Jiří Bureš: Pomozme Ukrajině, prosme za ni

Minulý týden se o Popeleční středě konalo v boskovickém evangelickém kostele setkání nazvané Modlitba za mír na Ukrajině. Publikujeme řeč, kterou při té příležitosti pronesl farář Jiří Bureš.

foto: Tomáš Trumpeš

1

Jak se máme modlit za mír?

Jak si vůbec můžeme v této chvíli přát mír, toužit po smíření, toužit po pokoji a uklidnění? Ukrajina, svobodná země, byla nevyprokovaně napadená vojsky sousední mocnosti. Ruský režim z pozice síly zasypává zemi raketami a bombami, voják nebo civilista, vsjo ravnó. Důsledky jsou katastrofální. Sám Putin přitom od začátku tvrdí, že chce mír, že je mírotvorce. S raketami a bombami… Máme prosit o mír? Mír a pokoj těch, kdo přihlíží, to hraje násilníkům do karet, napadne mě. To by si tak diktátoři přáli.

Ne, modlit se za pokoj a za mír znamená na prvním místě opak: vidět a připustit, jaký nepokoj a nemír se stal, nebo se právě děje. Pojmenovat agresora, bez vytáček a překrucování. Vnímat bolest, trápení, smrt napadených. Dovolávat se spravedlnosti.

Písmo je takových hořkých pojmenování plné. Biblické žalmy křičí do nebe o nespravedlnosti a bolesti z rukou nepřátel. Prorok Jeremjáš pláče nad rozbitou zemí, rozbitým chrámem, rozbitým národem. Job si stěžuje na zbytečné trápení. Metropolita ukrajinské pravoslavné církve zmínil ještě jeden biblický text. Přirovnal napadení Ukrajiny k zločinu Kaina, který se vrhá na Abela. Když Kain zabije svého bratra Ábela a dělá jako by nic, zazní od Hospodina: „Slyšíš? Krev tvého bratra volá ke mně ze země.“ (Gn 4, 10).

„Slyšíš?“ říká Bůh člověku. Slyšíte to, přátelé, slyšíme to? Někdy se zdá – někdy si lidé myslí – že Bůh mlčí, neodpovídá, že je lhostejný. Ale on se jako první ptá, zda slyšíme my, volá nás k odpovědnosti za druhé, za vzdálené bratry, za lidi v nouzi. – Takto je třeba se modlit za pokoj a za mír: za naše slyšení, za otevření našich očí, za odvahu odmítnout válku, nerelativizovat zlo a pomoci.

Jsem vděčný, že v české veřejnosti našly události posledních dnů jednotnou odezvu. Děkuji – děkujeme – za projevy solidarity, za otevření bytů prchajícím, za sbírky peněz nebo léků. Za dovážení těch, kdo uvízli na hranicích, za pomoc odborníků i neziskových organizací. Mnozí dokonce přímo podporují vojenskou obranu Ukrajiny. Protože to je nyní jediný způsob, jak krátkodobě válku zastavit. Díky za tato znamení pokoje. Díky Bohu, že nás všelijak unavené a rozhádané Čechy pohnul k jednotě v dobré věci.

2

A přece je tu ještě to druhé, co musíme říct: Modlíme se za mír a proti válce. Ježíš totiž říká: „Milujte své nepřátele… modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Mt 5,44)

Ježíšova výzva nás dnes zaráží a šokuje; připadá nám nemístná, ale nemůžeme se jí vyhnout. Evangelium nikde nemluví pro válku, pro nepřátelství, pro větší zbraňové arsenály. Ježíš se odmítl stát válečným mesiášem, i když to po něm v čase římské okupace jeho následovníci chtěli. Nastavil druhou tvář.

Proti válce je třeba vystupovat a usilovat o její konec, protože zneužívá lidské emoce, jako je hněv, strach, úzkost. Nepomáhá nám je přetavit v dobrý účinek, ale rozněcuje je až k nekontrolovatelné síle. Kolik starých lidí si dnes vybavuje traumatické vzpomínky z 2. světové války nebo z okupace roku 1968? I když dnes stojíme na té spravedlivější straně (a o tom pro jednou není pochyb), hrozí nám vyvolání démonických sil, které dřímají v lidském srdci, démonů nacionalismu, pomsty a nenávisti. Již se objevují, když někteří volají po vyrovnání účtů i s obyčejnými Rusy nebo Bělorusy.

Když prosíme za mír, stavíme se proti těmto démonům. Chceme, aby převážil život, zastáváme se obyčejného životaběhu. I proto je válka nepřípustá, že chce převálcovat právě to obyčejné, že se odívá do velkých slov, že strhává pozornost, a přitom užírá z života.

Franz Kafka si poznamenal do svého deníku: „2. srpen 1914. Německo vyhlásilo válku Rusku. – Odpoledne plovárna.“ Vypadá to cynicky, jako by spisovateli nezáleželo na velkém dění a utrpení národů. Ale je v tom zásadní postřeh: malý život je mnohem důležitější než válečný adrenalin. Žádné tažení politiků a mocipánů nemá právo brát lidem jejich každodenní radosti a starosti. Ani my si nemusíme nechat vnutit pocity viny za to, jak málo jsme při vší snaze schopni změnit osudy druhých. Stačí vložit to, co je nad naše síly, do Božích rukou.

3

Je Popeleční středa, začátek postního období, času modlitby, pokání, daru potřebným. Pomozme Ukrajině, prosme za ni, prosme za mladé muže, kteří bojují ve válce, kterou nikdo z nich nechtěl. Otevřme své domy a srdce pro ty, kdo prchají. Kéž je Bůh se všemi, kdo usilují o mír a pokoj!

další názory a komentáře