„Peníze pro kulturu navíc musíme umět v rozpočtu najít. Myslím, že na tom bude v koalici shoda.“

Rozhovor s Radkem Pernicou, radním a garantem pro kulturu v politickém uskupení Změna22, které vyhrálo boskovické komunální volby. V návaznosti na kritický komentář, který Ohlasy uveřejnily v prosinci, jsme se bavili o tom, jestli je boskovická kultura podfinancovaná, jak se k tomu nové vedení postaví a také o plánované nové koncepci kultury.

Nejdřív se tě, Radku, úplně obecně zeptám, jestli to tady v té základní rovině vnímáš podobně – tedy že je boskovická kultura dlouhodobě silně podfinancovaná a zasloužila by si větší podporu ze strany města.

To vnímám úplně podobně, jako to říkáš ty. Myslím si, že kultura v Boskovicích je dlouhodobě finančně a možná i koncepčně podhodnocena.

O koncepci se budeme bavit určitě taky. Začneme u těch financí a můžeme to vzít postupně, protože jsou tady dva proudy. Ten první je městská kultura, sloučená v KZMB, a ten druhý je nezřizovaná kultura, která ale taky potřebuje nějakou podporu města. Jak to vidíš s podporou města pro KZMB? Očekáváš, že by v dalších letech mělo dojít k zásadnějšímu navýšení částky, kterou město dneska KZMB dává?

Určitě by mělo dojít k navýšení částky, poněvadž jsme viděli v loňském roce, že ta částka byla nedostačující, musely se tam posílat v rámci rozpočtového opatření další peníze. A když jsme to analyzovali s ředitelem Kulturních zařízení a hledali jsme tu chybu – což je proces, který ještě není u konce – tak se nezdá, že by to vzniklo nějakým konkrétním špatným odhadem nebo špatnou rozpočtovou kázní či nějakým jiným pochybením, kterému se dalo programově zabránit. Skutečně to vypadá, že se teď natvrdo projevilo to dlouhodobé podfinancování.

Plus tam byly loni asi ještě následky covidu, kultura ještě neběží na plné obrátky. A zvýšily se ceny.

Tak. Je tam souběh více faktorů, které to dlouhodobé podfinancování v letošním roce akcelerovaly a ukázaly to v plné nahotě, že to nestačí. Ještě tam vznikly nějaké chybné kroky při sestavování rozpočtu na rok 2022, například byl špatně zvolen referenční rok a tak podobně. Nedošlo k navýšení úrovně rozpočtu oproti roku 2019, což byl poslední normální rok. Navyšovalo se na základě covidových let a ještě ne s úplně přesným odhadem, respektive s odhadem, který jsme nikdo nemohli mít, co se bude dít na poli energií konkrétně, plus pocovidová situace, která se samozřejmě stále ještě propisuje do kultury.

Když to všechno sečteme, tak z toho máme minus 1,6 milionu korun. Takže navýšení rozpočtu zdá se bude nutné, ale nejen na základě toho, že teď jsme museli sanovat rozpočet KZMB – i kdyby se toto nestalo a my jsme chtěli do budoucna pracovat s kulturou lépe, hlouběji a méně stresovat zaměstnance Kulturních zařízení s každou korunou, tak by k tomu navýšení muselo dojít. I bez té situace, kterou jsme právě popsali. Je to prostě nutné.

Rozpočet té organizace jel v podstatě jedním velkým setrvačníkem, dlouhá a dlouhá léta, a to není možné, to není dál udržitelné vzhledem k tomu, co se děje na poli nárůstu služeb, cen, energií, inflace a tak bychom mohli pokračovat. Musíme na to reagovat.

Ale zároveň jste na to ještě úplně nezareagovali v tom rozpočtu na rok 2023. Skokové nebo nějaké výrazné navýšení nad rámec zvýšení energii, povinných mezd zaměstnanců a podobně, k tomu úplně nedošlo.

Nedošlo. Já vím proč a mám na to odpověď, proč k tomu nedošlo.

To je dobře. Proto jsme si tě pozvali.

