Boskovice rozdělují finance v dotačním programu pro kulturu a volnočasové aktivity. Letos výsledky soutěže vyvolaly řadu otázek, hodně názorů a málo odpovědí. Žádný systém, jak už to tak bývá, není dokonalý, a všechny v sobě skrývají prostor ke zlepšení. Ale co je cílem toho zlepšení? A jak na to?
Město Boskovice podporuje kulturní a volnočasové aktivity různými způsoby. Boskovičtí občané mohou mít radost z investování do rekonstrukce areálu letního kina nebo z dotací Boskovickým běhům. Podporovat je ale dobré i další či nové občanské aktivity. K tomu se obvykle používá funkční grantový systém. Ten pracuje k všeobecné spokojenosti, jen pokud jsou splněny některé základní podmínky.
Za prvé poskytovatel (v našem případě město) musí vědět, co chce a co potřebuje. Položka v rozpočtu města na grantový systém (1,1 mil. Kč pro rok 2020) není balík peněz k rozebrání organizátory akcí. Jsou to peníze, které město investuje do rozvoje v určité oblasti a dává možnost občanům na tomto rozvoji přímo participovat. Za druhé město musí svoje záměry dobře komunikovat směrem k veřejnosti. Je potřeba potenciálním žadatelům sdělit, co je cílem grantového programu a jak lze o finanční podporu žádat. Konečně za třetí poskytovatel musí mít kvalitní grantový systém. První dva body jsou v rukou politického vedení města. Zato grantový systém je problematika čistě odborná a neměla by být závislá na politické vůli či politických zájmech.
Se zájmem jsem si v Ohlasech přečetla článek Tomáše Trumpeše Rozdělení peněz na kulturu a volný čas provázejí pochybnosti. Systém se má změnit. Článek poměrně rozhodným způsobem říká, že „hodnocení je netransparentní, neposkytuje zpětnou vazbu a velký počet projektů nebyl vůbec podpořen, což v minulosti nebývalo zvykem.“ Chtělo by se až dodat, že na grantovém systému je něco zcela zásadně špatně. Článek je zneklidňující a může vyvolávat pocit, že se v rozdělování dotací v Boskovicích děje něco nepravého. Já si to ale nemyslím. Fungováním grantových systémů se zabývám více než 25 let jako členka grantových panelů a hodnotitel. Pracovala jsem u více než desítky grantových agentur, kdy mně rukama prošly stovky projektových žádostí s rozpočty v řádu desítek tisíc až desítek miliónů korun, kdy žadatelé byli jednotlivci i rozsáhlé týmy. Účastnila jsem se také desítek grantových soutěží jako žadatelka. Pokusím se proto některé zkušenosti shrnout a reagovat na názory i politické deklarace, které se ve zmíněném článku objevují.
Město Boskovice se rozhodlo pro soutěžní grantový systém. To je běžný způsob podpory občanských aktivit ve prospěch občanů ve městě. Podstatné je na tom slovo „soutěžní“, které předpokládá, že a) ne všechny projektové záměry jsou stejně dobré a b) suma požadovaných peněz je větší než daná položka v rozpočtu města. Vyplývá z toho, že vždy budou zklamaní žadatelé, vždy budou žadatelé, kteří nesouhlasí s aktuální podobou systému, a vždy se najdou oponenti, kteří budou navrhovat změnu systému. Aby poskytovatel finančních prostředků „ustál“ případnou kritiku výsledků soutěže, musí mít jistotu, že jeho grantový systém je spravedlivý, má odpovídající a veřejná hodnotící kritéria, má dobrou metodiku hodnocení návrhů projektů, a má kontrolní mechanismy zabraňující možné manipulaci s výsledky.
Boskovický grantový systém je zcela standardní a používaný mnoha různými úřady. Přesto se někteří diví, že nebyly financovány všechny žádosti. Přesto Ohlasy chtěly znát detaily hodnocení konkrétními členy hodnotící komise. Přesto se objevil se návrh na jmenovité hlasování o projektech. Je proto dobré se podívat, zda jsou kritické hlasy oprávněné, nebo zda grantový systém pracuje, jak má.
Byla jsem nadšena, když jsem četla reakci místostarosty Lukáše Holíka, zodpovědného za dotační program. Je zcela správné, když se zodpovědný politik postaví za výsledky grantové soutěže, pokud proběhla podle předem daných pravidel. Zpochybňování výsledků nebo dokonce hodnocení jednotlivých hodnotitelů by vedlo ke krachu letošní soutěže, ale i celého grantového systému. Méně nadšena jsem byla, když jsem viděla názor Dagmar Hamalové, že „… je vždycky dobře podpořit co nejvíce žadatelů“. To je zcela špatně. Jde o snahu nahradit kvalitu kvantitou. Věřím, že cílem města není mít co nejvíce projektů a uspokojit co nejvíce žadatelů. Cílem by mělo být podpořit pouze kvalitní projekty, které přináší maximální benefit pro město, respektive jeho obyvatele. Zatím jsem ve své kariéře neviděla grantovou soutěž, kde by bylo možné s čistým svědomím financovat všechny projekty zaslané k hodnocení. Vždy se našly projekty, které buď neodpovídaly zaměření soutěže a potřebám poskytovatele, nebo jejich přihlášky nebyly dostatečně kvalitně zpracovány.
