Jednání zastupitelstva může působit suchopárně, někdy až úmorně. Je to logické, řeší se konkrétní věci, často technikálie, které jsou samozřejmě důležité, politický podtext také moc nenahrává sofistikované diskusi. Přesto občas dojde k nějaké intelektuálně podnětné výměně názorů. Na posledním zastupitelstvu jedna takto mimořádně zajímavá debata proběhla a stojí za to si ji připomenout. Vedli ji především Radek Pernica (Změna22) a Jaroslav Dohnálek (SPOLU, ODS).
Už při projednávání jednotlivých investičních akcí mezi zastupiteli probublávala debata o tom, jestli je přístup města k investičním akcím správný. Tedy konkrétně jestli je správně stanovené pořadí priorit a plánů u největších investičních akcí, jestli se vedle nich má město pouštět i do menších projektů a jakým tempem a s jakou mírou rizika a případných úvěrů má město investiční akce plánovat.
Podstata poměrně věcné, zajímavé a pro město zcela klíčové diskuse tedy spočívala v konstruktivním sporu, který bychom mohli označit jako konflikt odvahy a opatrnosti. Ve světle blížících se komunálních voleb člověka napadá, že možná toto je hlavní téma a hlavní klíč k letošnímu volebnímu klání. Teď můžeme říct, že to vypadá, že máme dobře připravené nebo alespoň slibně rozchystané projekty – což je hlavní zásluha tohoto vedení města – a máme na ně naspořený i docela značný základ finančních rezerv – což je možná zase hlavní zásluha předchozích vedení města. A ve volbách budeme rozhodovat o tom, komu dáme důvěru, aby projekty přivedl k uskutečnění. A jakým způsobem by to měl dělat. Spíš odvážně, nebo opatrně? Nebo budou voliči hledat někoho třetího, kdo nabídne a definuje střední cestu?
Pro vstup do této debaty stojí za to zamyslet se nad tím, co za jednotlivé tábory dokázali dobře formulovat Radek Pernica a Jaroslav Dohnálek. Prvně jmenovaný reagoval v delším projevu na předchozí poznámky zastupitelů k rozpočtu a investičnímu výhledu, druhý jmenovaný pak v diskusi odpověděl ze své perspektivy. Neděláme to často, ale obě vyjádření publikujeme v přepisu, protože si myslíme, že si zaslouží pozornost.
Radek Pernica: Pojďme otevřít stavidla, pojďme investovat
Byl bych velice nerad, kdyby to vyznělo tak, že se město Boskovice kvůli rozpočtu na rok 2026 dostává do nějaké finanční nestability. Blok diskuse kolem parku, SVČ a rozpočtu by tak mohl vyznít. Chtěl bych říct, že to tak není. Díky našemu společnému úsilí, díky vám, co jste hospodařili dříve, patří město Boskovice do kategorie bohatých měst. Na našich účtech leží nemalé množství peněz, které je připraveno pro investice. V další fázi si město jako klient bankovního ústavu dokáže nakoupit peníze za poměrně nízká procenta. Úvěr není sprosté slovo. V silách našeho města není našetřit si dvě stě nebo tři sta milionů pro to, abychom je mohli investovat. Než ty peníze našetříme, ztratí mnohem větší hodnotu a cena stavebních prací stoupne tolik, že zjistíme, že šetřit v podstatě zase nemá takový smysl. Bavím se o těchto horentních částkách.
Co z toho plyne? Máme před sebou rozpočet na rok 2026, ze kterého jsme vyjmuli investici ve výši 110 milionů korun na SVČ, pustili jsme investici do parku a rozpočet se v tuto chvíli bude chovat příčetně a bude vykazovat pozitivní stránky, se kterými se dá hospodařit.
Při vědomí toho, že nás čekají tři velké investiční akce, si dále myslím, že je třeba nerezignovat na drobnější občanskou vybavenost a drobnější investice v řádu jednotek milionů korun a tuto investiční aktivitu úplně nezašpuntovat a přemýšlet i o těchto drobných investicích jako o důležitých.
Teď ty tři velké investiční akce – nevím, jestli jsme dostatečně seznámeni s tím, v jaké jsme situaci, ale v současné chvíli se pouštíme do parku, máme tady další velkou investiční akci, která má stavební povolení a otevřou se obálky na halu a z toho vzejde něco, co skokem posune realizaci haly dál. To všechno bude vyžadovat nemalé finanční prostředky, ve vedení města se budeme muset více zamyslet i nad stránkou příjmu rozpočtu – bavili jsme se o tom i na semináři, modelový příklad je potenciální prodej pozemku a nemovitosti stávajícího SVČ. Ale tím by to z mého pohledu končit nemělo, myslím si, že město disponuje dalšími majetky, které by se daly prodat a výnosy z toho použít na investice do těchto velkých akcí. Budeme muset ty akce rozfázovat a nataktovat je tak, abychom byli schopni je ufinancovat. Ano, to je pravda, budeme na tom pracovat v dalším období.