Ano, ano. Všichni jsme lidé, žijeme v nějakém reálném čase. A v momentě, kdy padají do konkrétního roku volby v termínu září, dejme tomu, což máš před sebou poslední kvadrant roku, ve kterém musíš schválit rozpočet. A volby překreslí politickou mapu ve městě a ty se dostaneš k rozpracovanému rozpočtu od minulé koalice, který dostaneš na předaný stůl. Úplně otevřeně: jsi na té radnici nový, tak to je, to se stalo.

A máš na to měsíc, měsíc a půl.

A do toho přijde vedení KZMB, že je tam minus 1,6 milionu. Nebo respektive že je tam minus a že neví kolik. A že se to teprve bude zjišťovat. Na tebe padají ceny energii ze všech ostatních příspěvkovek, nemocnice, sociální služby, … Už vůbec se nebavím o lázních, školách, … Všichni ti posílají nárůsty v desítkách milionů. Ty jsi na radnici měsíc a máš čtrnáct dní na to, abys ten rozpočet poslal do zastupitelstva. Tak je velmi nepravděpodobné, že dokážeš obsáhnout úplně všechnu problematiku, která v tom rozpočtu je. Protože ten rozpočet je těmi cenami energií rozbitý.

Posíláš do KZMB 1,6 milionu, respektive 1,8 milionu, protože neměli peníze na jarmark a na rozsvícení Vánočního stromku, což je plus dalších 100 tisíc. A v ten moment si říkáš, tak a teď se s tím ta organizace musí spokojit, protože tady máme závažnější témata z hlediska energetické krize – udržení tepla v bytech, ve školách a tak dále. A jdeš od toho. Jdeš při tvorbě rozpočtu do další kapitoly, která je v tenhle moment závažnější.

Rozpočet se schválí, potom ho dostane k dispozici veřejnost, odborná, novinářská, přijde oprávněná kritika. Ale v reálném workflow, když tě zastupitelstvo jmenuje někdy v říjnu a v prosinci tam vracíš hotový rozpočet, a jsi nováček na radnici, tak se může stát, že neobsáhneš úplně všechno.

Rozumím tomu a teď mě zajímá, jestli máte ambici s tím ještě letos něco dělat, anebo to berete tak, že tohle se teď musí dobře připravit až na další rok.

Ty neznámé pokračují dál. Tím, že jsme schválili rozpočet, se to úplně nevyjasnilo.

Máš dneska orientační představu o tom, co by to navýšení mělo znamenat v případě KZMB? Je to otázka jenom politické vůle, že se shodnete, pošleme tam milion nebo tři nebo pět, anebo se k tomu dá dospět na základě nějakého propočtu a budeš chtít nějakou analýzu a čísla, abyste si pak řekli, musíme tam dát tolik a tolik?

Je to tak, že teď jsme tam poslali hromadu peněz. Já bych chtěl ještě říct, že pro mě to bylo značně problematické a není to věc, kterou bych chtěl dělat znovu. Že do nějaké příspěvkovky zpětně, jen tak, budeme posílat 1,6 nebo 1,8 milionu korun. Jsou tady kulturní organizace, které by z této částky žily tři nebo čtyři roky. Takže já to neberu, pro mě to bylo se skřípěním zubů. A měl jsem k tomu vážné výtky, že se to odehrálo. Zvláštní je, že to vylezlo až po volbách, my jsme to netušili. Podle mě to netušilo ani vedení KZMB, co se tam odehrává. Jinak si to nedokážu vysvětlit, že se to neřešilo třeba v pololetí.

Zpátky k té tvé otázce. Je to tak, že my vlastně nevíme v této chvíli, jestli bude stačit to, co jsme tam poslali. Protože roční uzávěrka se bude teprve dělat. A dejme tomu, že až někdy v březnu nebo v dubnu bude kompletně hotová. Na základě toho, jak dopadne, včetně toho, kolik jsme tam poslali peněz, uvidíme, jestli jsme se přiblížili k té limitní nule, kterou KZMB potřebuje. To znamená v této chvíli nějakých 14 milionů, dejme tomu, protože tam navýšení bylo i v rozpočtovém opatření číslo pět.

