V boskovickém muzeu se konala schůzka, která měla představit myšlenku jeho sloučení s blanenským muzeem a vizi, kterou Jihomoravský kraj do budoucna má. Nakonec však byla schůzka výpovědí o něčem docela jiném – o chování naší krajské reprezentace. Komentář napsal Tomáš Trumpeš.
„Srdečně zveme na veřejné setkání se zástupci Jihomoravského kraje a muzejníky, kde představíme myšlenku sloučeného muzea s plánovaným názvem Absolonovo muzeum Blanenska a Boskovicka. Náměstek hejtmana Jihomoravského kraje Mgr. František Lukl představí vizi zřizovatele a budete mít příležitost zeptat se na cokoli by vás zajímalo v souvislosti se spojením blanenského a boskovického muzea v jednu instituci.“
Tak znělo pozvání na akci, která se konala ve čtvrtek 11. června v boskovickém muzeu. Návštěvníky však na místě čekalo překvapení – náměstek Lukl ani nikdo další z politické reprezentace kraje na setkání nedorazili. Politická reprezentace kraje tak svým způsobem dokonale završila svůj přístup k městu, dalším partnerům i veřejnosti, který od počátku drží ve věci sloučení boskovického muzea s blanenským. Naprostá neústupnost v kombinaci s naprostou neochotou cokoli smysluplně vysvětlovat a vést otevřený dialog ještě předtím, než k rozhodnutí dojde.
Poslední slovo bude mít příští týden krajské zastupitelstvo, ale z chování představitelů kraje lze usuzovat, že vše běží podle předem nalinkovaného scénáře, ve kterém zastupitelé sehrají roli poslušné stafáže, a veřejnost, včetně té odborné, hrála roli obtížného hmyzu.
Na setkání nakonec argumentoval za kraj pouze představitel úřednického stavu Petr Fedor, vedoucí odboru kultury a památkové péče, se kterým jsme o dění v muzeu nedávno mluvili i v našich novinách. Tomu evidentně nedělá problém sehrát roli služebníka a muže na nepříjemnou práci, která krajské politiky zjevně jen obtěžuje. Třeba bavit se s lidmi a diskutovat s nimi o tom, jak pečují o svěřené veřejné statky a hodnoty. Ani z jeho strany už ale nezaznělo nic nového ani podstatného, i on spíše demonstroval účelovou argumentační hru, která se neštítí ani zjevně nepravdivých popisů dosavadního procesu slučování.
Dnes už asi nikdo nepochybuje o tom, že kraj muzea sloučí. Je třeba opět zdůraznit, že samotný fakt sloučení není předmětem této kritiky, ta náleží povolanějším. Přestože ale i odborná kritika existovala, ani ona kraji nestála za to, aby se s ní otevřeně, věcně a důstojně vypořádal.
Zde kritizujeme především způsob chování krajských politiků, kteří mají kulturu (!) na starosti. Na setkání zaznělo opakovaně hned z několika úst něco, s čím nelze souhlasit: Muzea patří kraji a ten si s nimi tudíž může dělat, co chce. Je třeba znovu připomenout, že toto pojetí výkonu veřejné moci je v demokratické společnosti zcela nepřijatelné. Zvolení politici se nemají a nemohou chovat jako feudálové, kterým něco patří, a ignorovat veřejnou debatu i elementárně kultivovanou komunikaci se svými politickými partnery, jako je kupříkladu město, ve kterém jejich muzeum sídlí a od kterého je před pár lety převzali.
Obzvlášť trpká může být tato zkušenost pro příznivce politických stran, které samy sebe obvykle řadí na takzvanou demokratickou část spektra. V době nárůstu vlivu populistických a extremistických stran je to bohužel právě takovéto neurvalé chování krajských představitelů Starostů a koalice SPOLU, které tomuto vzestupu sil zpochybňujících demokratickou správu země silně nahrává.
Úplně překvapivé to asi není právě u krajského náměstka pro kulturu Františka Lukla, který ke Starostům opsal pozoruhodný politický oblouk od Zemanovců, za které dokonce zastával post v takzvané Zemanově úřednické vládě bez důvěry. A dnes čelí jako dosluhující starosta Kyjova nařčením ze zneužívání své pozice.
Ale zpět k muzeu. Kultura je mimo jiné citlivý ekosystém vztahů a do nepříjemné situace tak kraj přivedl především blanenskou ředitelku Pavlínu Komínkovou, kterou řízením boskovického muzea dočasně pověřil. Získat si důvěru poté, co přijdete jako vykonavatelka vůle politiků chovajících se tak arogantním a mocenském způsobem, je těžký úkol. Už výběrové řízení na ředitelský post nového Absolonova muzea Blanenska a Boskovicka bude logicky považováno za předem rozhodnutou a připravenou frašku. Postup kraje zkrátka napáchal velké škody na důvěře a vztazích.
Zároveň platí, že pro Boskovice je muzeum nesmírně důležité, máme ho rádi, přejeme mu to nejlepší a podporujeme jeho dobrou práci v jakémkoli organizačním uspořádání. Město, my novináři, i kulturní veřejnost ale budeme muset také o to pozorněji hlídat, jak bude kraj dál s naším muzeem nakládat. Ono totiž je jako veřejná instituce naše, nikoli politiků, kteří se tváří, že je jen jejich. Jsou placeni z veřejných peněz, aby se o ně starali, čehož součástí je včas a vhodnou formou vysvětlovat své kroky a získávat pro ně základní společenskou podporu.
