Dnes se, milí čtenáři Ohlasů, opět podíváme do světa židovských tradic. 22. nisanu 5779, tedy 27. dubna 2019, skončil židovský svátek Pesach a blíží se svátek Šavuot. Pesach i Šavuot spadají do nejkrásnějšího období v roce, kdy vrcholící jaro pomalu přechází do raného léta, a právě tehdy Židé slaví své dvě významné biblické události – odchod z egyptského otroctví a přijetí Tóry.
Během svátku Pesach si celý židovský svět připomíná vysvobození z egyptské poroby a počátek nového svobodného života. V hebrejštině znamená slovo pesach překročení a odkazuje tak k oné památné noci, kdy Hospodin rozhodl o usmrcení všech prvorozených egyptských synů a domy židovské přitom překročil a uchránil je před zkázou. A tak konečně mohli Židé pod vedením Mojžíše vyjít z Egypta a vydat se na dlouhou pouť do země zaslíbené.
Pesach trvá celkem osm dní a již od druhého dne začínají Židé počítat dobu takzvaného omeru. Ten trvá čtyřicetdevět dní, během kterých se věřící připravují na svátek Šavuot, na přijetí Tóry. Slovo omer znamená snop a odkazuje na původní zemědělský obsah tohoto svátku, kdy se do chrámu v Jeruzalémě přinášely obětiny v podobě první sklizně obilí.
Po zničení chrámu v Jeruzalémě zemědělský aspekt svátku Šavuot (česky svátek týdnů) ztratil na svém významu a jeho těžiště se přesouvá do duchovní sféry. Když totiž Židé vyšli z Egypta, putovali sedm týdnů, padesátý den se zastavili před horou Sinaj, na níž vystoupil Mojžíš, strávil zde čtyřicet dní a přijal od Hospodina svatou Tóru.
Omer představuje důležitou spojnici mezi svátkem Pesach a Šavuot a je den po dni evidován na zvláštních omerových kalendářích v synagoze. Tato doba je Židy vnímána jako období smutku, nekonají se svatby ani jiné oslavy, muži se neholí, nestříhají si vlasy. To vše na památku tragických událostí z židovské minulosti, které se odehrály právě v době omeru.
Došlo například k hromadnému úmrtí 24 tisíc žáků rabiho Akivy v době vzpoury židovského vůdce Bar Kochby proti Římanům (patrně zemřeli násilnou smrtí), Akiva sám byl umučen Římany, dále byly během první křížové výpravy roku 1096 zničeny kvetoucí židovské obce v Německu, v 17. století pak byl omer dobou děsivých protižidovských pogromů kozáckého atamana Bohdana Chmelnického.
Výjimku tvoří 33. den omeru (18. ijar), čili lag be omer, což je i název tohoto jednodenního menšího svátku. Toho dne došlo k významným událostem, které přerušují celkový smuteční charakter omeru. Noe tohoto dne vstoupil na svou archu, Židům začala při jejich putování do země zaslíbené padat z nebes mana, přestali umírat žáci rabiho Akivy, a je to také úmrtní den Šimona bar Jochaje, autora slavné mystické knihy Zohar (Záře). Jochaj si totiž přál, aby se na den jeho smrti nevzpomínalo se smutkem. Na Lag be omer se mohou konat svatby, děti mají volno ze školy, neplatí ovšem zákaz práce jako u jiných svátků, malým chlapcům v ultraortodoxních rodinách se ten den stříhají vlasy a nechávají se jen typické pejzy kolem uší.
Mezi tradiční zvyky tohoto dne patří například střílení z kuší, což je připomínkou bojů Bar Kochby a také vzpomínkou na to, že během života Jochaje se na nebi ani jednou neobjevila duha – ta je totiž pro Židy znamením Božího hněvu. Také se zapalují ohně, ve velké oblibě jsou ohňostroje, k svátku patří tanec, zpěv a veselí.