A na základě toho budeme přemýšlet, co dál. Plus ředitel je zavázaný, aby nám dával kvartální uzávěrky hospodaření, aby se nestalo to, že se dostaneme do této situace znova.

Nebo aby se to minimálně zjistilo dřív.

Ideálně abychom se tam vůbec nedostali. A z tohohle polezou nějaké veličiny, nějaká čísla, která nám řeknou, jestli to, že jsme se teď dostali na rozpočet dejme tomu 14 milionů, je pro tu organizaci limitní v tom, aby mohla řádně fungovat – mít řádně zaplacené faktury, objednané programy a zaplacený provoz lidí a domů. A nebo jestli to nestačí.

V případě, že dojdeme k tomu, že je to limitní, tato částka, že za to jsou schopni fungovat, ale stále je to velmi nízký ekonomický průlet, tak budeme debatovat o tom, kolik peněz je potřeba poslat tam koncepčně navíc. Ale to jsou otázky, na které nám musí dávat odpovědi i vedení KZMB, protože oni jsou zodpovědní za ten rozpočet.

Jinými slovy, jsme připraveni navyšovat do budoucna částku Kulturním zařízením města Boskovice na jejich provoz, ale musí se to zakládat na nějakých reálných číslech, odžitých rozpočtech a v žádném případě tam nesmí být ve třičtvrtěletí něco, že asi nevyjdeme, ale nevíme, jestli o milion nebo o dva. Pro mě je tohle nepřipustné. To už se nesmí opakovat.

Pak je tady ta druhá věc, a to je ta nezřizovaná kultura. Ta v posledních letech v Boskovicích dost rozbujela, jestli to tak můžu říct. Vzniklo kulturní a komunitní centrum Prostor, ve kterém náš rozhovor teď natáčíme. Ale není to samozřejmě jenom Prostor. Týká se to víc aktivit. Město tady tu nezřizovanou kulturu podporuje především finančně. Funguje to podle tebe dobře? Jsi s tím modelem spokojen?

Ten model je zatížen velkým historickým setrvačníkem. Tím, jak to tady chodilo v minulých letech. Zdálo se do covidové pandemie a do doby, než tady vznikl tak silný hráč, jako je centrum Prostor na poli kultury – protože ho můžeme označit za jednoho nebo možná nejsilnějšího hráče v této chvíli – že je to dostačující. Respektive od jednotlivých organizací nepřicházely dle mého požadavky, že by někdo stál za dveřmi a dobýval se do nich a chtěl víc a víc peněz. Já jsem to neregistroval, ale nebyl jsem v té době v zastupitelstvu, takže možná se to dělo, do kulturní komise se to nedostalo.

Jak víme, přepracovali jsme grantový systém, ale co je tam klíčové, je, že tam stále zůstává limitní laťka 50 tisíc korun na akci nebo na organizaci. Což historicky vyplývá z toho, že to nemuselo schvalovat zastupitelstvo, ale pouze rada. Takže se to významně zjednodušovalo. Já osobně si myslím, že pro rok 2024 je potřeba tady tu hranici 50 tisíc opustit, rozvázat tomu ruce a nechat si říct jednotlivé neziskovky či kulturní organizátory, o kolik peněz budou schopni si říct. A přenést na ně tu zodpovědnost za to, o jak velké peníze budou žádat, jak velké peníze budou schopni čerpat a hlavně vyúčtovat, tím pádem prokázat tu činnost – nechat to na nich. Je to otázka jednání v koalici, ale já si myslím, že do budoucna by to pro nás mohla být cesta.

