Na celostátní úrovni jsou to úhlavní političtí soupeři. V Boskovicích se zatím zdá, že koaliční spolupráce i vzájemná chemie fungují mezi ODS a hnutím ANO velice dobře. Vládnou spokojeně, neohroženě a v klidu. Příliš je neruší ani koaliční partneři, ani opozice.
Chování opozice rozebral v minulém komentáři kolega Marek Osouch. Nyní se můžeme zamyslet nad samotným fungováním koalice. Podstatné je právě to, že ji dnes do značné míry reprezentují dva nejsilnější subjekty, které zároveň obsadily dva nejviditelnější posty. Tedy ODS a hnutí ANO. Jaroslav Dohnálek a Lukáš Holík vytvořili funkční a přesvědčivou dvojici s poměrně jasně rozdělenými gescemi, ale i jasnou hierarchií a mírou vlivu. Za dosavadní dva roky jsme nezaznamenali žádný pozorovatelný konflikt a ani z kuloárů se nešíří zprávy o těch neviditelných. Oba dva také velmi dobře a poměrně otevřeně komunikují – s námi novináři i s veřejností. Horší je to jen na jednáních zastupitelstva.
Model zkušeného starosty řešícího ty nejpodstatnější věci a mladého místostarosty, který se učí na těch menších a zároveň do vedení vnáší trochu svěží moderní politiky a komunikace, zkrátka docela funguje.
Funguje ovšem v obecném formátu, který současnou koalici definuje – a tím je celková opatrnost, pomalé tempo a poměrně úzké vidění témat. Opatrnost, nejen tu rozpočtovou, reprezentuje především starosta Jaroslav Dohnálek, pomalé tempo je výsledkem toho, že reprezentantem dynamičtějšího pojetí politiky v je v devítičlenné městské radě právě jen místostarosta Lukáš Holík, a úzký tematický záběr je dán nejspíš tím, že v radě usedli podobně smýšlející muži ve středním věku s pravicovým a převážně ekonomickým viděním světa. To, co se nevejde do excelových tabulek s čísly, padá pod stůl.
Do toho přišla koronavirová krize. Nutno však napsat, že tohle všechno platilo už před jejím vypuknutím. Zároveň je jasné, že krizová situace k rychlejšímu tempu, větší dynamice ani k větší investiční odvaze asi nepřispěje. Možná spíš ještě víc ochromí politickou debatu, která byla už předtím v Boskovicích docela nevýrazná. Politická scéna se vzpamatovává z předchozích konfliktů, které byly mnohdy za hranou a přerůstaly do osobních animozit, pročež se propadla do opačného extrému a o podstatných věcech se raději nediskutuje. Věcná, dobře formulovaná a třeba i ostrá kritika ale není útokem. Ani osobním, ani útokem na politickou kulturu. Tu daleko víc reprezentuje schopnost kritiku přijímat a polemickou politickou diskusi bez projevů nelibosti věcně vést.Právě tohle asi nejvíc chybí na jednáních zastupitelstva.
Přicházet s ostřejší kritikou je samozřejmě v krizových časech těžké a nevděčné. Ale úplně rezignovat na kritickou debatu může být právě v časech krize nebezpečné. V Boskovicích ovšem o klíčových věcech znovu rozhoduje jen ODS, ostatní prakticky vyklidili pole a soustředí se na okrajovější témata, ke kterým mají nějaký osobní vztah. Skutečnou alternativu vládnutí nenabízí nikdo. Asi nejvíc se to odráží v debatách o rozpočtu, o krizových opatřeních, o investičních plánech. Přitom v jiných městech k situaci přistupují úplně jinak, ale v Boskovicích oponentní stanovisko ani nezazní. To není dobře, ať už zastáváme jakýkoliv názor.
A není to dobře ani pro ty, kdo vládnou. Fungující diskuse by i je samotné posouvala vpřed. Pokud se tedy vpřed posouvat chtějí. Je pravda, že politické okolnosti je k tomu moc nenutí, protože právě absence alternativní politické nabídky jim dává nejspíš oprávněnou jistotu, že přízeň voličů se od nich ani za dva roky neodvrátí.
Především ODS může být v tomto ohledu klidná. Má jasnou dominanci a lídra, který má přesvědčivou podporu veřejnosti, jak ostatně potvrdily i krajské volby. Image uvážlivých hospodářů a konzervativních správců věcí veřejných, kteří se neženou do žádných novot, jen sem tam svým mladším politickým partnerům něco dovolí, jim na vítězství v příštích volbách asi bude stačit.
