Svéhlavé rozhodnutí boskovického úřadu, nebo selhání odborníků z Památkového ústavu? To jsou dva úhly pohledu na velmi neobvyklou situaci, která nastala při schvalování rekonstrukce památkově chráněného Panského dvora na Hradní ulici v Boskovicích. Projekt rekonstrukce, jak jej představil jednatel společnosti Pražská 5, která objekt vlastní, totiž získal podporu brněnských památkářů, ale nezbytné souhlasné stanovisko mu odmítla udělit boskovická referentka památkové péče Alena Dvořáková. Oba úřady postupují obvykle ve shodě, kterou se snaží najít i s investorem. To se nyní nestalo a mezi odborníky naopak padají poměrně ostrá prohlášení.
Obnova objektu Panský dvůr podle architektonické studie vypracované architektem Jiřím Soukupem ze společnosti Studio Anarchitekt je nepřípustná – tak se dá stručně shrnout stanovisko Aleny Dvořákové, odpovědné úřední osoby pro výkon státní správy státní památkové péče MěÚ Boskovice. Bez jejího souhlasného stanoviska ovšem stavební úřad nemůže vydat stavební povolení. Odůvodnění poměrně netradičního rozhodnutí je obsáhlé a vyplývá z něj, že úhelným kamenem negativního stanoviska je především úprava a prosvětlení střech na třech křídlech čtvercové budovy Panského dvora.
„Z vnitřní strany dvora vznikne pavlač, střecha se na třech křídlech mírně zvedne, a to vytvoří prostor pro okno a vstup denního světla,“ popsal již před časem pro Ohlasy rekonstrukci jednatel firmy Pražská 5 Luděk Řehoř s tím, že podmínkou památkářů je, aby se zachovalo jedno křídlo střechy ve stávající podobě, a zároveň zůstane zachována výška hřebene a z vnější strany objektu se pohled na střechu prakticky nezmění.
Brněnským památkářům tento výsledek připadal jako vyhovující, pod souhlasným posudkem je podepsán přímo ředitel brněnského Památkového ústavu Zdeněk Vácha. „Na základě vlastních zjištění a po nastudování dostupných podkladů konstatujeme, že navržené změny funkčního uspořádání a architektonické řešení z hlediska zájmů státní památkové péče lze akceptovat,“ píše se ve stanovisku, které rovněž konstatuje, že objekt v posledních letech chátral a jeho revitalizace je vítaná. Stanovisko brněnských památkářů je podkladem právě pro rozhodnutí odpovědné úřední osoby pro výkon státní správy státní památkové péče.
Ta ale věc vidí přesně opačně. Referentka Alena Dvořáková své rozhodnutí opírá především o metodiku a ustanovení zákona o státní památkové péči. Podle těch musí při rozhodnutí vycházet ze současného stavu poznání kulturně historických hodnot, které je nezbytné zachovat při umožnění realizace zamýšleného záměru. A navrhovaná realizace by podle ní v případě Panského dvora způsobila fatální ztráty na autentických hodnotách objektu. „Za prvé by došlo k takové změně vzhledu, že by stavba v exteriéru ztratila svůj původní charakter hospodářského dvora, který si uchovávala po staletí a pro nějž byla za kulturní památku prohlášena. Tím by byla poškozena nejen památka samotná, ale na hodnotách by značně utrpěla i tato část památkové zóny. Tu tvoří zámecký areál, jehož jednotlivé prvky vytvářejí celek na základě historicky vytvořených vztahů s jistou hierarchií – hrad – zámek – park – jízdárna – skleník – dvůr – rezidence. Za druhé není možné připustit poškození a částečnou likvidaci krovové konstrukce, která v převážné míře datuje samotnou výstavbu objektu počátkem 18. století či jeho opravu po požáru o století později. V tomto směru projekt vycházel ze zcela mylných předpokladů, což dostatečně prokázaly výsledky stavebněhistorického, a zvláště dendrochronologického průzkumu,“ stojí v odmítavém stanovisku.
To se pochopitelně nelíbí investorovi ani architektovi, kteří se domnívají, že věnovali přípravě projektu a jeho sladění s požadavky památkářů maximální úsilí. O projektu rekonstrukce Panského dvora se diskutuje už dva roky. Nejprve byla předkládána trochu jiná varianta, nové projednávání výsledného návrhu začalo na podzim loňského roku. Na Panském dvoře se mimo jiné sešla odborná památkářská komise, která čítala dvanáct odborníků. Poté investor s architektem konzultovali projekt na generálním ředitelství Národního památkového ústavu, a to přímo s ředitelkou Naděždou Goryczkovou. „Na základě jejího komentáře byl projekt upraven a k dalším konzultacím mi byl přidělen brněnský profesor Stehlík,“ vysvětlil architekt Jiří Soukup.