Jinými slovy, tady je balík peněz – milion na kulturu – teď je tam třeba 700 tisíc, takže jinými slovy, i tam musí dojít k nárůstu – a řekni si, o kolik chceš. To je tvoje věc. My potom posoudíme tvou žádost a dáme ti třeba 300 tisíc. To půjde do zastupitelstva, samozřejmě celý ten proces se prodlouží, bude muset dřív začít, aby dřív skončil, protože tím, že to půjde do zastupitelstva, to prodlužujeme. A pak nám prokážeš, žes z těch 300 tisíc zužitkoval ve prospěch kultury a tak dále, to, co jsi nasliboval. Potom je tady celá řada hráčů, kteří si řeknou zase o těch 30 tisíc nebo o 20 tisíc, protože jim to prostě stačí. Ale umožníme těm, kteří jsou skutečně silní a odvádí tady nezpochybnitelnou hodnotu pro toto město, sáhnout na větší balík peněz.

Ale je to ve fázi, kdy já o tom přemýšlím, vidím, že toto by mohla být cesta, ale neproběhlo to ještě žádnou diskuzí. Ta nás čeká v budoucnu. Ale v mé hlavě se rodí tato cesta.

A myslíš si, že tohle je reálné? Vy jste tam letos přidali asi 100 tisíc do toho projektu. A tohle, o čem mluvíš, by se podle tebe mělo týkat až dalšího roku?

Ano, 2024.

Pak je tady ještě ten dotační titul pro volnočasové aktivity, kam spadá i Prostor, protože když se má žádat na provoz, tak není možné žádat v té škatulce kultura, která je zaměřená na akce. Ale tam už nejsou jenom kulturní organizace, jsou tam i různé volnočasové organizace typu Skaut nebo Vatra. Potřebuje tady ta dotační větev taky nějakou reformu a změnu? Anebo to by mělo zůstat tak, jak to je? Nebo jak to vidíš?

Ne, já si myslím, že oba ty grantové systémy potřebují rozvázat ten limit 50 tisíc.

To je hlavní věc?

To je hlavní věc. Uvažuji: přenáším zodpovědnost a důvěru vůči těm organizacím. Jestli víš, že tady spotřebuješ 150 tisíc a bude to relevantní a odvedeš tu činnost, tak na ně máš nárok. Jestliže potřebuješ 30 a odvedeš tady činnost a hodnoty za 30, tak žádej o 30 tisíc. Já nepředpokládám, že by došlo k nějakému pochybení v tom, že když je někdo malý a dělá jednu akci za 5 tisíc ročně, že bude žádat o 200 tisíc, to ne. Já chci jenom umožnit adekvátně podpořit velké věci a adekvátně podpořit malé věci. Prostě otevřít tu hranici těch 50 tisíc mně přijde jako cesta.

Myslíš, že pro to bude politická vůle? Dnes už přece jenom chvilku na radnici jste, takže jak vnímáš složení rady, zastupitelstva, náladu v koalici? Protože to asi bude znamenat nalít tam víc peněz. Prolomit tu hranici 50 tisíc a nechat tam peníze, které tam jsou dneska, by asi nepřineslo úplně ten kýžený efekt – nebo myslíš, že to nebude nutné?

Já si myslím, že to nutné bude. Jestliže chceme, aby se tady kultura a volnočasové aktivity rozvíjely do budoucna, tak musíme být připraveni tomu pomoct víc. Nemůžeme tomu pomáhat jako v roce 2015, když všechno stojí o 50 procent víc, to nejde. My na to prostě musíme reagovat a musíme ty peníze v rozpočtu najít a být schopni je tam poslat. A myslím si, že na tom bude v koalici určitě shoda. Musí se to samozřejmě dobře připravit, musí tomu předcházet diskuze a že ta shoda bude, tomu věřím.

Máte už jasno v tom, jak by měla vypadat příští kulturní komise, což je poradní orgán, který má rada k dispozici? Už se vám tam hlásí nějací lidé, nebo máte představu o tom, kdo by tu komisi měl vést? Nebo ji plánuješ dál vést ty?

Já bych ji vedl velmi nerad. Já bych velmi nerad byl účastníkem té komise, poněvadž mně to nepřijde úplně vhodné, abych jako radní zadal komisi nějaký úkol, pověřil komisi vypracováním nějaké strategie a potom šel do té komise a tam to tvořil. To mně nepřijde jako dobré. Takže bych tam rád nebyl.

