Krajský soud v Brně letos v říjnu potrestal bývalého šéfa stavebního odboru na Městském úřadě v Boskovicích Slavoje Horečku dvěma roky vězení, podmíněně odloženými na zkušební dobu čtyř let. Podle rozsudku zanedbal kontrolu při kolaudaci boskovické solární elektrárny.
Psal se 8. prosinec roku 2010. V Boskovicích bylo sychravo, země byla rozblácená, místy ležel sníh. Ten den ráno se před osmou hodinou vydal tehdejší šéf boskovického stavebního úřadu Slavoj Horečka se svou kolegyní Radmilou Malachovou na kolaudační prohlídku budované solární elektrárny, která rostla v Boskovicích na Chrudichromské ulici za rozvodnou energetické společnosti E.ON.
Na místě už je před stavební buňkou vyhlížel boskovický právník Stanislav Pospíšil. Právě on stál u zrodu byznysu s fotovoltaikou v Boskovicích. I když stavbu oficiálně neřídil, na místě vedl jednání, předával veškeré protokoly a dokumentace pro udělení kolaudační souhlasu, na rozdíl od taktéž přítomného Jaroslava Andresky. Ten byl přitom finančním ředitelem firmy AKAM Bosko, která panely budovala, ale tehdy jen mlčky seděl v maringotce.
Když měla nastat samotná prohlídka, vyšel šéf stavebního úřadu z buňky, postavil se asi 15 až 20 metrů od elektrárny a vyfotil na svůj mobil část panelů. Blíže nešel, takže ani celou stavbu nemohl vidět. I přesto se do dvou minut vrátil do maringotky, s kolegyní doplnil potřebné dokumenty a společně odjeli. Kolaudace tím byla hotová.
Letos v říjnu, tedy po deseti letech, dostal Slavoj Horečka trest za takto provedenou kontrolu. „Ing. S. H. provedl zcela formálně a nedbale závěrečnou kontrolní prohlídku, při které se mimo jiné seznámil také s předávacím protokolem či zprávou o výchozí revizi elektrického zařízení. Tyto listiny byly v rozporu s projektovou dokumentací i skutečným stavem elektrárny dne 8. 12. 2010, neboť panely byly v té době osazeny pouze na menší části výrobny a chyběly i další součásti,“ stojí v rozhodnutí soudce Martina Vrbíka. Radmila Malachová byla u soudu jen v pozici svědkyně. Sdělila, že byla na místě jen jako zapisovatelka a za prohlídku byl zodpovědný právě její nadřízený.
Slavoj Horečka se u soudu hájil, že postupoval, jak měl. Přiznal, že elektrárnu jen z dálky vyfotil a nešel k ní blíž a ani ji neviděl celou, a to i proto, že ten den byla mlha. „Kabely na fotografiích zasahovaly až do sněhové pokrývky a obžalovaný nerozuměl, zda jsou pod sněhem někam zapojené, nebo nejsou. Co se týká elektroinstalace, obžalovaný by nebyl schopen rozpoznat, zda-li stavba má všechny nezbytné komponenty,“ popisuje spis obhajobu někdejšího vedoucího stavebního odboru. Ten zároveň často opakoval, že vycházel z předložených dokumentů, u kterých neměl tušení, že neodpovídají skutečnosti.
Elektrárnu podle Slavoje Horečky ani nebylo možno obhlédnout zvenčí, protože na jedné její straně byly soukromé pozemky, kam se nebylo možné dostat. „Prohlídka byla proto provedena v rozsahu, který považoval za dostačující a možný s ohledem na panující povětrnostní podmínky,“ píše se dále v rozsudku.
Soudce se ale s tímto vysvětlením nespokojil a konstatoval, že Slavoj Horečka nepostupoval podle zákona. „Pokud by zákonodárce neshledával nutnost na místě samém fyzicky zkontrolovat, zda zařízení není z nějakého důvodu uživatelsky nebezpečné z pohledu stavebního, požadavek kontrolní prohlídky by nestanovil a bylo by možno o kolaudačním souhlasu rozhodovat ‚od stolu‘ pouze po kompletaci povinných dokladů,“ vyjádřil se soudce s tím, že vzhledem k odbyté prohlídce Slavoj Horečka „od stolu“ ve skutečnosti rozhodoval.
„Obžalovaný sám tvrdí, že pokud by neviděl na rámech panely, kolaudační souhlas by nevydal. Za údajně špatné viditelnosti, která v den kolaudace panovala, však udělal pouze pár kroků k nejbližším konstrukcím a tyto vyfotil. Obžalovaný nemůže nesplnění svých povinností plynoucích přímo ze zákona omlouvat nevhodnou obuví či špatným počasím. V rámci kontrolní prohlídky měl povinnost fyzicky zkontrolovat celý areál,“ doplnil soudce.
