Tomáš Znamenáček: Stokrát opakovaná všednost se stává krásou

Co mají společného londýnští bezdomovci, mraky na nebi a soudobá hudba? Dozvíte se na posledním koncertu z adventního cyklu v boskovickém evangelickém kostele.

Když současný britský skladatel Gavin Bryars v roce 1971 spolupracoval na natáčení dokumentu o londýnských bezdomovcích, odnesl si z něj vystřiženou zvukovou scénu, v níž neznámý muž žijící na ulici zpívá o „Ježíšově krvi, která ho nikdy nezklamala“. Nahrávka shodou okolností ladila s Bryarsovým klavírem a její úvod fungoval jako jednoduchá, lehce nepředvídatelná smyčka. Odnesl ji tedy do práce, kde ji nechal dokola kopírovat na delší pásku s úmyslem dopsat k ní orchestrální aranžmá.

Během kopírování odešel na kávu a když se vrátil, všiml si, že obvykle živý ateliér nezvykle ztichl a několik z přítomných sedí stranou a pláče. Uvědomil si, že nechal otevřené dveře od nahrávacího studia a kopírovaná smyčka tedy celou dobu hraje do ateliéru. To jej přesvědčilo o emocionální síle nahrávky a skladbu dokončil pouze jednoduchým, dokola opakovaným orchestrálním doprovodem.

Tak vznikla skladba Jesus’ Blood Never Failed Me Yet, poprvé uvedená v roce 1972. Gavin Bryars se jí řadí vedle jmen jako Terry Riley, Steve Reich, Philip Glass nebo – na evropské scéně – Henryk Górecki a Arvo Pärt. Jde o hudbu, která se nesnaží vyprávět ani popisovat. Zatímco poslech klasické symfonie se dá přirovnat k prohlídce stropu Sixtinské kaple, poslouchat minimalistickou hudbu je jako sledovat mraky na nebi nebo říční proud pod mostem. Zpočátku není zdánlivě co pozorovat, ale po chvilce ztišení se posluchači otevře nevyčerpatelný, uklidňující svět, ve kterém prázdnéplné přestávají být protipóly; samota se mění ve spočinutí.

Neznámý muž z nahrávky se „své“ premiéry nedožil, ale jeho zpěv od té doby zní na koncertech po celém světě – a v poslední adventní neděli 22. prosince zazní i v boskovickém evangelickém kostele za doprovodu komorního orchestru Ensemble Opera Diversa. Přijďte spočinout.

další názory a komentáře