Co se děje ve zrušeném lomu na hlínu? Takzvanému boskovickému hliňáku jsme se před několika lety věnovali zpravodajsky, tentokrát nám o něm napsala velice zajímavý článek přírodovědkyně Deana Láníková, která popisuje, jak se takové místo stává „oázou života“.
Na severozápadním okraji našeho města se nachází bývalý lom na hlínu, běžně známý jako hliňák či hliník. Původně se zde těžila hlína pro potřeby místní cihelny, dnes už je lom pár desítek let nevyužíván. Obecně platí, že těžební prostory jsou velkým zásahem do krajiny a nepůsobí na nás, kteří máme rádi přírodu, nijak vesele. Když však lidé s těžkou technikou prostor opustí a ponechají jej „napospas přírodě“, začnou se zde vyvíjet mnohdy velmi cenné biotopy se vzácnými druhy rostlin i živočichů. Paradoxně tak často vznikají biologicky hodnotnější lokality, než byly na daném místě před těžbou.
Přesně to se stalo v boskovickém hliňáku, který je v jinak jednotvárné zemědělské krajině poznamenané kolektivizací v 50. letech cenným útočištěm (refugiem) pro různé druhy flóry a fauny. V lokalitě bývalého lomu najdeme rozmanitá stanoviště, jako jsou strmé hliněné stěny, vlhká místa na samotném dně lomu, křoviny, rákosiny, a dokonce se zde udržuje i mělká tůň. Po skončení těžby se sem během let pomocí větru a také díky živočichům přirozeně rozšířily různé byliny, trávy a „pionýrské“ dřeviny, mezi které patří například břízy, borovice, osiky, vrby a další.
Poprvé jsme sem s rodinou náhodně zavítali asi před 15 lety při víkendové vycházce. K našemu velkému překvapení jsme zde objevili vedle různých ne zcela běžných mokřadních druhů rostlin hned několik vzácných ohrožených druhů. Našli jsme například šáchorovitou bylinu suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium), orchidej prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata) nebo růžově kvetoucí rostlinu z čeledi hořcovitých zeměžluč spanilou (Centaurium pulchellum). Nejpřekvapivějším nálezem však byla přeslička různobarvá (Equisetum variegatum), která je v České republice řazena mezi kriticky ohrožené druhy a vyskytuje se pouze na několika málo lokalitách. V nejhlubší sníženině na dně lomu se zde v té době vyskytovala velmi bohatá populace zaujímající plochu několik desítek metrů čtverečních. Tato přeslička osídluje specifická stanoviště s obnaženým povrchem půdy a dostatkem vláhy, jako jsou vápnitá slatiniště nebo vlhké písky. Vhodným místem jsou také právě bývalé cihelny a pískovny. Nejbližší známé lokality s výskytem přesličky různobarvé jsou Nemilanská cihelna u Olomouce a Mohelnická pískovna. Možná právě odtud vítr zavál její výtrusy i k nám do Boskovic, kde v opuštěném hliňáku našla vhodné podmínky pro život.
Po tomto nečekaném nálezu jsem lom následně v témže roce (2008) navštívila i s kolegou z Ústavu botaniky a zoologie PřF MU docentem Vladimírem Řehořkem, rodákem z nedalekého Kořence a dobrým znalcem místní květeny, a boskovickým přírodovědcem Hynkem Skořepou. Všichni jsme byli z nálezu této lokality v bezprostřední blízkosti našeho města mile překvapeni. Obdobné přírodovědné objevy je vždy potřeba zdokumentovat pro vědu a pro další generace. U rostlin se to děje – samozřejmě vedle fotodokumentace – pomocí herbářových sběrů, kdy se rostliny vylisují a podrobně popíšou. „Herbářové položky“ některých zajímavých rostlin z hliňáku jsou nyní uloženy v brněnském herbáři na daném ústavu (herbářové sbírky BRNU). Popularizační článek o nálezu vzácné přesličky jsem nedlouho poté publikovala v biologickém časopisu Živa 6/2009.
Opuštěný lom je také významným útočištěm pro živočichy. Tůň využívají různé druhy vodních ptáků, najdeme zde i ohrožené druhy ze skupin obojživelníků a plazů (skokany, ropuchy, užovky, …), rozmanité bezobratlé živočichy (potápníky, vážky, šídla, …) a mnoho dalších. Také zvěř z okolní agrární krajiny zde má zdroj vody a možnosti úkrytu. V neposlední řadě je lom vyhledávaným místem pro vlaštovky a jiřičky, které si sem zalétávají pro materiál ke stavbě hnízd – vlhkou jílovitou hlínu. Měli bychom si uvědomit, o jak vzácný prvek v současné vysychající krajině jde. V posledních letech byla některá jara značně suchá, čímž těmto pěvcům stavbu hnízd značně komplikovala.
Právě díky svému velkému druhovému bohatství jsou v České republice některé bývalé těžební prostory vyhlášeny za chráněná území a daří se je tak v krajině zachovat. Obecně platí, že zpočátku po opuštění daného lomu si příroda nejlépe pomůže sama. Během tzv. spontánní sukcese se do daného prostoru samovolně šíří rostliny i živočichové různými cestami z okolí a jakýkoli zásah člověka (například umělé výsadby dřevin) není většinou ani žádoucí. Ve většině případů však daná místa postupem času začnou zarůstat stále více dřevinami, které vytěsňují byliny v podrostu, napříkladsilným zastíněním, změnou hladiny podzemní vody a podobně. Proto je pro tato maloplošná chráněná území vždy zvolen určitý vhodný management se snahou o zachování vysoké diverzity, což nejčastěji obnáší občasnou redukci náletových dřevin a invazních druhů rostlin. Konkrétně v boskovickém hliňáku v minulosti tento prostor občas využívali jezdci na motorkách či čtyřkolkách, což lze vlastně také považovat za vhodný management, který kladně přispívá k zachování výskytu některých rostlin. Na narušených místech po těchto strojích (například ve vyjetých kolejích) totiž vznikají nová otevřená stanoviště pro konkurenčně slabé druhy, které by se v porostu vyšších zdatnějších rostlin (například rákosu) nemohly uplatnit. Dobrým příkladem je právě výše zmíněná drobná rostlina zeměžluč spanilá.
Neaktivní těžební prostory nejsou většinou volně přístupné a jejich „přírodní bohatství“ nám zůstává skryto. Jsou ale pro krajinu velmi významné a dobře slouží přírodě, i když často bohužel jen dočasně. Ani boskovický hliňák nemá vyhlídky do budoucna nijak růžové. Už několik let se zaváží stavebním odpadem a sutí. Výhledově tato lokalita tedy asi zanikne a bude využita ke komerčním účelům. Zatím je však stále větší část hliňáku „oázou života“ a jiřičky a vlaštovky sem mohou každé jaro zalétávat pro hlínu na stavbu svých hnízd.
