Jak fungují malé knihovny na malých obcích? Ideální příležitost nahlédnout na jednu z nich blíže se naskytla v Ludíkově. Knihovna v obci s asi třemi stovkami obyvatel zde totiž slaví 10 let od svého obnovení.
Když před deseti lety Blanka Matušková přijížděla do Ludíkova, aby si prohlédla dům ke koupi, uviděla v obci mimo jiné plechovou cedulku s nápisem Místní knihovna. Řekla si: „Tak to je fajn, knihovna zde je, sem se můžu nastěhovat.“ Když se opravdu nastěhovala, zjistila, že cedule není aktuální – knihovna v Ludíkově už delší dobu nefungovala.
Díky dohodě a podpoře dnes již bývalého starosty Františka Veselého a místní akční skupiny MAS Boskovicko Plus se knihovnu podařilo obnovit a Blanka Matušková se stala dobrovolnou knihovnicí. Název Modračka knihovna dostala podle jedné z historických osad, které byly součástí Ludíkova. Knihovna má dnes asi 25 pravidelných čtenářů, plus několik dalších, kteří zavítají jen občas. Kromě toho existuje další okruh lidí, kteří sice nečtou, ale do knihovny zavítají, když se zde pořádá nějaká zajímavá akce. Celkově tak knihovnu využívá víc než deset procent obyvatel.
Knihovna sídlí v prostorách bývalé mateřské školy, k dispozici má jednu větší místnost. Je zde i dětská zóna s hračkami a jedno počítačové místo, kam si dnes už spíš přijde občas někdo něco vytisknout, protože internet má každý doma.
Přísun nových knih zajišťuje do Ludíkova regionální oddělení boskovické knihovny – to v praxi znamená, že dvakrát ročně přijede z Boskovic auto naplněné knihami v pěti krabicích a nabídku pro ludíkovské čtenářky a čtenáře obnoví. Blanka Matušková ale využívá toho, že pracovně jezdí denně do Boskovic, takže na přání čtenářů zajišťuje do Ludíkova ještě další konkrétní knižní tituly třeba každý druhý týden. A Modračka má dokonce svůj vlastní fond, který čítá asi 1200 svazků. Zčásti ho tvoří historický fond původní knihovny, zčásti ho obnovuje obec, která do nákupu ročně investuje asi 5 tisíc korun. A zčásti ho doplnila knihovnice Blanka Matušková z vlastních přebytků. „Můj tlak na vznik knihovny byl taky proto, že můj dům byl tak plný knih, že nebyly kam dávat. Takže jsem darovala do knihovny asi 200 svazků,“ říká se smíchem Blanka Matušková. A dodává, že obecní knihovna není archivační ústav a nemá smysl knihy moc hromadit, protože velmi rychle stárnou – přečte si je pár lidí a pak už leží.
Smysl má především disponovat vlastní sbírkou povinné literatury pro studenty. Tedy klasická díla, která třeba studenti gymnázia musí přečíst. „Kupuju ty Čapky a všechno, co je v maturitních četbách. Boskovická nebo gymnazijní knihovna mají Kafkovu Proměnu třeba osmkrát. Ale v té třídě je 25 dětí. Takže já si zakládám na tom, že ty ludíkovské si to půjčí tady a nemusí čekat v pořadníku,“ vysvětluje Blanka Matušková.
Ta už své čtenáře a především čtenářky dobře zná a ví, jaké knihy jim objednat, případně doporučit. Největší zájem je o detektivky, a to především o ty české, protože starší generace se v překladových knihách špatně orientuje ve jménech postav. Vedle detektivek je zájem ještě o romantické a dobrodružné knihy.
Blanka Matušková roznášela čtenářům knihy i během covidu do schránek a dnes má jeden zajímavý aspekt k současné situaci, kdy se společnost vyrovnává s všeobecným zvýšením cen. „Finanční krize pro knihovny je úplně skvělá. Lidi zjistili, že koupit si dvě knížky po čtyřech stovkách je náročné. Vlastnit knihu je tak trochu nad, protože na co ji doma budeš mít? Podruhé nebo potřetí už si ji třeba nepřečteš, bude ti jen chytat prach. Takže proč si ji nepůjčit?“ popisuje Blanka Matušková s tím, že v knihovně se tak začaly objevovat čtenářky střední generace, které dříve tolik nechodily.
V Ludíkově navíc čtenáři neplatí ani žádný registrační poplatek – podle Blanky Matuškové by s účtováním takových dvacetikorun bylo víc práce, než jaký efekt by to přineslo.