Teď byl deadline na možnost přihlásit se do kulturní komise pro veřejnost. Přišly tam třeba čtyři přihlášky a potom samozřejmě jednotlivé politické subjekty, které jsou zastoupeny v zastupitelstvu, tam taky nominovaly nějaké své kolegy. A leží to na stole, dneska to bylo v poradě vedení a půjde to do rady, ta jména, takže o tom budeme debatovat. Já když budu mít pocit, že jsou tady lidé, kteří se tam z nějakých důvodů nepřihlásili a měli by do té komise co přinést, tak se jim budu snažit zatelefonovat a poprosit, jestli by nebyli tak hodní a tady toho orgánu se nechtěli účastnit. Protože rada města podle mě funkční komise potřebuje, jakékoliv, nejen kulturní.

V minulosti se tam chodilo ze zvyku, až jsem z toho byl velmi nepříjemně překvapený, jak to funguje. Takže tam je potřeba vložit aktivitu a důvěru v tu komisi a čerpat z toho. Uvidíme po radě, příští týden ve středu.

Ty zároveň mluvíš o tom, že navýšené dotace do kultury by měly znamenat, že od kultury budeme chtít něco víc, nějaký posun dopředu. To znamená, že si představuješ i nějakou organizační, strukturální proměnu boskovické kultury a zároveň obsahovou? Je to tak, že by měla vzniknout nějaká nová koncepce, jak o tom mluvil na zastupitelstvu?

Ano, ale to je věc, která se zatím rodí v mé hlavě. A je to věc, která musí podlehnout diskusi v koalicii, poněvadž v současné chvíli má kulturu ve své gesci kolega Lukáš Holík, takže je potřeba pracovat v nějaké koaliční skupině.

Ale já vidím přešlapování a léta stagnace v boskovické kultuře, byť se označujeme za kulturní město. Byl jsem dlouhodobé kritický, my vlastně nevíme, kam jdeme. Tady to není popsáno, tady nejsou cíle a nejsou tady prostředky, jak se k těm cílům dostat. A já si myslím, že je na čase se to pokusit popsat. Co tady vlastně očekáváme od našich budov, které budovy bychom chtěli provozovat, jak bychom je chtěli provozovat, kdy bychom je chtěli rekonstruovat, to vlastně nevíme. Co očekáváme od KZMB. Já bych se chtěl ptát na to, jestli v podstatě po nějakých dvaceti pěti letech se ukázalo, že kulturní zařízení, respektive sdružená kultura, je ta správná forma, nebo není. A v případě, že není, tak co s tím dál.

Chtěl bych se právě v rámci toho, čemu říkám kulturní politika – což je takové podivné spojení, ale nějak jsem si ho vžil a říkám tomu tak – bavit právě i s nezřizovanou kulturou, co dál, kde oni vidí právě nároky na financování, kam by se chtěli posouvat, jestli mají nějakou ambici pracovat v městských prostorech. V případě, že ano, tak za jakých podmínek a tak dál. Je tam toho tuna. Ale nejpodstatnější je pokusit se popsat, kde se nacházíme, co je za pět let naším cílem, jak se tam dostaneme. Zavázat se k tomu na zastupitelstvu a každý rok nekompromisně vyhodnocovat, co se podařilo a co se nepodařilo. A v případě, že se to nepodaří, tak hledat chyby, proč se to nepodařilo.

Když se tě zeptám ještě obecně na tu městskou kulturu, jsi příznivcem toho, že by hodně věcí mělo dělat město, nebo bys to viděl tak, že by měla být menší, efektivní organizace? Mám dojem, že se tady nabízí takové dvě cesty – jedna je ta, že zrekonstruujeme sokolovnu, ale necháme si i skleník a budeme se snažit efektivně ty věci provozovat, budeme se snažit, aby třeba provozy občerstvení přecházely pod organizaci, aby ta se o všechno starala. Anebo ta druhá varianta – necháme si to, co nezbytně potřebujeme pro kulturu, kterou chceme dělat jako město, a ten zbytek pronajmeme, outsourcujeme, budeme se toho snažit spíš zbavit, aby nám ta organizace moc nebujela. Jaké cesty jsi příznivcem, dá-li se to tak říct? Dovedeš si představit, že by se KZMB ještě rozšiřovalo a snažilo se maximálně pokrýt tyto věci a brát si pod sebe třeba po rekonstrukci sokolovny i další aktivity?

