Ve středu 23. října proběhne od 19.00 v evangelickém kostele v Boskovicích Koncert pro Sudickou školu. Ve prospěch této jedinečné církevní MŠ a ZŠ v nedalekých Sudicích, otevřené v září 2022, vystoupí neméně jedineční hudebníci – Irena a Vojtěch Havlovi. Koncertně provedou čtyřruční skladby pro piano a varhany, jež vyšly v květnu letošního roku na albu Four Hands u vydavatelství Animal Music. O Havlových a novém albu pro Ohlasy napsal hudební publicista Jan Hocek.
Počátek společného hraní manželů Havlových najdeme již v polovině osmdesátých let minulého století, kdy vznikla experimentální formace Capella Antiqua e Moderna. Ta prováděla díla evropské klasické hudby od renesance až po současnost. Počátkem devadesátých let Havlovi spolupracovali s nedávno zesnulým písničkářem Oldřichem Janotou. Zhusta poté navštěvovali Indii, aby zde studovali tamní tradiční hudbu a spiritualitu. Experimentovali s meditační a minimalistickou hudbou, a postupně tak vznikl jejich osobitý hudební výraz. Intenzivní koncertní aktivita je zavedla do mnoha zemí Evropy, Afriky, také do Japonska, Kanady a Spojených států. Natočili dosud 23 alb, jako zatím poslední je právě Four Hands, které vyšlo nejen na CD, ale také na 2LP.
Novinka přichází po dlouhých čtrnácti letech, kdy vyšla nahrávka Smyčcem (Galén, 2010), obsahující novou hudbu pro violy da gamba. Nepočítaje v to ovšem LP Zpráva o záchraně mrtvého / Křižáčci, které spatřilo světlo světa před dvěma lety. Tenhle vinyl se soundtrackem k uvedeným filmům tvoří totiž starší skladby, byť zde fungují v jiném kontextu. Lze tu navíc vystopovat zárodek nynějšího alba, to jest další nástrojový fenomén v rukou Havlových – klavír a varhany.
Four Hands tvoří 77 minut hudby. Stopáž, která samozřejmě může být při koncertním provedení proměnlivá, je rozdělena do tří částí a obsahuje celkem devatenáct skladeb. V první, nejrozsáhlejší části hrají Havlovi čtyřručně na klavír, ve druhé pak na varhany. Ve třetí znějí oba nástroje spolu, takže již nejde o čtyřruční hru, která staví na intimitě interpretačního sepětí, ale o dialog v pravém slova smyslu. Ovšem společným jmenovatelem této hudby je minimalismus, čili repetitivní rytmičnost a různě bobtnající figury, citlivá práce s dynamikou a výrazem každé skladby. Ani špetka nabubřelosti a prvoplánovosti.
Klavírní část v sobě skrývá směs perlivých tónů a hluboké zasmušilosti, vlnění melancholické melodičnosti, zurčivé výrony rozmáchlých drúz, prostou, čistou, vroucí jímavost v kontrastu se zahuštěnou hymničností, naléhavé houstnutí, vznětlivou poezii tónů, údernost minimalismu, gejzír dramatických tónů, cinematickou romantiku i exprese, krystalicky čistou lyriku a něžná pohlazení.
Čtyři ruce varhanní jsou syceny kostelní prostotou s dronovým dozníváním a spodním ostinatem, hutností a naléhavostí, mocnou sugestivitou a vzepětím emocí až k vzdorovitosti.
V závěrečné části se víceméně vracejí motivy, které již zazněly, tentokrát ale v kontrapunktickém dialogu mezi klavírem a varhanami. Vyvře tu naléhavost výrazové a dynamické proměnlivosti, omamující proud vzletné i ponorné lyriky, jímavá melodičnost, která ve finále doslova vybuchne a posluchače uchvátí.
Přičteme-li k tomu živoucí atmosféru sakrálního prostoru, ve kterém tato hudba zazní, čeká nás neobyčejný umělecký i duchovní zážitek!