Knihovna je otevřená každý čtvrtek od pěti do sedmi. „Na dveřích mám od začátku telefonní číslo a kdykoliv někdo napíše esemesku nebo zavolá, tak to řeším. Nestalo se mi, že bych někomu řekla ne. Když někdo potřebuje přijít v jiný den, zaběhnu tam, mám to kousíček od domu,“ líčí ludíkovská knihovnice. Některé knihovny jsou o prázdninách zavřené, ale v Ludíkově se snaží mít zavírací dobu minimální, i když se přes léto méně čte, protože lidé mají víc práce na zahrádkách.
Akce v knihovně bývají většinou v pátek, někdy v neděli. Od září bude v knihovně nově probíhat i výuka angličtiny, kterou knihovnice plánovala delší dobu, ale teď se konečně podařilo sehnat lektorku, která je ochotná do Ludíkova přijíždět.
Akce v knihovně Blanka Matušková dříve hodně zaměřovala na děti. To bylo v době, kdy byla sama na mateřské. Dnes říká, že už se přehoupla do trochu jiné generace a k akcím pro děti se snaží vybízet spíš mladší spoluobčanky. Dnes ji samotnou baví hlavně cestovatelské besedy a vzdělávací akce. „To ke knihovně patří,“ říká jasně.
Důležitou funkci knihovny vidí Blanka Matušková také ve vztahu k seniorům. V Boskovicích podle ní už nějaká nabídka pro seniory existuje a navíc mají větší možnost vyrazit třeba na náměstí, někoho tam potkat, popovídat si. „Za mě je to úplně nejvyloučenější skupina – senioři na malých obcích. Zjistila jsem, že některé paní sedí, koukají z okna za záclonou, až někdo půjde kolem jejich domu, a pak jdou třeba vyprášit prachovku, aby se s někým pozdravily. Spousta těch lidí už nemá ani psa, protože už si netroufnou.“
Zároveň ale ludíkovská knihovnice vyvrací, že by do knihovny chodili jen senioři, pro knížky přicházejí již zmínění studenti a také děti. Pro obrázkové knížky. A komiksy. „Třeba Grada vydala pěknou řadu, kde má verneovky, řecké báje a pověsti – všechno v komiksu. Já to neodsuzuju, každý přečtené písmenko je dobré písmenko,“ říká Blanka Matušková. A uvádí další příklad: „Teď mě hrozně nadchlo a úplně pohltilo zpracování Malého prince. Nádherná knížka. Mají to udělané tak, že si do mobilu stáhneš aplikaci, čteš tu knihu a tou aplikací si najedeš na ilustraci a ona se ti rozpohybuje. Je to dobrý most, jak natáhnout děti k papírové knížce. Čteš příběh o Malém princi, vezmeš si mobil a díváš se, jak Malý princ objíždí svou planetku. Je to určitě cesta, jak ty děcka obráceně přes technologii k té knížce vrátit.“
Pořádání akcí pro seniory převedlo Blanku Matuškovou k další aktivitě, a to jsou vzdělávací kurzy, kde se starší lidé učí pracovat na tabletech, které navíc dostanou do zápůjčky. Přihlásila se do projektu Digitální odysea a jako zástupkyni maličké knihovny se jí podařilo uspět. A dnes pořádá kurzy nejen v Ludíkově, ale v celém regionu. Na projektu se jí nejvíc líbí, že senioři dostanou příležitost si práci s tabletem vyzkoušet, protože mají zábrany a obavy, že to nezvládnou. „Není to žádná profi IT výuka. Je to o tom, že člověk si na to sáhne. A většinou se dobereme k tomu, že prostě za čtyři hodiny, co ten kurz trvá, odchází a řeknou: jo, já si řeknu vnoučatům, ať to teda koupí.“ Nyní si Blanka Matušková plánuje dodělat ještě kurz na trenéra paměti.
Kromě knih je součástí regionálního fondu i nabídka audioknih na cédéčkách. Zde je ovšem čím dál častější problém, že lidé už nemají přehrávače a nemají si CD na čem přehrát. Knihovna proto s obcí zvažuje nákup dvou menších přehrávačů, aby audioknihy mohla půjčovat i se zařízením.
Knihovnice Blanka Matušková po deseti letech práce, které se věnuje nad rámec svého běžného pracovního vytížení, říká, že ji samotnou na knihovnictví nejvíc baví kontakt s lidmi. A knihovna je podle ní pro obec důležitá – souhlasí s obvyklou knihovnickou formulí, že knihova je obývák obce. „Každý nechce jít do hospody. Mám tam i hrnky na čaj, možná by knihovna mohla být i taková kavárna obce. Hlavně se mi líbí, že každá knihovna je jiná podle osobnosti knihovníka, i když jádro je, že se stará o fond a půjčuje knížky. Jmenuje se to opravdu dobrovolný knihovník a jmenuje se to tak správně. Každá knihovna má jinou barvu podle toho, kdo tam sedí.“
