Příběhy z ghetta: Židovská čtvrť ve filmu

Boskovice se pro svůj nevšední půvab a řadu fotogenických objektů stávají často lákadlem filmařů. Řeč nebude dnes o dokumentech, kterých vzniklo a vzniká stále plno, ať už samostatně nebo jako součást určitých cyklů, jako je třeba Toulavá kamera, Hádanky domů života či naposledy Cyklotoulky. Podíváme se dnes na tvorbu hranou – filmovou i televizní, v níž naše město sehrálo významnou roli.

Píseň o lítostiPíseň o lítosti   foto: archiv Dušana Kleina

Jen namátkou připomenu snímky, které byly natočeny alespoň zčásti na boskovickém hradě, což byl třeba Jakubiskův film Pehavý Max a strašidlá. Představte si, moji milí čtenáři, že jsem tenkrát hrála v komparzu a oni mě pak vystřihli! Dodnes jsem to panu Jakubiskovi neodpustila. Na hradě se natáčela někdy na počátku 90. let také pohádka Sedmero krkavců režiséra Ludvíka Ráži. Zámek Boskovice se zase stal dějištěm například krátké povídky Chirurgie podle Vladislava Vančury a také se zde točily některé scény pohádky O pokladech; no a westernové městečko Boskovice poskytlo svůj areál pro film Westernstory režiséra Vlastimila Pešky.

A jak je to s filmem a boskovickou židovskou čtvrtí? Za nejvýznamnější filmový počin, který se natáčel v boskovických „Židech“, lze nejspíše považovat film režiséra Dušana Kleina Píseň o lítosti z roku 1999, který vznikl na základě stejnojmenné novely židovského autora Viktora Fischla, známého též pod hebrejským jménem Avigdor Dagan.

Při nedávném jubileu režiséra Kleina, který slavil své osmdesátiny, uvedla Česká televize po delší odmlce opět reprízu tohoto filmu a já jsem znovu už poněkolikáté uchváceně sledovala nejen skvělé herecké výkony renomovaných herců (například Vladimír Javorský, Arnošt Goldflam, František Němec, Jiří Pecha a mnoho dalších), ale také záběry z boskovické židovské čtvrti, které osudy filmových hrdinů doprovázejí. Častokrát se židé objevují v blízkosti synagogy maior anebo u bývalé Valtovy tiskárny, židovské děti skotačí v prostoru u templu, hrají si u vchodových dvířek do sklepa domu č. 3/5, kde teprve o tři léta později bude objevena židovská rituální lázeň mikve.

Herecky nejpůsobivější je v tomto filmu vedle Pavla Kříže, který ztvárnil postavu mladého ženatého žida Jakuba, nešťastně zamilovaného do plavovlasé gójky, ostravský herec Luděk Eliáš. Jeho dr. Daniel Menasse je starý muž, který se vrací do rodného města, aby se zde pomodlil kadiš – modlitbu za zemřelé, neboť on jako jediný z celé místní židovské obce přežil holocaust. Eliáš svou postavu hraje s velkou důstojností až vznešeností, uvěřitelnost jeho výkonu je patrně umocněná i faktem, že sám Eliáš byl přeživším židem, přežil Terezín, Osvětim, Sachsenhausen i pochod smrti. Tento pozoruhodný muž zemřel v roce 2018 ve věku úctyhodných 94 let. Jeho dceru v tomto filmu hraje herečka Vida Skalská Neuwirthová, kterou si možná vybavíte jako nosatou princeznu Bosanu z pohádky Tři veteráni.

A teď z úplně jiného soudku. Který český televizní divák by neznal Četnické humoresky! Tyto veselé, tragické, napínavé i dojemné příběhy z brněnské pátračky se odehrávají v mnoha moravských lokalitách, také v Boskovicích na hradě i zámku. V epizodě Poklad ze třetí řady tohoto oblíbeného seriálu se do centra pozornosti filmařů dostala boskovická synagoga maior. Byla jsem u toho a sledovala se zaujetím práci celého štábu, kdy například jeho členové nainstalovali dobový nábytek do prvního patra synagogy, vznikla tak jakási židovská kancelář, kde pak židé rokovali o věcech důležitých pro celou obec. V postavách židů se jako otec a syn Augemannovi objevili herci Martin Huba a Lukáš Vaculík, starého rabína představoval herec Antonín Hardt. V synagoze nechyběl ani oblíbený Arazím v podání Tomáše Töpfera, který zde s Hugo Augemannem čili s Martinem Hubou vedl neradostný dialog o blízké budoucnosti… Psal se totiž rok 1938.

A do třetice se boskovický židovský prostor dostal do hledáčku filmařů při natáčení dosud neuvedeného snímku Pláč svatého Šebestiána. Jedná se o velkoryse pojatý projekt dvou nezávislých autorů, režisérů a scenáristů Tomáše Uhra a Milana Cyroně, kteří mají za sebou už několik úspěšných amatérských filmů. Pláč svatého Šebestiána se odehrává ve středověku, na pozadí velké morové epidemie ve 14. století, kdy se dramaticky vyhrocují vztahy mezi židovskou a křesťanskou komunitou. V hlavní roli fanatického rytíře Gottfrieda uvidíme Ondřeje Malého, panoše Clovise ztělesňuje oblíbený herec Matouš Ruml. V roli židovské dívky Marie se představí Pavla Dostálová (dcera divadelníka a někdejšího ministra kultury Pavla Dostála), dále hrají Filip Kaňkovský, Tereza Rumlová, Kamila Janovičová a další. Film se natáčel především v Lednicko-valtickém areálu a Bílých Karpatech, v Boskovicích si zahrála pouze naše proslavená mikve. Několikrát odložená premiéra tohoto snímku je aktuálně plánována na 5. říjen 2019. Ale film již obdržel hlavní cenu na podzim 2018 na přehlídce nezávislých filmů v Hradci Králové. Tak snad se máme na co těšit.

Vážení přátelé, protože informace zde uvedené jsou opravdu jen neúplné, rozhodla jsem se pro přednášku na téma Boskovice v hraném filmu, kde jako hlavní téma proberu křivdu na mne spáchanou, totiž zcela neoprávněné vystřižení mé osoby z výše jmenovaného snímku Pehavý Max a strašidlá. Dala jsem do role milostpaní, která se prochází po boskovickém hradním nádvoří zavěšená do jakéhosi bezvýznamného komparzisty, skutečně vše, co si tato postava žádala, psychologicky jsem ji rozebrala do všech nuancí, a jak to dopadlo! A co diváci, na ty nikdo nemyslel? Jak jen ti byli ochuzeni!

No, pokud jste se po přečtení těchto řádků zařekli, že takovéto přednášce se raději obloukem vyhnete, tak se, prosím, nebojte, fakt jsem jenom žertovala. Křivdu v sobě přidusím a nabídnu jiná, daleko zajímavější témata! A tak doufám, že se setkáme někdy na podzim tohoto roku a už teď se na vás moc těším!

další seriály