Tomáš Trumpeš: Boskovičtí politici selhávají ve svém hlavním úkolu – ve vyjednávání shody

Poslední jednání boskovického zastupitelstva ukázalo, že rozpory a rozdíly mezi boskovickými politiky jsou velké. Přestože se u kontroverzního tématu sportovní haly čistě věcně shoda jeví jako možná – mohla by to být třeba malá vyzvaná architektonická soutěž – brání v ní spousta argumentačních faulů, zjevných nesmyslů a celkově nepřátelská atmosféra.

Marija Kulina: Spory, reductio ad absurdum; výtvarná instalace v rámci festivalu Boskovice 2020
Marija Kulina: Spory, reductio ad absurdum; výtvarná instalace v rámci festivalu Boskovice 2020foto: Tomáš Znamenáček

Především koaliční politici nejdou pro ostré slovo daleko, přestože se zatím mohou pochlubit jen řadou na sebe navazujících nezdarů. Namísto sebereflexe tvrdě kritizují opozici i aktivní odbornou veřejnost a obviňují je z destruktivního přístupu. Opozice je přitom zcela bezmocná, stejně jako Spolek za rozvoj architektury Boskovic.

Když Pavel Vlach říká, že o soutěž se tady snažíme tři roky, bylo by asi dobré připomenout, že zatím koalice dělala všechno jiné, než aby regulérní, vážně míněný a poctivě připravený pokus o soutěž podnikla. A pokud se vzápětí Pavel Vlach ptá, proč se opozice pořád bojí a proč něco předem odsuzuje, nabízí se jednoduchá odpověď: protože jeho politická parta po dvaceti letech zmařených pokusů a tragické bilanci současného volebního období úplně ztratila důvěru. A neschopnost uznat chybu, neochota nechat si poradit a vymýšlení dalších boskovických cest pravděpodobně k obnovení důvěry nepřispějí.

Nejde jen o první variantu sportovní haly na Slovákově, jejíž přípravu politici nezvládli technicky ani politicky. Jen v tomto volebním období jsou zde dvě zkažené architektonické soutěže a rovněž nevydařený záměr podle návrhu Alberto Kalacha. Opravdu není na místě obviňovat z těchto nezdarů kohokoliv jiného – zejména ne ty, kdo vedení města vždy upozorňovali, že míří do zdi, což se posléze potvrdilo. Odpovědnost  za dosavadní nezdařené pokusy jde jednoznačně za těmi, kdo mají již tři roky pohodlnou většinu, posty ve vedení města a celý aparát městského úřadu k dispozici.

Aktuální situace však vypadá znovu neutěšeně. Místostarostka Michaela Žejšková, která má sportovní halu na starosti, zatím nepřijala za své, že jejím hlavním úkolem je moderovat celý proces přípravy stavby tak, aby nedocházelo k dalším zbytečným politickým konfliktům a aby postup města aspoň základním způsobem souzněl s názory odborníků. V tomto vládnoucí koalice v Boskovicích dlouhodobě a opakovaně selhávají; nyní jsme svědky dalšího podobného případu, přičemž vedení města už se o vyjednání shody vlastně ani nepokouší.

Možnost, že stávající koalice nyní narychlo a na sílu prosadí svou variantu, se kterou opozice ani odborná veřejnost nebudou souhlasit, a podle harmonogramu, který místostarostka představila na zastupitelstvu, zadá tři měsíce před volbami vypracování projektové dokumentace za více než osm milion korun, je děsivá. Děsivá a destruktivní.

Ani další koaliční politici se v diskusi na zastupitelstvu nevyznamenali: Zastupitelé Stříž a Tlamka stále nepochopili, že kvalitní architektura není jen estetickou nadstavbou nad dobrým praktickým řešením stavby, ale že je naopak jeho zárukou. Zkušené političky Hana Nedomová a Jaromíra Vítková si zase notovaly v podřízenosti současnému vedení města – nechme je pracovat, nemluvme jim do toho.

Korunu tomu nasadil místostarosta Petr Malach, který obvinil SRAB z udavačství, protože se Jana Syrovátková obrátila na Českou komoru architektů s dotazem, zda působení Zdeňka Fránka jakožto městského architekta odpovídá regulím a etickému řádu komory. Správa věcí veřejných ale není sportovní fanouškovství, při kterém automaticky podporujeme svůj tým, i když nehraje čistě. A i kdyby tomu tak bylo, volat, že se ani nesmí posuzovat, jestli se náš hráč nedopustil faulu, je opravdu nedůstojné.

Obecně jako bychom se stále vraceli k překonané politice devadesátých let, uzavřené, mocenské a tím velmi omezené a nepřinášející dobré výsledky. V závěru zastupitelstva to bohužel podtrhl i starosta Jaroslav Dohnálek, který se pustil do pirátského zastupitele Radka Šamšuly kvůli jeho kritice záměru okružní křižovatky u pošty. Starostovi se nelíbilo, že s kritikou přichází pozdě, a vyčetl mu, že si měl všechny informace sehnat dřív.

Za nedostatečnou přípravu a malou aktivitu kritizujeme v Ohlasech Piráty často, tady je ale na místě se Radka Šamšuly zastat.

Ano, možná je to jeho chyba a informace si sehnat měl. Jenže jde především o občany. A projekt okružní křižovatky trpí stejnou dětskou nemocí jako sportovní hala – nedostatkem komunikace. Je to rovněž  projekt za desítky milionů korun, který zásadním způsobem zasáhne do podoby důležité části města, a vedení k němu neudělalo jediné veřejné setkání, projekt podrobně neprezentovalo, neprodiskutovalo ho s veřejností a dodnes nejsou nikde veřejně dostupné materiály, které by popisovaly aspekty, které Radek Šamšula kritizoval – především zprůjezdnění proluky na ulici 17. listopadu směrem k pekárně.

Takhle se moderní komunální politika 21. století prostě nedělá a přístup stávajícího vedení města je těžko přijatelný. Hlavním úkolem vládnoucích politiků je u velkých investic právě otevřená komunikace a snaha o nalezení souladu v politické i odborné debatě. Bez nich se v Boskovicích velké projekty nepodaří dotáhnout do úspěšného konce. A jak už však bylo řečeno: na lepší časy to aktuálně nevypadá.

další názory a komentáře