Lukáš Holík je v hnutí ANO ve složitější situaci. Zčásti proto, že Lukáš Holík je dnes boskovické hnutí ANO, neobklopují ho žádné výrazné a pracovité osobnosti, žádný viditelný funkční a kompetentní tým. A riziková může být velmi brzy i samotná značka ANO, která Lukáše Holíka pomohla poměrně rychle dostat nahoru. Teď se ale může změnit v závaží. Babišovo hnutí ztratilo vládu nad krajem a pokud ztratí příští rok i celostátní dominanci a skončí v opozici, může se začít velice rychle rozpadat. To by se jednak nejspíš projevilo i ve voličské přízni na komunální úrovni, jednak by tím místní ANO ztrácelo pro silnější partnery svůj koaliční potenciál. Bez kontaktů na vyšší patra politiky zkrátka nejste tolik zajímaví.
Třetí důležitou pozici zastávají v koalici Sportovci, ačkoliv měli poměrně malou volební podporu. Víceméně se stali hnutím jednoho tématu, ale právě v něm zatím moc přesvědčivý výkon nepředvedli. Místostarosta Radek Mazáč dělá dojem přímočarého a efektivního manažera, debata o sportovní hale ale trvala radnici asi o rok a půl déle, než se očekávalo, a první pokus vyhlásit architektonickou soutěž byl natolik zpackaný, že ji radnice musela zrušit. Jestli se to podaří napodruhé, zatím nevíme. Přes tyto peripetie však sportovní hala směřuje pravděpodobně k velmi dobrému, možná nejlepšímu možnému výsledku. Je také škoda, že místostarosta Radek Mazáč příliš nedbá o komunikaci s veřejností.
TOP 09 je v koalici prakticky neviditelná a Boskováci plní svou úlohu posledního do počtu. Jejich radní dostal na starost Zpravodaj a nemá snahu o vylepšení obsahu, takže můžeme maximálně počítat, kolik rozhovorů s ním samotným se tam ještě do voleb objeví. V poslední době byly dva. Jinak ani Boskováci, ani TOP 09 žádná zajímavá témata a příspěvky do veřejné diskuse nevnášejí.
Absence nových a důležitých témat a politiků, kteří by je chtěli prosazovat, je asi to hlavní, co nyní Boskovice trápí. Stejně tak chybí větší zastoupení žen, střední generace a trochu širšího, neúdržbářského vidění politiky a města. A především chybí kvalitní opozice, která by nabízela vážnou a kompetentní politickou alternativu a tím vládnoucí strany motivovala k lepšímu výkonu.
Následkem toho všeho neprobíhá debata o inovacích v boskovickém školství, o skutečně koncepční proměně městské kultury, o rekonstrukci sokolovny a dalším fungování skleníku, dále o rezervách v rozvoji cestovního ruchu, o proměnách sportu a jeho financování, o sociálních opatřeních ve městě, o dalším rozvoji podnikání; zastavila se debata o výstavbě bytů pro mladé, chybí diskuse o dalším směřování památkové zóny, snaha vyřešit ošklivou reklamu, hlubší debata o formování veřejného prostoru především v centru, zmizel koncept zdravého města, chybí cílené projekty i drobnější aktivity pro zlepšení života rodin s dětmi, seniorů, mladých lidí a dalších cílových skupin, velmi neprogresivně zatím startuje debata o nové koncepci dopravy, zmizely plány na výstavbu parkovacích domů a nový přístup k řešení parkování, nepokračuje obsahová reforma Zpravodaje a vůbec komunikačních kanálů města, inovace v oblasti zeleně přicházejí pomalu a nediskutují se opatření pro adaptaci na klimatickou změnu. Naproti tomu zásadním způsobem proběhla reforma odpadového hospodářství – právě takových počinů ale rozvíjející se moderní město potřebuje ve výše uvedených oblastech mnohem víc.
Potvrdilo se, jak velký vnitřní dluh mají Boskovice s knihovnou a sportovní halou. Vypadá to, že dokud ty budovy nepostavíme, neuvolníme si nejen finanční, ale ani mentální kapacity pro pořádnou diskusi o tom, jak a kam se dál ubírat. Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že splnit tento dluh městu potrvá nikoliv čtyři roky, jak to ještě po volbách vypadalo, ale nejméně osm let.
Zajímavé volby nás tedy čekají nejdřív v roce 2026. Tedy pokud během následujících dvou let boskovická politická scéna nenabere novou dynamiku. Zatím tomu ale nic nenasvědčuje. ODS a hnutí ANO drží dominantní postavení a hlavně drží dobře pohromadě. Ostatní jako by se chtěli jen mezi sebou poprat o to, kdo bude těmto dvěma silným hráčům v příštím volebním období dělat koaliční křoví a sem tam si třeba prosadí nějakou pěknou drobnost.
