Navrhované řešení křižovatky pod poštou je nevyhovující

Kritický pohled na navrhované řešení křižovatky pod poštou a křižovatky u evangelického kostela pro Ohlasy sepsal stavební inženýr Jan Prchal, absolvent boskovického gymnázia a brněnského VUT, který pracoval kupříkladu pro Sudop či Metrostav a dnes působí na brněnském magistrátu.

Vizualizace navrhovaného řešeníVizualizace navrhovaného řešení

Už je to chvíle, co Ohlasy tlumočily novinky z boskovické radnice a mezi nimi také informaci a vizualizaci návrhu řešení křižovatky u pošty. Pod článkem se rozběhla debata hlavně o zmíněné křižovatce a toto téma si jistě zaslouží samostatnou debatu. V tom, že dopravní situace je zde v kritickém stavu, se mnou asi nikdo polemizovat nebude. O něco méně lidí asi bude souhlasit s tím, že řešení veřejného prostoru by v rozumné míře mělo klást důraz na víc než jen dopravu. A hlavním tématem debaty bude samotný způsob řešení. Pokusím se zformulovat, proč mi aktuálně navrhované řešení přijde nevyhovující ve všech aspektech.

První, co mne napadlo při pohledu na vizualizaci, bylo, že projektant prvním jednoduchým řešením splnil zadání bez dalšího zamyšlení se nad celkovou situací. Zejména na mě nedělá dojem, že by současnou situaci mohl zlepšit. To, že projektant ani nezohlednil ulici 17. listopadu jako jednosměrnou, ukazuje, že kapacitním výpočtem se nezabýval vůbec, protože toto by bylo jedním z hlavních vstupních údajů.

Kruhový objezd potřebného poloměru se mezi nárožní domy nevejde a je potřeba jeho střed umístit mimo průsečík ulic. Ze dvou možností zvolil projektant tu na první pohled jednodušší, dle mého názoru ale horší. Vjezdy ze Sokolské a 17. listopadu se tak dostávají do těsné blízkosti. Vzhledem k intenzitám by bylo vhodnější, kdyby nejdelší mezilehlá část kruhového objezdu, která je teď mezi Hybešovou a Havlíčkovou, byla na opačné straně. Současná situace, kdy není možné ze 17. listopadu vyjet kvůli hustému dopravnímu proudu ze Sokolské, by tak zůstala nezlepšena. Pouze příležitostně by tento směr zastavilo vozidlo projíždějící z Havlíčkovy na Hybešovu. Takových vozidel je ale nepoměrně méně, než by bylo potřeba na výjezd ze 17. listopadu. Umístění kruhového objezdu na stranu parkoviště by tuto situaci zlepšilo a navíc by jednodušeji umožnilo navrhnout okružní křižovatku jako částečně spirálovou se dvěma pruhy mezi 17. listopadu a Havlíčkovou. To by umožnilo zachovat výjezd ze 17. listopadu tak jako dnes, ve dvou pruzích, a kapacita tohoto vjezdu by výrazně stoupla. Parkoviště jako takové je v současné podobě vlastně neorganizované a jednoduchou úpravou by dozajista současná parkovací kapacita zůstala zachována.

Nyní se dostávám k otázce veřejného prostoru. Boskovice jsou poměrně zelené město, to ale není důvod současných zelených ploch ubírat, zvláště v prostoru, kde bývají organizována pietní setkání. I z této situace by lépe vyšla varianta objezdu na úkor stávajícího parkoviště. Zde si dovolím vznést námitku také proti budování dalších parkovacích míst na volném zatravněném prostranství před poštou a evangelickým kostelem, když je na ulici 17. listopadu kapacitní parkoviště. Naproti tomu odbočovací pruh u evangelického kostela sice křižovatku zeštíhlí, je ale zcela zbytečný a zrušení podélného parkování určitě nebude pozitivně přijato.

Z hlediska veřejného prostoru dále vnímám kruhový objezd jako značnou bariéru pro pěší dopravu. Té by dozajista nejvíc vyhovovalo zachování stávající průsečné křižovatky s vytažením nároží. I s tímto argumentem mi nakonec vychází jako nejlepší varianta vybudovat zde světelnou signalizaci, která by mohla být případně časem demontována, pokud by se podařilo postavit silniční obchvat Boskovic, který by měl být prioritou města. Světelná křižovatka bude navíc připravena odolat i nárůstu intenzity silniční dopravy, jejíž trend je stále na vzestupu a nezačne klesat, dokud nebude značně investováno do veřejné hromadné dopravy – to už je ovšem do jiné debaty.

Uvědomme si, že neřešíme jen současnou nevyhovující situaci, ale navrhujeme stav, který by měl přetrvat minimálně dalších padesát let a vyhovět všem nárokům, které mohou následná léta přinést.