Právě o názor velké autority památkové péče a doyena brněnské kunsthistorie se dnes autoři projektu především opírají. A jeho dobrozdání bylo důležité i pro souhlasné stanovisko brněnského Památkového ústavu. Podle jeho ředitele Zdeňka Váchy není rozdílné stanovisko obou úřadů zcela nezvyklé, obvykle k němu však dochází v opačném gardu, kdy je správní orgán méně striktní než památkáři. Také proto jsou to právě oni, kdo s investorem komunikují už ve fázi příprav projektu. Proto byla konzultace s památkáři stěžejní i pro autory rekonstrukce Panského dvora. „Výsledný projekt je výsledkem soustavné práce mnoha lidí a mnoha konzultací – památkářské komise, generálního ředitelství památkářů, profesora Stehlíka, brněnských památkářů, mě a kolegů z ateliéru. A výsledkem je stanovisko úřednice, které nežádá o žádné doplnění, vysvětlení, nic. To je pro mě nejhorší, že to nakonec celé vyhodnocuje člověk, který se neúčastnil půlroční přípravy odborníků a zhodnotí to takzvaně od stolu,“ vyjádřil svou nespokojenost autor projektu.
Nesouhlasí ani s věcným postupem a způsobem odůvodnění, tedy odvoláním se na obecnou celorepublikovou metodiku z roku 1990. Památky je podle něj třeba posuzovat individuálně, přemýšlet o jejich dalším využití a umístěním v okolí. „My památky opravujeme po celé republice, přístup je vždy individuální, proto se k tomu zvou odborníci a probíhá diskuse. Té se ovšem paní Dvořáková neúčastnila,“ dodal architekt Jiří Soukup.
Zamítavé rozhodnutí se mimo jiné opírá i o závěry Stavebně historického posouzení, které vypracoval odborník na památky Martin Čihalík. Ten konstatoval, že objekt vyžaduje komplexní stavební rekonstrukci a že jejím zásadním parametrem by mělo být respektování konstrukcí, které tvoří historickou podstatu stavby a jsou jednoznačně spjaty se vznikem objektu. Rozsáhlé prostory krovů podle něj nabízejí moderní využití a rozšíření kapacity celého objektu, avšak provedení je ovšem nutné realizovat v takové formě, která by minimalizovala narušení původních konstrukcí a která by se uplatňovala jen omezeně, například v nádvoří. Návrhem se zabývala také boskovická památková komise, která je však pouze poradním orgánem rady. I ta vyjádřila s projektem svůj nesouhlas.
Prvotní návrh na prosvětlení půd neschválili před dvěma lety ani brněnští památkáři, na což boskovická úřednice ve svém stanovisku upozorňuje s tím, že změnu postoje dostatečně nevysvětlili. Podle architekta Jiřího Soukupa se však jednalo o zcela jiný projekt, který měl s tím současným pramálo společného. Sám se na něm ještě nepodílel. Nový návrh podle jeho názoru s památkou harmonizuje, jak se měl vyjádřit i profesor Stehlík. „Není to výrazný zásah, který by památku poškodil,“ je přesvědčený architekt. A dále vysvětluje, že je nutné odlišovat dva pohledy na budovu – zvnějšku a z vnitřního dvora. Při pohledu z vnějšku autoři striktně dodrželi kompletní hmotové řešení vnějšího pláště a vůbec do něj nezasahovali. Celý návrh prosvětlení půd a úpravy krovů se týká jen vnitřního nádvoří. „A to vždy fungovalo jako interní, uzavřený svět. I ze stavebně historického průzkumu vyplývá, že dvůr byl vždy využíván k tomu, k čemu aktuálně objekt sloužil. Dochází ke dvěma úplně odlišným pohledům na památku – jeden z venku jako na součást památkové zóny, a druhý vnitřní, který počítá s životem objektu,“ říká architekt Soukup.
Zároveň přiznává, že jde o poměrně unikátní zásah do krovu a podle svých slov nemá patrnost o tom, že by se v posledních letech v České republice něco podobného dělo, i když historicky takové přestavby známe. Když je krov ve špatném stavu, památkáři často dovolí renovaci se zachováním maxima původních prvků. „Zásah je diskutabilní, ale proto se tomu věnovalo tolik lidí, aby se našlo společné řešení. Památkáři si v poslední době pletou pojmy ochrany památek a záchrany památek. I v programech UNESCA jde hlavně o záchranu památek a jejich uvedení do života, nikoliv uchování pro další generace ve smyslu zakonzervování a uzavření. To je mylná představa, která neprospívá samotným památkám,“ popisuje Jiří Soukup. Byl proto rád, že právě brněnští památkáři tento konzervativní postoj nezaujali a plánům na rekonstrukci s ohledem na další využití objektu posvětili. A na zásah do krovů po několika úpravách a konzultacích kývli.