Nicméně město naší velikosti je schopno tyto investiční akce s úvěrovou podporou umořit, uhradit a dotáhnout je do konce. Potom je samozřejmě otázkou, kolik bude stát provoz těchto domů, kdo je bude spravovat a jaké finanční prostředky budeme muset investovat do provozu. Ale v celku jsme město, které má konsolidované své vlastní veřejné prostředky a když s nimi budeme nakládat tak, jak se tady víceméně shodujeme, jsme schopni to utáhnout. Je to tak, trvám si na tom a chtěl bych říci, že město je v dobré finanční kondici a uvažované výdaje s úvěrovou podporou za procentuální nákup peněz, o kterém tady paní inženýrka (vedoucí finančního odboru Pavla Nováková) mluvila, jsou dobrý krok. Nebojme se toho, pojďme trochu otevřít ta stavidla – i přesto, že jsme se dostali do poměrně bizarní situace, kdy naše město touží už asi padesát nebo kolik let po sportovní hale a po knihovně a místo toho, shodou okolností, teď investujeme do parku a chystáme se investovat do SVČ, což jsou dvě investiční akce, které nehrají hlavní prim a hlavní řád. Nicméně to se všechno může změnit, uvidíme, co hala, a ke knihovně bych chtěl říct, že teď není v rozpočtu, ale odpracovalo se na ní nemálo činnosti – ta hlavní je, že proběhla soutěž a nyní se projektuje. Bude se projektovat, pak se bude povolovat a celá ta anabáze bude trvat minimálně dva roky, než to dotáhneme do stavebního povolení. Do té doby se může cokoli stát a knihovna se může začít též realizovat.
Co chci říct: Nebojme se toho, pojďme otevřít ta stavidla, pojďme investovat, pojďme vybavovat město občanskou, kulturní, sportovní a vzdělávací infrastrukturou tak, abychom do budoucna měli kam chodit, kde cvičit a kde realizovat naše společensko-kulturní a vzdělávací povinnosti. V případě, že se toho budeme bát a budeme se neustále zabývat jenom tím, jestli ušetřit čtyři miliony za rybník, nebo ne, tak se k tomu nedostaneme, tu odvahu nezískáme a ty stavby nepostavíme. Ještě jednou: já si myslím, že si to můžeme dovolit, že náš rozpočet na to má a že naše město je dostatečně bohaté a konsolidované na to, aby nemuselo mít strach a mohlo do těchto velkých investic jít.
Jaroslav Dohnálek: Všechno neufinancujeme, budeme muset vybírat
Pan Pernica to sice shrnul, ale zase v té obecné rovině. A jestli i staří obchodníci říkali, že se musí začít šetřit u těch nejmenších položek, tak my můžeme mít srdce jako kníže Rohan, my tady můžeme si plánovat, já nevím, co všechno, ale kdybych vám teď jenom jmenoval – školy, sokolovna, nemocnice, doprava, vodohospodařina, knihovna, kotelna, která je mrtvá na Havlíčkově ulici… Tak já třeba říkám v tuto chvíli, jestli je strašně nejdůležitější i pro Vratíkov tam mít za 4 miliony propojené budovy „visutým mostem“, anebo udělat za 4 miliony nějakou nejnutnější opravu v sokolovně.
A prostě jestli takhle nezačneme, můžeme mít odvahu, jakou chceme. To, že jsou Boskovice v dobré finanční kondici, všichni vědí, ale co nás všechno čeká, prostě neufinancujeme. Budeme muset selektovat.
Proto jsem se zeptal, když už jsme vykládali před dvěma roky, jak musí být ve Vratíkově obchod a jak ho občané Vratíkova strašně potřebují – jinak že tam vlastně nemůžou žít, proto jsme to kupovali od Jednoty – najednou tam můžou žít bez obchodu, ale nemůžou žít bez toho, že tam propojí dvě budovy. To je prostě trošku otočka minimálně o 180 stupňů a já si myslím, že toto budeme muset čím dál víc zvažovat, do čeho se i v tom drobném pustíme, anebo nepustíme.
Jinak si o těch velkých věcech zase jenom necháme zdát a my starší už se jich nedožijeme.
Tolik tedy zajímavé proslovy k tématu, které pokládáme za důležité. Politiků se na ně budeme určitě dál ptát a jejich názory podrobněji zkoumat. Boskovice se ve volebním roce nacházejí z hlediska investic ve zlomovém momentě. A během nejbližších týdnu uvidíme, jakým konkrétním způsobem do toho promluví sportovní hala – po oznámení výsledků architektonické soutěže a ceny, kterou by za ni mělo město zaplatit. Pozitivní závěr by mohl znít, že teď už nás nečekají debaty o tom, jestli budeme něco dělat, ale co budeme dělat, kolik toho zvládneme a v jakém tempu.