Zklamána jsem byla také z názoru Radka Šamšuly, který říká: „… spokojen nejsem, jelikož výsledky nedopadly tak, jak jsem si za sebe představoval. Moje osobní hlasování bylo jiné. Nicméně vše proběhlo podle pravidel stávajícího systému, a proto bychom měli hledat chyby v nastavení těchto pravidel.“ Ne, nikoliv. Hledejme chyby v nastavení pravidel, pokud máme pocit, že systém není spravedlivý, pokud došlo k poškození žadatele procesní chybou, nebo pokud jsou vybírány projekty, které město a obyvatelé města vlastně nepotřebují. Nehledejme chyby proto, že výsledky neodpovídají individuálnímu očekávání jednotlivce.
Objevil se také tlak ze strany Ohlasů po úplné otevřenosti hodnotícího procesu. To je z novinářského pohledu naprosto pochopitelné. Úplná transparentnost by ale měla být nástrojem ke zjišťování, že nedošlo k neoprávněnému využívání veřejných prostředků, ale ne k úplné kontrole všech procesů. V případě grantové soutěže je nutné se smířit s tím, že část rozhodování není veřejná, protože to paradoxně přinese vyšší kvalitu. Ve všech grantových agenturách, ve kterých jsem působila, jsem s daným poskytovatel musela podepsat smlouvu. V té jsem se zavazovala k mlčenlivosti, abych nemohla zneužít záměry konkrétních žadatelů. Současně se poskytovatel zavazoval k dodržení anonymity hodnotitele i jeho hodnocení. Anonymně pracující hodnotitel má větší volnost v hodnocení a poskytovatel tak větší záruku, že hodnocení je nestranné. Několikrát jsem v kariéře dala velmi negativní hodnocení velmi špatnému projektu svého opravdu dobrého známého a nemusela jsem při tom řešit vnitřní tlak, zda si se svým známým nepoškodím dobré vztahy. Koncept zveřejňování hodnocení nebo tzv. veřejného hlasování do grantové soutěže vůbec nepatří, neboť veřejnost není odborně schopna ověřit, zda přidělené body jsou svou výší oprávněné, nebo nikoliv. Právě za tímto účelem je do komise jmenován expert, který toho má být schopen. Tento expert se zodpovídá orgánu, který jej do komise jmenoval, nikoliv veřejnosti. To je zcela zásadní, protože hodnotitel posuzuje ukazatele, v jejichž pochopení se veřejnost bude značně rozcházet.
U agentur, pro které jsem pracovala, se míra úspěšnosti žádostí pohybovala mezi 5 % a 30 %. Situace, kdy jsou všechny projekty financované, podle mne téměř nenastává. Samozřejmě záleží na tom, jaký je o soutěž zájem, kolik je kvalitně napsaných přihlášek, jaká je celková dotace a o kolik peněz zájemci žádají. Podle mého názoru vede výběr jen určitého počtu projektů k financování ke vzniku zdravého konkurenčního prostředí (ano, je to soutěž), jehož výsledkem je zvyšování kvality projektů a v důsledku zvyšování benefitu pro cílové skupiny a pro město jako celek. Současně je běžné, že projekty jsou financovány v plném rozsahu bez krácení rozpočtu. To má svoje logické vysvětlení. Krácení totiž v podstatě znamená, že poskytovatel chce po žadateli zrealizovat stejný projekt se stejnými cíli, úkoly a dopady – za méně peněz. To je buď nefér, nebo projekt neměl korektně sestavený rozpočet. Obě varianty jsou zjevně nesprávné.
Boskovický grantový systém lze určitě vylepšovat. 1. Předně, grantová soutěž musí mít podrobně definovaný záměr a cíl. To umožní žadatelům lépe rozpoznat, zda je jejich projekt v Boskovicích žádaný a umožní jim to napsat dobře cílenou žádost. 2. Různé typy projektů lze detailněji oddělit, aby se nedostaly do přímé konkurence zcela odlišné projekty. 3. Hodnotící komise má být panelem odborníků. Jmenování politickými stranami nedává smysl. 4. Hodnotitelé mají být dostatečně proškoleni poskytovatelem o tom, co je jeho strategickým záměrem a jak metodicky správně hodnotit projekty. Jde o jeden z nejdůležitějších kroků, má-li být hodnocení kvalitní. 5. Do kritérií lze zahrnout hodnocení rizik projektu a připravenosti žadatele se s riziky vypořádat.
Věřím, že současný způsob rozdělování peněz v boskovickém dotačním programu je v pořádku. Je dobré zapracovat na popisu programu, na zlepšení pravidel hodnocení a na odbornosti hodnotitelů. To usnadní práci hodnotící komisi a omezí zklamání žadatelů, jejichž kvalitní projekt nebyl hodnotiteli zcela pochopen.