Šavuot, svátek týdnů se slaví dva dny, 6. a 7. sivanu, a je oslavou Stvořitele a jeho svatého učení. Noc před svátkem tráví zbožní muži v synagoze studiem a učeným rozjímáním, aby byli dobře k přijetí Tóry připraveni. Při bohoslužbách se čte z knihy Exodus, synagogou znějí velebné verše Desatera.
Nezbytnou součástí je četba z knihy Rút. Příběh Moábky Rút, prababičky krále Davida, se odehrává v době sklizně, a je příkladem toho, jak obtížná a strastiplná, plná pokory a odříkání, může být cesta člověka k Tóře.
Pro židovské děti je svátek týdnů významným životním milníkem, neboť je čeká jejich první cesta do chederu, židovské školy. Aby na tuto událost měly sladkou vzpomínku, dostávají s sebou medové koláče zdobené verši z Tóry. A tak jako jsou med a mléko důležité pro výživu dětí, tak je Tóra nezbytnou potravou pro duši dospělého. Tato symbolika má svou podobu i v jídelníčku svátku Šavuot, kdy Židé jedí ve velké míře pokrmy s medem a mlékem. Kromě medových koláčů jsou to třeba palačinkas či tvarohové blincesy, oblíbený je kugel, který svým kuželovitým tvarem má připomínat horu Sinaj. Sefardské Židovky jsou pyšné na svých „sedm nebí“, což jsou sedmivrstvé koláče připomínající sedm nebes, jimiž sestoupil Hospodin na horu Sinaj. Mléčné pokrmy také přímo symbolizují vlastní událost na hoře Sinaj. Slovo chalav (mléko) má numerickou hodnotu čtyřicet a představuje tak čtyřicet dní, které strávil Mojžíš na hoře Sinaj.
V letošním roce připadá svátek týdnů na 9. a 10. června, slavit v synagoze se začíná již 8. června vpodvečer. A možná mnozí z vás netuší, že již několik let se do boskovické synagogy maior sjíždějí čeští ortodoxní Židé z Prahy, Brna, Olomouce i jiných měst, aby právě u nás oslavili svátek Šavuot. Je to pro naši synagogu veliká událost, neboť se takto vrací ke svému původnímu bohoslužebnému účelu, byť jen na pár dní. Nebojím se přiznat, že jsem dojatá, když mám možnost z předsíně přihlížet dění v sále synagogy, naslouchat modlitbám ve zvučné biblické hebrejštině a tónům velebných písní, kterak se nesou v duchu pradávných tradic starobylým prostorem. Tóru si Židé přivážejí z Brna, do synagogy vstupují muži vždy s pokrytou hlavou a modlitebním šálem, talitem, děti a ženy chodí k modlitbám do prvního patra na ženskou galerii.
V Boskovicích mají na dobu svého pobytu zajištěno košer stravování. Vloni jim tuto službu poskytoval dnes již neexistující Labužník ve Zborovské ulici a reakce na jídlo zde podávané byly veskrze pozitivní. Celou tuto oslavu svátku týdnů v Boskovicích zajišťuje rabín Štěpán Menaše Kliment, který jako rabín působí v Praze i v Brně a prozradím vám na něj ještě jednu zajímavost, která mne velmi zaujala. Tento vysoce vzdělaný a navíc nesmírně sympatický muž působí v Praze v restauraci King Salomon jako mašgiach, tedy jakýsi kontrolor, který dohlíží na řádnost zde podávané košer stravy. V jednom rozhovoru si žertem stěžoval, že musel dvanáct let studovat na to, aby teď v kuchyni přebíral fazole a hledal v nich červy. Ale i to k funkci mašgiacha zkrátka patří.
A tak, milí přátelé, pokud ve dnech 8. až 10. června spatříte v Boskovicích židovské návštěvníky, vzpomeňte si, že zde nejsou pouhou náhodou, ale že právě v naší synagoze oslavují „Zeman matan Toratenu – čas darování naší Tóry“. A to je moc dobře.
