Divadelní a šermířská společnost Gonfanon v loňském roce završila třicet let svého působení, které zahrnuje nesčetně vystoupení při nejrůznějších příležitostech, pravidelné tréninky, celou řádku účinkujících a organizaci vlastních akcí. Loňské oslavy bohužel poznamenal náhlý odchod zakladatele a vůdčího ducha Gonfanonu – Viktora Paulíka.
„Vlastně to začalo v úplném dětství, kdy jsme se starším bratrem Viktorem a rodiči velice rádi navštěvovali naše památky, Viktor také četl historické romány a historickou faktografii. Hráli jsme si na křižáky, Ivanhoea, Tři mušketýry a neustále debatovali o tom, jak se tehdy žilo,“ vzpomíná Viktorův bratr Marek Paulík.
V Boskovicích na začátku devadesátých let vznikla Asociace mladých ochránců historických památek, kde se oba bratři dostali do party stejné krevní skupiny, jak to Marek nazývá. Během brigádnického působení na boskovickém hradě se díky ní také seznámili s brněnskou šermířskou skupinou Grál. „Po oťukání jsme dostali já, Viktor a kamarád Arnošt nabídku na spolupráci s Grálem a působení na hradě Pernštejně. Tu jsem přijal já a Viktor. Byla to opravdu dobrá škola do začátku! Ať už přístupem k šermu a historii, prostředím, kontakty, … Otevřely se nám cesty, jak to dělat dobře,“ popisuje Marek Paulík.
Po dvou letech ježdění na tréninky do Brna a víkendy na Pernštejně bylo pro oba bratry, kterým v té době bylo něco přes dvacet, působení v Grálu časově i finančně nezvládnutelné. Oslovili proto opět kamaráda Miroslava Pravce alias Arnošta a tato trojice založila Gonfanon. Stalo se tak v roce 1994.
Ke Gonfanonu se pak postupně připojovali další lidé, někteří zase po čase odcházeli nebo se skupinou spolupracovali příležitostně. Hlavní pilíře Gonfanonu tvořil po celou dobu právě Viktor Paulík se svou manželkou Hanou. Dnes aktivně fungující jádro čítá osm lidí, bývalých kmenových členů je asi dalších deset. Kromě toho členové Gonfanonu vypomáhali na akcích v jiných skupinách a stejně tak využívali na svých akcích hostů ze spřátelených šermířských uskupení.
„Nevím, zda to vezmu správně chronologicky, ale rád bych vypíchnul kromě naší zakládající trojice také Šášu, Háňu, Járu, Drápa, Ivetu, Oswika a další,“ vyjmenovává Marek pod nezbytnými přezdívkami hlavní sestavu Gonfanonu – Aleše a Ivetu Malachovy, Hanu Paulíkovou, Jaromíra a Petra Hauptovy a Ondřeje Houšku. A s Hanou doplňují ještě spolupracující tanečnice – Lucii Galčanovou Batista a Barboru Víchovou.
Dnes už se podle něj situace trochu proměnila. „Někteří ze jmenovaných již ve skupině nepůsobí a přišli noví, mladší. Prostor dostávají už i synové skalních členů. Já sám jsem Gonfanoňákem již dlouho pouze srdcem, jen občas rád vypomůžu. Bohužel chybí ten, který byl hlavním mozkem, srdcem i duchem skupiny a kamarádem i přítelem všem členům a to od prvopočátku – Viktor,“ uzavírá Marek Paulík.
Scénický šerm a předávání něčeho dál
Hana Paulíková vysvětluje, že Gonfanon se správně vzato nevěnuje historickému šermu, ale scénickému šermu. To znamená, že se sice jedná o šerm, který vychází z takzvaných dobových fechtbuchů, ale je upraven pro scénické účely, aby byl přehledný a líbivý pro diváky. „Pojmem historický šerm rozumíme co nejvěrnější rekonstrukci funkčního, bojového šermu podle daného šermířského mistra,“ doplňuje Hana Paulíková.