Slavoj Horečka, který v roce 2017 odešel z úřadu do starobního důchodu, ale není jediným viníkem v celém případu. U listin, které Stanislav Pospíšil úředníkům předložil, soud konstatoval, že jsou na nich uvedeny nepravdivé údaje. Právník Pospíšil se u soudu hájil, že ani moc nevěděl, co má vlastně v ruce a že dokumenty pouze dostal e-mailem, aby vše na místě vyřídil, pokud by se náhodou Jaroslav Andreska a jeho kolega Ivo Černý nemohli dostavit do Boskovic. Nevěděl prý ani, jak bude kolaudace vypadat. Stanislav Pospíšil, který ještě v roce 2011 Slavoji Horečkovi dodatečně nesl k uložení do spisu další fotografii elektrárny, na níž už bylo vidět, že je celá postavená, u soudu nefiguroval mezi obžalovanými, ale podobně jako Radmila Malachová jen jako svědek v celé kauze.
Celý postup s falšováním údajů ze strany firmy AKAM Bosko, tedy jejích zástupců Jaroslava Andresky a Iva Černého, měl jediný cíl – dosáhnout na tučné výkupní ceny elektřiny, které se po 31. prosinci 2010 razantně snížily. Společnost si tak k tomu chtěla pomoci falešnými dokumenty.
A právě na Silvestra roku 2010 i díky Horečkově kolaudačnímu souhlasu získala firma licenci k provozování solární elektrárny. Vysoké zisky jí však i tak utekly. Společnost E.ON totiž odmítla elektrárnu připojit do sítě. „Pracovníci firmy E.ON Distribuce dne 16. 12. 2010 a dne 30. 12. 2010 zjistili a zaznamenali skutečný stav fotovoltaické elektrárny, takže první připojení k distribuční soustavě nebylo v roce 2010 provedeno,“ vysvětlil soudce.
Kdyby se tak stalo, dosáhla by škoda 386 milionů korun. Menší podvod se však firmě AKAM přece jen povedl. Se zfalšovanými tiskopisy dosáhla toho, že od ní E.ON vykupoval elektrickou energii za cenu stanovenou pro období mezi 1. lednem a 28. únorem 2011, přestože elektrárna byla reálně zapojena do sítě až na začátku března daného roku. Provozovatel panelů tak vyinkasoval od energetické společnosti více než 25 milionů korun, přestože reálná tržní cena prodané elektřiny byla méně než pětinová.
Jaroslav Andreska a Ivo Černý ve své obhajobě argumentovali, že celý projekt byl ještě dva dny před kolaudací kompletně hotový, nicméně chvíli po dokončení inspekce se objevily na velkém počtu panelů závažné vady, a proto se rozhodli je demontovat a reklamovat. Tato tvrzení ovšem soud, i s ohledem na chybějící faktury či svědectví této reklamace, nijak neobměkčila a oba muže uznal vinnými, jak jako první informovala MF DNES.
Jaroslava Andresku a Iva Černého poslal soud na 5,5 roku, respektive 7 let do vězení. Trest dostal také revizní technik a pracovník Energetického regulačního úřadu (ERÚ). Oba soud nepodmíněně poslal za mříže shodně na pět let. Slavoj Horečka dostal z odsouzené pětice nejmírnější trest – dva roky vězení, podmíněně odložené na zkušební dobu čtyř let.
Jak u pracovníka ERÚ, tak u Slavoje Horečky soudce ještě také sdělil, že se nepodařilo prokázat spolčení s ostatními obžalovanými. „Samotná skutečnost, že na místě samém pořídil dvě fotografie, z nichž vyplývá absence zapojení předmětných panelů, svědčí o jeho lhostejnosti k plnění služebních povinností, nikoliv však pro úmysl svým jednáním umožnit obžalovaným spáchání trestné činnosti. Obžalovaný se ovšem nemůže dovolávat nevědomosti v tom smyslu, že mu není znám význam jeho rozhodnutí pro úspěšné získání licence,“ konstatoval soudce.
Rozsudek je zatím nepravomocný, obžalovaní, případně i státní zástupce, se mohli ve stanovené lhůtě odvolat, což se nakonec také stalo. Případem se tak bude zabývat Vrchní soud v Olomouci.
O kauze boskovické solární elektrárny Ohlasy informují pravidelně. Jako první na problémy upozornily už v roce 2015, kdy vyšlo najevo, že firma neplatí městu sjednaný nájem a postupně vycházely najevo i další podivné okolnosti. Mezi nimi bylo mimo jiné získání licence 31. 12. 2010, o niž však firmu připravil soud v květnu roku 2015. V červnu téhož roku město provozovateli vypovědělo nájem. Firma AKAM měla elektrárnu rozebrat a odvézt ve stanovené lhůtě, jenže se tak nestalo a panely dál ležely na poli. Kvůli dluhu 2,5 milionu za nezaplacený nájem podaly Boskovice následně v lednu 2016 na provozovatele návrh na insolvenci. Jenže kvůli množství věřitelů, kteří se přihlásili se svými dluhy, se radnice loni definitivně dozvěděla verdikt, který nejspíš očekávala, tedy že nezíská z dluhu už ani korunu. Letos v září zastupitelé na svém jednání konstatovali, že je pohledávka nedobytná, a tak ji odepsali. Solární elektrárna ale z pole nikdy nezmizela, v exekuci ji už v roce 2016 od krachujícího provozovatele získala nová společnost Solar Global a ještě v tomtéž roce na dvacet let uzavřela s městem novou nájemní smlouvu.