Můj pohled na tuto problematiku je poměrně komplikovaný a málokdy se tento pohled v minulosti v Boskovicích akcentoval. Myslím si, že nastal čas, ptát se na to, jestli je sloučená kultura do jednoho podniku ta správná cesta.

Ty se mě ptáš velmi dobře. Já ti odpovém: ano, je dobře, aby organizace například svoje občerstvení provozovala sama – ale v případě malé organizace. To znamená modelově: kino je samostatná příspěvková organizace, která je vlastně malá, takže já jsem příznivec těch malých subjektů, s konkrétní zodpovědností za konkrétní obsah programový a za konkrétní čísla v rozpočtu.

A v rámci té malé organizace si dokážu představit, že si pronajímají dole prostory pro komerci a dohlíží si na nájmy, sledují inflační doložky, snaží se vytěžit, vedou nějakou symbiózu s tím nájemníkem. Dokážu si představit, že provozuji ve své režii bufet a když už vytvoří ty obrovské hodnoty, to znamená udržují dům, topí v něm, dovedou tam film, dovedou tam uvaděčky, všechno svítí, hraje a v momentě, kdy tam přijde ten divák, je připraven tam utratit peníze, tak že si je vezmou a vrátí je do toho baráku. Tohle si umím všechno představit. Modeluju to na tom kině. Kino je mně nejbližší, vidím do něho nejvíc.

Takže odpovím na tvou otázku ambivalentně. Ano, chci, aby si v jednom baráku jedna organizace udržela co nejvíc možných příjmů u sebe, ale zároveň si nemyslím, že bezbřehá velká organizace, která sdružuje úplně všechno, je tohoto schopna. Ale v tom ryzím individualismu, té jedné konkrétní budovy sokolovny, si dokážu představit, že si provozují relevantní občerstvení a hospodaří si v tom domě, jako ty si hospodaříš ve svém soukromém domě.

Ale v momentě, kdy je to jedna organizace, tak si nejsem jist tím, jestli je to schopna. Na tolika místech, se současným rozpočtem a personálním rozložením.

Já trochu mířím i k tomu, jestli to dává smysl, aby pokud se zrekonstruuje sokolovna, město nadále třeba provozovalo i skleník. Tedy mít takovéhle dva kulturní domy.

No, to smysl nedává. To nedává smysl.

A pak je právě otázka, jestli by to mělo být město, kdo bude na skleníku organizovat třeba svatby a svatební hostiny.

To asi ne. Já si myslím, že by skleník… Město to neumí. Město neumí efektivně pronajímat budovu, typově budovu skleníku. Podle mě to město neumí, nebo se to musí naučit. Ale já si dokážu představit, že skleník bude využívaný komerčně na konference, na různá setkání, můžou tam být plesy a tak dále. Plus nějaká kvóta toho, že to bude moci využít Kulturní zařízení pro pro nějaké akce, které se tam typově hodí. Ale v případě, že bychom měli, což je ten ideál, do kterého se chceme dostat, což já chci společně s kolegy zanést do té kulturní politiky, to znamená: kultura má svůj barák, kino má svůj barák, knihovna má svůj barák, tak ten skleník pro kulturu nepotřebujeme. Tak jak to chápeme dneska. Nepotřebujeme.

Jak dlouho by taková koncepce měla vznikat? Představuješ si, že to vznikne za rok, nebo třeba za celé volební období?

Já bych byl rád, aby to bylo za rok na světě. Je to odvážné, ale když se bude pracovat, tak ano. Záleží na tom, jak na to zareaguje veřejnost, jak velký o to bude mít zájem kulturní obec, která k tomu bude přizvána, jestli se najde někdo aktivní, kdo bude přicházet s nápady. Tak by to bylo super, bylo by to za rok. Plán je zavázat se k tomu v zastupitelstvu, že se to bude naplňovat potom. Bylo by to na pět let, taková je moje představa, s tím, že by byly ještě tři roky na to začít to naplňovat v tomto volebním období a dva roky by to přesahovalo do dalšího volebního období. A na konci by měly být popsané nějaké cíle.

