V minulosti jsem se několikrát veřejně vyjadřoval k rekonstrukci letního kina v Boskovicích. Nyní se jeho rekonstrukce blíží ke konci a dostavily se první výsledky. Nejde však o měkká čísla a emocionální pocity, co vše se tam děje a jak je to hezké. Jde především o tvrdá data, která – ať se nám to líbí, nebo ne – vždy přinášejí konkrétní zprávu o stavu. Právě v souvislosti s mými veřejnými komentáři k této rekonstrukci mám nyní morální nutkání se k problematice vrátit.
Z několika zdrojů se můžeme dozvědět, že je naše letní kino za rok 2019 nejnavštěvovanější v republice. To je skvělá zpráva! Myslím, že je však třeba říci, co to vlastně znamená, a postavit tuto zprávu do souvislostí.
Při hlubším studiu výsledků českých kin za 3. čtvrtletí 2019 (doba, kdy hrají letní kina) zjistíme něco velmi neobvyklého. Letňák se vyšvihnul na neuvěřitelnou pozici šesté nejnavštěvovanější jednosálovky. Myslím, že je legitimní považovat letní kino za jednosál, ještě s tím hendikepem, že je závislé na setmění a nemůže tudíž promítat již od odpoledních hodin. I přesto taková čísla. Šesté místo považuji za anomálii a nikdy jsem nic podobného u letních kin neviděl. Pro kontext se podívejme na pořadí kin za zmiňovaný kvartál:
- Scala Brno
- Oko Praha
- Aero Praha
- Hutník Kladno
- Oko Šumperk
- Letní kino Boskovice
⋮
{:start="31"} 31. Letní kino Turnov (druhé letní kino v pořadí)
⋮
{:start="39"} 39. Panorama Boskovice
Řekněme si ještě, že letos kino začínalo hrát později kvůli nákupu digitální technologie a jeho promítací profil je nabouráván festivalovou a koncertní činností (což samozřejmě v nějaké míře vítám). I přes všechny tyto nevýhody se udála tato neuvěřitelná věc.
Čím to je? V prvé řadě je to lidskou prací, kterou odvádí naši kinaři se svým šéfem Tomášem Marvanem v čele. Hned po nich je tu však rekonstrukce areálu. Ta se blíží svému konci a je širokou společností tak nějak přijata. Náklady na tuto rekonstrukci dosáhnou desítek milionů korun. Zajímavé je, jak se to stalo. Všimli jste si, že to šlo bez veřejných blamáží? Bez nekonečné a vlastně unavující diskuse, jak to známe z jiných staveb či projektů. Šlo to nějak mimo hledáček různých politických půtek a šarvátek – nebo alespoň zůstaly za zdmi úřadu. Dělalo se to postupně, v klidu a s rozvrhem na několik etap. Problémy každopádně byly, řešily se. Projektor se koupil. Bude se stavět dál. Dokončí se to.
Mezitím tu máme zdrcující výsledky letošní sezony. Navazujeme na úctyhodný výkon našich předků, kteří kino vybudovali (dnes bychom toho zřejmě nebyli schopni). Nechali jsme pracovat současné profesionály, kteří problematice rozumí a nikdo nezpochybňoval jejich potřeby. Kdo sleduje program areálu, uzná, že je zajímavě vyvážený. Dosáhli jsme shody na potřebě rekonstrukce. A tvrdá čísla mluví jasnou a srozumitelnou řečí. Dokázali jsme to.
Letní kino nám nechtěně ukázalo, že umíme. Není to tak, že bychom my v Boskovicích neuměli, jak to často sami od sebe slýcháme. Jen nám něco schází. Myslím, že je to obecně úcta k věcem společným. Letní kino máme společné a z mnoha důvodů všichni za své. Proto se to povedlo, to je ten důvod. Letní kino nám ukazuje cestu, jak to jde.