Alena Dvořáková z boskovické radnice je zcela opačného názoru a na adresu kolegů z Památkového ústavu pronáší nebývale kritické vyjádření. „Pokud Národní památkový ústav ve svém vyjádření vyslovil s předmětným záměrem v podstatě bezpodmínečný souhlas, vzhledem ke zjištěnému stavu věci podle všech ostatních podkladů zcela rezignoval na svou funkci odborné organizace státní památkové péče,“ píše doslova ve svém stanovisku. Podle ředitele brněnských památkářů Zdeňka Váchy prozrazuje razance tohoto prohlášení o jeho pohnutkách více než samotný verdikt. Naznačuje, že za rozhodnutím jsou mimopamátkové ohledy a z kauzy se stává lokální politikum. Věcně si za svým názorem stojí. „Od začátku bylo zřejmé, že v případě dlouhodobě nevyužívaného Panského dvora, u něhož nelze předpokládat návrat k původní funkci, musí jít – v případě jeho opětovného žádoucího vtažení do života města – o typickou konverzi památky. Ta vždy s sebou přináší nutnost adaptačních úprav, což se děje dnes a denně. Tedy pokud není možnost objekt »muzealizovat«, což v daném případě nepředpokládáme,“ vysvětluje ředitel Zdeněk Vácha.
Podle Luďka Řehoře je prosvětlení střech a využití druhého podlaží nezbytné, pokud má objekt nadále fungovat. Pouze s využitím přízemí by to bylo velmi obtížné. Neudělat tuto úpravu podle něj z hlediska rozvoje, využití a tudíž i záchrany objektu znamená vzít objektu budoucnost. „Já se opravdu snažím o citlivý přístup, rád jsem se účastnil schůzek s památkáři a jsem s nimi ve shodě,“ zdůrazňuje jednatel firmy Pražská 5.
Investor i architekt upozorňují kupříkladu na přístavbu restaurace k budově takzvaného kláštera. Ta podle nich představuje daleko větší zásah do podoby jak samotného objektu, tak celé památkové zóny, neboť je na rozdíl od vnitřních prostor Panského dvora na očích. Budova kláštera však není samostatně památkově chráněná a přístavba nepředstavuje zásah do vlastní budovy, proto podléhá podle památkářů zcela jiným schvalovacím kritériím.
Architektonická studie uvádí, že záměr obnovy předpokládá rekonstrukci a dostavbu areálu panského dvora na polyfunkční objekt ubytovacího a konferenčního typu s relaxačním, léčebným a restauračním provozem. Jako doprovodné aktivity je uvažováno o vybudování speciální mateřské školky s rehabilitací, vodoléčbou a provozem estetické medicíny. Dnes je celý projekt nesouhlasným stanoviskem ohrožen. Vzhledem k tomu, že začíná nové plánovací období evropských i státních dotací, může být každé zdržení zásadní. „Ekonomika opravy takové památky dnes nemá návratnost, proto existují grantové programy, aby památku pomohly zachránit,“ vysvětluje architekt Jiří Soukup. „Pokud nám dotace utečou, je možné, že se rekonstrukce vůbec neuskuteční. Rozhodnutí, které hodnotím velice kriticky, možná přispěje k tomu, že se Panský dvůr nepodaří opravit,“ dodává Luděk Řehoř.
Majitelé objektu každopádně chtějí využít svého práva na řádný opravný prostředek proti rozhodnutí ve stavebním řízení. O tom bude rozhodovat nadřazený orgán, tedy jihomoravský krajský úřad. Výsledek bude nejspíš znám během několika měsíců. Kraj buď původní rozhodnutí zruší a celé projednávání začne od znova, nebo vydá sám rozhodné stanovisko.
Na celé věci je nezvyklý především naprostý nesoulad obou památkářských úřadů. „Opravdu není běžné, že by Památkový ústav vydal plný souhlas, a státní památková péče plný nesouhlas,“ říká architekt Jiří Soukup, který se rekonstrukcím památek věnuje dlouhodobě na mnoha místech v celé republice. Tento nesoulad obou institucí v každém případě investora poškozuje. I v případě, že by nadřazená instance postoj boskovického úřadu potvrdila, negativní světlo by zůstalo na brněnských památkářích. Znamenalo by to, že v průběhu přípravy projektu nedokázali investorovi definovat zásady, které musí z památkářského hlediska dodržet, aby neplýtval silami a financemi přípravou projektu, který se dočká takto razantního odmítnutí.
Zdeněk Vácha z brněnského Památkového ústavu doufá, že shodu se nakonec podaří nalézt. A Panský dvůr po letech chátrání nejen projde rekonstrukcí, ale najde své nové využití. „Záměr vlastníka obsahoval nejen navrácení funkce objektu, jenž by v budoucnu mohl hrát důležitou roli ve společenském životě města, a podstatnou část stavby konzervoval, do určité míry (kupříkladu odstranění vloženého stropu z 90. let 20. století) i rehabilitoval. Nezbývá, než doufat, že správní orgán brzy najde spolu s vlastníkem památky optimální cestu k rehabilitaci chátrající stavby a jejímu plnohodnotnému zapojení do dění ve městě,” uzavřel své vyjádření ředitel brněnské Památkového ústavu.