Takže takový je plán. Ale jak říkám, je to věc, která se nediskutovala ani v koalici, ani v zastupitelstvu, nikde. Ale já jako radní cítím tu přirozenou zodpovědnost za to, začít na tom pracovat. Mám to tak položené.

Na závěr bych se tě rád zeptal, když už odhlédneme od kultury a vezmeme to trošku obecněji – jaký máš vůbec první dojem ze svého působení v politice? Ještě vám myslím nevypršelo sto dnů od zvolení, ale přesto – kdybys měl zhodnotit – jak se jako nováčci, jak jsi to popsal, na radnici teď cítíte, jak ta práce probíhá, jaký dojem máš z koalice a vůbec sám osobně z té práce? Jak tě to baví?

Je to velmi úžasné a baví mě to velmi. Já bych to pravděpodobně jinak nedělal, kdyby mě to nebavilo, protože by to nemělo smysl. Ale je dobré, že pro mě to není zase až tak nové. Jak jsem léta byl v příspěvkovce, byl jsem blízko městu a sám víš, že jsem vždy nějakým způsobem minimálně věděl, kdo je starosta nebo že má zastupitelstvo 27 členů a tak dále. Takže já tam nejsem jako spadený z jahody na znak, teď, z ničeho nic. V tomhle tom jsem pravděpodobně ještě s Vladimírem z celé Změny22 věděl, do čeho jdeme.

Vladimírem Petrů.

Ano. Ten ještě víc. Byl v minulosti zastupitel a má k tomu přirozený vztah. Takže pro mě to není nic zásadního, je samozřejmě složité vyrovnávat se s tou neobratností, kterou ten moloch samosprávy disponuje. Já na to nejsem zvyklý, odvykl jsem si ve Scale – to je malinkatý soukromý provoz, kde se chováme strašně obratně. Tady to není, to je pro mě trochu stresující. Čas běží strašně rychle.

Ale jinak se v tom cítím dobře. Mám strašnou radost z Jany Syrovátkové, jak se chopila jako nováček své funkce. A uvidíme, co ukáže čas. Z koalice mám taky velmi dobrý pocit. Cítím tam sympatie, jednání rady probíhá dobře, v dobré náladě, je tam konsenzus. To je všechno fajn.

Když na to nahlížím jako na způsob řízení města, tak si nejsem po té krátké době zcela jistý jednou věcí – a to je, jestli starostka, místostarosta a místostarosta na částečný úvazek jsou schopni pokrýt všechny věci, které je třeba dělat. Spousta lidí nemá třeba potuchy o tom, kolik je tam běžné agendy a kolik ta běžná agenda sebere času. A pak tady máte nějaké předvolební politické cíle, což je vlastně práce navíc. Tak to reálně je. A v té sestavě dva plus 0,5 je to složité a těch gescí je strašně moc. Za tu krátkou dobu, co tam jsem, mě napadá, jestli to není věc k reformě. Anebo jestli bychom neměli být my jako radní natolik flexibilní, že bychom se byli schopní individuálně přihlásit ke konkrétní problematice a stát se jakýmsi moderátorem nebo jakýmsi průvodcem řešení konkrétního problému s tím, že tu konečnou zodpovědnost samozřejmě nese vedení města. Ale my bychom z nich sňali část výkonu a tlačili bychom to my jako radní. Ve velkých městech to tak běžně je, třeba radní pro sport a tak dál. Za tu krátkou dobu, co to sleduji, nevím, jestli by si Boskovice nazasloužily tento úhel pohledu, že radní může makat. Ale je to problematické, všichni máme své práce, děláme to ve svém volném čase. Ale to je pro mě zatím největší postřeh, který jsem schopný říct. Jinak se cítím dobře a jsem rád, že to děláme, a věřím tomu.