dělá z nich květináče. To je radost.“
Zpřístupnit myšlenku znovuužívání věcí se Prostředník snaží i skrze akce pro veřejnost. Nejviditelnější z nich byl Reuse týden v dubnu, který přilákal velkou spoustu lidí na módní přehlídku, blešák a workshopy. Hlavní akce, módní přehlídka moderovaná Petrem Rychlým, zaplnila ulici 17. listopadu: „Oslovila jsem ke spolupráci na módní přehlídce paní Kejíkovou, kam chodím do sekáče odjakživa. A ta mi povídá, že jí nedávno zákaznice říkala, že se jí v noci zdálo, jak chodila jako modelka na módní přehlídce s oblečením ze secondhandu. A já tam dojdu a nabídnu jí, ať uděláme přehlídku – tak jsme tam stály jako opařené a dívaly se na sebe,“ popisuje souhru nápadů Vladěna Koudelková. „Nakonec jsme oslovili klienty reuse centra a sekáče, a měli jsme obří zájem. A ty ženský se na to strašně těšily, že půjdou jako modelky přes ulici 17. listopadu. Akce měla úplně neuvěřitelnou energii,“ popisuje úspěch organizátorka.
Komunitní přesah Reuse centra Prostředník je vidět už při první návštěvě. Lidé vcházejí bez zjevného cíle, jen tak nakouknou, jaké novinky přibyly do regálů, povídají si o počasí a zahrádkaření, kupují si drobnosti na rozveselení po těžkém dni v práci. „Na náměstí skomírají malé provozovny a obchůdky, kde měli lidé ten obyčejný kontakt. Dřív se potkali v pekárně, dneska jedou jen autem do toho Kauflandu. I proto jsme sem dali kafe koutek,“ popisuje Vladěna Koudelková další rozměr provozovny.
Velkou výzvu pro reuse centrum představuje financování. Na úrovni obcí ani státu neexistuje systémové řešení, které by bylo snadno dostupné pro tento typ provozů. O vytvoření vhodných dotačních podmínek usiluje Reuse federace, v daném momentu si však centra musí pomoci, jak umějí nejlíp. Neobejdnou se bez dobrovolnické pomoci a finanční podpory od soukromých či veřejných dárců. Spoluzakladatelka popisuje složitost finanční udržitelnosti reuse centra: „Ten provoz si sám na sebe není schopen vydělat. My tady nemáme žádné zaměstnance, je nás tady asi desítka lidí a jedná se v drtivé většině o dobrovolnickou práci. Já jsem tady od října zadarmo. Většinu provozoven buď někdo finančně podporuje, nebo dostanou prostory – my jsme na to od A do Z sami.“
Největší částku rozpočtu reuse centra tvoří komerční nájem. „Když jsme žádali kraj o mimořádnou dotaci, tak nám řekli, že máme úžasný projekt a líbí se jim, ale že rozpočet je momentálně vyčerpaný.“ Vladěna Koudelková, která je sama zastupitelka a radní za Změnu22, se také dvakrát pokoušela vyjednat finanční příspěvek od města. Ale bezúspěšně. Chce to po volbách zkoušet znovu, ačkoliv znovu kandiduje a její střet zájmů je při vyjednávání dotace hlavní problém. „Je to transparentní projekt, všude po republice platí, že reuse prostě není byznys. Kdybych nebyla v zastupitelstvu, tak ty projekty nejsou tak viditelné. Ale možná kdybych byla z ulice, tak mám i lepší vyjednávací podmínky, těžko říct,“ komentuje situaci Vladěna Koudelková.
Jak se ukazuje, provoz reuse centra není jednoduchá záležitost a balancování na hraně udržitelnosti je součást celé myšlenky. Přese všechny výzvy vidí Vladěna Koudelková naději: „Musím tady fungovat jak Brouk Pytlík – být na jednu stranu manažer, na druhou zametač odpadu, administrativní pracovník, sociální pracovník a vlastní terapeut. Někdy je to strašně, strašně náročný. Říkám si, že to je překlenovací fáze a že fungujeme a chodí sem lidi,“ uzavírá.