Prvotním impulzem byl podle ní pro šermíře z Gonfanonu zájem o historii a hmotnou kulturu, zájem o vývoj vojenství, zbraní, oděvů, zvyků a podobně. A také touha si tyhle věci vyzkoušet a nebát se je veřejně prezentovat. „Máme nejen lektory šermu, kaskadérské přípravy a podobně, ale i kurzy herectví nebo mluveného projevu. Pracujeme s lidmi a pro lidi, takže se nesmíme bát vylézt před diváky. Zároveň musíme dbát na to, aby se diváci především bavili. Snažíme se taky, aby se něco nového dozvěděli, chceme je zábavnou formou něco naučit,“ říká Hana Paulíková. Ta na působení v Gonfanonu oceňuje také lidský a přátelský rozměr, totiž že se zejména na větších akcích potkávají s kolegy a kamarády z jiných skupin, s lidmi stejného zájmu. „A za mě dodám, že jsou při této práci hodně důležití i kolegové a prostředí ve skupině. Neumím si představit tuto práci dělat s někým, s kým se nemusím a hádám. My máme neuvěřitelné štěstí na super lidi. Nejsme jen kolegové, ale především kamarádi. Často se scházíme i soukromě, mimo akce Gonfanonu. A na vlastních akcích to není jen o produkci, ale skvěle se bavíme i cestou, v šatně a mimo scénu,“ popisuje Hana Paulíková.
Marek Paulík ještě dodává, že pro něj bylo vždy důležité i to, co šerm a zájem o historii dávají člověku vnitřně, a to je hlavně možnost učit se nové věci, procházet určitým vývojem a zlepšovat se. „Zpočátku je to zájem o historii, potom chcete být nejlepším šermířem. Hloubáte a učíte se nové techniky, zkoušíte nové zbraně, školy. Studujete, jak to jde ruku v ruce s kulturou daného období. Jak se vše vyvíjí… a najednou ta prezentace ve formě vystoupení – jak hrát, zákonitosti mluvení, pohybu na scéně, řeč těla. Pro někoho asi nuda, ale pro lidi naší krevní skupiny neustálé poznávání, učení, pestrost a předávání něčeho dál. To asi především,“ shrnuje svou zkušenost s působením v Gonfanonu.
Fantazii se meze nekladou
Gonfanon se původně věnoval období gotiky, tedy šermu 12.–15. století. Postupně se ale rozšířil prakticky na všechna další období až po druhou světovou válku. „Fantazii se meze nekladou. Díky westernovému městečku v Boskovicích a naší kaskadérské průpravě jsme se zabývali i westernovými rvačkami. A také se téměř po celou dobu fungování skupiny vystupuje s nadčasovou ohňovou show,“ připomíná Marek Paulík.
Součástí aktivit Gonfanonu je tedy šerm, divadlo, ale také aktivity a hry pro děti – třeba středověká střelnice – stafáže při různých akcích nebo ohňová show. A také se během let naskytla příležitost i k šermujícímu komparsu pro film nebo organizace šermířského plesu v Boskovicích.
Samotné učení se šermu probíhá u lektorů, kteří se sami věnují studiu a výkladu zmíněných fechtbuchů – tedy knih sepsaných starými šermířskými mistry, jakýchsi manuálů, které napsali pro své žáky. „V dnešní době je stále víc odborníků, kteří se těmto tématům věnují, jsou schopni přečíst, přeložit a prezentovat staré materiály. Takže se přirozeně i prezentace historického šermu – a v návaznosti scénického – může měnit podle nových poznatků a výkladů,“ upřesňuje Hana Paulíková.
Šermířské tréninky má Gonfanon každý týden. Vlastní šerm je totiž sport a jako každý jiný vyžaduje fyzičku a pohybové nadání. Před konkrétním vystoupením se většinou skupina ještě schází na divadelní trénink, během kterého si konkrétní představení musí takzvaně „nachodit“.
„Možná bych zde zmínil takové srovnání. Tehdejší šermíř žil v daném období, v nějaké lokaci, a tím byla většinou dána možnost nějaké výuky šermu, které se pak intenzivně věnoval. Dnes, pokud děláte více období, znamená to různé kostýmy, zbraně, techniky a školy. Pro prezentování ještě i správné vystupování, hraní a šermování tak, aby to lahodilo oku diváka. A někdo to musí taky vymyslet a zrežírovat. To jen k té náročnosti,“ doplňuje Marek Paulík.
A náročná je samozřejmě také výroba a shánění historických zbraní a kostýmů. Zbraně vyrábí specializovaní kováři, zbroje platnéři, kostýmy šijí švadleny specializované na historické oděvy, boty šije švec. „Některé věci jsme schopni vyrobit sami – kluci se učili u skvělého platnéře, máme kolegu šikovného na práci se dřevem – ale velmi omezeně. Spíš si vyrábíme nebo upravujeme doplňky ke kostýmům,“ popisuje Hana Paulíková.
S nástupem internetu se podle ní všechno značně zjednodušilo, hlavně co se týká dostupnosti materiálů – a to jak odborných knih, ze kterých se dá vycházet, tak i přímo výrobního materiálu; a také možnosti spojit se třeba s výrobci ze zahraničí.
