Vzpomínku na starý boskovický hřbitov a zamyšlení nad aktuálním plánem na zástavbu tohoto pietního místa napsal pro Ohlasy Petr Michálek. Záměrem zastavět část bývalého hřbitova mimo dnešní park kolem kostela Všech svatých se zabývalo květnové zastupitelstvo. Na historické mapě z 50. let si lze po přiblížení snímku prohlédnout původní rozlohu hřbitova.
Nebyl to pěkný pohled. Otevřené hroby s kosterními pozůstatky, povalující se kamenné kříže, některé z nich otočené vzhůru nohama, zřejmě následek nočních návštěv místní omladiny. Pozdní jaro roku 1993. Na starém hřbitově v Boskovicích, v bezprostřední blízkosti kostela Všech svatých, již nějaký ten pátek probíhá – po téměř dvaceti letech od jeho zrušení (1975) – dlouho odkládaná proměna tohoto pietního místa v městský park.
Procházím mezi zrušenými hrobovými místy a něco mi tu nehraje. Nějak se ten hřbitov zmenšil, či co. Vždyť přece ty vzrostlé kaštany v zadní části hřbitova nemohli pokácet? Utěšuji se alespoň myšlenkou, že v dětství se vše jeví větším a rozlehlejším, a tak snad je vše v pořádku. Ale kde je tedy hrob mého dědečka? Ten přece býval o notný kus výše? Ne, nespletl jsem se. Ani paměť mě nezradila. Docházím k bílé cihlové zdi, obehnané v koruně ostnatým drátem a dělící plochu bývalého hřbitova na dvě nestejně velké části. Tak je to tedy. Nakukuji přes zeď. Vzrostlé stromy kaštanů stojí na svém místě a já vzpomínám, jak den co den při své cestě ze školy sbíral jsem u vstupní brány i v těchto místech – a se mnou i spousta kluků z Havlíčkovy či Sadové ulice – jejich plody do taštičky s přezůvkami a pak je odnášel naproti hřbitovu do řeznictví pana Poláka, člena myslivecké jednoty, aby posloužily jako krmení pro lesní zvěř v zimních měsících.
I když byl hřbitov zrušený a brána zajištěna řetězem s mohutným visacím zámkem, častokrát jsme prolézali mezi litinovými pruty oné brány, abychom se na hřbitov podívali. V čase Dušiček byl řetěz se zámkem odstraněn a hřbitov na několik dnů zpřístupněn pozůstalým. Hlavou mi běží i film vzpomínek, kdy jsme se v době konání pohřbů před kostelem Všech svatých řadili do průvodu, v jehož čele stál pohřební kočár tažený nastrojeným párem koní a na kozlíku seděl pan Řehořek. Vydali jsme se pak všichni vzhůru kolem pošty a evangelického kostela, později, koncem sedmdesátých roků, ulicí Havlíčkovou a nově prodlouženou ulicí Legionářskou (tehdy ulicí 8. března) na nový hřbitov.
Přemýšlím, jak mohlo dojít k tomu, že tato novější – z hlediska pohřbívání – a rozsáhlejší část hřbitova proměnila se již koncem sedmdesátých roků v nepřístupný prostor. Úřední cestou? Vyšším zájmem? Snad ji zabraly Spoje pro vybudování krytu, jak se tenkrát v Boskovicích říkalo. Ostatky svých předků mohli pozůstalí exhumovat a přenést na nový hřbitov. Někdo tak učinil, někdo jen připsal jména s letopočty svých blízkých na onom novém hřbitově. Většina však nechala své dávné mrtvé na původním místě. Protože s kostmi mrtvých se nehýbá, jak říkávala moje babička.
Před pár roky na stránkách Ohlasů četl jsem o tom, že z půlky bývalého hřbitova stala se pro mne nepochopitelnou cestou stavební parcela. Zpozorněl jsem. A čekal, kdy to přijde. Dočkal jsem se. Zastupitelstvo na svém letošním květnovém jednání řešilo i tento „pozemek, který je tvořen zatravněnou plochou, na jehož části se nachází zpevněná komunikace a na části jsou vysázeny dřeviny“. Ano, jedná se o pozemek bývalého hřbitova, kde chce jeho současný majitel, po určité směně pozemků mezi ním a městem, postavit bytové domy s parkovacími místy. Překvapilo mě, s jakou lehkostí bylo toto projednáno. A připadne mi nedůstojné, nevhodné, aby na místě sice zrušeného, ale přece jen hřbitova, kde jsou stále uloženy desítky, snad stovky lidských ostatků, došlo k takovému zásahu.
Existuje – prý – nepsané pravidlo, že do zrušených hřbitovů by se nemělo alespoň sto roků zasahovat. Pokud by mělo být toto dodrženo a vzhledem k tomu, že na hřbitově se přibližně od roku 1947 nepohřbívá (místní římskokatolickou církví vedené pohřební knihy byly v padesátých letech dvacátého století zabaveny státem a dosud se nenašly – viz web Centrální evidence válečných hrobů a článek Petra Kudláčka z 24. 2. 2020), zbývají ještě téměř tři desetiletí do „propadnutí“ této nepsané lhůty. A tak snad bude tato část hřbitova alespoň i nadále nedůstojně sloužit coby odkladiště stavebního materiálu. To v lepším případě. V tom horším dojde k zamýšlené výstavbě. Doufám však, že až po důkladném archeologickém průzkumu a důstojném vyzvednutí všech ostatků.
Proč to vlastně píšu? Snad proto, aby se nikdo později nemohl vymlouvat na to, že neměl tušení či o ničem nevěděl. Snad i proto, že je mi líto, „že bude zastavěna jedna z mála posledních, relativně nedotčených částí historických Boskovic“, jak napsal jeden z mladých obyvatel města. Končím citátem – a mohl by to s notnou dávkou cynismu snad být i reklamní slogan zamýšlené nové bytové výstavby, pokud budeme akceptovat budoucí stav – jednoho z mnoha „mikymausů“ české politiky: „Dámy a pánové, kdo z vás to má?“ Co? Byt na hřbitově, dodávám já…
