Velká část hlasů ve sněmovních volbách propadla. Tyto voliče musí nová vláda přesvědčit o výhodách demokracie – nikoliv řečmi, ale praktickou politikou a ohleduplností. Jinak mohou příští volby dopadnout velmi špatně.
Volby skončily jasnou sněmovní většinou pro pravicové a středové strany. Získaly 108 poslaneckých křesel a dříve či později na tomto půdorysu vznikne vláda, která na rozdíl od té stávající nebude menšinová.
Nesmíme ale zapomínat, že strany vznikající pětikoalice nezískaly většinu hlasů ve volbách a k převaze mandátů jim pomohl volební systém, především pětiprocentní klauzule pro vstup do sněmovny. Propadl totiž rekordní počet hlasů, a to v drtivé většině hlasů pro strany, které stojí proti středopravé koalici koalic, jak bychom spojenectví SPOLU a Pirátů a Starostů mohli nazvat. Své zastoupení tak ve sněmovně nebude mít dvacet procent hlasujících občanů.
Pokud bychom to vyjádřili v číslech, pro pětikoalici hlasovalo něco přes 2,3 milionu lidí, zatímco pro ostatní politická uskupení více než 3 miliony lidí, z čehož více než milion není v poslanecké sněmovně reprezentován, protože hlasy těchto lidí propadly.
Vítězní politici si samozřejmě mohou říct, že to nic neznamená, vyzbrojit se jistě oprávněnou formální legitimitou a vládnout čtyři roky bez ohledu nejen na opozici, ale i na tyto nereprezentované poražené.
Bylo by to však krátkozraké a nebezpečné, zejména z hlediska dlouhodobého společenského a politického vývoje v České republice. Ano, zbavili jsme se populistické vlády a premiéra extrémně zatíženého svými kauzami. Nespokojení a nedůvěřiví občané, kteří populistické a někdy i extremistické politické síly jsou ochotni podporovat, tady ale zůstávají. Je úkolem této vlády tuto část společnosti o výhodách demokracie přesvědčit – nikoliv řečmi, ale praktickou politikou a ohleduplností.
První signály dobré nejsou. Po tiskové konferenci, která se konala po prvním setkání lídrů stran budoucí koalice, dostal lídr nejsilnější strany ODS a příští premiér Petr Fiala otázku, zda chce něco vzkázat voličům poražených stran a lidem lidem sociálně citlivým, kteří mohou mít z návratu pravice k moci obavy. Otázku odbyl a ve vítězné euforii na ni odmítl odpovídat. Situaci zachraňovala předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, jejímž úkolem možná bude vnášet do koalice SPOLU základní emaptii. Zmohla se alespoň na vyjádření, že vláda samozřejmě bude muset pracovat pro všechny občany.
Chápu, že mnozí slaví a kritický pohled na vítěze jim možná bude připadat předčasný. Úkolem novinářů ale je kritická reflexe těch, kteří se chápou moci. Přesměrovat rychle zaostření bude důležité. Už proto, že hodně příštích věcí bude definováno tím, jak se obrazně řečeno zapnou první knoflíky. A také proto, že ve sněmovně bude zcela chybět demokratická opozice. O to důležitější bude kritická role médií a občanské společnosti.
Pro novináře bylo těch špatných prvních signálů víc, třeba když na první tiskové konferenci pětikoalice moderátor vstupoval novinářům do otázek a snažil se určovat, na co se mají ptát a na co ne. To je nepřijatelné. Moc chutná rychle a proto je potřeba ji rychle začít kontrolovat.
V tomto volebním období hrajeme totiž opravdu o hodně a výsledky voleb bohužel mluví jasně. Porážkou Andreje Babiše a nepřesvědčivým výsledkem SPD Tomia Okamury nebyla důvěra v demokracii v této zemi obnovena, ale díky souhře volebního výsledku malých stran a volebního systému byla k tomuto obnovení důvěry pouze otevřena dvířka. Pokud demokraté nepřesvědčí většinu hlasů, která stojí proti nim, ale nepromítla se do většiny mandátů, mohou příští volby dopadnout velmi špatně. To je hlavní úkol pro pravicovou vládu i pro zdecimovanou demokratickou levici. Prvním milníkem a zprávou o stavu společnosti bude prezidentská volba, ať už bude dříve či později. A tam žádná pětiprocentní klauzule nepomůže.