Šermíři za volantem
Spočítat, kolik samostatných představení divadelní a šermířská společnost Gonfanon za třicet let absolvovala nebo na kolika akcích účinkovala, už dnes nikdo nedokáže. Číslo by ale nejspíš bylo pěkně vysoké. „V dobách, kdy jsme se šermu věnovali profesionálně jako hlavní činnosti, jsme v sezóně běžně měli několik představení za den. A to nepočítám scénky na zámcích pro prohlídky a podobně. Dneska za rok fungujeme přibližně na třiceti a více akcích,“ uvádí Hana Paulíková. „Pro příklad se vyrazilo v pátek a vrátilo v pondělí ráno. Za volantem nějaká ta tisícovka kilometrů a několik vystoupení ve dne i v noci, připravených i improvizovaných dle situace. To všechno u nás i za hranicemi v jeden víkend,“ doplňuje ji Marek Paulík.
V minulosti skupina jezdila podle Hany Paulíkové opravdu hodně a často vystupovala právě i v zahraničí. A i v České republice účinkovala hodně spíše v Čechách a na severní Moravě. „Jednou jsme ze zajímavosti počítali, kolik času strávíme v autě na cestách, vyšlo nám děsivé číslo… Mimochodem počítali jsme to samozřejmě v autě, tuším na cestě do Norimberka. Teď máme naštěstí víc představení po okrese nebo ne tak daleko,“ dodává Hana Paulíková.
Přímo v Boskovicích Gonfanon dlouhodobě působí na zámku, kde se podílí na pořádání letních dětských prohlídek a vánočních hraných prohlídek. Poslední dva roky místní šermíře oslovila i Kulturní zařízení města Boskovice a účinkovali tudíž také na vánočním jarmarku. V minulosti Gonfanon pořádal pravidelná vystoupení o pouti ve spodním zámeckém parku.
Viktor znamenal pro skupinu všechno
Jak již bylo řečeno, dnes Gonfanon tvoří parta osmi aktivních členů a několika příležitostných spolupracovníků. Skupina se rozhodla pokračovat i po náhlém odchodu svého hlavního tahouna, který podle Haniných slov znamenal pro skupinu stručně řečeno všechno. „Byl to zakládající člen, dramaturgický vedoucí, autor většiny scénářů a hlavně z nás měl největší znalosti šermu, historie i reálií. Cokoliv jsme si nebyli jistí, stačilo se Vikiho zeptat. Mimo to byl i manuálně zručný a vyráběl nebo upravoval zbroje, zbraně, věci z kůže a podobně. Hlavně byl skvělý člověk a kamarád, který skupinu stmeloval. Věřím, že hlavně díky němu, díky tomu, jaký byl, jsme jako skupina bez problémů vydrželi tak dlouho a nerozpadli se jako hodně jiných,“ říká Hana Paulíková.
„Těžko se mluví. Hana to vystihla přesně a jak už jsem zmínil dříve – Viktor byl mozkem, srdcem a duchem skupiny. Doplnil bych, že měl přirozenou autoritu a byl skvělým šermířem a kamarádem s velkým srdcem a pomocnou rukou pro všechny,“ dodává Viktorův bratr Marek.
V Gonfanonu se shodli, že pokud to půjde, chtějí pokračovat, i kvůli Viktorově památce. Gonfanonu zasvětil obrovskou část svého životního úsilí a táhl ho celých třicet let. Výhodou je, že Hana fungování skupiny zajišťovala společně s ním, takže to pro ni naštěstí není nic nového.
„Ale je to bez něj hodně těžké. Schází nám nejen jako mentor, organizátor, ale hlavně jako člověk,“ uzavírá Hana Paulíková.
Autor tohoto textu si výjimečně dovolí připsat ještě osobní závěr. S divadelní a šermířskou společností Gonfanon před lety hlavně jako divadelník spolupracoval a i když kontakty nebyly v posledních letech příliš intenzivní, Viktora Paulíka stále pokládal za dobrého přítele a moc si ho vážil. Domluva na článku k třicetiletému výročí Gonfanonu vznikala už v roce 2023, jenže pak se pro jinou novinářskou agendu setkání stále odkládalo s tím, že je ještě dost času. Až bylo najednou pozdě a Viktor nás náhle opustil. Tento text je tedy s dalším časovým odstupem také splacením tohoto pomyslného dluhu s autorským dovětkem: „Viktore, pardon za zpoždění, respekt k tvojí dlouholeté činnosti, moc díky za vše a odpočívej v pokoji.“
