Adaptace měst na klimatickou změnu přináší nejrůznější témata a opatření, kterými je možné zlepšit život ve městě v horkých letních měsících. Jedním z témat je i vhodné řešení střech – diskutovalo se nedávno i na boskovickém zastupitelstvu v souvislosti s plánovanými stavbami veřejných budov. O střechách zelených i bílých napsala pro Ohlasy text Kristýna Kráčalíková ze Zelené peřiny.
Zima sice ještě neskončila, ale s příchodem jara a horkých letních dní opět vyvstane otázka, jak si pomoci v hustě zastavěných prostorech našeho města, abychom snížili dopady přibývajících dní s tropickými teplotami. Každý rok se díky výzkumům zaměřeným na mikroklima měst posunujeme dál a jsme schopní lépe reagovat a adaptovat se na počasí, na které jsme v našich podmínkách nebyli zvyklí. Možností, jak si může poradit jedinec i celá obec, je už známo poměrně hodně.
Na našich oknech necháváme dělat venkovní žaluzie, které jsou přes den zatažené, aby se nám sluneční záření nedostávalo do bytů. Módnost tmavých kočárků, které mnohdy v teplých letních dnech kvůli své barvě dosahují až 50℃, už naštěstí také upadá a přecházíme ke světlým barvám, které se tolik nepřehřívají. Vznikají různé adaptační strategie, jak utvářet veřejný prostor tak, abychom se v něm cítili dobře, a přitom se chovali klimaticky správně. Ve větších městech se tak za horkých dní často objevují kropicí vozy, dětská hřiště se staví se zastíněním a z materiálů, které se v létě tolik neohřívají, protože jinak může dojít až k popálení dítěte. V centrech měst se objevují vodní prvky.
V obcích větších i menších však stále bojujeme se vznikem tepelných ostrovů. Ty nemusí být nutně jen v centrech měst, ale zkrátka se vyskytují v místech, kde je hustá zástavba, málo zeleně a vodních prvků, které by mikroklima ochlazovaly svým přirozeným vypařováním.
V minulém roce během léta vyšel na řadě míst článek vědců z Akademie věd ČR v Brně, který se zabývá problematikou tepelných ostrovů, městské péče o zeleň a také zelených střech, které zažily v minulých letech boom třeba i díky možnosti čerpání dotačních prostředků na jejich zbudování.
Co se týče zelené střechy, je zde zásadní, jaký typ zvolíme. Ochlazování okolí pomocí rostlin je založeno na odpařování vody, kterou v sobě rostliny mají. Zjednodušeně můžeme vybírat ze tří typů zelených střech. Asi nejhůře, co se týče ochlazování okolního prostředí, je na tom právě mnohdy preferovaná střecha osázená sukulenty. Ty totiž prostředí v podstatě neochlazují, protože vodu zadržují, aby měly zásobárnu na horší časy.
Druhým typem zelené střechy může být střecha travnatá a člověkem pravidelně zalévaná. Tato střecha už sice okolí ochlazuje odpařováním v řádech celých stupňů, je potřeba ji ale zalévat, pečovat o ni a případně i dosazovat, což se mnohdy dost prodražuje – nehledě na časovou náročnost péče o takovou střechu.
Třetím a kupodivu nejjednodušším typem je střecha sice také travnatá, avšak ponechaná bez péče a zálivky. Taková střecha prostředí ochlazuje odparem vody a navíc nám odpadá složitá péče. U tohoto typu střechy se v podstatě už dopředu počítá s tím, že během letních dní tráva poschne a ztratí svoji zeleň, ale jakmile zaprší, tráva se vzpamatuje a opět se zazelená. V principu tak můžeme říci, že se zde uplatní právo silnějšího. Místo trávy, která vysoké teploty nevydrží, vzejde nová a odolnější, která už je lépe schopna odolávat slunci a ochlazovat prostředí.
Celkově však všechny typy zelených střech teplo pohltí a některé i ochladí okolí odparem vody. To ale ještě není úplně to pravé ořechové.
V důsledku oteplování totiž bojujeme především se zpětně vyzářeným teplem, které nám rozpálené povrchy vypouští zpět do atmosféry. Navrženým řešení se tak zdá celkem elegantní a i levná varianta využívat střechy, které budou mít bílou barvu. Ta se totiž chová úplně stejně jako sněhová pokrývka a sluneční záření odrazí zpětně do atmosféry, kde se pak zhruba z 80 % dostane nad její hranici, tedy do prostoru, kde už nás neohřívá.
Samozřejmě nemůžeme chtít mít všechny plochy střech bílé. Na viditelných místech bychom se měli snažit i o estetické hledisko, abychom se v našem prostoru cítili příjemně – nehledě na fakt, že množství bílé barvy by bylo náročné pro naše oči. Měli bychom se ale snažit v místech, kde to jde, bílé střechy využít a pomoci si tak s rostoucími teplotami.
S narůstajícími teplotami, častějšími extrémy počasí typu příchodu vln veder a povodní z přívalových dešťů se slovo adaptace a mitigace stává klíčovým tématem. Zelené střechy představují jednu z možností, jak snižovat teplotu v zastavěných oblastech. Jejich účinnost však závisí na typu zvolené vegetace a způsobu údržby. Sukulentní typ střechy spíše nepřispívá k ochlazení a mělo by se od jejich realizace upouštět. Travnaté střechy, zejména ty, které jsou ponechané přirozenému růstu, mohou mikroklima zlepšovat.
Nejefektivnější je však využívání bílých barev, které odrážejí sluneční záření a snižují zbytečné přehřívání budov a jejich okolí.
Zatím neexistuje jedno univerzální řešení, jak být efektivní v boji s tepelnými ostrovy, ale kombinace adaptačních a mitigačních strategií už nyní na mnoha místech měst přispívají k příjemnějšímu a klimaticky odolnějšímu městskému prostoru.
